První den Rock for People postihla další výrazná ztráta, přesto převládala pozitiva

Devětadvacátý ročník festivalu Rock for People je minulostí a velkolepá čtyřdenní hostina se opět náramně povedla. Hned první den byl našlapaný od začátku do konce a proběhlo několik prvních vrcholů celé akce. Jedinou nepříjemností bylo zrušení koncertu Coreyho Taylora doslova na poslední chvíli, ale další kapely tuto ztrátu hravě vynahradili. Produkci na hlavním pódiu ukončili první headlineři The Prodigy.

Spousta hudbychtivých fanoušků vyrazilo hned na první koncerty celého festivalu, zatímco tisíce návštěvníků proudilo do kempového městečka. Krátce před dvanáctou možná spoustu přítomných překvapilo nedostatek toaletního papíru v areálu. Existovalo pro to však velmi triviální vysvětlení. V pravé poledne totiž ve stanu Evropy 2 vystupovali grind’n’rolloví Gutalax a spotřeba toaleťáku okamžitě prudce vzrostla. České kvinteto se těšilo velkému zájmu a hned ocenili, že při své první návštěvě mohou celý festival otevírat. Odstartovali porno grind, který už dávno získal téměř legendární status. Tradičně velmi příjemné vystupování celé party kolem zpěváka Martina Matouška vytvořilo velmi veselou, leč trochu nekorektní atmosféru. Na místě nechyběla ani Toi Toi budka, která velmi brzo putovala na hlavy fanoušků. V polovině koncertu však tento plastový trůn s velkou nevolí odnesla přísně se tvářící ochranka. To však Gutalax nezastavilo a pánové s legráckami ukončili první skvělou párty.

Program pokračoval na upozadněné Conference stage s pražskými post-hardcorovými Fall From Everest. Fanoušci se na jejich koncert loudali pomalu, ale nakonec návštěvnost byla slušná. Pánové byli dle svých slov lehce indisponovaní nespecifikovanou nemocí. I přesto podali velmi dobrý výkon a chvilka, kterou jsem jim věnoval, plynula velmi příjemně. Čtveřice k publiku mluvila v angličtině, jelikož je měl doplnil jistý host z Kanady. Já po několika písních už spěchal jinam, a hosta jsem tedy propásl.

Vrátil jsem se na Evropa 2 stage kvůli americké hardcore-punkové partě Scowl doufajíc, že právě oni budou prvním objevem tohoto ročníku. Parta kolem zpěvačky Kat Moss mě však vůbec nezaujala, ačkoliv z domácího poslechu zněli skvěle. Na Rock for People měli však naprosto otřesný zvuk a jak zpěvaččin řev, tak i čisté vokály, mě úplně trhaly za uši. Vydržel jsem dvě písně a musel jsem utéct, protože jsem nechtěl přijít o sluch hned po dvou hodinách festivalu.

Nakonec jsem byl spokojen, protože jsem následující půl hodinku strávil se skotskými Bleed From Within, a to je sázka na jistotu. První venkovní koncert proběhl na Youtube stage a proběhl bez výhrad. Vokály zpěváka Scotta Kennedyho byli naprosto zřetelné a to samé můžu říct i o celé kapele. Profesionálové každým coulem hráli z poslední, dva roky staré, desky „Shrine”, ale nabídli i světovou premiéru nového singlu „Hands of Sin”. Prvotřídní metalcore bavil stovky fanoušků, kteří poprvé rozvířili prach před druhým největším pódiem v areálu Park 360. Bleed From Within jsou u nás jako doma a i na festivalu Rock for People se setkali s velmi přívětivým přijetím. Nechyběly pecky „I Am Damnation”, „Killing Time” nebo „The End of All We Know” a další výborný koncert byl minulostí.

Poprvé se rozvibrovaly i reproduktory Fat Lady, na Rock for People se jménem KB Stage. Čest zahájit program na hlavním pódiu měli američané Fit For A King. Metalcorová pětice u nás zahrála vůbec poprvé pod širým nebem a povedlo se jim to skvěle. Měl jsem lehké obavy, zda je monstrózní pódium nesemele, jako některé kapely v minulosti, ale nestalo se tak. Pánové vedle zpěváka Ryana Kirbyho svou aktivitou a výkonem těžkou roli ustáli, a skladby jako „Backbreaker”, „Vendetta”, „When Everything Means Nothing” nebo úvodní „The Hell We Create” z aktuální stejnojmenné desky bavily velké množství metalových fanoušků. I oni představili nový singl „Keeping Secrets” a nejen při něm jsme se kochali skvělými vokály Kirbyho i kytaristy Daniela Gaileye. Svůj vokální den naopak neměl baskytarista Ryan O'Leary, jehož zpěvy místy trochu tahaly za uši. Více, než jeho zpěvy, nás však bavili působivé triky, které se svým nástrojem předváděl. Budiž odpuštěno. Fit For A King patří mezi žánrovou elitu a na svém prvním tuzemském festivalu to beze zbytku potvrdili. S kapelou připravujeme i rozhovor.

Poté se mi podařilo chytnout poměrně vzácný koncert na pódiu Evropy 2. Německá parta Donots to mají sice za rohem, ale za posledních jedenáct let u nás hráli teprve potřetí. Bylo vidět, že fanoušci na ně nezapomněli a pánové spolu s nimi připravili opravdové punk-rockové blaho. Donots letos slaví třicet let a zahráli průřez kariérou, včetně povedeného coveru „We're Not Gonna Take It” od Twisted Sister. Zpěvák Ingo Knollmann si sypal popel na hlavu, že tu nehrají častěji, a proto chtěl z ještě čerstvého publika vymlátit to nejlepší. Na pódium si pozval přítomné fotografy, aby zachytili velmi uvolněnou punkovou veselici. Pánové zahráli několik skladeb v angličtině, jako například „Calling”, „So Long” nebo „Stop the Clocks”, ale ukázali také, jak zní punk rock v němčině. To zařídily třeba skladby „Eine letzte letzte Runde” nebo „Kaputt”. Fanoušci ani po pětačtyřicetiminutovém moshování kaput nebyli a nechtěli nechat kapelu odejít. Donots po své show vypadali velmi spokojeně a snad dodrží své slovo a nebude to trvat opět několik let, než se vrátí.

Z podvečerních koncertů jsem si užil jen střípky. Australská zpěvačka Aviva ve stanu Evropy 2 startovala svůj první tuzemský koncert a z několika úvodních skladeb soudím, že mohlo jít o opravdu výborný koncert. Její silný hlas dokázala zvuková technika přenést v celé své kráse a ve spojení se skočným, elektronikou protkaným, pop rockem její show zněla skvěle. Na venkovní stagi s ní soupeřila americká metalcorová formace Of Mice & Men s novou deskou „Tether”. Byl jsem zvědavý na výkon zpěváka Aarona Pauleyho, který v roce 2016 převzal mikrofon po původním zpěvákovi Austinovi Carlileovi a vypadalo to, že svou roli zvládá absolutně z přehledem. Bohužel jsem koncert musel sledovat z druhé strany celého areálu, ale alespoň jsem si z povzdálí vychutnal hitovku „Castaway”, kterou hráli zkraje jejich setu.

To už bylo známo, že Corey Taylor na festivalu nevystoupí a jeho čas převzali britští miláčci Enter Shikari. Po dalším bloku rozhovorů jsem zaujal pozici v očekávání, jak svůj koncertní set poprvé na hlavním pódiu pojmou. Pojali ho velmi tanečně. Zpěvák Rou Reynolds koncert odstartoval mluveným prologem „System…” a pak už se tančilo na „Sssnakepit”, „The Void Stares Back”, „Goldfĭsh ~”, „The Jester” nebo „{ The Dreamer's Hotel }”. Čtveřice měla opět i zajímavou pódiovou prezentaci, ovšem jejich předloňské show to letos nesahalo ani po kolena. Hitovku „Sorry, You're Not a Winner” nabídli částečně zremixovanou a na závěr nás všechny zlíbali novinkou „A Kiss for the Whole World x”. Byl to profesionální koncert, pánové byli příjemní, skladby byly skrz diskografií, ale zkrátka to úplně nebylo ono. Chyběla jejich typická živočišnost, spontánnost a hlavně fyzický kontakt s publikem, který z Fat Lady úplně nebyl možný. V žádném případě se nejednalo o špatný koncert. Enter Shikari zkrátka více sluší intimnější prostory. Zajímá vás, v jakém rozpoložení byli před koncertem? Brzy nabídneme rozhovor s kapelou.

Sprintem na Youtube stage jsme se někteří dostali do roku 2006, kdy byla americká nu-metalová kapela P.O.D. na svém vrcholu. Náhrada za na poslední chvíli zrušené Bad Omens přilákala velkou spoustu zvědavců, protože se k nám za svou dvaatřicetiletou kariéru podívali teprve podruhé! Další velmi vzácný zářez pro všechny, kteří si rádi zavzpomínali na módu teplákových souprav, flanelových košil a triček bez rukávů. Nebylo to však jen o síle nostalgie, protože P.O.D. byli jedním slovem famózní. Velkou porci zabrala nová deska „Veritas”, z níž nejpovedenější je pecka „Afraid to Die" s Tatianou Shmayluk z Jinjer, ale došlo i na spoustu dvacet let starých hitů jako „Alive”, „Boom”, „Satellite”, „Will You” nebo „Youth of the Nation”. Zpěvák Sonny Sandoval zpíval naprosto skvěle a předvedl i své charakteristické pohyby, kdy svým kabelovým mikrofonem šlehá o zem. Výborně ho doplnili i jeho dlouholetí spoluhráči Traa Daniels na baskytaru a Marcos Curiel na kytaru a doprovodné vokály. Pánové hráli z osmi desek, výborně komunikovali, bavili se a nabídli jeden z nejlepších koncertů celého festivalu.

Hozenou rukavici měli na KB stage sebral britští The Prodigy, kteří se na festival vrátili počtvrté a poprvé od tragického úmrtí zpěváka Keitha Flinta. Koncertu headlinera jsme věnovali samostatný článek.

Po ukončení produkce na hlavním pódiu se souběžně rozjely hned tři stanová pódia. Volba padla na žánr mě nejblíže, a to deathcorové Thy Art Is Murder. Cestu do stanu Evropy 2 si našlo mnoho dalších příznivců tvrdší muziky a pětice se jim za to odměnila opravdu výživnou porcí brutální tancovačky, i když tomu úvodní úvodní rytmy od Vengaboys neodpovídaly. Nový zpěvák Tyler Miller, který se k mikrofonu dostal po kontroverzním vyhazovu zpěváka Chrise McMahona, s multižánrovým publikem rozhodně nejednal v rukavičkách. Stanová konstrukce se prohýbala při každém hlubokém growlu a prkna pod nohami diváků se měnila v piliny. Kromě skladeb z loňské desky „Godlike” zazněly i skladby z úvodních desek jako „The Purest Strain of Hate”, „Reign of Darkness” nebo „Holy War”. Nová deska však logicky hrála prim, nejen protože je aktuální, ale i protože je první, kde s Thy Art Is Murder slyšíme Millera. V úvodu to byly „Blood Throne” nebo „Destroyer of Dreams”. Velmi kvalitní závěr pro příznivce tvrdších tónů, kteří se mohou těšit na pořízený rozhovor.

Já si stihl ještě odskočit na ČT Art stage, kde dokončoval koncert čtyřiadvacetiletý zpěvák NoahFinnce. Ten s kapelou začal vystupovat před šesti lety a debutové album „Growing Up On The Internet” vydal letos. Jeho pop punkový repertoár byl sice jednodušší, ale po tanečním večírku s The Prodigy a následnému peklu s Thy Art Is Murder, přišel skočný pop rock poměrně vhod.

Tím první den devětadvacátého ročníku Rock for People skončil. Nejúspěšnější rok byl zahájen v plné parádě a i přes ztrátu Coreyho Taylora jsem zaregistroval jen minimum negativních komentářů. I ty, které byly, se v průběhu festivalu lepšily a nebo zkrátka nesouvisely s organizátory festivalu (jako například ceny za občerstvení). Ve středu proběhly úspěšné návraty festivalových stálic, festivalové i české premiéry a také jedna velmi vzácná návštěva v podobě P.O.D., kteří si z prvního dne ode mě odnáší pomyslnou zlatou medaili.

Autorkou fotografií je Adéla Horelicová a Vojtěch Mervart.

Top 5:

1. P.O.D.

2. Fit For A King

3. The Prodigy

4. Enter Shikari

5. Bleed From Within

The Prodigy >>>
Druhý den >>>
The Offspring >>>
Třetí den >>>
Avril Lavigne >>>
Bring Me The Horizon >>>
Čtvrtý den >>>
Yungblud >>>