God Is An Astronaut: "Naše hudba je o zachycení silných životních momentů"

Poslední den festivalu Rock for People jsem si popovídal s irskou instrumentální čtveřicí God Is An Astronaut. Pánové byli před koncertem velmi sdílní a povídali jsme si zejména o tom, jak životní neštěstí a zármutek vložit do hudby. Byly tam ale i veselejší momenty.

Hudební Knihovna: Pánové díky, že jste si našli čas na rozhovor. Jak se před koncertem cítíte?

Torsten Kinsella (kytara, zpěv): Jsem docela unavený. Cestovali jsme skoro 24 hodin a moc jsem nespal.

HK: Chápu, cestování musí být dost náročné v tomto počasí.

Torsten: Jo, nejsme na takové vedro z Irska zvyklí (smích)

HK: S kapelou God Is An Astronaut jste spolu už asi 17 let. Co vás po tolika letech stále pohání?

Torsten: Hlavní věcí je to, že děláme muziku, kterou máme opravdu rádi. S bratrem děláme společně muziku už od roku 1996, takže je to ještě více, než si lidi uvědomují. God Is An Astronaut byl původně takový experiment udělat zajímavou desku tak, jak jsme si ji představovali. Chtěli jsme udělat desku plné muziky, která nás baví a ani jsme od toho nečekali žádné reakce nebo něco víc. To je vlastně stejné dodnes. Pořád děláme muziku, kterou dělat chceme. Jsme tam kde jsme hlavně proto, že se dnes hudba šíří velmi jednoduše, jinak by si nás možná nikdo nevšiml.

Niels Kinsella (baskytara): Vytvořili jsme si způsob, jak vyjádřit svoje pocity. Děláme muziku nezávisle na tom, zda to lidi chtějí slyšet, nebo ne. Hudba je pro nás důležitá. Je to dobrá možnost, jak dokumentovat svůj život. Zvláště v případě desky "Epitaph”, která je o našem zesnulém sedmiletém synovci. Toto pro nás byla velmi důležitá deska, kterou jsme museli udělat. Jde zkrátka jen o potřebu vyjádřit se k tomu, co se aktuálně děje. Jsme samozřejmě rádi, že lidi chtějí slyšet, co nabízíme.

HK: Rozumím. Z vaší muziky je poznat, že se jedná o velkou emoční jízdu. Jako bratři jste spolu od samého začátku, jak to probíhá při nahrávání nebo na turné? Hádáte se spolu?

Torsten: Ze začátku ano. Tak deset, možná patnáct let zpátky jsme se hádali hodně (smích). Teď už jsme dospělí a už k tomu nedochází.

Niels: Mluvíme spolu hodně spíše po telefonu nebo přes různé aplikace. Většinou, když mi Torsten volá, je to špatná zpráva. Ale už jsme se uklidnili a tolik na sebe neřveme.

Lloyd Hanney (bicí): Místo toho se taháte za vlasy (smích)

Niels: To jen když se nemůžeme dohodnout na muzice (smích)

HK: A když se nakonec dohodnete, kde berete inspiraci na témata, o kterých psát? Když zrovna nejde o tak tragickou situaci, jako v případě "Epitaph”?

Torsten: Drtivá většina jsou věci, které zažíváme. Nějaké naděje a sny, které buď máme nebo už jsme o ně přišli. Máme spoustu různých skladeb o spoustě různých věcech. Kupříkladu „Fragile” (album "All Is Violent, All Is Bright”, rok 2005) jsem napsal, když jsem procházel složitou situací, měl jsem nervy v kýblu a chtěl jsem to nějak zachytit. Některé skladby mohou mít podobnou tématiku, ale vždy je za tím jiný důvod. „Beyond The Dying Light” z desky "Far From Refuge” (2007) je o mé babičce, která byla velmi církevní žena. Když ležela na smrtelné posteli, ztratila veškerou víru v Boha. Já věřící nejsem, ale když jsem si uvědomil, že už ani ona v sobě nemá žádnou víru, bylo to velmi smutné a musel jsem o tom něco napsat. Naše skladby jsou opravdu o velmi silných pocitech z různých prostředí a budeme o takových věcech psát dál. Můj strýc nedávno zemřel na rakovinu, což se také určitě projeví v podobě další písně. Samotný fakt, že naprosto zdravý a aktivní člověk zničehonic zemře. Lloyd si tím prošel taky

Lloyd: Jo, to bylo velmi smutné. Šlo o mého nejlepšího přítele, který zemřel na rakovinu. 

Niels: Je to teď zvláštní doba, kdy je kolem nás poměrně hodně úmrtí.

Robert Murphy (klávesy): Jak začneš být trochu starší, tak si uvědomíš, že se tohle začne dít. Ať už jde o prarodiče nebo rodiče. I když se na to člověk nemůže nijak připravit, je potřeba o tom přemýšlet.

HK: Mrzí mě, že teď procházíte takovým smutným obdobím. Doufám, že se vše brzy obrátí zase k lepšímu. Když jsou všechny vaše písně takto osobní a emotivní, máte něco, co děláte před samotným koncertem na uklidnění? Něco, co vám pomůže soustředit se na koncert?

Torsten: Když se chystám na koncert, přemýšlím o věcech okolo kapely. O logistice, o obchodní stránce turné a podobně, abych nemusel přemýšlet o čem konkrétní song je a co se snaží říct. Ale při koncertě si myslím, že všichni uvažujeme o podstatě konkrétní skladby a o období, kdy skladba byla napsána. Tomu se člověk nevyhne a ani bychom nebýt toho nemohli předat ty emoce správně.

Niels: Nemyslím si, že by to bylo upřímné vystoupení, kdybychom se nesoustředili na pointu těch skladeb. Nejsme zkrátka typická rocková kapela. Lidé chtějí na koncertech pařit a skákat, ale to my prostě nabídnout nemůžeme. Když jsme na pódiu, snažíme se naší muzikou naopak lidi zklidnit, aby se naladili na stejnou notu a sdíleli s námi tu osobní atmosféru. Snažíme se být upřímní jak k sobě, tak k muzice, kterou jsme vytvořili. Když hraju danou skladbu, tak se vracím do nálady období, ve kterém byla napsána. Byl bych asi zklamaný sám sebou, pokud by se to nedělo. Raději budu fungovat takto, než být na pódiu proaktivní a nechat tu temnou, osobní stránku naší hudby za sebou.

HK: Máte pocit, že po těch letech děláte něco jinak při psaní muziky, obzvlášť v případě "Epitaph"? Něco, co se od devadesátých let změnilo?

Torsten: Hudba i my se za ty roky značně vyvinula. Když si poslechneš naše první album ("The End of the Beginning”, rok 2002), tak uslyšíš, že jsme ušli kus cesty. Kdyby sis poslechl všechny naše desky jednu po druhé, poznáš, jak jsme se v období těch sedmnácti let jako muzikanti vyvíjeli. Uslyšíš ten příběh, ty změny.

Niels: Je to o vývoji kapely jako takové. Jsou tam samozřejmě jisté opakující se prvky. "Epitaph" jsme záměrně dělali trochu jiným způsobem. Chtěli jsme, aby znělo stylisticky jinak. Sice s tím úplně nesouhlasím, ale konečně si musím přiznat, že styl je dneska stejně důležitý, jako obsah. Chtěli jsme dosáhnout toho, aby styl na "Epitaph" seděl k serióznímu obsahu desky.

Torsten: Já to vidím tak, že všechna muzika se skládá ze dvou elementů. Prvním je kontext a vyprávění příběhu. Tím druhým je styl a struktura hudby, která žánrově definuje kapelu pro veřejnost. Pro nás je velmi důležité, aby spolu oba elementy velmi blízce souvisely. 

Niels: Věděli jsme, že toto album bude o smrti a když Robert nahrál svoji část na piáno, nebylo to ono. Museli jsme to udělat tak, aby piano znělo velmi intimně a potemněle. Kontext "Epitaph" je o cestě, jak se vyrovnat se smrtí a zármutkem, což nejde vyjádřit slovy. Mám radost z toho, jak deska ve finále zní. Závažných témat jsme se dotkli už v minulosti, ale určitě jiná alba nezní tak temně a vážně, jako "Epitaph". Při psaní dřívějších desek jsme se občas přiblížili trip hopovému žánru, spíše než post-rocku a tohle je ten hudební vývoj, kterému se asi každý muzikant těžko ubrání. Po každém albu je složité si uvědomit hudební posun a představit si, kam se posuneme na další desce. Vždy však přijde moment, kdy si řekneme, že jsme spokojení s aktuálním směrem a hudbou a nechceme se pouštět do drum’n’bass nebo trapu nebo něčeho odlišného. Je to vždy výzva udělat něco nového, aniž bychom změnili styl nebo náladu muziky, kterou chceme dělat. 

HK: Umím si představit, že to není vůbec jednoduché. Vzhledem k povaze vaší muziky, co funguje lépe jako terapie: Psaní muziky nebo živé hraní?

Niels: Pravděpodobně psaní, protože k tomu dochází v momentě, kdy jsou ty emoce nejsilnější a nejčerstvější. Například když jsem se dozvěděl o smrti našeho synovce, chtěl jsem hudebně zachytit všechno krásné, co nám v jeho krátkém životě přinesl. Napsal jsem ten song hned ten samý večer a deset hodin jsem nepřestal, dokud jsem s hudbou nebyl spokojen. Celá deska "Epitaph" je inspirována synovcovým pohřbem a celkově tou zkušeností. Když jsem vešel do té místnosti a v rakvi byl sedmiletý chlapec, úplně mi to vzalo dech. "Epitaph" je o té hrůze, kterou takový pohřeb způsobí a naše hudba je o zachycení takových momentů dokud jsou čerstvé.

HK: Když vytváříte setlist pro koncert, vybíráte skladby podle konkrétního místo nebo složení publika?

Torsten: Pro tohle turné jsme vybrali skladby z předchozích desek, které náladově korespondují s náladou "Epitaph". Celý poslední rok je jen o této desce. 

Niels: Když jsme vytvářeli setlist, ujistili jsme se, že všechny skladby budou mít podobné téma a náladu. Stejně to děláme už od začátku, když jsme koncertovali jen s "The End of the Beginning” (první deska, rok 2002), která má takový post-apokalyptický podtext. Například skladbu „Frozen Twilight” jsme naživo snad nikdy nehráli a když to Robert navrhl, přidali jsme ji do seznamu, protože se k aktuálnímu tématu hodila. Vždy si projdeme seznam skladeb a vybereme ty, které se nejvíc hodí k námětu daného turné. 

HK: Pokud se nemýlím, kapelu jste pojmenovali podle citátu z hororu Nightbreed z roku 1990 (v češtině "Plod noci”)?

Torsten: Ano, je to film natočený podle novely Clive Barkera. Je to kultovní film béčkových hororů (smích). Původně jsme se chtěli nazvat podle celé citace, která zní: „God is an astronaut and Oz lies over the rainbow”, ale nakonec raději jsme to zkrátili.

HK: Zajímalo by vás udělat soundtrack k nějakému konkrétnímu filmu?

Všichni: Určitě.

Torsten: Pokud bychom dostali nějakou nabídku, tak by to pro nás určitě bylo zajímavé. Není však jednoduché napsat soundtrack pro film Jako umělec se nejdřív musíš trochu ukázat ve filmovém průmyslu. 

Niels: Pro mě osobně by to byl splněný sen, ale filmový trh je úplně někde jinde.

HK: Dokážu si představit vaši muziku právě v nějakém hororu nebo vesmírném thrilleru.

Torsten: Aby ses dostal k nějaké zajímavé práci tohoto směru, potřebuješ mít nějaké portfólio. Třeba tucet soundtracků hotových pro menší filmaře u nějakého nízkonákladového snímku. Určitě bychom si s tím nějak poradili

Niels: Vlastně takových skladeb máme už několik, ale zatím se nikdo neozval (smích)

HK: Pojďme si něco říct o koncertu, který nás čeká. Musím se přiznat, že jsem s God Is An Astronaut ještě neměl tu čest naživo. Takže, co můžeme od koncertu očekávat? Předpokládám, že to bude hodně o světlech a atmosféře?

Torsten: Ano, vozíme sebou vlastní světelnou aparaturu. Ke světlům, co jsou na pódiu teď přidáme ještě svoje speciální. Naším cílem je, aby se diváci naplno ponořili do našeho zvuku a do té atmosféry, kterou vytváříme. Toho se snažíme docílit kvalitní vizualizací. V některých pasážích jsou samozřejmě světla intenzivnější, někdy je to zase takové komorní. Během naší hodiny na pódiu chceme, aby lidé nebyli na festivalu, ale aby byli ve světě God Is An Astrounaut. Určitě nečekej koncert rockových hvězd (smích). Prostě budeme hrát naši muziku.

Niels: Neúnavně pracujeme hlavně na kvalitním zvuku, protože to je alfou a omegou naší tvorby. Trávíme neuvěřitelně mnoho času na upravování a masteringu jednotlivých stop. Aby náš zvuk obklopil posluchače, to je naše hlavní priorita

Torsten: Ano, kvalita zvuku je velmi důležitá. Řekl bych, že to je 50% našich priorit a těch druhých 50% jsou světelné efekty naživo.

Niels: Snažíme se vytvořit unikátní zvuk, který prakticky nejde přenést na živá vystoupení. Daří se nám však zachytit hodně textur a zvuků díky všemožným moderním technologiím, které jsou na hlavních stagích k dispozici. Na živém zvuku si zkrátka dáváme záležet. Jsou důležité jak pomalejší pasáže, tak i ty dynamičtější. Nazvučit tvrdší pasáže je podstatně jednodušší, protože se tam jednotlivé linky ztratí. Když sleduji nějakou tvrdší kapelu, tak po půl hodině přestávám vnímat a všechno zní stejně. My se snažíme dynamiku naší hudby kombinovat, měnit tempa a vzít posluchače na intenzivní kytarové dobrodružství. Chceme, aby posluchači byli napjatí od začátku do konce a aby jsme nebyli lehce předvídatelní.

HK: Jak jsou na tom v tomhle ohledu čeští fanoušci? Už jste u nás hráli několikrát, tak prozraďte, jak češi reagují na vašich koncertech a jak se vám u nás hraje.

Torsten: Hráli jsme několikrát v Praze, dvakrát na festivalu Brutal Assault a vždy se tu cítíme vítáni.

Niels: V Praze jsme hráli jsme myslím v Meet Factory před mnoha lety a taky v klubu Matrix.

Torsten: Jo v Matrixu to bylo hodně dobrý (smích).

 

HK: Plánujete do budoucna dál dělat čistě instrumentální skladby? Uvažovali jste někdy o zahrnutí vokálů ve větší míře?

Niels: Před God Is An Astronaut jsme měli jiné kapely, nějaké rockové i elektro projekty.

Torsten: V roce 1992 jsme hráli v regulérní garážové rockové kapele. 

Niels: On (Torsten) tam zpíval (smích)

 

HK: Nechybí vám to?

Torsten: Být zpěvák? (smích). Hrál jsem na baskytaru a k tomu zpíval, ale sotva jsme se s ostatními hráči znali a často to bylo takové složité. Museli jsme se pustit do něčeho jiného. Kolem roku 1996 jsme dělali takový elektronický projekt, což bylo v podstatě něco jako Chemical Brothers nebo Aphex Twin a podobně. Byli jsme tak nějak hudebně ve vývoji, někam nás to posunulo, něco jsme se naučili o hudbě i sami o sobě. Nakonec jsme se ale rozhodli vrátit k našim rockovým kořenům, protože nám to dávalo větší smysl. V té elektronické éře jsme měli několik hostujících zpěváků a na nahrávce znělo všechno skvěle, ale nikdy se nám nepodařilo toho daného zpěváka domluvit na vystoupení. Takže jsme museli mít vokály nahrané a vlastně jsme nehráli plně naživo, což nám vůbec nesedělo. Já se určitě necítím jako vedoucí zpěvák, občas dělám nějaké vokály i na nahrávkách God Is An Astronaut, ale myslím si, že člověk by měl dělat naplno to, v čem je dobrý a ne něco, na co není plně kvalifikovaný.

Niels: No Freddie Mercury určitě nejsi (smích). Nějaké texty ale ve skladbách máme.

Lloyd: Hodně třeba na desce "Origins" (2013)

Torsten: Ano, celá deska "Origins" je plná vokálů. Myslím, že v téhle fázi naší kariéry už publikum očekává spíše instrumentální atmosférickou podívanou. Textů se ale nebojíme, i na "Epitaph" nějaké jsou. Pracujeme s texty velmi decentně, abychom příliš nenarušili tu čistě hudební kontinuitu a pořád naše hudba zněla tak nějak z jiného světa.

 

HK: Na úplný závěr se zeptám, jaké jsou plány pro God Is An Astrounaut na rok 2019 a dále?

Torsten: Po letní sezóně v Evropě pojedeme na turné do Spojených států. Na turné budeme i nadále trávit hodně času. V budoucnu bychom chtěli udělat i nějaké live album nebo DVD.

Niels: V budoucnu asi ano, ale teď ještě není vhodná chvíle. Možná nějaká live nahrávka přijde při dvacetiletém výročí kapely. Letos jsme dělali live show na německé televizi Rockpalast, což zatím nasytilo můj apetit pro živá nahrávaná vystoupení. Myslím, že během následujících dvou let bude i nové album, ale určitě nic nechceme slibovat. Spěchat s novou muzikou nebo jakýmkoliv materiálem je to nejhorší, co umělec může udělat. Chceme si být jistí, že další album bude opět krokem kupředu a bude to stát za to. Příští rok bychom chtěli zase hrát na festivalech. Takže pro God Is An Astronaut je budoucnost plná koncertů a cestování a snad do roku 2021 přijdeme s novou muzikou. Teď ještě budeme propagovat "Epitaph".

 

HK: Super. Bylo mi ctí si s vámi popovídat. Ať se daří a těšíme se na váš koncert.