Třetí den se na festivalu Rock for People vítalo i loučilo

David Malý, 20. 06. 2024

Třetí den na festivalu Rock for People byl opět prodloužen a ti nejvytrvalejší vydrželi až do tří ráno. Počasí konečně odpovídalo kalendáři a pátek nabídl hned několik hudebních návratů v čase, při kterých nezůstalo oko suché. S festivalem, a možná i s Českou republikou se rozloučili Sum 41, třicátníci se potěšili při koncertu Avril Lavigne, filmoví nadšenci zase při pohledu na herce Keanu Reevese a vše vyvrcholilo návratem Bring Me The Horizon.

Festivalový čas je neúprosný

Nešlo jinak, než vyrazit do areálu znovu na koncert k obědu, který na Youtube stage uvařili kanadští hardcore-punkoví Counterparts. Pánové hráli z posledních dvou desek „A Eulogy for Those Still Here” (2022) a „Nothing Left to Love” (2019) a připravili velmi energickou polední rozcvičku, které se zúčastnilo možná až překvapivě velké množství fanoušků. Jediný původní člen kapely, zpěvák Brendan Murphy, si diváckou odezvu pochvaloval a svou roli zvládl skvěle. Výborný start do nového, velmi fyzicky i emočně náročného, dne.

Britská pop-punková dvojice Hot Milk povýšila a po dvou letech hrála na hlavní KB stage. Navíc v čase, kdy byla půl hodiny jedinou kapelou, na kterou se mohli návštěvníci jít podívat. Han Mee a Jim Shaw si pomaličku budují výbornou pozici i dobré jméno, k čemuž jim pomáhá naštvaný a přidrzlý emo pop-punk i loňská debutová deska „A Call to the Void”. Tentokrát jsem je sledoval jen chvilku a zdálky, ale jejich posunu tleskám. Místo podrobné reportáže si ale můžete přečíst náš rozhovor se zpěvačkou Mee.

Následovalo čtyřhodinové kardio, kdy začal den otevřených pódií. Na celý koncert jsem se vrátil na Youtube stage, kde svůj set zahájila americká alternativní parta Red. Ti k nám přijeli po dlouhých osmi letech a na Rock for People vystoupili poprvé, i když kapel s jejich jménem v názvu se v různých variacích na festivalu objevilo už několik. Skupina kolem zpěváka Michaela Barnese funguje od roku 2002 ve stejné sestavě s výjimkou postu bubeníka. Přijeli s novinkou „Rated R”, ze které zazněly skladby „Cold World” nebo „Surrogates”. Všichni jsme ale čekali na hity „Breathe Into Me”, „Already Over” nebo „Release The Panic”. Koncert probíhal v poměrně poklidném duchu s jejich příjemnou, mnohdy srdceryvnou, post-grungeovou tvorbou, která sice v Evropě tolik známá není, ale v zámoří kapela Red boduje podstatně více. Žádná divočina to nebyla, ale pánové odvedli velmi slušný výkon a já si nashvillskou čtveřici můžu konečně odškrtnout.

Rychle jsem odběhl dnes poprvé na hlavní KB stage, kde jsme viděli jedinou českou kapelu, která se letos na Fat Lady dostala. Byli jimi funkoví J.A.R. a populární čtveřice Dan Bárta, Oto Klempíř, Michael Viktořík a Roman Holý. Nevím, jak se to stalo, ale „jary” se mi povedlo odchytnout vůbec poprvé. Z nové desky „Jezus Kristus Neexistus?” zahráli funkové pecky „Fjúča”, „Sláva nazdar výfetu” nebo v úvodu eponymní skladbu loňské desky. Nechyběly starší hitovky „Bulhaři” nebo „Už mizí pryč je ...Hanka”, neslušný humor především Oty Klempíře nebo ohavný osmdesátkový outfit Michaela Viktoříka. Pětačtyřicet minut nekorektních textů uteklo jako voda a jejich festivalový čas se nachýlil. No, musím si na ně konečně někdy zajít do klubu, protože tohle byla velká rychlovka a rozhodně to nestačilo.

Nostalgická bomba, část druhá

Na Youtube stage byl mezitím postaven další stroj času, který nás vzal o dvacet let do minulosti. Organizátorům festivalu se v minulosti podařily uspořádat velké premiéry, ale tohle je dost možná jejich nejlepší trik. Kalifornská punk-rocková formace Hoobastank vystoupila za třicet let existence v České republice vůbec poprvé! Zatímco jiné žánrově zpřízněné kapely ze slunného západního pobřeží dobývaly svět, toto kvarteto zůstalo v jejich stínu a do Evropy výrazně pronikl snad jen jeden hit. Ano, jmenuje se „The Reason”. To bylo však obrovsky zavádějící, protože Hoobastank rozhodně patří mezi kapely toho tvrdšího zrna. Pánové sice novou desku nevydali už 6 let, ale loni slavili dvacetileté výročí právě s deskou „The Reason” a z ní zahráli třeba skvělou hitovku „Out of Control”, která pořádně zatopila v kotli. Nechyběla ani další populární skladba „Crawling in the Dark”, a mylná domněnka, že Hoobastank jsou kapelou jednoho hitu, se rozplynula. Zpěvák Doug Robb se celou dobu usmíval jak sluníčko, zpíval fantasticky a hrozně se podivoval, kolik lidí se na ně ukázalo. Ano, měli byste sem jezdit častěji. Děkuji pěkně.

Přebral jsem poslední štafetový kolík a utíkal zpět na hlavní KB stage. Švédská rock’n’rollová čtveřice Royal Republic se na festival vrátili počtvrté a konečně dostali prostor na hlavním pódiu, navíc ve velmi dobrém čase. Zpěvák Adam Grahn i jeho magnificentní knír bavil naplněnou ranvej každou vteřinou jejich hodinového setu. Zrovna jim vyšla novinka „LoveCop”, ze které hrály čtyři písně a třeba se časem dohodnou, proč tu desku pojmenovali takto. Kvartero vždy působí velmi sympaticky a uvolněně, a vždy je velká zábava je sledovat. Nechyběly snad žádné starší hitovky jako „Everybody Wants to Be an Astronaut”, „Tommy-Gun” nebo „Full Steam Spacemachine”, ale zahráli i novější a tanečnější skladby, mimo jiné „Baby” nebo „Fireman & Dancer”. Vtipnou vsuvkou na závěr byl asi minutový cover skladby „Damage, Inc.” od skupiny Metallica, kterou údajně cvičili na tvrdší Download festival v Anglii, kam se evidentně vůbec netěšili. Royal Republic jsou klauni, kteří umí udělat skvělou a uvěřitelnou show a nejde je nemilovat.

Není všechno zlato, co se třpytí

Zvědavci a lovci storíček se vydali zpátky na Youtube stage, kde před úplně zaplněnou loukou vystoupila americká kapela Dogstar. Neznáte? Nevadí, já taky ne. Díky festivalu Rock for People ji budou znát už všichni, avšak ne kvůli hitům nebo divoké show. Na baskytaru zde hraje herec Keanu Reeves, který při příchodu dostal větší applause, než celí The Offspring za 30 let dohromady. Pan herec se příliš neukazoval, brnkal si na baskytaru a snad se i vyhýbal očním kontaktům, protože si moc dobře uvědomoval svůj význam. To si pravděpodobně uvědomuje i zpěvák Bret Domrose, který však byl úplně fádní a bez chuti. Nechci být úplně hnusný, ale Dogstar je typická festivalová kapela k vyplnění programu. Nevím, jestli hráli jednu skladbu nebo deset, protože všechno znělo úplně stejně. Pomalý, uondaný, nezajímavý stadionový rock, na který si za měsíc nikdo nevzpomene. Návštěvníci udělali fotku a po několika minutách už dav zase odcházel. Jako lákadlo a PR kapela splnila svůj účel. Herec na pódiu byl, kapela zahrála a den plynul dál. Zajímavé je, že jsem se nikde nedočetl o přítomnosti bubeníka Roberta Mailhouse, který hrál v nekonečných seriálech Seinfeld, Tak jde čas nebo C.S.I.. To asi nebylo důležité. Keanu Reeves byla větší ryba na smažení

Já byl mezi odcházejícím davem, ale ono nebylo moc kam jít. Na ČT Art stage hrálo belgické uskupení Wild Classical Music Ensemble, ale to byl takový zvláštní mišmaš všeho, že za jejich tvorbou musí stát pejsek a kočička. Takže, buď nudný americký rock, nebo divná hudební směs, která se nedá poslouchat. Vyberte si.

V sedm hodin přišel další vrchol dne. Zpěvačka Avril Lavigne. Já tu poruším svůj formát reportáží z velkých festivalů, a o kanaďance jsem napsal samostatnou reportáž. Její jméno se probíralo suverénně nejvíce, padaly všemožné teorie a rozumy, a tak je na místě, podívat se na koncert pod drobnohledem.

Ještě před koncertem dnešního headlinera se dnes naposledy rozběhla všechna tři vedlejší pódia. Na Youtube stage to bylo ruské experimentální elektronické duo IC3PEAK. Koncert mi byl doporučen a dal jsem jim úvodních 15 minut, ale nezaujalo mě to. Zpěvačka Anastasia Kreslina a mrtvolně vypadající DJ Nikolay Kostilev vytváři mix atmosferického, okultního, industriálního popu, který sice má velmi zajímavou estetiku, ale hudebně je to poměrně nezajímavé. Nevím, umím si představit, že tato dvojice může udělat dobrou čarodějnickou show, ale já si vybral koncert, kde show je absolutní jistotou.

Novozélandská thrash metalová skupina Alien Weaponry budí úžas od samého začátku své kariéry, a to z několika důvodů. Bratři Henry a Lewis de Jongovi a Tūranga Morgan-Edmonds jsou všichni přímými potomky domorodých maorů a posledně jmenovaný má nově i typické maorské obličejové tetování. Všichni tři občas dělají tanec haka před jejich koncerty. Druhou obdivuhodnou skutečností je fakt, že při vydání debutového alba „Tū” v roce 2008 bylo mladšímu Lewisovi teprve 16 let. Alien Weaponry patří mezi nejzajímavější thrash metalové kapely současnosti a svou pozici potvrdili i na Rock for People. Tou třetí zajímavostí může být fakt, že většinu skladeb v maorštině i zpívají. Mají dvě desky, hráli z nich rovnoměrně a multižánrovému publiku představili největší hity „Rū Ana Te Whenua” a „Kai Tangata”, ale i pecku „Blinded” v angličtině. Vrcholem koncertu však bylo, když jsem viděl několik jedinců tančit haku před wall of death. Respekt!

Po koncertě bylo oznámeno, že headliner Bring Me The Horizon bude z technických důvodů začínat o patnáct minut později. Jejich set však zkrácen nebyl a my mohli být mezi prvními, kdo uslyší novou desku naživo. Povídání o koncertě hlavní hvězdy dne naleznete v samostatném článku.

Rockovou dominanci nemilosrdně ukončila taneční párty

Kvůli patnáctiminutovému zpoždění nezůstalo moc času na přesun zpět na Youtube stage, kde prakticky okamžitě začínala punk-rocková ikona Sum 41. Ta se loučila s festivalovým publikem a zatím je s otazníkem, zda byl toto úplně poslední tuzemský koncert. Sum 41 letos vydali poslední studiovku „Heaven :x: Hell” a po aktuálním turné plánuje ukončit kariéru. Na Rock for People vystoupili potřetí a opět přivezli skvělou show, hromadu chytlavých hitů a způsobili velice sentimentální náladu. Zpěvák Deryck Whibley naštěstí nezahájil žádný srdcervoucí proslov a znovu se choval jako prototyp skvělého frontmana, který diváky hecoval, hrál si s nimi a bavil se u toho, co ho téměř 30 let baví. Příjemné bylo, že se s kapelou loučí i původní kytarista Dave Baksh, který kromě devítileté absenci patřil mezi druhou charakteristickou tvář kapely. Koncert měl výborný náboj, pánové hráli hity napříč diskografií s lehkým důrazem na první tři desky „All Killer No Filler”, „Does This Look Infected?” a „Chuck”. Nelze se věnovat všem písním, ale vrcholy byly při „Still Waiting”, „In Too Deep” nebo skvělé baladě „Pieces”. Sum 41 pomáhali vychovat jednu generaci rockerů, tisíce z nich si zde zazpívali a zavzpomínali, a pokud je toto opravdu poslední koncert u nás, jejich počet se zastaví na čísle 11. Sbohem a děkujeme, pánové.

Ačkoliv už byla jedna hodina ráno, program zdaleka nekončil. ČT Art stage, skotská parta Dead Pony. Relativně nová alternativně rocková skupina letos vydala debutovou desku „Ignore This” a jejich rozkaz neuposlechlo několik stovek fanoušků. Zpěvačka Anna Shields se svými kumpány udržovala rockovou náladu posledních dvanácti hodin a hřála fanoušky lehkým, leč místy ukřičeným, rockem.

Rock’n’rollu bylo dost, řekli si možná němečtí Brutalism 3000, a do stanu Evropy 2 nalákali poslední přeživší. Nabídku ke změně žánru přijalo tisíce lidí a poslední koncert byl narvaný k prasknutí. Duo Victoria Vassiliki Daldas a Theo Zeitner odstartovalo agresivní hardcore techno set, při kterém se pařilo až do tří do rána. Elektronický závěr si druhý den všichni moc pochvalovali a i pravověrným rockerům takový výplach přišel vhod.

Pátek byl na letošním Rock for People bezkonkurenčně nejnáročnější. Nejen kvůli tomu, že se program dál natahuje. Také kvůli obrovskému množství kvalitních koncertů, kdy si fanoušek musel místo k odpočinku nebo k jídlu vybírat velmi opatrně. V neposlední řadě také třetí den útočil na emoce a pocity při koncertu headlinera Bring Me The Horizon, Avril Lavigne, Hoobastank, loučících se Sum 41 a mnoha dalších. Vybrat vítěze dnešního dne nebylo lehké.

Autory fotografií je Adéla Horelicová a Vojtěch Mervart.

Top 5:

1. Bring Me The Horizon

2. Avril Lavigne

3. Sum 41

4. Royal Republic

5. Red