Tycho v Roxy zaujal dav svým ambientním vystoupením

V pondělí 17. března jsme se vydali do klubu Roxy, kam se po celých pěti letech od posledního svého posledního hypnotického vystoupení vrátil americký producent Tycho se svou kapelou. Tycho neboli Scott Hansen se na klubové stage ukázal v půl deváté po boku svého basáka / kytaristy a bubeníka, bez kterých by byla celá show značně ochuzena.

Celý večer zahájili předskokané Tonic Water, kteří se hudebně lišili především množstvím živé hudby, tedy spíše nedostatku, jelikož celý set jako správní DJs odehráli mixováním za pultem. To rozhodně neberte jako kritiku, set byl velmi povedený na předskokana a rozhodně bych se nezlobila, kdyby se Tonic Water v blízké budoucnosti vrátili. Přinesli velmi příjemnou atmosféru a zároveň elektrizující hudbu, která zaujme.

Tycho naopak zní jak relaxační hudba do prostoru, ten typ zvuků, který mi pouštěli v Barceloně na hotelu ve sprše. Zkrátka kvalitně produkovaná ambientní hudba s trochu více rytmem. I přesto, že jsem hudbu znala a věděla do čeho jdu, je trochu náročné jít na koncert beze slov a bez nějakých zajímavých dropů, aniž byste v sobě měli aspoň čtyři panáky a zkrátka byli posilněni dobrou náladou a zamotanými stavy. Tohle je přesně ten typ ambientních zvuků, které slyším v pozadí, než upadám do vyřízeného nevnímání. Takový ten příjemný podkres v dálce, když příjemně ač nedobrovolně usínáte na veřejnosti.

Dominantou celého setu byly krásné a estetické barevné efekty, které byly tvořeny nejen světly a odrazy z disko koule, která stála po každé straně stage, ale především vizuály. Vizuály nebyly v pozadí kapely na obrazovce jako jsme zvyklí, ale namísto toho byly vysílány přímo na plátno (nebo přímo na zeď?) skrz kapelu, díky čemuž set dostal zajímavou a originální atmosféru. Tato vizuální videa byla spíše o barvách, tvarech a textuře než o něčem specifickém. Většinu času spíše obrazy připomínající písečné duny, tekoucí vodu, plovoucí mraky, sluneční paprsky nebo pohled na pohyblivé hory.

Lidé se po celou dobu setu, který začal o třicet minut později, než bylo původně avizováno, vlní do rytmu, ale neříkejme tomu tanec. Takové spíše vlnění horkého vzduchu uprostřed léta. Diváci měli docela zajímavou odezvu, na to, že nikdo ze členů moc nemluvil. Jestli třikrát celkově za celý set Scott řekl pár slov? Užijte si večer. Děkujeme, že jste tu. Ahoj Praho. Nic revolučního. Většinu večera mluvila elektronická basa a mixované zvuky, které připomínaly handpan, který ve své tvorbě ve velkém využívá sicilské elektro duo, hudebnice Giolì & Assia, které si právě na této stage již po druhé zahrály na podzim minulého roku. Bohužel v případě Tycho handpan nebyl živě ale jen předmixován. Naopak k neustálým bubnům a base či kytaře doplnili zhruba v polovině setu menší akustičtější skladbu, kdy na struny nehrál jen basák ale právě i kreativní mozek Tycho, Scott Hansen.

Tycho tvoří tři členové, kytarista/basák, bubeník a člověk za mixovacím pultem. Rozdílem od ostatních elektro shows je především pravá živá hudba, která je v tomto žánru raritou. Např. norský Alan Walker suverénně vyprodal Fórum Karlín o pouhé dva večery dříve, a to celý set jel připravený jako z cédéčka. Nikdo ho za to ovšem nesmí kritizovat, protože Alan se tím netají a nedělá buhví jaké zbytečné šarády typu David Guetta, či komedie typu Grimes. Tycho svou hudbou připomíná např. australské trio Rufus Du Sol, jejich nedílnou součástí jsou také právě živé bubny. Ovšem velký rozdíl je v tom, že Rufus mají něco extra co nabídnout krom velmi chytlavých melodií, a tím je krásně dojemný hlas zpěváka Tyrona Lindqvista.

Znáte takové ty go pro videa z pustých moří a krajin, které působí až neuvěřitelně? Freestyle lyžování na nedotčeném sněhu či plachtění po širém moři? Tak přesně Tycho je hudba, která perfektně doplní atmosféru těchto nádherných videí.