Třetí den festival Rock for People 2023 nabídl žánrové stálice i vycházející hvězdy

I třetí den na festivalu Rock for People byla odpolední nabídka velmi pestrá. Zejména v druhé polovině dne jsme měli možnost navštívit koncerty jak klubových metalcorových hvězd, tak i kapel, které snad čeká raketový růst. Jedna z takových uzavírala program na hlavní KB stage, a byli to britští kytaroví The 1975, kteří byli sobotním headlinerem.

Start proběhl na Youtube Music Stage na amerických punk rockových The Menzingers. Publikum se líně trousilo po areálu a americká čtveřice jim k tomu hrála velmi příjemný melodický rock se zpěvnými refrény. Zpěvák Gregor Barnett má zajímavě posazený hlas a jejich tvorba místy připomínala Rise Against. Na přiblížení se k této partě však The Menzingers chybí více zajímavých momentů. Jejich set na Rock for People byl takový mdlý, i když potenciál tam jistě je.

Ten doplna využila populární česká parta Wohnout, kteří odehráli krásný koncert na hlavní KB stage. Přilákali obrovské publikum a ačkoliv si velké množství přítomných koncert užilo vsedě na trávě, bratři Homolovi a spol. se dočkali velké podpory. Jak je u nich zvykem, odehráli koncert plný vtípků a populárních hitů, jako „Banány”, „Gastrosexuál”, „Rayda”, „Dobrý den, pane Kohák”, „Depardieu” nebo závěrečný „Svaz Českých Bohémů”. Wohnout samozřejmě patří mezi ty nejpopulárnější party u nás a jejich koncert na festivalu to opět potvrdil.

Další koncert kapely s velkým potenciálem proběhl opět na Youtube Music Stage. Toto pódium jsem si přejmenoval na pódium talentů, protože tam v průběhu festivalu hráli především zajímavé perspektivní kapely, popřípadě nové objevy. Tak bych označil i britskou alternativně rockovou partu The Hunna. Ti mě zaujali už při poslechu doma a stejně tomu bylo i na festivalu. Pánové jsou na scéně od roku 2015, loni vydali čtvrtou desku pojmenovanou jednoduše „The Hunna” a pomaličku stoupají v žebříčku popularity i u nás. Jsem zvědavý, kam je jejich melodický alternativní rock dostane a určitě je budu dál sledovat.

Ještě jsem se vydal na krátkou návštěvu na Evropa 2 stage, kde souběžně hrála další česká stálice. Rocková parta Cocotte Minute v čele s Martinem Zellerem tam pomaličku končili svůj set skladbou „Kopem” a soudě dle výrazů fanoušků v naplněném stanu jsem přišel o velmi zajímavou párty. Pánové si na pódium přizvali i své ratolesti, které ukradli pozornost nejen kamer, ale i mnoha diváků. Koncerty Cocotte Minute mají vždy velmi příjemnou rodinnou atmosféru.

Jeden fantastický koncert za druhým

Rodinná atmosféra zde panovala i o hodinu později, leč v trochu intenzivnějším rytmu. Pódium zde ovládla francouzská metalcorová pětice Landmvrks. Ti se k nám rádi vracejí a na festivalu vystoupili za krátkou dobu již podruhé, když byli součástí okleštěného ročníku Rock for People Hope. Sympatická parta v čele se zpěvákem Florentem Salfatim sice za uplynulou dobu nevydali novou desku nebo EP, ačkoliv nám to tehdy slíbili, ale představili nový singl „Death” z deluxe edice své zatím poslední desky „Lost in the Waves”. Z té zazněly tradiční hity jako rapová „Visage”, titulní „Lost In a Wave” nebo „Rainfall” a natřískaný stan jim zobal z ruky. Landmvrks patří mezi ty aktuálně nejvýraznější metalcorové formace a pakliže se jim nová deska opět podaří, mohou mířit ještě výše. Na Rock for People mají už dobré jméno a jistě je uvidíme brzy znovu.

Tímto začala série skvělých koncertů, která trvala až do headlinera třetího dne. Na hlavní KB stage před nimi vystoupila kultovní americká parta Papa Roach. Čtveřice rockerů letos slaví třicetileté výročí a na festivalu to byla opravdu fenomenální narozeninová párty. Kapela před koncertem nabídla více než hodinovou autogramiádu a to byl ten nejlepší důkaz, že si pánové kolem zpěváka Jacoby Shaddixe svých fanoušků opravdu váží. Koncert byl velice upřímný, uvolněný a vřelý ke všem fanouškům, kteří zde atakovali návštěvnost headlinerů. Nejvíce skladeb zaznělo z aktuální desky „Ego Trip”, jako například úvodní „Kill the Noise” nebo „Cut the Line”, ale prostor byl i pro mnoho dalších slavných hitů i z dávné minulosti, včetně coverů. Jacoby uvedl, že je kapela velkým fanouškem The Prodigy a pro zesnulého Keitha Flinta zahráli cover skladby „Firestarter”. Ohňů bylo opravdu hodně a atmosféra, show i přístup hravě strčila do kapsy kdejakou velkou hvězdu. Jacoby během koncertu sice občas trošku blábolil, ale bylo vidět, že si svůj čas na pódiu zkrátka naprosto užívá a byl úplně bezprostřední. „Getting Away With Murder”, „…To Be Loved”, „Scars”, „None of the Above”, „Born for Greatness”. To je jen krátký výčet skladeb, kterými nás Papa Roach hodinu královsky bavili. No a závěrečnou „Last Resort” by Jacoby ani zpívat nemusel. To by početný dav zvládl hravě sám. Zpěvák zavzpomínal na poslední koncert na festivalu, který stejně jako v případě včerejších Billy Talent proběhl před deseti lety a vyjádřil upřímné nadšení, že si zde můžou zahrát znovu. Koncert Papa Roach byl přátelský, otevřený a naprosto skvělý.

Nyní následovalo velké dilema, kam se vydat dál. Zvolil jsem opět pódium talentů, tedy Youtube Music Stage, kde začínala kanadsko-německá zpěvačka Alice Merton. S ní jsme na festivalu pořídili rozhovor a věštíme jí velmi zajímavou budoucnost. Do povědomí se dostala díky hitu „No Roots” a loni vydala druhou desku „S.I.D.E.S.”. Hrála i z debutové desky „Mint” a dvou EP. Všechny nahrávky obsahují velmi svěží a pozitivně naladěný alternativní pop, se kterým může proklouznout do světových rádií. Alice Merton působila velmi sympaticky a vše nasvědčovalo tomu, že její koncert bude opravdu povedený.

Já však její koncert po asi pěti písních opustil a vyrazil zpět na Evropa 2 stage, kde byl dnes program opravdu nabitý. Stejný nápad mělo mnoho dalších fanoušků tvrdých kytar, jelikož se po Architects na festivalu představila další hvězda britského metalcoru, a to pětice While She Sleeps. I oni u nás koncertují s železnou pravidelností, ale na Rock for People vyrazili poprvé. Plný stan svědčil o tom, že pánové tu mají velkou základnu a dvojice zpěváků Lawrence Taylor i Sean Long podporu fanoušků mnohokrát ocenili. Loni vydaná deska „Sleeps Society” hrála prim a nejen z ní jsme slyšeli více než tucet úderných metalcorových hymn se zpěvnými refrény, se kterými Longovi i Taylorovi pomáhaly desítky skalních fanoušků. Skočné hity jako „Anti-Society”, „Silence Speaks” nebo „Four Walls” si přímo říkají o skvělou párty plnou moshpitů a podobných aktivit. Lawrence Taylor se na fanoušky chtěl podívat zblízka, a tak se nechal odnést k nosnému sloupu, ze kterého za velkých ovací skočil zpět mezi nadšené fanoušky. While She Sleeps nabídli opravdu divokou podívanou.

Série dechberoucích show byla u konce. Headlineři The 1975 ji na hlavním KB pódiu neprodloužili. Krátký souhrn jejich koncertu naleznete v samostatném článku.

Rock v mnoha podobách, zajímaví hosté i Pokémoni

Během koncertu britské kytarové čtveřice jsem si odskočil do ČT Art stanu na japonské metalové Paledusk. Jejich zběsilý metalcore koketuje s prvky nu-metalu i elektronických samplů a byla to určitě zajímavá zastávka. Těch elektronických efektů bych klidně zkousl víc, ale to není to jediné, co dělá tvorbu Paledusk zajímavou. Jsou to přechody z jemnějších pasáží do metalových breakdownů a také opravdu vynikající kytarové riffy a vyhrávky. Velmi zajímavá parta, která si určitě zaslouží pozornost.

Druhou zastávku před příchodem na hlavní pódium jsem udělal na stagi Petra Svobody. Tam měla prostor pražská progresivně rocková trojice Monsters & Motherships, která mě při přípravě velmi zaujala. Pánové zde vyučovali progresivní rock/metal a byla to absolutní nutnost pro fanoušky instrumentálních a atmosferických tónů, kde slov není třeba. O této partě jsem dřív neslyšel a naprosto mě dostali. Po kapele Modern Day Babylon zde konečně máme zástupce tohoto žánru a až během festivalu jsem zjistil, že se jedná o českou skupinu. Bez této informace jsem je s klidným srdcem pasoval na následovníky takových velikánů jako Animals As Leaders nebo God Is An Astronaut. Monsters & Motherships zahráli naprosto neuvěřitelně a jakmile je uvidím napsané v nějakém klubu, neváhám ani minutu.

Po ukončení produkce na hlavním pódiu nebyl všem koncertům konec. Opět jsem rozdělil svou pozornost mezi dva interprety. Tím prvním byl Kid Brunswick, který hrál na ČT Art Stage. Žánrově bych ho připodobnil k Machine Gun Kelly, jelikož střídá rockové a punkové skladby s písněmi, kde rapuje. Docela rád bych si ho jednou dal v plné parádě, protože i krátká zastávka u jeho pódia mě poměrně zaujala.

Možná jsem u něj měl zůstat po celou dobu, jelikož přesun na Evropa 2 stage nepřinesl tak zajímavý mix žánrů. To však nebylo překvapením, protože kapela, která se pojmenuje Punk Rock Factory příliš prostoru pro polemizaci o žánru nenabízí. Britská parta se věnuje především coverům a nyní vím, že jsem měl pořadí na závěr třetího dne prohodit. Na úvod totiž pánové zahráli covery titulních skladeb seriálů Střážci Vesmíru („Go Go Power Rangers”) a Pokémon, čímž by si mě získali okamžitě. Hned poté však předělali skladbu „Last Resort”, kterou jsme v originále slyšeli před pár hodinami. Zajímavostí bylo, že zpěvák Papa Roach Jacoby Shaddix toho pořád neměl dost a kapelu Punk Rock Factory na pódiu doplnil. Následovalo asi deset dalších coverů v jednoduchém punk rockovém hábitě, které jsme si s kapelou všichni náramně užili.

Předposlední den festivalu byl opravdu nabitý zajímavými jmény a ke spánku jsme se ukládali plní dojmů a s pískáním v uších. Krizový třetí den jsme zvládli bez úhony a už nás čekalo jen pompézní vyvrcholení celého festivalu. V průběhu třetího dne bohužel přišla informace, že kapela Incubus, která měla být jednou z hlavních taháků posledního dne i celé akce, zrušila účast z důvodu nemoci. Zklamání bylo patrné, ale nedá se nic dělat. I bez nich to bylo skvělé.

The 1975 >>>
Čtvrtý den >>>
Muse >>>