Hudební knihovna - www.hudebniknihovna.cz

REPORTÁŽ: Sepultura dravě završila svoji čtyřicítku

KLIP: Gaia Mesiah hlásí návrat singlem a jarním turné

REPORTÁŽ: Seal rozdával úsměvy, útěchu i objetí

NAŽIVO: OneRepublic vezou své nové album do Prahy

Heaven Shall Burn: Lidé se posunuli od nevědomosti k ignoranci

David Malý, 06. 12. 2024

Před koncertem kapely Heaven Shall Burn jsem si přiťuknul s kytaristou Maikem Weichertem a popovídal si zejména o aktuální desce „Of Truth and Sacrifice". Probrali jsme toho ale mnohem více. Řešili jsme jejich vztah ke hudebním coverům, i tomu fyzickému obau na desce, pobavili jsme se o chamtivosti hudebních manažerů a zdravé rovnováze pro dlouhotrvající hudební kariéru, a v neposlední řadě i význam a dopad jeho textů na naši společnost.

Rozhovor nabízíme i v angličtině.

Interview available also in English down below.

Hudební Knihovna: „Ahoj a díky za tvůj čas na tento rozhovor. Vítej zpět v České republice!"

Maik Weichert: „Čau. Jasně, za málo. Vždy rád jezdím do Česka. Jako bych byl zase dítě na dovolené." (smích)

Jste zpět na festivalu Brutal Assault. Jste rádi, že tu jste?

„Jo, jistě. Jet na Brutal Assault vždy znamená, že na festival pojede i spousta přátel. Jsem z východního Německa a lidé z východního Německa často tráví dovolenou v České republice."

Opravdu?

„Jo. Víš co, v dobách, kdy ještě byla Železná opona bylo Československo jediná země, kam mohli lidé z východního Německa cestovat. Proto jsme vždy trávili dovolenou v dnešním Česku a mnoho mých přátel to dělá pořád tak, jako s jejich rodiči. Proto se účastní i festivalů v České republice. Takže pokud jsme na turné a hrajeme v Česku, vždy je tu spousta přátel z našeho okolí. Proto je vždy skvělé tady hrát."

Zajímavé, to jsem netušil. Hrál jste už na mnoha českých festivalech. Už jste samozřejmě hráli na Brutalu, hráli jste na Masters of Rock, hráli jste na Metalfestu, myslím…

„Taky Fluff fest, hardcore festival…"

Jo. Chtěl jsem se dostat k tomu, že zdejší oblast je pro hudební festival dost unikátní. Není to typické pole nebo letiště. Je to něco zajímavého i pro vás? Přispívá to k atmosféře festivalu?

„No myslím, že pro Německou kapelu to zase tak unikátní není. I v Německu jsou festivaly a metalové koncerty na hradech a v pevnostech, víš co. Ale je to skvělé místo, vždy se mi tu líbí. Vždy mě fascinuje, kolik klobás a masa se na českých festivalech nabízí. Je to děsivé." (smích)

To je to, čím jsme známí. Klobásy a pivo. Musíte se cítit jako doma. (smích)

„Jo, je to velmi podobné německému festivalu." (smích)

No, hrajete tu poměrně často. Nejen v Praze a na festivalech, samozřejmě kromě covidových let. Jste jednou z mnoha kapel, které během pandemie vydaly nové album. Vaše album „Of Truth and Sacrifice" vyšlo hned na začátku covidu (20. března 2020, pozn. red.), takže jste s ním nemohli koncertovat. Jak jste strávili období pandemie a lockdownů?

„No, měli jsme v kapele pauzu ještě před covidem. Rok nebo dva jsme nehráli, měli jsme koncertní pauzu a když jsme chtěli začít znovu hrát, přišel covid. Takže vlastně už byla kapela v jakémsi klidovém režimu. To je důvod, proč kapelu covid tolik neovlivnil. Všichni máme stále svou práci, nechceme mít Heaven Shall Burn jako plně profesionální kapelu, takže náš civilní život prostě pokračoval jako život kohokoliv jiného. Nebylo to tak, že bychom seděli ve studiu a nic nedělali. Měli jsme svou práci a naše rodiny, se kterými jsme mohli být a oni byli vlastně rádi, že nás dva roky po sobě mají doma."

Rozumím. Muselo to být nakonec i fajn období.

„Jo. Vlastně, když se na to dívám zpětně, bylo to hezké, ale tehdy mi to samozřejmě připadalo na hovno. Víš co, nemít možnost vyrazit ven a hrát."

Jasně, chápu. Kdy tedy přesně přišel ten nápad mít dvojalbum s devatenácti písněmi?

„Když jsme si sedli ke skládání písní a uvědomili jsme si, že se po tak dlouhé přestávce strhla smršť nápadů a inspirací. Najednou jsme měli tolik písní a nechtěli jsme nahrát dvě alba s tím, že jedno necháme stranou, abychom ho vydali o tři roky později. Bylo by to, jako bychom vydávali staré písně a předstírali, že jsou to nové věci. Prostě jsme řekli: „Nasrat, my prostě vydáme dvojalbum" (smích). Všichni říkali, že to nemůžeme udělat, protože ve světě streamů a digitální distribuce nikdo dvojalbum neocení, a že musíme vybrat několik singlů a vydávat je samostatně po dobu dvou let a bla bla bla (smích). Řekli jsme, že chceme dvojalbum, skoro jako na truc, víš co. Vlastně to dopadlo fakt dobře. Lidé to ocenili. Album se dostalo na první místo německé národní hitparády GfK Entertainment, což se nám nikdy předtím nepovedlo. Teď můžeme mít trošku delší pauzu do další desky, protože tohle bylo dvojalbum a na nějakou dobu to lidi zabaví."

Jo, je to hodně skladeb. Bylo nahrávání jiné, když jste měli tolik věcí k nahrávání?

„Vlastně ne. Myslel jsem si, že to bude jiné, ale necítil jsem se tak. Může to být zvláštní na další desce, když na ní bude jen 12 skladeb nebo tak něco. To mi asi bude připadat opravdu krátké. Ale na dvojalbum mi to nepřišlo nějak zvlášť dlouhé. Možná i proto, že ty písničky jsou tak odlišné. Jsou tam i klasické kousky a tak podobně. Takže možná i styl, který jsme na desku přinesli, nás přiměl se nenudit."

Dává to smysl, jasně. Je to určitě trochu jiné, než co normálně děláte. Například song „La Résistance" nebo „The Sorrows of Victory" s Chrisem Harmsem z Lord of the Lost. To je možná ta nejdelší skladba, jakou jste kdy udělali (8 minut a 25 sekund, pozn. red.). (smích)

„Pravděpodobně? (smích). Jo, asi jo (Druhá nejdelší. Nejdelší skladba Heaven Shall Burn, která má 8 minut a 53 sekund, je „Expatriate" také na albu „Of Truth and Sacrifice", pozn. red.). Pokud děláte dvojalbum, troufnete si na experimentálnější věci. Víš co, nedělali bychom to, kdybychom měli desku s 10 písněmi, protože pokud by třeba čtyři z nich byl žánrový experiment, mohlo by to být pro fanoušky příliš. Pokud je to dvojalbum, prostě se odvážíte dělat tyto věci. Možná to je také důvod, proč se z toho stala dvojalbum. Protože prostě bylo tolik věcí, které jsme chtěli vyzkoušet. Bylo to trochu divné, ale ne dost divné, abychom to neudělali, chápeš."

Jo, myslím, že je skvělé, když tam nacpete všechny nápady a experimenty, které jste měli. Lidé se s tím vyrovnají. (smích)

„Přesně. Je to velké album nejen v tom smyslu, kolik tam je písní. Udělali jsme spoustu nových a odlišných věcí. Bylo opravdu zábavné to dělat. Skoro jsem si připadal jako kdybych nahrával album pro jinou kapelu. Proto může chvíli trvat, než to lidé stráví a my uděláme další."

Jak jste se dostali ke Chrisovi, který je jediným hostem, aby vám zahostoval na albu?

„Je to starý kamarád. Známe se mnoho a mnoho let a myslím, že Alex (Alexander Dietz, kytarista Heaven Shall Burn, pozn. red.) a Chris spolu kdysi dávno pracovali ve studiu v Hamburku. Jsou to staří přátelé."

Perfektní, takže bylo snadné ho přesvědčit?

„Ano, bylo to snadné. Je to dobrý kamarád. Náš zpěvák Marcus (Marcus Bischoff, pozn. red.) také zpíval na poslední desce Lord of the Lost. Takže ano, dlouholeté vzájemné přátelství."

To je super. Také rádi děláte spoustu coverů, soudě dle předchozích alb. Dělali jste cover verzi Blind Guardian, Sodom, My Dying Bride, Paradise Lost a mnoha dalších, ale nemáte cover na tomto, pokud vím…

„Ale jo, je tam cover. Je tam cover skladby „Critical Mass" od Nuclear Assault. Vždycky uděláme cover, tím si můžeš být jistý." (smích)

Aha, díky za opravu. Děláte covery, protože se vám ta písnička tak líbí a chcete ji udělat s vlastním zvukem nebo vyzdvihnout kapelu, která song udělala?

„Jsou různé motivace k nahrání coveru. Někdy tu píseň opravdu miluji, ale bylo by příliš okaté ukrást hlavní riff toho starého songu a použít ho na vlastní, takže uděláme raději cover, chápeš (smích). Například s „Black Tears" od Edge Of Sanity jsme tu píseň vydali, protože jsme chtěli tak nějak představit tuhle skvělou kapelu, která je totálně nedoceněná a pro spoustu lidí už není tak známá. Povedlo se to docela dobře. Takže, i to může být motivace pro nahrání cover verze."

To je velmi ušlechtilý důvod (úsměv). Jste u labelu Century Media Records už téměř 20 let. Takže předpokládám, že se k vám chovají dobře a nemáte žádné stížnosti, můžete být kreativní a dělat, co chcete. Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste změnili nahrávací společnost nebo si třeba vytvořili vlastní?

„Jo, samozřejmě. Párkrát nás to napadlo. Pokaždé, když vyprší nahrávací smlouva, začnete mluvit s všemožnými lidmi, a samozřejmě nejen s Century Media. Nakonec ale měli vždy nejlepší přístup, zatím. Vědí, co chceme, a vždy to i nabídli. Vždy to bylo nejlepší. Neříkám, že s Century Media budeme spjatí navěky, ale zatím jsme s nimi velmi šťastní."

Zatím to vychází tak, jak má. To je dobře, protože to tak není vždy a lidé hledají něco nového…

„Jo. Myslím, že je to proto, že mnoho kapel řídí management. Dělají to, co říká jejich manažer. My management nemáme. Sám jsem právník, takže můžu dělat smlouvy a všechno kolem. Rozhodujeme se sami. Pokud management vyjednává o nahrávacích smlouvách, hledí hlavně na zisk a kolik peněz dostanou zaplaceno. Chtějí cashflow. Jestli dostanete o deset tisíc euro vice nebo ne, je pro management hodně peněz a to může být rozhodující factor. Pro kapelu z dlouhodobého hlediska není tak špatné, když dostane o něco méně peněz. Důležité jsou dobré podmínky a dohody pro nahrávání, distribuci, turné a všechno, co kapela skutečně dělá. Managementu ve skutečnosti tolik nezáleží na tom, zda je smlouva lepší, pokud dostanou větší jednorázovou výplatu. To je důvod, proč některé kapely mění labely jen podle toho, kdo zaplatí nejvíce peněz, ale na to se ve smlouvě nedíváme."

Jo, to hodně vypovídá o hudebním průmyslu a konkurenci v oboru. Raději jdeme dál. Zaujal mě motiv na desce, protože to úplně nevypadá jako váš styl. kdo je autor?

„Myslíš přední obálku nebo v bookletu?"

Přední obálku.

„Na „Of Truth and Sacrifice" to byl Eliran Kantor. Je to umělec z Izraele, žije v Berlíně. Myslím, že je teď velmi známý. Dělal motivy už pro mnoho kapel. Já nevím, Immolation, Testament, Kreator, Malevolence… Právě vyhrál nějakou cenu v Anglii za motiv, který udělal pro Malevolence. Je to velmi, velmi talentovaný chlapík. Řekl bych, myslím, že je to nový Dan Seagrave."

Měl jsem právě pocit, že to má podobnost s obaly death metalových alb z 90. let, proto jsem se chtěl zeptat. Vypadá to opravdu dobře.

„Ano, je úžasný. Jednou bude legendární, tím jsem si docela jistý."

S novým albem jste vydali i DVD. Ukazuje vás nejen jako muzikanty na turné, ale také osobní životy členů kapely, jako jsou vaše koníčky, vaše zaměstnání, jak jsi již zmínil, a další. Chtěli jste svým fanouškům ukázat trochu svého soukromého života, abyste se s nimi mohli více spojit?

„Jo, tak nějak. Hlavním důvodem bylo ukázat, jak deska vznikla. Jak se vše dalo dohromady skrz vyprávění příběhu na desce. Přitom si uvědomíte, o čem ta kapela je. Jak všechno funguje, jak je kapela spojena s naším zaměstnáním, jak jsou toho součástí naše rodiny a podobně. Jak jsi řekl, nejsme jen kapela sedící ve studiu a hrající na turné. Je pro nás velmi důležité mít svou práci a získávat inspiraci a sílu pro hudbu z našeho běžného života. Pokud jste kapela a celý rok koncertujete a hrajete 200 vystoupení ročně a děláte to takhle pět let, pak jste hotovi. Jsi vyhořelý a končíš. To se Heaven Shall Burn nikdy nestalo. Nehrajeme tolik koncertů během roku, ale to málo, co odehrajeme je energické a se stoprocentním nasazením. To je to, co je na Heaven Shall Burn tak speciální a co nás drží v v kurzu již více než 20 let. Navíc se stabilní sestavou."

Ano, to je pravda. Nelezete si tolik na nervy, protože spolu netrávíte deset měsíců v roce v autobuse.

„Přesně tak. Obvykle jezdíme relativně krátké šňůry."

Vaše texty se týkají mnoha vážných témat. Antifašismus, antirasismus, práva zvířat, tyranie, abych jmenoval alespoň některé. Máš pocit, že se něco ve světě změnilo během těch 25 let, co existuje Heaven Shall Burn?

„Jo. Myslím, že to, co se změnilo, je přístup lidí. Dostali se od nevědomosti k ignoraci. Dříve lidé nevěděli, co se děje na jatkách, nevěděli, co se děje v oceánu, jaké je znečištění... Dnes už o tom lidé vědí. Jen to prostě ignorují. Také to trochu mění tvůj přístup. Kdysi jsme chtěli o věcech lidi vzdělávat, chtěli jsme říkat pravdu a objasňovat věci. Teď nemusím nikomu říkat, že veganství je lepší než jíst maso každý den, víš co. Každý to ví (Všichni členové Heaven Shall Burn jsou vegani nebo vegetariáni a většina z nich dodržuje nebo dodržovala životní styl straight-edge, pozn. red.). V dnešní době musíte lidi přesvědčovat a prolomit tu ignoranci, ale ne tak, aby to lidi obtěžovalo. Nemůžu vyjít na ulici a začít říkat lidem, že za nic nestojí, protože nejsou vegani. Rozumíš, to je blbost. Úplná kravina. Takže musíte přimět lidi, aby si více uvědomovali změnu svého vlastního života a o věcech přemýšleli. Musíte lidi přimět přemýšlet. Tenkrát jste museli lidem pravdu ukázat."

Jasně, není to jen o tom vědět, ale i o tom, co s tím děláme.

„Přesně. Jo, a někdo, kdo není vegan, může pro tento svět taky udělat skvělé věci, víš co. Takže nechceš tyto lidi ztratit jen proto, že váš způsob, jak o věcech mluvit a jak něco vyjádřit, je stupidní. Nechcete lidi držet dál od toho, co jim chcete říct."

Jo, určitě. Je to těžké téma, ale je skvělé, že existují lidé jako vy, kteří se snaží něco změnit. V souvislosti s tím chci mluvit o hudebních videích. Vaše video k „My Heart and the Ocean" je opravdu dobré. Myslím, že jste kvůli tomu spolupracoval s organizací Sea Shepherd? Nevím, jakou důležitost přikládáte hudebním videím, ale videa, jako je toto, opravdu posílají silnou zprávu. Ukazují, že je dobré dělat společně dobrou věc, jak jsi zmínil. Dělat něco, co nějak pomůže.

„Ano, ano. U toho videa pro nás bylo velmi důležité, aby bylo autentické. Víš co, mnoho kapel nebo společností používá Sea Shepherd jako zelený odznáček pro levné ekonomické body. Prostě použijí logo a jejich design a myslí si, že jsou strašně zelení a bojují pro udržitelnost a tak. Nechtěli jsme udělat něco, co by se lidem z Sea Shepherd zdálo divné. Rozumíš, chtěli jsme udělat něco, za co se mohou lidé ze Sea Shepherd postavit. Proto video udělal kluk ze Sea Shepherd, použili jsme oficiální záběry Sea Shepherd, které nám půjčili, a také je věnovali kamarádovi ze Sea Shepherd, který už bohužel nežije. Takhle to video bylo mnohem autentičtější a myslím, že to tak lidem i přijde. To je důvod, proč se to lidí snad dotýká ještě víc, než kdybychom jen ukazovali nějaké šokující fotky nebo záběry."

Ano, určitě. Všechno jde dohromady se vším. Mně se to video moc líbí. Pomalu se blížíme ke konci našeho rozhovoru, tak se chci zeptat, jak trávíte čas, když jste na turné? V posledních dvou desetiletích jste spolu strávili spoustu času na mnoha turné a koncertech, jak se tedy bavíte při cestování z místa na místo?

„No, pro každého je to úplně jiné. Spousta lidí třeba jen hodně čte. Ale jak jsem řekl, všichni máme svou civilní práci, takže v autobuse děláme hodně home office (smích). V Německu mám podcast, který je docela populární, takže během cestování dělám spoustu práce i pro tohle. Hudbu na turné netvoříme nikdy. To je něco, co se nikdy nestane. Jediné, co děláme spolu je, že se odpoledne díváme na filmy v takovém salonku v autobuse. Sám velmi rád chodím do muzeí ve městě, kde jsem, pokud mám volný čas. Chtěl bych vidět všechna muzea všude na světě. To je jeden z mých koníčků. Ostatní třeba chodí do bazénu, do posilovny nebo podobně. Takže se prostě snažíme nesedět v zákulisí jako někde v Apple storu, kde všichni jen zírají na své telefony." (smích)

Snažíte se co nejlépe využít toho, že jste na různých místech…

„Jo, a pokud jsme na festivalech jako je tento, potkáme se se spoustou spřátelených kapel a kamarádů. Mám dnes asi, já nevím, pět schůzek s přáteli, které jsem neviděl věky. Takže ano, v takových dnech je vždy co dělat se starými přáteli."

Je určitě velmi dobré a důležité udržovat taková přátelství naživu.

„Jo, rozhodně."

O čem je tvůj podcast?

„No, je to politický podcast s jedním německým youtuberem, který je docela populární. Bavíme se o aktuálních politických zprávách a podobně. Některé věci ze zákulisí hudebního průmyslu se tam občas objeví také. Jednou týdně si telefonujeme a mluvíme spolu o tom, co se děje ve zprávách a o všem možném, a prostě sdílíme svůj názor. Bůh ví, proč lidi zajímají naše názory, ale zdá se, že tomu tak je." (smích).

No, lidé rádi poslouchají ty, kteří vědí věci k tématu a mají co říct. Zdá se, že jsi jedním z nich. To je také důvod, proč jsem teď tady s tebou. (smích)

„To je něco jiného. Nemluvili jsme o politice." (smích)

Mám ještě jednu otázku ohledně Heaven Shall Burn. Máte tedy tohle aktuální album se spoustou nových písní, jaký je teď plán s kapelou? Budete hodně na turné?

„No, vlastně většinu turné jsme absolvovali už loni a některé i letos. Vlastně už se chystáme napsat nové věci a vrátit se do studia na další desku. Myslím, že na tom budeme pracovat po zbytek letošního roku a během toho příštího. Takže příští rok nebudeme hrát tolik koncertů a nebudeme na festivalech Evropě. Nebo alespoň takový je plán, uvidíme.

Ale příští rok budou nové věci, jo."

Jako nové studiové album?

„Jo. Ale ještě před albem určitě vyjde nějaká nová muzika. Víš, jak to dneska je, singl nebo tak něco. To pak bude součástí nové desky."

Úžasný. Těším se na to. Děkuji moc za tento rozhovor, užij si show, jdi se pozdravit s přáteli a měj se krásně.

„Nemáš za co. Měj se."

Od vzniku tohoto rozhovoru vydali Heaven Shall Burn v září 2024 společně s kapelou Donots singl s názvem „Keinen Schritt Zurück".

Úvodní fotografie pochází z facebookového profilu kapely Heaven Shall Burn.

English

Before the Heaven Shall Burn concert, I caught up with guitarist Maik Weichert and talked about the band's latest album „Of Truth and Sacrifice". But we discussed much more. We discussed their relationship to covers, both musically and physically on the album, we talked about the greed of managers in the music industry, the healthy balance for a long-lasting music career, and last but not least, the meaning and impact of his lyrics on our society.

Hudební Knihovna: „Hello and thank you for your time for this interview. Welcome back to the Czech Republic!"

Maik Weichert: „My pleasure. Always happy to be in the Czech Republic. It’s like I’m a kid on a holiday again.” (laughter)

You’re back at Brutal Assault. Happy to be here?

„Yeah, sure. Going to Brutal Assault always means there will be a lot of friends travelling together to the festival. I’m from East Germany and people from East Germany always do holidays in the Czech Republic."

Do they?

„Yeah, they do. You know, back in the days when the Iron Curtain was still down, it was the only country people from East Germany were allowed to travel to. That’s why we always made holidays in the Czech Republic and many of my friends still do that like they did with their parents. That’s why they also attend the festivals in the Czech Republic. So, if you’re on tour and you’re playing in the Czech Republic, there’s always a lot of friends from our area. That’s why it’s always cool to play here."

Interesting, I had no idea. You played a lot of Czech festivals already. You played at Brutal Assault before of course, you played at Masters of Rock, you played at Metalfest, I believe…

„Fluff fest also, the hardcore festival."

Yeah. What I was getting at is that the area here is quite unique for a music festival. It’s not your usual field or an airport. Is it something that is interesting for you as well? Does it add to the festival atmosphere?

„I mean, for a German band, it’s not so different. Because there are festivals and metal music in castles and fortresses in Germany as well, you know. But it’s a cool place, I always like it. I’m always fascinated how much sausages and meat is offered at the Czech festivals. It’s frightening.” (laughter)

That’s what we are known for. Sausages and beer. You must feel like at home. (laughter)

„Yeah, it’s very similar to a German festival." (laughter)

Well, you play here quite often. Not only in Prague and festivals, except for the covid years, of course. You are one of the many bands that released a new album during the pandemic. Your album „Of Truth and Sacrifice" was released right at the beginning (N.B.: March 20th, 2020), so you could not tour with it. How did you spend the pandemic and lockdowns period?
„So, before covid, we already had a band break. We didn’t play for a year or two, we had the live break and when we wanted to start playing again, covid came. So, actually, the band was already in a sort of a pause mode. That’s why it didn’t really affect the band that much during covid. We all have our jobs still, we don’t want to have Heaven Shall Burn as a totally professional band, so that’s why our ordinary life just went on like anybody else’s. So, we weren’t like sitting around in the studio being bored doing nothing. We had our jobs to do and our families to take care of and they were actually happy to have us at home for two years straight."

Understood. Must’ve been nice.

„Yeah, I mean, looking back at it, it was nice but during the time, of course, it felt shitty. You know, not being able to go out and play."

Of course. So, when exactly came up the idea to have a double album of 19 songs?

„That was when we sat down for the songwriting and we realised that after such a long break, there was a storm of ideas and inspirations. It was so many songs and we didn’t feel like recording two albums and keep one album on the side to release it three years later. It would feel like you releasing old songs and pretending it’s new stuff. We just said „fuck all that, we’ll just release a double album" (laughter). Everybody was saying that we can’t do that because in a streaming world, nobody will appreciate a double album and we have to separate the songs in singles and release them separately over the period of two years and blah blah blah” (laughter). We just said we wanted a double album, almost like a statement, you know. It came along really well, actually. People appreciated it. The break until the next record can be a bit longer as this was a double record and it occupies people for quite some time.”

Yeah, it’s a lot of songs. Was the recording any different since you had so many things to record?

„Actually, no. I really thought it would be different but it didn’t feel different. It might be strange for the next record to only do 12 songs or something. That will feel really short. But, it didn’t feel long for a double record. Maybe also because the songs are so different. There are also classical pieces on that and everything. So, maybe also the style we brought on the record made us feel not bored."

Makes sense, yeah. It is a little bit different than what you normally do, I would say. For example, the song „La Résistance" or „The Sorrows of Victory" with Chris Harms from Lord of the Lost, which by the way feels like the longest song you ever did (N.B.: 8 minutes and 25 seconds). (laughter)

„Probably? (laughter). Yeah, probably (NB.: Second longest. The longest song of Heaven Shall Burn being 8 minutes and 53 seconds long is „Expatriate", also on „Of Truth and Sacrifice"). If you’re on a double record, you dare to do more experimental stuff. You know, we wouldn’t do this if we just had a record with 10 songs and if we would have 4 of them experimental, it might be too much for the fans. If it’s a double record, you just dare to do these things. Maybe that’s also the reason why it became a double record because there was just so much stuff we wanted to try. It felt a little strange but not strange enough to not do it, you know."

Yeah, I think it’s great to just pack it with all the ideas and experiments you had. People will cope with that. (laughter)

„Exactly. It’s a big album not only in the sense of how many songs there are. We did a lot of new and different stuff and it was really fun to make it. Almost felt like recording an album for a different band, in a way. That’s why it might take some time for people to digest this and for us to make the next one."

How did you get Chris, making him the only guest, for the feature on the album?

„Oh, he’s a really old time friend. We know each other for many, many years and I think Alex (N.B.: Alexander Dietz, Heaven Shall Burn guitarist) and Chris also worked together in a studio in Hamburg. They’re old friends."

Perfect, so it was easy to convince him?

„Yeah, it was easy. He’s old time friend. Our singer Marcus (N.B.: Marcus Bischoff) also sang on the last Lord of the Lost record as well. Yeah so, long time friendship."

That’s good. You also like to do a lot of covers based on the previous albums. You did a cover of Blind Guardian, Sodom, My Dying Bride, Paradise Lost and many others but not on this one, as far as I know…

„Oh, there is a cover. There is a cover of „Critical Mass" by Nuclear Assault. We’ll always do a cover, you can be sure of that." (laughter)

I see, my apologies. Are you doing covers because you like the song so much and want to make it with your own sound or to praise the band who made it?

„There are different motivations to cover a song. Sometimes, I really love the song but it would be too obvious to steal the main riff of an old song, so we just make a cover, you know (laughter). For example with „Black Tears" by Edge Of Sanity, we covered that song because we wanted to sort of introduce this great band that is totally underrated and not so known anymore to a lot of people. It worked our really well. So, that also can be the motivation to cover a song.”

Great, that’s a really good and noble reason (smile). You are with Century Media records for nearly 20 years now. So, I suppose they are treating you well and you have no complaints, you can be creative in your own way and do whatever you want. Have you ever thought of changing the label or perhaps making your own?

„Yeah, of course. We thought of that a few times. Every time the record contract is fulfilled, you start talking to people and of course, not only to Century Media. In the end, they always had the best approach, so far. They know what we want and always offered what we wanted and everything. It always felt the best. I’m not saying we’re married to Century Media but we are still very happy with them."

It’s working out so far. That’s good because it’s not always the case and people are looking for something new…

„Yeah. I think, that’s because many bands are management driven. They do what their manager says. We don’t have a management. I’m a lawyer myself, so I can do the contracts and everything, and we decide on our own. If the management negotiate the record deals, they look very much for the profit they get. How much money gets paid, they want the cashflow. Whether you get ten thousand euro or not, it’s a lot of money for the management and that can be the deal breaker. In the long run, for the band, it’s not so bad if you get a little less money upfront as long as you have good conditions and deals for recording, distribution, touring and everything that the band actually does. For management, it doesn’t actually matter so much if the contract is better as long as you get a bigger one time payout. That’s why some bands change labels just based on who pays the most money but that’s not something we look at in a contract.”

Yeah, that says a lot about the business and the competition in the industry. Let’s move on. I’m curious about the artwork because it doesn’t look like your style, really. Who is the author?

„You mean the front cover or within the booklet?"

The front cover, yes.

„For „Of Truth and Sacrifice" it was Eliran Kantor. He is an artist from Israel, lives in Berlin. I think he’s very well-known right now. He did art for many bands, I don’t know, Immolation, Testament, Kreator, Malevolence…He just won some reward in England for the artwork he did for Malevolence. He’s a very, very talented guy. You can say, I think, he’s like a new Dan Seagrave."

I felt like it has the vibes of death metal album covers from the 90s, that’s why I wanted to ask. It does look really good.

„Yeah, he’s awesome. He will be legendary one day, I’m pretty sure."

With your new album, you also released a DVD. It shows you not only as musicians on tour but also personal lives of the band members, such as your hobbies, your jobs as you mentioned before and more. Did you want to show your fans a bit of your private life to connect with them a bit more?

„Yeah, kind of. The main approach was to show how the record came together. How everything was created by telling the story of the record but during that story you realise what the band is about. How everything works, how our jobs are connected to the band, how our families are part of that and everything. As you said, we’re not just a band sitting in a studio and being on tour but it is very important for us to have our jobs and to get inspiration and power back for the music from our ordinary life. If you’re a band and you tour all year and play 200 shows a year and you do it for five years, then you’re done. You’re burned out after that. That’s what never happened to Heaven Shall Burn. We play only a few shows during the year but these shows are energetic and with a 100% dedication. That’s what is so special about Heaven Shall Burn and what keeps us going for more than 20 years now. With a stable line-up."

Yeah, that’s also true. You don’t get on each other’s nerves that much because you don’t spend ten months of the year together in a bus.

„Exactly, we do relatively short runs usually."

Your lyrics touch many serious topics. Anti-fascism, anti-racism, animal rights, oppression, to name a few. Do you feel like something changed in the world throughout the 25 or so years since Heaven Shall Burn exists?

„Yeah. I think what changed is the state of people. They went from not knowing about stuff to ignoring stuff. Back in the days, people did not know what’s going on in slaughter houses, they did not know what’s going on in the ocean, with the pollution…Nowadays, people know about that. They just ignore it. It also changes a bit your approach. Back in the day, you wanted to educate people about things, you wanted to tell the truth and make things obvious. Now, I don’t have to tell anyone that veganism is better than eating meat every day, you know. Everybody knows that (N.B.: All members of Heaven Shall Burn are vegans or vegetarians and most follow or followed a straight edge lifestyle). Nowadays, you have to persuade people and break the ignorance about stuff but not in the way it annoys people. I can’t go out on the street and start telling people they aren’t worth anything because they aren’t vegan. You know, that would be stupid. Totally stupid. So, you have to make people more aware of changing their own life and think about stuff. You have to make people think. Back in the day, you had to make people know."

Yeah, it’s not only about knowledge but it’s also about the actions that you’re making.

„Exactly. Yeah, and somebody that’s not vegan can still do great stuff for this world, you know. So, you don’t want to lose these people just because you have a stupid way of telling stuff. You don’t want to keep people away from what you want to tell them."

Yeah, for sure. It’s a difficult topic but it’s great that there are people like you who are trying to make a difference. Connected to that, I want to talk about music videos. Your video for „My Heart and the Ocean" is really good. I believe you worked with Sea Shepherd organisation for that? I don’t know what importance you put in music videos but videos like this are really sending a message to actually do the right thing as we talked about. Do something to make it better, somehow.

„Yeah, yeah. For that video, it was very important for us that it was authentic. You know, many bands or companies use Sea Shepherd like a green washing thing. They just use the logo and the image and think they are cool and stuff. We didn’t want to do something that seemed odd to Sea Shepherd people. You know, we wanted to do something that people from Sea Shepherd can stand behind. That’s why a guy from Sea Shepherd made the cut for the video, we used the official Sea Shepherd footage they gave to us and also dedicated it to a friend from Sea Shepherd, who’s not alive anymore, unfortunately. So, that video was a lot more authentic and I think that it comes across to the people. That’s why it touches people even more than just showing some shocking pictures.”

Yes, for sure. It goes together with everything. I love that video. We’re slowly reaching the end of our interview, so I want to ask how do you spend time together, while you are on tour? You spent a lot of time together on many tours and concerts in the past two decades, so how do you entertain yourself while travelling from place to place?

„Well, it’s very different for everybody. A lot of people are just reading a lot. But as I said, we all have our jobs, so there’s a lot of home office going on in the bus (laughter). I have a podcast in Germany that is pretty famous, so I do a lot of work for that during the travelling as well. We actually never write music on the road. That is something that never happens. The only thing we do together is that we watch movies in the afternoon in the video lounge in the bus. Myself, I really enjoy going to museums in the city where I am, if I have spare time. So, seeing all the museums in the world, you know. That is one of my hobbies. Other people go to a swimming pool or a gym or stuff like that. So, we actually try not to sit in the backstage area and just make it look like an Apple store where everybody just stares at their phones.” (laughter)

You’re trying to make the best of you being in different places…

„Yeah, and if you’re at festivals like this, there are so many befriended bands and friends in the crowd. I have like, I don’t know, five appointments with friends today that I haven’t seen in ages. So, yeah, on days like this, there’s always something to do with meeting old friends."

It’s definitely very good and important to keep the friendships alive.

„Yeah, totally."

What is your podcast about?

„Oh, it’s a political podcast with a German youtuber that is pretty famous. We talk about actual political news and stuff like that. Some behind the scene stuff in the music industry, as well. We just have a phone call once a week and we talk with each other about what’s going on in the news and everything and just share our opinion about it. God knows why people are interested in our opinions about stuff but seems like it." (laughter).

I mean, people like to listen to people who know stuff, and you seem to be one of them. That’s also the reason I’m here now with you. (laughter)

„That’s different. We didn’t talk about politics.” (laughter)

I have one more question about Heaven Shall Burn. You have this current album with plenty of new songs, so what is the plan for the band now? Do a lot of touring?

„Well, we actually did most of the touring last year and some also this year. Actually, we are already about to write new stuff and go back to the studio for the next record. I think, that’s gonna happen during the rest of this year and next year. So, next year, we won’t play that many shows or any festivals in Europe. Or at least that’s the plan, we’ll see. But, there will be new stuff next year, yeah."

As in, a full studio album?

„Yeah. But even before the studio album, there will be new tunes for sure. You know how it is nowadays, like a single or something. That will be part of the new record."

Amazing. Looking forward to that. Thank you very much for this chat, enjoy the show, go see your friends and take care.

„You’re very welcome. Have a great day."

Since making of this interview, Heaven Shall Burn released a single called „Keinen Schritt Zurück" in September 2024 together with the band Donots.

Title photo was taken from the Facebook page of the band Heaven Shall Burn.