Festival Rock for People oslavil čtvrt století a hned zkraje mohu prozradit, že oslavy byly fenomenální. Pětadvacátý ročník bude jistojistě patřit mezi ty vůbec nejlepší v historii královéhradeckého svátku hudby. Skvělé vystoupení předvedli nejen hlavní hvězdy, ale i další co-headlineři, kapely klubových formátů, vycházející hvězdy a tuzemské stálice. 

Úvod pro vynikající ročník obstaraly kapely Jet8, John Wolfhooker a soutěž Planetrox, které se účastnily kapely Hentai Corporation, Rabies, Glad for Today a Anteater. Na kanadský festival Envol et Macadam se nakonec podívají výherci Glad for Today. Gratulujeme. Během těchto koncertů do stanových měst proudily tisíce nadšených fanoušků, aby první večer zakončily s pražskou stálicí Skyline.

Energická parta ze svého hodinového setu vyždímala absolutní maximum, co jí stanová Youtube Music Stage dovolovala. Symbióza mezi skupinou a publikum fungovala bezchybně i díky tomu, že první večer ještě nikdo necítil sebemenší únavu. Elektrizující kombinace popu, elektroniky a breakbeatu Skyline právem vystřelil mezi přední české interprety a lví podíl na tom má právě Rock for People, kde se představují pravidelně. Neúnavní muzikanti v čele se zpěvačkou Markou Rybyn (Gaia Mesiah) nenechají nikoho vydechnout ani na moment. Při poslechu věcí jako „One In A Million”, „Out Of Isolation” nebo „Dancing With Fire” to ostatně jinak ani nejde. Skyline znovu potvrdili, že na svém poli jsou králové (a královna), o čemž snad dnes už nikdo nepochybuje.

Moje první kroky úvodního řádného dne vedly opět na Youtube Music Stage na mladé italské rockové hvězdičky Halflives. Kapela pod tímto názvem existuje teprve asi 3 roky, ale už se jí podařilo udělat díru do světa. Tedy alespoň do Evropy. Mají za sebou úspěšné turné, včetně koncertu na prestižním londýnském festivalu Camden Rocks a chválu na ně pěje i věhlasné rádio Kerrang!. Halflives konečně našli cestu i do České republiky s debutovým albem „Empty Rooms”, ale i s novými a svěže moderními singly „Fugitive” a „Crown”, které v setlistu samozřejmě nemohly chybět. Charismatická zpěvačka Linda Battilani rozdávala úsměvy na všechny strany a se svým silným vokálem rozproudila krev v žilách naplněnému stanu. Debutovou desku zastupovaly silné skladby jako „Mayday”, „Lone Wolf” nebo závěrečná „Burn” a nadějná čtveřice během svého krátkého setu zanechala velmi sympatickou stopu. O této kapele rozhodně ještě uslyšíte i díky našemu rozhovoru, který zveřejníme v následujících dnech.

Vzápětí na druhé stanové stagi startovala show metalové rakety Infected Rain z Moldávie. Tato pětice přivezla muziku toho nejtvrdšího zrna, které soudě podle naplněného stanu zapustilo kořeny. Není se čemu divit, jelikož kromě Rumunska a Německa Infected Rain koncertují nejvíce právě u nás. O pomyslném titulu metalové princezny bychom se jistě mohli přít, nicméně excentrická Lena Scissorhands by jistě patřila mezi velké favoritky. Letos mají za sebou např. koncert na slavném Nova Rocku v Rakousku, podepsali smlouvu s agenturou Massive Music a labelem Napalm Records. Fakt, že jsou ve vrcholné formě potvrdili i na festivalu Rock for People, kde konkurenci doslova zadupali do vyprahlé země. 

Vzhledem k aktuálním podmínkám bylo zejména ve stanech opravdu prašno. Stačilo pár prudkých pohybů a oblaka prachu znepříjemňovala zážitek jak fanouškům, tak i kapele. Infected Rain se však nenechali rozhodit a přestože měli za sebou dlouhou cestu, předvedli famózní show. Zbrusu nové singly „Passerby” a „Earth Mantra” byly už oddaným fanouškům dobře známé, a když se v setlistu objevily staré hitovky jako „Orhpan Soul”, úvodní „Fool the Gravity” nebo „Serendipity”, mohli bychom podle množství zvířeného prachu hodnotit reakci publika přímou úměrou. Čím méně bylo vidět, tím nadšenější publikum bylo. Pestrobarevná zpěvačka Lena i přes ztížené podmínky podávala životní výkon a s hlavním kytaristou Vidickem nenechali odpočinout ani svým dredům, ani dalším částem těla. Zbytek kapely samozřejmě nebyl pozadu a při tradičním finále v podobě „Sweet Sweet Lies” celá show vygradovala do maxima. Infected Rain si získávají lásku tuzemských metalových fanoušků stále novými prostředky. Unavenou Lenu Scissorhands jsme bezprostředně po koncertě vyzpovídali.

Rockoví Glamour of the Kill na festival nedorazili a místo nich vystoupili australští post-hardcoroví The Amity Affliction, kteří měli hrát až na samotný závěr prvního dne. Rozhovor s Infected Rain mě narušil plány se na ně vydat a tak jsem vzal zavděk alespoň německé rockové Leoniden. Ti lákají na svěží a chytlavý indie rock, avšak po metalové vřavě předchozí kapely na stejném místě mě bohužel vůbec neoslovili. Krytý stan neprospíval ani dobrému zvuku jejich kvalitních vyhrávek a tak jsem se opět vydal na cestu.

Českých kapel je na festivalu tradičně mnoho a jedná se jak o známé mainstreamové tváře, tak i party, jež naleznete výhradně v klubech. Mnoho z nich si pro letošní ročník připravilo i speciální akustické sety na CE.Energy Cyklo Stagi. Jednou z takových byli i bratislavští rockeři From Our Hands. I přes početné publikum se zde vytvořila příjemně komorní atmosféra, kterou zpěvák Matej Hotka se svou kapelou ještě umocnil velmi neformálním vystupováním. Ať už šlo o moderování projíždějícího sacího vozu nebo originální pozvání na akustický circle pit, kde však musí být minimálně dva lidi. Především se však ukázali jako velmi kvalitní muzikanti, kterým evidentně není akustické hraní cizí. Skladby „The Noises”, „Changes” nebo „Let it Burn!” zní v akustickém hávu fantasticky a výlet na tuto stage byl vskutku dobrý nápad.

Kytary.cz Stage bylo věnováno výhradně tuzemským kapelám po celý den a prakticky simulovalo naši klubovou scénu. Důvodem mé první návštěvy byla pražská metalcorová parta Anthems, která na jaře tohoto roku absolvovala rozsáhlé New Horizons tour mimo jiné s valašskomeziříčskou kapelou Secrets of Separation. Na svém kontě mají debutové album „Consciousness” a koncertování například s Jinjer, Our Hollow Our Home nebo Ektomorf. Publikum se tvořilo poměrně zdlouhavě, ale nakonec se zde sešla spousta příznivců tvrdé muziky. Anthems předváděli skvělou podívanou podpořenou skvělým zvukem a publikum se směsicí tvrdých riffů, hlubokých growlů a čistých vokálů bavilo. Anthems rozhodně patří mezi výrazné formace tuzemské scény a budete-li mít možnost, určitě je podpořte naživo.

Reproduktory se poprvé rozezněly i na nejhlavnější stagi z hlavních. Hvězdný program na KB Stage odstartovala tuzemská rocková legenda Vypsaná Fixa, která tentokrát vystoupila s věhlasným orchestrem PKF – Prague Philharmonia. Přestože netradiční provedení tradičních písní znělo poměrně poutavě a dle očekávání Márdy a spol. přilákal velkou spoustu fanoušků, já dal raději přednost oddychu před nabitým večerním programem.

Evropa 2 Stage byl na následující hodinu domovem nesmírně populární britské formace You Me At Six. Pánové se vrátili na pódium festivalu Rock for People po loňské absenci a dle frontmana Joshe Franceschiho jsou za to velmi rádi. Naši malou zemi si rychle oblíbili a následně poděkoval fanouškům, že se o jeho kapelu zajímáme. Zajímal se o ni celý velkokapacitní stan a já především uvažoval, jestli se bude opět jednat o boj s prachem, jako v případě odpoledních Infected Rain, nebo o boj se zvukem, jako v případě německých Leoniden. Největším nepřítelem koncertu byl právě všudypřítomný prach, kdy se po sebemenším tanečku v kotli dalo sotva dýchat, natož sledovat koncert. 

Ten byl však naprosto bez chyby. You Me At Six zde představili své aktuální album „VI”, které se v mnoha ohledech stalo pro kapelu zlomovým. Kromě toho, že se kvůli němu skupina téměř rozpadla, zachycuje poměrně výraznou změnu stylu a odklon od alternativního post-rocku. Jak to tak bývá, výrazná změna stylu nevoní ani kritikům, ani fanouškům a do určité míry přestala vonět i samotným členům. Ať je to jak chce, deska „VI” je bezesporu jiná, nicméně není vůbec špatná. Pánové se s ní naštěstí ve finále ztotožnili a tak tvořila kostru celého koncertu. Úvodní skladba „Fast Forward” udala dynamické tempo celé show plné skočných popěvků s rockovou příchutí. Dalšími aktuálními skladbami byly „3AM”, „I O U”, „Straight to My Head” a „Back Again”. 

Sama kapela si byla patrně vědoma, že s novinkou šli s holou kůží na trh a do setlistu se dostaly jen ty "nejrockovější” a "nejsilnější” skladby, které však naživo fungovaly perfektně. Nebudu se pouštět do stylových definicí, každopádně písně z nové desky jsou velmi moderně a vkusně "líznuté” stylem You Me At Six a vlastně nezáleží na tom, jestli to nazvete rockem nebo popem. I pro rejpaly však koncert musel být zážitkem. Trojice skladeb „Fresh Night Fever”, „Lived a Lie” a závěrečná „Room to Breathe” z nejúspěšnější placky „Cavalier Youth” rozproudila celý početný dav a troufnu si tvrdit, že drtivá většina fanoušků alespoň přední poloviny publika pomáhala Joshovi i hlasivkami. Při poslední jmenované skladbě Josh nevynechal výlet do publika, kde pozdravil nadšence, kteří se rozhodli koncert strávit v prašném pekle vyprahlého areálu. Velmi dojemným momentem byla píseň  „Take on the World”. Josh vyzval návštěvníky, aby vzali přátele na ramena a při velmi srdceryvné skladbě se draly slzy na povrch. Největší radost patrně kapela udělala páru, který se při této skladbě v publiku zasnoubil. Gratuluji a přeji spoustu společných ročníků na Rock for People. 

Radost však byla všudypřítomná. Zpěvák Josh Franceschi byl celý koncert prostě rozkošný. Neustále se culil, tancoval, vtipkoval a evidentně měl velmi dobrou náladu, která se odrážela na celkové velice pozitivní atmosféře celého vystoupení. Výrazný podíl na tom pochopitelně má i výběr skladeb jako „Night People”, „Reckless”, „Underdog” nebo „Give”. Předposlední „Bite My Tongue” byla kapitolou sama pro sebe. Určitě se našlo mnoho fanoušků, kteří během této skladby nesledovali kapelu na pódiu, nýbrž směřovali zrak spíše do zákulisí a do šaten. Tuto skladbu z desky „Sinners Never Sleep” z roku 2011 totiž nahráli se zpěvákem Oliverem Sykesem, který se svou kapelou Bring Me the Horizon měl vystoupit za necelé tři hodiny na vedlejší stagi. Toužebné přání vidět hvězdného hosta o pár hodin dříve se bohužel nevyplnilo a skladbu odzpíval John Franceschi celou. Jistě nejsem jediný, koho zajímá důvod, proč se Sykes při této skladbě neukázal. Inu, od roku 2011 se změnilo mnohé, ale k tomu se brzy dostanu. You Me At Six předvedli fantastickou show, ukázali vztyčený prostředníček všem kritikům, nespokojeným fanouškům a ve finále obrazně i hlavní hvězdě večera. Ano, jedna výtka by se našla. Do setlistu se nevešel patrně největší hit „Loverboy”. Kromě toho, klobouk dolů, pánové.

Pozitivní večer pokračoval druhým koncertem na KB Stage v podání punkových Flogging Molly. I oni mají na Rock for People své místo a i oni si jej velmi pochvalují. Veselá sedmičlenná partička s irskými kořeny holduje už více než dvacet let velmi populárnímu celtic (folk, chcete-li) punku a nejen u nás mají hordu fanoušků. Zpěvák Dave King, sympaťák s velkým S, přistupoval ke koncertu i po tolika letech s velkou pokorou a s kapelou včetně manželky Bridget Regan pařil jako za mlada. Díky charakteru jejich muziky a povahy členů kapely působil koncert velmi rozverně a mile. To však samozřejmě berte s rezervou. Nejen, že King je vynikající muzikant, on je především velice charismatický frontman se vším všudy. Z kapely sálá čirá radost, která se promítá i do jejich muziky, ačkoliv ne každá píseň se věnuje veselým tématům. 

Nezvykle brzy zazněla neoficiální irská punková hymna „Drunken Lullabies”, ale koncert rozhodně nenabíral sestupnou tendenci. Flogging Molly si hrají s dynamikou koncertu po svém a téměř každá píseň má i své tklivé pasáže. Ve finále to ovšem funguje skvěle a na festivalu vytvořili skvělou přátelskou atmosféru, kterou nikdo nechtěl ukončit. Koncerty Flogging Molly jsou zkrátka naprosto upřímné, oslavují život takový, jaký je a do jisté míry se musí dotknout i toho největšího bručouna. Zazněly skvělé roztancované skladby jako „Devil’s Dance Floor”, „Seven Deadly Sins”, „Salty Dog”, „Float”, „Black Friday Rule”, „Rebels of the Sacred Heart” nebo „Life Is Good”. Život je fajn, když posloucháte Flogging Molly!

Před samotným finále jsem si dal krátké dostaveníčko s americkou hardcore punkovou partou Turnstile, která trhala plachty stanu na Youtube Music Stage. Velmi zajímavý a agresivní zvuk bych si za jiných okolností pravděpodobně vychutnal, ale po koňské dávce životních lekcí od Flogging Molly na sebe přece nenechám nikoho řvát. První řádný den festivalu Rock for People byl velmi nabitý kvalitními jmény i vycházejícími nadějnými interprety. Večeru chyběla už jen ta hvězda nejzářivější. Reportáž z koncertu Bring Me the Horizon najdete v samostatném článku.

Autor fotografií: Markéta Langová, Petr Klapper

                                                                                                            Rock for People: Den druhý >>>