Halflives: Nejsme noví Paramore!

Necelou hodinu před koncertem na festivalu Rock for People jsem si sedl se zpěvačkou Lindou Battilani z italsko-francouzských alternativně rockových Halflives.

Hudební Knihovna: Ahoj, díky za tvůj čas. Hrajete asi za tři čtvrtě hodiny, to nejsi nervózní?

Linda Battilani: Ahoj! Úplně v pohodě. Jasně, jsme trochu nervózní. Hrajeme u vás poprvé a hned na takto velkém festivalu. V tohle jsme ani nedoufali. Moc děkujeme za pozvání.

HK: Myslím si, že tam na vás bude čekat spoustu lidí. Začínáte u nás být populární.

LB: Vážně? No, to doufám (smích). Něco jsem postřehla a je to velmi příjemné.

HK: Začnu hodně neoriginálně. Asi tohle klišé slýcháváte pořád, ale jak na vás působí srovnávání s kapelami jako Paramore, Pvris, Tonight Alive a podobně? Není to ani tak o tom, že byste hráli úplně stejný styl, ale spíše že si vás lidé a média zaškatulkují jako "ta kapela s holkou v čele”. Souhlasíš?

LB: Ano, je to takový standard. Pokaždé, když v kapele zpívá holka a není to nějaký metal, tak se dřív nebo později objeví nálepka "noví Paramore” nebo tak něco.

HK: Je to v tohle momentě vaší kariéry pořád lichotivé nebo vás to už obtěžuje?

LB: Kdybych řekla, že to není otravné, tak bych lhala. Samozřejmě, že jsme z toho už trochu unavení. Pracujeme na něčem úplně odlišném, snažíme se vytvořit náš vlastní zvuk a mám z toho velkou radost. Doufám, že postupem času se z naší hudby stane něco unikátního a za spoustu let budou novým kapelám se zpěvačkou říkat "noví Halflives” (smích).

HK: Jasně. Chápu, že je to pořád dokola a promiň, že jsem začal takhle blbě.

LB: Nejsi první ani poslední (smích). Samozřejmě všichni máme svoje oblíbence a všichni Paramore máme rádi. S takovou hudbou jsem vyrůstala a Hayley Williams miluju. Je pro mě velkou inspirací, ale je čas se posunout dál a jít svou cestou. 

HK: Určitě jsem nechtěl říct, že jste stejní, jen mě zajímal tvůj názor na tenhle dost omezený pohled médií a fanoušků.

LB: Já to chápu a názory určitě nikomu neberu.

HK: Když mluvíme o odstartování vlastní kariéry, budování vlastního zvuku a vlastní cesty, jak funguje tvoje rodná Itálie jako zázemí pro založení vlastní kapely? Mnoho velkých italských kapel po světě nejezdí.

LB: Je to hrozný (smích). Není to dobré místo pro založení kapely. Přestěhovala jsem se do Paříže a vlastně o sobě tvrdíme, že jsme odtamtud. Je to velké město plné příležitostí a máme tam všechno. Děláme tam muziku, píšu tam texty, pracujeme tam se spoustou lidí. Itálie není dobře propojená s hudební scénou a je lepší pracovat ve větších městech nebo ve velkých hudebně založených zemích jako Anglie nebo Amerika.

HK: Přestěhovala jsi se i kvůli tomu, že v Itálii nebylo s kým pracovat a nebyla příležitost prorazit? 

LB: Ano. Přestěhovala jsem se jen já, kluci jsou všichni z Francie, máme tam management a vlastně celé zázemí.

HK: Vaše debutové album „Empty Rooms” je venku zhruba dva roky a hodně jste s ním jezdili po Evropě. Jak se na desku díváte dnes? Udělali byste něco jinak?

LB: Pár skladeb jsem po vydání poslouchala a říkala jsem si, že jsou pořád cool. Nedávno jsem si je pustila znovu a už se mi to tolik nelíbilo. Trochu se od toho snažím oprostit. Asi bych udělala nějaké věci jinak a budeme dělat věci jinak s novou muzikou. 

HK: Během vašeho turné jste hráli na Camden Rock v Londýně. Jaké bylo hrát jako relativně nová kapela na takovém místě, kde jsou fanoušci hodně orientovaní na novou muziku?

LB: Londýn je hudební srdce Evropy. Je to skvělé místo, kde hrát. Spoustu lidí se do Londýna stěhuje právě za muzikou a je to místo, kde se dá potkat ty správné lidi, které je dobré znát jako kapela. Hrát v Camdenu byla velmi vzrušující zkušenost. Hráli jsme v malém klubu, kde skoro ani nebylo pódium. Když jsme začali hrát, lidi se scházeli ze všech koutů a během několika vteřin tam bylo narváno. Lidé nás sledovali i skrz okna, protože už se nedostali dovnitř. Bylo to docela bizardní.

HK: To je přesně o čem mluvím. V Londýně lidi nezajímá, jestli kapelu znají nebo ne. Prostě se seberou a jdou ji podpořit.

LB: Jo tam mají jinou mentalitu. Oni mají svou rockovou muziku, svou hudební scénu, ale nejsou zabednění a chodí na všechno.

HK: Máte po dlouhém turné nějaká oblíbená místa nebo země?

LB: Kdyby ses zeptal za hodinu a půl, možná ti řeknu, že nejoblíbenější máme Česko (smích). Těšíme se, až budeme na stagi. Rádi to máme samozřejmě doma v Paříži a právě Londýn. To jsou vždycky skvělé show. Fanoušci tam nás vždycky hodně podporují a hrajeme tam moc rádi. Ráda bych do seznamu oblíbených míst přidala i Česko.

HK: Vaše nové singly „Fugitive” a „Crown” působí velmi moderním dojmem a tak nějak dospěle oproti skladbách z vašeho debutu. Máš pro to vysvětlení?

LB: Díky. Každou novou skladbu se snažíme dělat trochu jinak a samozřejmě si na nich dáváme záležet. Pokaždé, když začnu pracovat na nové písni, se snažím mířit výš a udělat ji lepší než tu předtím. Skoro bych řekla, že nejsem nikdy maximálně spokojená, protože pak už by chyběla motivace zlepšovat se. Chci dosáhnout lepšího zvuku a zase o něco dokonalejšího výsledku. Snažím se i hodně experimentovat a to nejenom se svým hlasem. V tomto ohledu si myslím, že „Fugitive” a „Crown” nejsou tolik odlišné od toho, co je na „Empty Rooms”. Klidně by tyto singly mohly být součástí debutu. Nicméně máš pravdu v tom, že jsme se opravdu snažili vytvořit něco nového a jiného. 

HK: Jsou tyhle skladby tím, kam se chcete hudebně vydat nebo budete dál experimentovat?

LB: Drželi jsme se jistého schéma, protože na „Empty Rooms” to fungovalo dobře. Byli jsme spokojeni se zvukem i hudbou a chtěli jsme se toho držet. Měla jsem to i v hlavě jasně nastavené, že to musí znít přesně takto. Teď začínám psát něco nového bez žádného základního nastavení. Prostě uvidíme, co z toho vznikne.

HK: Zatím se zdá, že všechno funguje, tak se toho držte. I díky novým singlům si vás všimla média, mimo jiné známý britský magazín Kerrang!, kde vás chválili. Myslíš, že vám to umožní se prosadit ještě více, popřípadě rychleji?

LB: To nevím. Je to super, protože se díky tomu dostaneme do širšího povědomí. Lidé média čtou a někteří fanoušci na ně dají více než jiní, ale do jisté míry nás to staví před reflektory a přinejmenším můžeme říct, že jsme rockové hvězdy (smích). Kromě toho si myslím, že to zas tak významné nebude. Dneska můžeš novou muziku objevit přes Spotify, Youtube a desítky dalších aplikací, což má určitě výraznější hodnotu než časopis. 

HK: Je fakt, že dneska objevit novou muziku není žádná věda. Stejně si myslím, že je to pro vás dobře. Jsou nové singly náznakem, že se blíží nová deska?

LB: Ne, oba singly jsou samostatné. Nemyslím si, že se objeví na nějaké desce. Nějaké nové věci se rodí, ale zatím o ničem konkrétním nechci mluvit.

HK: Za chvíli jdeš hrát, tak tě nebudu dál zdržovat. Je něco, co mi chceš před vaším prvním koncertě v ČR říct?

LB: Myslím že jsi ze mě dostal všechno, co jsi mohl. Budeme do budoucna experimentovat, už se nechci držet nějakých vzorů a prostě už se nebudu nijak omezovat. Moc se těšíme na náš první koncert, děkujeme tomu, kdo za tím stojí.

HK: Ještě mi řekni, jestli od vás můžeme něco čekat už letos?

LB: Pracujeme na nových věcech, ale nic není potvrzeného. Bohužel ti nemůžu říct nic konkrétního, ale flákat se určitě nebudeme.