Hot Milk: Naše hudba je terapie pro všechny

Krátce po jejich koncertě jsem si popovídal se zpěvačkou Han Mee z kapely Hot Milk. Bavili jsme se o koncertech v České republice, o názvu kapelu i o jejím vztahu se zpěvákem Jimem Shawem. Prozradila mi, jak přistupují k vydávání a vzniku své muziky, jaký má vztah k internetovým platformám a probrali jsme i nepříjemné téma pandemie covidu 19.

Hudební Knihovna: Ahoj a díky za tvůj čas!

Han Mee: Ahoj. Není vůbec zač.

HK: Tak, jedno po druhém. Dohráli jste asi před hodinou a bylo to skvělé. Show plná energie, všichni velmi aktivní…

Han: Děkujeme moc. No, veškerá energie je teď pryč…

HK: Myslím, že jste měli první circle pit na letošním Rock for People…

Han: Oh, to je hezké. Tohle vyznamenání beru, je to hezké vyznamenání…Ale vlastně, Creeper před námi měli circle pit taky…

HK: Vážně? Tak to jsem prošvihl. To jsem byl ještě na cestě. (smích)

Han: My si to vyznamenání rozdělíme (smích). Ale vážně, byl to náš druhý koncert v České republice a zase to bylo moc dobré. Rock for People je krásný festival. Máme tu hezké malé zákulisí, máme občerstvení…Tak já hodnotím dobrý festival, pokud tu máme co pít. Lidi byli taky dobří. Skvěle reagovali a chtěli se bavit. My vždycky říkáme, že pokud se lidi chtějí bavit, tak jsou to naši lidi, chápeš?

HK: Dobré indikace, celkově…

Han: Dobré indikace, vskutku. Celkově to byl dobrý den. Velká zelená fajfka pro Rock for People.

HK: No, den ještě neskončil…

Han: No, uvidíme, co se ještě stane. (smích)

HK: Zmínila jsi, že jste u nás podruhé. Váš první koncert v České republice byl před třemi lety v Praze s You Me At Six. Pamatuješ si to?

Han: Pamatuji si to, ano. Protože jsme se s Tomem (Tom Paton, baskytarista, pozn. red.) vloupali někam do muzea a museli nás vyhánět. Kvůli tomu si to pamatuji. Protože jsme hráli v klubu, kde bylo...vzadu byly nějaké divné dveře pryč ze sálu, dostali jsme se do nějakého muzea a museli nás vyhodit. Tak si pamatuji Prahu. (smích)

HK: Zajímavé. Možná to znovu nedělejte? (smích)

Han: No tak, proč ne? Byla to sranda, možná si to zopakujeme. (smích)

HK: Ráda děláš problémy, že ano.

Han: Vždycky. (smích)

HK: Není to trochu škoda, že jste hráli ve stanu, když je to venkovní akce?

Han: Hmm, ano i ne. Protože tam byl stín. Navíc, v tom stanu je snazší slyšet, jak lidé zpívají. Vycházím z přímé energie, takže když se baví oni, bavím se i já. Je jednodušší cítit tu atmosféru, která se odráží od každého. Budu hrát kdekoliv, kam nás pozvou. Úplně kdekoliv.

HK: Takže se teď snažíte se pořádně prodávat jako koncertní kapela. Promiň za hloupý dotaz, ale proč jste pojmenovali kapelu Hot Milk? Můžete se lidem trochu více představit?

Han: Proč Hot Milk? Byli jsme opilí za jednoho deštivého lednového dne v Manchesteru. S Jamesem (Jim Shaw, zpěvák a kytarista, pozn. red.) jsme řešili kraviny a přišli jsme na tenhle oxymoron. Chtěli jsme něco krátkého a výstižného a zasekli jsme se u tohoto. Jména jsou ale přeceňovaná. Když se podíváš na kapely jako Limp Bizkit nebo Blink 182...co to je za jména? Jméno je v podstatě jen prapor, pod kterým se nakonec prezentujete a kterého se držíte. To je všechno.

HK: Dobře, ale zůstane s vámi po…no, navždy.

Han: Drží se to s tebou navždy, jo. Myslím, že pro nás jsme chtěli něco, co bylo...jo, jako oxymoron, díky kterému se cítíte trochu nepohodlně. Nevím, jestli znáš naše logo, ale pro mě to představuje takový otravný molotovův koktejl. V naší hudbě máme hodně politického podtextu, občas mírné politické vibrace. Pro mě bylo horké mléko něco, co můžete hodit na politika, aby jim to neublížilo, ale bylo by to opravdu, ale opravdu otravné. Takže, jo, někoho trefit horkým mlékem by bylo opravdu nepříjemné.

HK: Super, takový význam se mi líbí.

Han: Jo, nic násilného, jen otravné. (smích)

HK: No, pokud to pro vás něco znamená, mě se to jméno líbí. Doufám, že nikdy nebudete muset na nikoho horké mléko házet. Nebo si během kariéry změnit jméno na něco jiného.

Han: Ne, nebudeme. Jsme Hot Milk navždy. Myslím, že to přesahuje i jazyk. Bez ohledu na to, kde na světě jsi, jsou to jen dvě slova, o kterých lidé vědí, co znamenají. Je to velmi snadné pochopit, víš jak to myslím? Vždycky říkáme Hot fucking Milk, protože chceme být Hot fucking Milk.

HK: Víc horké, než horké…

Han: Přesně tak. (smích)

HK: Rozumím. Doufejme, že rok 2022 bude již normální a vše se vrátí do starých kolejí…

Han: Doufejme. Myslím, že bude. Myslím, že ano.

HK: Jak ovlivnila pandemická léta kapelu a tebe osobně?

Han: Myslím, že jsme se všichni jako lidé drasticky změnili. Myslím, že jsem se stala mnohem více….Upřímně, osobně jsem se dostala do neuvěřitelné deprese. Asi nejhorší, co jsem za celý svůj život zažila. Myslela jsem si, že se už nikdy nevrátíme jako kapela a můj mozek začal přemýšlet o tom, co jiného bych mohla dělat. Jak bych žila bez hudby a zda bych neměla skončit, protože tento život se nevrátí. Měla jsem tlak i od rodičů, moc mě nepodporovali. Říkali: „Musíš s tím skončit a najít si nějakou normální prací". Jsou stále takoví, ale už ne tolik, protože můžeme s kapelou pokračovat. Pro mě to ale bylo hrozné. Přišla jsem během pandemie o více přátel kvůli sebevraždě, než kvůli covidu. To ti řekne přesně, jak to pro mě a moje přátelé bylo těžké. Stálo to za hovno.

HK: To mě moc mrzí. Myslíš si, že se některé z těchto věcí přenášejí do vaší hudby?

Han: Stoprocentně, samozřejmě.

HK: Takže, smutná témata mezi veselými melodiemi?

Han: No, já to řeším takhle. Místo toho, abych šla k terapeutovi nebo dělala věci, které bych měla dělat. Napíšu o tom song a to je terapie sama o sobě. Hot Milk je terapie. Je to pro každého. Je to pro mě, je to pro ně. Je to ten okamžik čistého povzneseného vyjádření se. Pak se s tím nějak vyrovnám a můžu se přes to přenést. Potřebujeme takové chvíle čistého výrazu, potřebujeme to. Protože život je těžký.

HK: A pak jdeš na pódium a křičíš na lidi. (smích)

Han: Samozřejmě. Vždycky jsem na lidi křičela. Ještě před tím, než jsem měla kapelu jsem křičela na lidi. Mám toho hodně co říct. (smích)

HK: To je dobře. To je také jeden z důvodů, proč jsi se stala muzikantkou, zpěvačkou. Je to tak?

Han: Ano. Je to i proto, že jsem ze severu, z Manchesteru. Byli jsme vychováni k tomu, abychom byli tiší a názoroví. Vždy jsem měla na všechno svůj názor. Když jsem byla na univerzitě, vystudovala jsem politiku, takže mám k mnoha věcem hodně co říct. Ne, že bych měla vždy pravdu, hodně se mýlím, ale je dobré ke všemu něco říct a nebát se.

HK: Ano. Je dobré mít svůj názor.

Han: Rozhodně. Ráda debatuji. Zdravá debata je moje oblíbená věc, protože pokusit se pochopit názor někoho jiného je pro mě opravdu důležité. Miluji, když potkám někoho, kdo má opačný názor, protože chci porozumět. Nechci se hádat, chci to pochopit. Pak možná najít nějakou společnou řeč, najít klid a prostě něco, na čem se všichni shodneme, chápeš?

HK: Souhlasím, i když mezi debatou a hádkou je někdy tenká hranice…

Han: Ano, absolutně. Ale myslím, že první věc, na kterou by ses měl toho druhého zeptat, když se pustíš do hádky nebo debaty, je „jste ochotni změnit názor"? Pokud nejsou, nemá smysl se s takovým člověkem vůbec bavit. Vždy jsem ochotna změnit svůj názor. Ukažte mi logiku, ukažte mi důkazy a změním názor. Je to všechno o neustálém procesu informací.

HK: Přál bych si, aby jsi teď mohla mluvit s mými rodiči. (smích)

Han: Jo, já taky (smích). Někteří lidé to prostě nechápou.

HK: Zeptám se na tvůj názor na způsob vydávání hudby. Děláte převážně singly a EP. Máte v plánu regulérní studiové album s deseti, jedenácti písněmi?

Han: To je teď na řadě. Když jsme založili kapelu, vždycky jsme říkali, že chceme nejdřív prozkoumat sami sebe prostřednictvím EP. Protože jsme vlastně ještě nevěděli, kdo jsme. Snažili jsme se zjistit, kdo je Hot Milk a kdo jsme my. Debutovou desku můžeš vydat jen jednou, že ano? Jen jedno album bude to první. Jakmile to uděláme, chci, abychom jsme si mohli říct, že jsme na to byli připraveni. Teď jsme udělali tři EP, tedy do konce tohoto roku budeme mít tři. Myslím, že pak budeme připraveni udělat album. Protože, za mě, já vlastně nejsem muzikant. Přišla jsem si na to sama. Nikdy jsem neměla lekci hry na kytaru ani hodiny zpěvu, takže pro mě je to všechno o zkušenostech. Snažím se přijít na to, jak být skladatelem. Potřebovala jsem tedy tři EP, abych zjistila, jak to dělat, a přijít na to, co mi vyhovuje. Proto jsme to udělali takto.

HK: To dává smysl. Zajímalo mě to také proto, že se zdá, že vydávat singl každých pět nebo šest měsíců, abyste lidem připomněli, že jste stále aktivní, je lepší v této rychlé době, kdy je vše online a snadno dostupné. Raději než čekat tři roky na plnohodnotné album. Zvláště pro mladou kapelu, jako jste vy.

Han: Ano. Myslím, že bychom nikdy nečekali tři roky. Chci vydat píseň každých pár měsíců. Navždy. Víš, myslím si, že máme vždycky spoustu materiálu. Takže pokračujme ve vydávání hudby. Svět se změnil, všechno je tak okamžité. Lidé už nové hudbě tolik času nevěnují. Je to smutné, protože hudba z počátku tisíciletí nebo mladší je pořád populární a pořád se hraje. Ale zajímalo by mě, jestli teď teenageři nacházejí písničky, které jim zůstanou na celý život. Nebo jestli prostě jen tak rychle vstřebávají novou muziku a nedají jí prostor, aby se jim dostala k srdci. Víš co myslím? Můžeme jen doufat, že hudba mluví sama za sebe. Doufejme. Musíš tomu věřit.

HK: Jo, to je na hudbě ta velmi nevděčná věc. Lidé vám věnují dvě minuty svého času a pak se přesunou ke stovkám dalších kapel.

Han: Přesně tak. Myslím, že rozdíl je i v tom, že se bavíme o skutečných kapelách. Právě teď je spousta lidí, kteří dělají věci na TikToku nebo podobných platformách. Občas to děláme taky, ale jsme opravdová, živá kapela. Hrajeme na skutečné nástroje, píšeme ve studiu, děláme věci pořádně. Teď je spoustu lidí, kteří se rozhodli dělat hudbu takovým "falešným” způsobem. Myslím, že pro nás je opravdu důležité, abychom to dělali co nejreálněji. Protože si myslím, že to je přesně to, co obstojí ve zkoušce času.

HK: Určitě. Dali jste do toho srdce. Musíte si stát za tím, co jste udělali.

Han: Rozhodně. Vždy si stojím za tím, co jsem udělala.

HK: Když jsi to trochu nakousla, tak se zeptám na váš vztah k TikToku a dalším platformám jako Instagram, Facebook a podobně. Jak aktivní jste na těchto serverech? Je to pro tebe vůbec důležité?

Han: Vždy je pro mě důležité mít osobní vztah s lidmi, kteří naši kapelu podporují. Neustále mluvím s našimi fanoušky na sociálních sítích, protože to je způsob, jak s nimi být v kontaktu. Nemyslím si nutně, že to je věc, ve které jsem nejlepší, ale je to něco, co dělám. Uvědomuji si, že je to opravdu důležité, protože je to způsob, jakým nyní tak trochu vstřebáváme zkušenosti ze života. Máme dva mozky. Máme mozek reálného života a máme internetový mozek. Takže je opravdu důležité, abys dělal oboje, a naštěstí jsem ještě relativně mladá, takže to chápu, ale upřímně, pro některé lidi je těžké tomu přijít na kloub. Není to věc, kterou dělám ráda, ale je to něco, co jsem ochotná přijmout. Taková je realita a je potřeba se tomu věnovat.

HK: Určitě ano. Někdy mám pocit, že je to spíše nutné zlo…

Han: Pokud chceš být v kapele, tak ano, je to nutné zlo. Ale miluji tu možnost, že mohu mluvit s našimi fanoušky. To je na tom to nejlepší. To je to, co to dělá stravitelným.

HK: Ano. Vedeš s nimi debaty? (úsměv)

Han: Já vždycky vedu debaty (úsměv). Záleží o co jde. Většinou se shodneme.

HK: Dobře, dobře. Už jsi také zmínila, že vaše třetí EP vyjde později v tomto roce?

Han: Jo, za 50 dní, 5. srpna.

HK: Skvělé. Můžeš nám k tomu něco říct?

Han: Můžu. Jmenuje se „The King and Queen of Gasoline". Je to o mně a Jamesovi a je to obraz našeho egoismu. Prošli jsme spolu obdobím, kdy jsme žili docela…ehm…nezbedně. Ne moc dobře, co se životního stylu týče. Říkali jsme si, že se to dostává do bodu, kdy jsme jako král a královna polití benzínem, protože jsme spolu měli velmi vznětlivý vztah. Jako by to mohlo všechno každým momentem vzplanout a všechno by bylo pryč. EP bylo napsáno velmi rychle, je to pravděpodobně naše nejrychleji napsané EP. Vzniklo u nás v ložnici. Máme tendenci mít kontrolu nad vším, co děláme. Jeli jsme do Los Angeles napsat nějaké věci, ale nakonec se nám to vždycky vrátí do ložnice, kde to vše dokončujeme. Takže máme kontrolu nad každým aspektem naší tvorby. Od hudby až po ilustraci a grafiku, vše pochází z našich hlav. Máme label, který nám pomáhá, ale oni nejsou...nemají slovo. Nenechám je se do toho míchat. Říkám jim, co mají dělat.

HK: Ano, label může věci velmi rychle ovlivnit.

Han: Může, ale my to máme pod kontrolou. Moje pravidlo je, že nedělám nic, co nechci. Pokud k tomu není opravdu, ale opravdu dobrý důvod. Ale na tomto EP je vše, co milujeme. Vše na něm je součástí nás samých. Je tam píseň, kterou jsem začala psát, když mi bylo 16. Konečně jsem ji dokončila, téměř o 10 let později. Byla to docela náhoda. Našla jsem tu skladbu a řekli jsme si, že to do toho konceptu zapadá. Je tam i taková, myslím, opravdu velká hymnická píseň, kterou si lidé zamilují. Protože já ji miluji. A i kdyby ne, je mi to jedno.

 

HK: To vše zní opět velmi osobně.

Han: Jo, celá věc je osobní. Nemohu být neosobní. Jsem přecitlivělý člověk a také přehnaně sdílím.

HK: Jak tedy přesně probíhá proces psaní? Dohádáte se u toho?

Han: Vždycky, jo. S Jamesem se vždycky, vždycky hádáme. Vlastně jsme se pohádali právě teď. To je mimochodem důvod, proč tu právě teď není, abys věděl (smích). Takže to ti řekne dost o našem vztahu. Moc se s Jamesem milujeme. Byli jsme spolu 4 roky a teď jsme od sebe už 5 let. Takže se známe skoro 10 let a z toho čtyři jsme byli spolu. Hádáme se pořád, ale to je v pořádku, protože vím, že to je jen chvilková záležitost. Ale proces psaní pro nás znamená hádku pokaždé a pak se dostaneme do tříhodinového čistého kreativního transu, kdy zapomeneme, že jsme se kdy hádali. Nikdy jsem nikoho takového neměla. Na světě není jediný člověk, se kterým bych mohla psát hudbu stejným způsobem. Protože jsme oba na stejné straně, ale máme odlišné nápady. Víš, co tím myslím? Takto děláme to, co děláme. Někdy lidé čtou texty a jsou zmatení, ale bez ohledu na to se máme velmi rádi.

HK: To zní jako velmi intenzivní proces. (smích)

Han: To si neumíš představit. (smích)

Han zamává na kolemjdoucího.

Han: Hej Same, běž pro Jamese. Řekni mu, aby nám zahostoval na interview!

Jim přijde a připojí se k rozhovoru.

Han: Pojď pozdravit. Prostě řekni ahoj. (smích)

Jim Shaw: Čau, jak se daří?

HK: Děkuji za hostovačku (smích). Omlouvám se, ale už to musím ukončit. Takže kromě EP, na kterém právě pracujete, máte nějaké další plány na zbytek roku nebo na ten příští? Nějaké plány na turné nebo něco vzrušujícího, o co se můžete podělit?

Jim: Myslím, že existují plány. Je to jen těžké… ano, existují plány. Ze všech sil se snažíme dostat tam, kde chceme být. Je to ale těžké, všechno je čím dál dražší, často nejsou k dispozici lidi, se kterými chceme pracovat…

Han: Po pandemii je najednou všechno mnohem těžší. Je to ale také proto, že jsme zapojeni do absolutně všech aktivit v kapele, takže jsme ze všeho ve stresu…

Jim: Ale plány na turné máme určitě…

Han: Amerika, Anglie, Austrálie... Všechno je rozjednané. Všude.

Jim: Celosvětově.

Han. Celosvětově.

HK: Velmi ambiciózní plány. Hodně štěstí vám oběma, vám všem. Snad vše klapne dle vašich představ.

Han: Doufejme.

Jim: Děkujeme.

English

Shortly after their concert, I had a chat with Han Mee, the singer from the band Hot Milk. We talked about concerts in the Czech Republic, the name of the band and her relationship with singer Jim Shaw. She told me how they approach the release and creation of their music, how she relates to internet platforms, and we also discussed the unpleasant topic of the covid 19 pandemic.

Hudební Knihovna: Hello. Thank you very much for taking your time for the interview.

Han Mee: Hello. You are so welcome.

HK: So, first things first. You just played like an hour ago. That was amazing, full of energy, very active….

Han: Thank you very much. Well, the energy is all gone…

HK: I think you had the first circle pit on Rock for People this year…

Han: Oh nice, I’ll take that accolade, it’s a great accolade to have. The first…no actually Creeper had that as well.

HK: Oh yeah? Well, I missed that I guess. I was still on the way. (laughter)

Han: We’ll share the accolade (laughter). No, honestly, it’s our second time here in the Czech republic and it’s just so good. This is a beautiful festival. We have a really nice little backstage area, the drinks are here. That’s how I measure a good festival, if there are good drinks. The people were alright, they were good. Very responsive and up for a party. We always say if the people are up for a party, then they are our people, you know what I mean?

HK: Good indications, all in all…

Han: Good indications, indeed. It was a good day all in all. Big green tick for Rock for People.

HK: Well, the day is not over just yet…

Han: Well, we’ll see what happens later on. (smile)

HK: You mentioned the first show in Czech republic, it was like three years ago with You Me At Six. Do you remember that?

Han: I do remember that, yeah. Because me and Tom (N.B.: Tom Paton, bass) broke into a museum and got told off. That’s how I remember that show. Because the venue was…there was like a weird door in the back, we went into some kind of museum and we got chased away. That’s how I remember Prague. (laughter)

HK: Interesting. Maybe don’t do that again? (laughter)

Han: Oh come on, why? It was fun, maybe we’ll do it again. (laughter)

HK: You like to make trouble, don’t you.

Han: Always. (smile)

HK: Isn’t it a bit shame that you were playing in a tent, when it’s an outdoor show?

Han: Hmm, yes and no. Because there was shade. Also, it’s easier to hear people singing back in this tent as well. I go off direct energy, so if they’re having fun, I have fun. So, it’s easy to feel the vibe as it bounces off of everyone. I’ll play anywhere anyone will have me. Anywhere at all.

HK: So, you’re trying to sell yourself out now. Forgive me for asking, but why Hot Milk and can you introduce yourself a little bit more to people?

Han: Why Hot Milk? We were drunk in Manchester on a rainy day in January. We were just talking nonsense with James (N.B.: Jim Shaw, singer and guitarist) and came up with this oxymoron. We wanted to make it short and snappy and it kinda stuck. The thing about names though, it’s overrated. When you think about Limp Bizkit or Blink 182…what is a name? A name is basically a banner you put yourself under in the end and you stick with it. That’s it.

HK: Fair enough. But it sticks with you for…well, forever.

Han: It sticks with you forever, yeah. I think, for us we wanted something that was…yeah, like an oxymoron that makes you feel a little bit uncomfortable. I don’t know if you know the logo we have but the idea for that for me is like, it’s a molotov that’s annoying. We have a lot of political undertones in our music, slight political vibes sometimes. For me, a hot milk was something you can throw at a politician that would not hurt them but it would be really, really annoying. So, yeah, hot milk would be really annoying to throw at somebody.

HK: Cool, I like that meaning.

Han: Yeah, no damage, just annoying. (laughter)

HK: Well, for what it’s worth, I like the name and I hope you won’t ever have to throw a hot milk at anyone. Or to change your name to something else during your career.

Han: No, we won’t. We are Hot Milk forever. I think, it transcends language as well. No matter, where you are in the world, it’s just two words that people know what they mean. You know, it’s very easy to understand. We always say Hot fucking Milk because we want to be Hot fucking Milk.

HK: Hotter than hot…

Han: Exactly. (laughter)

HK: Gotcha. Let’s hope that 2022 will be already normal year and everything will be back to the way it used to be…

Han: Hopefully. I think it will be, I think so.

HK: How did the pandemic years impact the band and you personally?

Han: I mean, I think we all changed drastically as people. I think I became a lot more of a….Honestly, personally, I got incredibly depressed. Like, probably the worst I’ve been in my entire life. I didn’t think we will ever get back to be a band and my brain started thinking about what else I could do. How would I live without music and whether I should just quit because this life will not come back. I had pressure from my parents, they weren’t very supportive. They were like: "you need to quit this and get a real job”. They’re still like that now but a little bit less because things are happening again but for me, it nearly killed me. I lost more friends in the pandemic to suicide than I did to covid. So, that will tell you exactly how it was a very hard time for me and my friends. Very difficult.

HK: Very sorry to hear that. Do you think that some of these things translate to your music?

Han: Hundred percent, of course.

HK: Sad themes between happy melodies?

Han: Well, it’s how I deal with it. Instead of going to a therapist or whatever, the things I should do. I write song about it and it is a therapy. The whole Hot Milk is therapy. It’s for everybody. It’s for me, it’s for them. It’s just a moment of pure exalted expression. It’s out of me then, and then I can start to move on. We need those moments of pure expression, we need that. Because life is hard.

HK: And then you go there and scream at people. (smile)

Han: Of course. I’ve always been screaming at people. Before we were a band, I was screaming at people. I’ve got a lot to say. (laughter)

HK: It’s good. That’s also one of the reasons you became a musician, a singer, I imagine. You want to express yourself…

Han: It’s also because I’m from the north by Manchester. We were brought up to be quiet and opinionated. I’ve always had an opinion on everything. I did a politics degree when I was in university as well, so I have a lot to say about a lot of things. Not that I’m always right, I’m wrong quite a lot of times but it’s nice to just say something and not be afraid.

HK: Yeah. It’s a good thing to have an opinion.

Han: Oh yeah. I love to debate. A healthy debate is my favorite thing because trying to come to an understanding of someone else's point of view is really important to me. I love when I meet somebody that has the opposite viewpoint because I want to understand. I don’t want to fight, I want to understand. Then maybe find some common ground and find some peace and just something that everybody will agree on, you know? 

HK: Agree, although there is a thin line between a debate and an argument sometimes…

Han: Yes, absolutely. But I think if you’re going into an argument or a debate, the first thing you ask somebody is "are you willing to have your mind changed”? If they’re not, then there is no point in having a conversation. I’m always willing to have my mind changed. Show me logic, show me evidence and I’ll have my mind changed. It’s all about an ongoing process of information.

HK: I wish you could talk to my parents right now. (laughter)

Han: Same (laughter). Some people just don’t understand.

HK: Let me get your opinion on the way how to release music. You are doing mostly singles and EPs. What about a full-length album of like 10 or 11 songs?

Han: That’s next. I think for us, we always said that when we started this band, we wanted to explore ourselves through EPs first. Just because I think we didn’t really know who we were yet, we were trying to figure out who is Hot Milk and who are we. You only get one debut album, right? You only get your first album once. Once we do that, I want it to be us going "we were ready for that”. Now, we’ve done three EPs, or we will by the end of this year. I think we’ll be ready to do the album then. Because for me, I’m not really a musician. I’m self developed. I’ve never had a guitar lesson nor a singing lesson, so for me it’s all about the experience of trying to work out how to be a songwriter. So, I needed three EPs to work out how to do this and to figure it out. That’s why we did it like that.

HK: It makes sense. I’m wondering also because it seems that releasing a single every six months or so to remind people you are still active is better in this quick era of music, where everything is online and easy to get. Rather than wait three years for a full-length album. Especially for a young band, such as yourself.

Han: Yeah. I think we would never ever wait three years. I wanna release a song like every few months. Forever. You know, because I think we always have loads of songs. So, let’s just keep releasing music. The world has changed, everything is so instantaneous. People don’t dwell on songs for long anymore. It’s sad because the songs of early 2000s or younger are still being played now. But I wonder, whether teenagers now are finding songs that will stay with them for life. Or whether they are just absorbing songs so quickly and not letting it hit them in the heart. You know what I mean? All we can hope is that music speaks for itself. Hopefully. You have to believe in it.

HK: Yeah, that is the very ungrateful thing about doing music. People will give you two minutes of their time and then they will move on to hundreds of other bands.

Han: Exactly. I think the difference with those is that they’re a real band. There’s a lot of people out there right now doing the TikTok thing or whatever. We do that occasionally but we are a real band. We play real instruments, we write in a studio, we do things properly. There’s a lot of artist now that decided to do it in a more of a fake way. I think for us it’s really important to keep it as real as possible. Because I think that is what stands the test of time.

HK: I mean, you obviously put your heart in it. You have to somehow stand behind what you did.

Han: Absolutely. I always stand behind what I did.

HK: Since you touched it a little bit, the TikTok and other social media like Instagram, Facebook and things like that. How active are you on those platforms? Is it important to you at all?

Han: It’s always important to me to be able to have a personal relationship with the people that support our band. I constantly speak to our fans on social media because that is the way I get to communicate with them. I don’t necessarily think that’s the thing I’m best at but it’s something that I do. I recognize it’s really important because it’s the way that we’re now absorbing experiences in life a little bit. We have two brains. We have a real life brain and we have an internet brain. You know, so it’s really important you kinda do both and luckily, I’m relatively young still, so I can understand it but honestly, it’s hard for some people to get the head around it. It’s not the thing I’m happy about doing but it’s something that I’ll accept. That is the reality and it has to be done.

HK: Definitely, yes. Sometimes it feels like it’s the necessary evil…

Han: If you want to be in a band now, then yes, it’s the necessary evil. But I love the fact that I get to speak to our fans. That’s the best bit of it. That’s what makes it palatable.

HK: Yeah. Are you having debates with them? (smile)

Han: I always have debates (smile). Depends what it is. We usually agree.

HK: Ok, good. You also mentioned before that your third EP will be released later this year?

Han: Yeah, 50 days away, on 5th of August. 

HK: Great. Can you tell us a little bit about it?

Han: I can. It’s called „The King and Queen of Gasoline”. It’s about me and James and it’s all our egos because we went through a period of time of living quite…ehm…naughtily. Not very well it terms of lifestyle choices and we were saying that it was getting to the point, where we’re the king and queen of gasoline because we were almost making our lives flammable. Like it could go up in flames any minute and we were the king and queen of kind of nearly ruining it all. It was written very quickly, it’s probably our quickest written EP. It’s produced by us in the bedroom. You know, we tend to keep control of everything that we produce. We went to LA to write some stuff but ultimately it always comes back to us in a bedroom, where we finish everything. So, we’re kind of in control of every aspect of it. From the artwork, to the music, everything comes from our heads. We have a label that helps us but they aren’t…they don’t have a say. I don’t let them. I tell them what to do. 

HK: Yeah, that can ruin things very quickly, I imagine.

Han: They can but we’re in control. My rule is I don’t do anything I don’t want to. Unless there is a really, really good reason for it. But with the record, it’s everything that we love. It’s all part of ourselves. There’s a song I started writing when I was 16. I finally finished, nearly 10 years later and it’s on that EP. It was really random. It came up and we were like. "yeah, it works”. There’s also a really big anthemic song that people are going to love, I think. Because I love it. And even if they don’t, I don’t care. 

 

HK: All of that sounds very personal, again…

Han: Yeah, the whole thing is personal. I can’t not be personal. I’m an over-feeling person and I’m oversharing, as well.

HK: So how does the writing process go exactly? Is it always an argument between you two?

Han: Always, yeah. With me and James, we always, always argue. In fact, we’re arguing right now. The reason why he’s not here right now is because we had an argument, just so you know (laughter). So that’ll tell you about our relationship. We love each other very, very much. We were together for 4 years and then, we’ve been apart now for 5 years. So, we’ve known each other for nearly 10 years and four of those we were together. We argue all the time but it’s okay because I know it’s always gonna be fine. But the writing process for us is arguing and then we get into like three hours of pure creative trance, where we forget we ever argued. I’ve never had anybody like that. There’s not one person in this world I could write the same way with. Because we’re both on the same side. Like, same side with different approach, you know what I mean? That’s how we do what we do. Sometimes, people read the lyrics and they are confused but regardless, we do love each other very much.

HK: That sounds like a very intense process.(laughter)

Han: You have no idea. (laughter)

Han shouts at someone passing by

Han: Hey Sam, go get James. Tell him to make cameo!

Jim comes and joins the interview

Han: Come for a cameo appearance. Just say hello. (laughter)

Jim Shaw: Hey man, how you’re doing.

HK: Thank you for the cameo (laughter). I’m sorry, I actually have to wrap it up now. So besides the EP you’re currently working on, any other plans for the rest of the year or for the next one? Some touring plans or something exciting you can share?

Jim: I mean, there are plans. It’s just difficult to kind of…yeah, there are plans. We’re trying our hardest to get where we want to be. It’s difficult though, everything’s getting more and more expensive, sometimes there is no crew available…

Han: After the pandemic, suddenly everything is a lot harder. It’s also because we’re involved in absolutely every aspect of this band, we feel the stress of everything.

Jim: We’ve got plans for tours, for sure…

Han: America. UK. Australia. It’s happening. Everywhere.

Jim: Worldwide.

Han: Worldwide.

HK: Very ambitious plans. Good luck to both of you, to all of you. Hope everything will come together and everything will work out.

Han: Hopefully.

Jim: Thank you.