Druhý den si Rock for People 2022 odbyl první velkou premiéru a nabídl i festivalové klasiky

Druhý den festivalu Rock for People sliboval velkou hudební premiéru. Ve čtvrtek večer v České republice poprvé vystoupilo britské rockové duo Royal Blood, o kterém si můžete přečíst v samostatném článku. Program festivalu nabíral na obrátkách, v provozu bylo všech pět pódií od jedenácté hodiny dopolední až do jedné ráno. Organizítoři v ranních hodinách varovali před bouřkou a poryvy větru, avšak žádná kalamita se nekonala. Pršelo všeho všudy asi dvacet minut a přestalo právě včas pro první koncert na gigantické KB Stage.

Kapela, která měla tu čest odehrát první koncert na největším pódiu ve festivalové historii byla populární britská pop-rocková parta Boston Manor. Ti se u nás za poslední tři roky předvedli hned pětkrát, což je s přihlédnutím k celosvětové pandemii obdivuhodné. Na festivalu vystupovali i v roce 2019 a s notnou porcí humoru ocenili, že mohou vystoupit na takto velké stagi, která byla postavena před dvěma hodinami. Boston Manor přilákali početné publikum, které se scházelo postupně ze svých úkrytů před deštěm. Pětice nabídla velmi energickou show, ochutnávky z desek a EPs do roku 2016 i nový singl „Foxglove”. Program na KB Stage byl zahájen velmi důstojně.

Program na hlavním pódiu pokračoval s další ostrovní partou, velšskými pop-punkovými Neck Deep, kteří se v našich končinách představili vůbec poprvé. Ve Velké Británii velmi ceněná parta představila průřez třemi posledními deskami a znovu ostré odpolední slunce žhnulo na tisíce fanoušků pod pódiem. Neck Deep kromě svých klasik jako „Gold Steps” nebo „Where Do We Go When We Go” zahráli i na desku zatím nezařazenou skladbu „She's a God” a celou show odpálili novou hardcorovou peckou „STFU”. Pro všechny fanoušky zrazené láskou pak zazněla příjemný pop-punkový love song „December (again)”. Zpěvák Ben Barlow toho měl hodně na srdci a kromě upřímných slov díků vyjádřil i překvapení, že jejich první show přilíkala tolik fanoušků. Neck Deep volně navazují na pop-punkovou éru kapel z přelomu tohoto tisíciletí a zejména v Anglii na ně média pějí ódy. Snad se jejich vliv brzy dostane i do dalších koutů starého kontinentu.

Část tohoto koncertu jsem strávil v zákulisí, kde jsem si povídal s Johnem Cooperem z kapely Skillet. Rozhovor zpracováváme a nabídneme příští týden. Po návratu jsem navštívil krytou Evropa 2 Stage, kam mě přivábil sametový hlas AJe Channera a kapela Fire From the Gods. Americká parta staví na základech hard rocku, který kombinuje s metalcorovými prvky. Tato symbióza je opepřena rapovými pasážemi, které můžete slyšet například ve skladbě „American Sun” ze stejnojmenné desky. Další skladby jako „Right Now” nebo „Truth to the Weak (Not Built to Collapse)” zase ukazují tu více rockovou stránku. Fire From the Gods místy velmi připomínali jinou americkou partu Sevendust, jejichž vlivy jsou jasně slyšitelné. Rozhodně se však jednalo o zajímavou podívanou a další příjemné překvapení.

Nalazený na rockovou notu jsem s díky odmítl vystoupení rappera Masked Wolf a po krátké pauze ve stínu jsem vyrazil na YouTube Music Stage, kde se připravovala jedna z předních post-hardcorových formací, kanadská parta Silverstein. Parta, která v zámoří na začátku tisíciletí patřili k předním interpretům svého žánru sice už nezáří tak jako například při vydání druhé desky „Discovering the Waterfront” v roce 2005, ale jméno je to pořád poměrně výrazné. Z této desky zazněly patrně ty největší hity „Heroine” a „Smile in Your Sleep”, které kapelu krásně charakterizují. Zpěvák Shane Told neztratil svůj pronikavý hlas a stále umí i pořádně zařvat jako z jejich zlatého screamo období. Novinka „Misery Made Me” vyšla teprve měsíc před festivalem a přestože skladby na ní jsou velmi povedené, už je to přeci jen takový dospělejší post-hardcore. Screamovací pasáže však najdeme na všech singlech „Ultraviolet”, „Bankrupt” a „It's Over”. Dočkali jsme se i povedených „The Afterglow” nebo „Infinite” a bylo patrné, že kapela byla za předvedenou podporu velmi ráda a svůj čas si užívali plnými doušky.

Přišel čas na návrat před hlavní KB Stage, kde už poskakovali američtí Skillet. Kapela, která je u nás i na Rock for People téměř jako doma tu už má neotřesitelnou fanouškovskou základnu. To se smaozřejmě projevilo i na prostoru před pódiem, který byl velmi slušně zaplněn stojícími i sedícími rockery. Stejně jako mnoho dalších kapel, i Skillet mají novou desku nazvanou „Dominion”, ze které však hráli pouze titulní skladbu a další pecku „Surviving the Game”. Mnohem více se věnovali skvělé nahrávce „Unleashed” z roku 2016, která obsahuje velehit „Feel Invincible”, zpěvnou „The Resistance” nebo motivační „Undefeated”. Zpěvák John Cooper nemohl zklamat nikoho, jelikož se opět předvedl jako velký sympaťák a velmi přátelský člověk. Stejně jako jeho žena Korey a ostatní členové pařil jako smyslu zbavený a celý koncert měl vynikající dynamiku. Velký obdiv patří Jen Ledger, která nejen levou zadní zvládá svou bubenickou soupravu, ale umí skvěle podpořit i vokálně. Příjemný motivační proslov proběhl před hitem „Sick of It” a pochopitelně nechyběly ani vlajkové lodě kapely, kultovní „Monster” a „Hero”. Skillet je záruka hudební kvality a jako bonus kromě toho z koncertu odcházíte i s terapeutickou pomocí pana Johna Coopera.

Na Evropa 2 Stage se schylovalo k jednomu z osobních vrcholů celého festivalu. Britská čtveřice Enter Shikari se na festival ráda vrací a konečně nám mohli naživo představit svou aktuální desku „Nothing Is True & Everything Is Possible”. Naplněný stan přivítali úvodní skladbou z této desky „The Great Unknown”, po které servírovali jeden hit za druhým. Kvarteto v čele se zpěvákem Rou Reynoldsem překypovala energií a dobrou náladou a kromě vynikajícího setlistu nám i připomněli, proč byli v roce 2012 označeni jako nejlepší živá kapela. Enter Shikari řádili jako v rané éře své kariéry a využívali k tomu vše, co jim přišlo do cesty. Rou Reynolds několik skladeb odehrál na jednom z nosných stožárů, baskytarista Chris Batten si zase v závěru koncertu odehrál jednu skladbu zatímco ho fanoušci nesli v moshpitu. Zazněly staré hity „Mothership” a klasika „Sorry, You're Not a Winner” z dob, kdy míchání hardcoru a elektroniky bylo ještě v plenkách a právě Enter Shikari byli absolutním pionýrem tohoto subžánru. Z aktuální desky zazněly další čtyři skladby, nevynechali vynikající „Gandhi Mate, Gandhi” nebo „Destabilise” z prvotřídního alba „A Flash Flood of Colour”, vytvořili fantastickou atmosféru plnou vtipu a vzájemné symbiózy. Enter Shikari se vrátili jako králové svého žánru.

Sotva jsme popadli dech, už se na hlavní KB Stage rozezněly reproduktory a jedna dlouho očekávaná česká premiéra byla na spadnutí. Britské duo Royal Blood právě zahajovalo svůj první koncert v České republice. Jak se jim povedl se dozvíte v samostatném článku.

Po jeho skončení se část publika rychle přesunula na Stage Petra Svobody, kde probíhal přesunutý koncert metalového rappera Redzeda. I přes koncert Royal Blood se před pódiem sešly stovky příznivců tohoto jihomoravského rodáka, kteří si užívali jeho rapové dovednosti na nu-metalovém plátně a nutno dodat, že nadšení bylo vzájemné. Ti, kteří si odběhli z hlavního pódia stihli ještě asi pět skladeb, mezi kterými byly populární hitovky „Rave in the Grave”, „Pop a Pill” nebo „Junkie”. Redzed má kolem sebe kromě kapely i tým DJů a hypemanů, kteří se starají o to, aby měl koncert pořádné grády a nikdo se pod pódiem neflákal. Koncept, který nemusí být každému při chuti, nicméně koncept, který je vysoce funkční. Koncert Redzeda je nefalšovaná metalovo-rapová veselice.

Tady jsem byl poprvé svědkem střetu programu mezi sousedícími stagi Evropy 2 a Petra Svobody. Aniž by došlo k výraznému protahování programu jedné či druhé strany, rozezněl se koncert na jednom pódiu zatímco koncert na protějším pódiu měl dle programu stále trvat. Pro vzadu stojící publikum byl závěr Redzedova koncertu ovlivněný britskou drum’n’bassovou dvojicí, která si říká The Stickmen Project. U mixážního pultu stáli dva pánové (pravděpodobně), jejichž obrysy zvýrazňovaly neonové diody ve tvaru kreslených panáčků. Jejich produkce však vůbec nezněla jako z kresleného komiksu. Místy agresivní elektro, místy melodické elektronické vyhrávky přilákaly vyznavače taneční muziky a schylovalo se na zajímavou afterparty.

Já si však vybral kytarovou variantu a dnes vůbec poprvé jsem vyrazil na základnu vedle ČT Art Stage. Tam se představili bratři Alan a Stevie Jukesovi s kapelou Saint PHNX ze Skotska. U rodinné večeře se domluvili, že se budou věnovat alternativnímu indie popu, ale nejdou ve šlépějích typického britského indie. Místo toho sázejí na jednoduché, leč velmi chytlavé kytarové melodie a dynamické perkuse, které zastřešuje tenká vrstva syntetizátorů a elektroniky. Je možná s podivem, že s nimi odpočítávala poslední hodinu do půlnoci taková spousta diváků, nicméně si to bráchové určitě zasloužili. Kapela už má za sebou úspěchy ve formě společného turné s Imagine Dragons nebo Yungblud a kdo ví, možná jsme se právě dívali na budoucí Royal Blood.

Rock for People během druhého dne nabídl (mimo jiné) širokou škálu rock’n’rollu rozličných podob, velikostí a tvarů, včetně jedné velmi očekávané premiéry. Žádné katastrofické scénáře se nekonaly a nebe bylo znovu úplně bez mráčků. Festival se přehoupl do své druhé poloviny, kde nás čekaly další velmi vzrušující zážitky.

Autorkou fotografií je Monika Jetelová.