Čtvrtý den festivalu Rock for People proběhla punk rocková bitva

Čtvrtý a poslední den festivalu Rock for People opět nabídl kromě slunečného počasí i plejádu zajímavých kapel, které v České republice vystupovali vůbec poprvé. Celý den vyvrcholil dvouhodinovým koncertem slavných Green Day a počet návštěvníků se díky nim během dne ještě nafukoval.

Můj den začal na Evropa 2 Stage, kde krátce po jedenácté hodině dopolední vystoupila brtiská metalcorová pětice Oceans Ate Alaska. Parta, která si užívá solidní popularity nejen doma na ostrovech. Brzký sobotní start zvolilo mnoho dalších fanoušků tvrdé hudby a navzdory dopoledním hodinám panovala překvapivě energická atmosféra. Během pandemie se ke kapele vrátil původní zpěvák James Harrison a stejně jako pro mnoho dalších byl tento koncert jedním z prvních po nucené pauze. Nástupce desky „Hikari” zatím potvrzený nebyl, ale singl „Metamorph” z roku 2020 je indikací, že by k tomu brzy mohlo dojít. Oceans Ate Alaska by si určitě zasloužili zajímavější spot v programu, ale se svou rolí se smířili a fanoušci je podpořili vysokou aktivitou. Vše se tedy podařilo.

Odpoledne mě čekaly poslední rozhovory, během kterých jsem se ocitl v blízkosti dvou koncertů. Tím prvním byla show pražských hardcore-punkových Jet8, kteří hráli na Stage Petra Svobody. Zajímavou kombinaci doplňují i dechové nástroje, které jejich tvorbu opravdu ozvláštňují. Rozhodně za tím však nehledejte nějaké vlivy ska nebo funku. Hardcore za pomoci dechových nástrojů je velmi zajímavou disciplínou, kterou kromě Jet8 provozuje například americká parta Brass Against, která nedávno hrála v Praze před hvězdnými Tool. Na YouTube Stage jsem přišel do kontaktu s punk-rockovou skupinou Calva Louise, kterou provozuje zpěvačka Jess Allanic z Venezuely, francouz Alizon Taho na kytaru a bubeník Ben Parker z Nového Zélandu. Jejich zajímavé pojetí alternativního rocku na pomezí grunge je velmi nevyzpitatelné, nicméně táhlé alternativní pasáže byly místy až příliš zdlouhavé a pozornost se udržovala těžko.

Poslední den jsem si naordinoval volnější režim a do areálu jsem se vrátil až na toužebně očekávaný koncert britských Don Broco na hlavní KB Stage. Ti si k nám po čtrnácti letech konečně našli cestu a představili nám to nejlepší z jejich velmi pestré palety alternativního pop-rocku. To nejlepší totiž pochází především z jejich posledních desek, „Technology” z roku 2018 a trefně pojmenované novinky „Amazing Things” z loňska. Nechyběly pecky „Pretty”, „Uber”, „Greatness” nebo „Bruce Willis”, které si užívalo velmi početné a dobře naladěné publikum. Zpěvák Rob Damiani, který vizáží připomíná postavu jako vystřiženou z Pulp Fiction, si koncert náramně užíval a publikum mu zobalo z ruky. I ostatní členové skupiny jen těžko skrývali nadšení a v okruhu půl kilometru od pódia se tancovalo snad všude. Skvělým závěrem byl „T-Shirt song”, kdy Rob požádal fanoušky o jejich svršky a atmosféra gradovala. Takto, milí Fall Out Boy, má vypadat koncert při první návštěvě.

Na britskou čtveřici plynule navázali post-rockoví američané Being as an Ocean. Ti jsou sice profesně mladší, nicméně se u nás představili už nesčetněkrát. Jejich show na YouTube Stage byla první na festivalu Rock for People a představili sympatický výkon. Americká parta, jejíž oficiální součástí jsou jen zpěvák Joel Quartuccio a nově baskytarista Michael McGough (ostatní členové jsou „jen” tourující muzikanti), sází na melancholickou kartu. Není to tak, že by Joel neuměl pořádně zařvat, nicméně jejich muzika je opravdu velmi sentimentální formou post-hardcoru. Tvrdší screamované pasáže jen občasně střídají melodické vyhrávky, atmosferický rock a místy až mluvené slovo. Rozhodně příjemná poslechovka, na velkém pódiu při jasném odpoledni mě to však vůbec nesedlo.

Následovala poslední pauza před dalším náročným večerem. Hříchem by bylo vynechat premiéru amerických Weezer. Ti sice jedou turné s Fall Out Boy a Green Day, jejich jméno se však v průběhu festivalu skloňovalo jen velice zřídka. Kapele se ani po třiceti letech úplně nepodařilo svou popularitu ze Spojených států dopravit do Evropy a jejich popularita u nás tak byla otázkou do pranice. Před KB Stage se sešla velká spousta diváků, nicméně velkou zásluhu na tom má interpret, který na tomto pódiu celý den a festival uzavíral. Weezer předvedli velmi sympatickou a příjemnou pop rockovou show, při které sice davové šílenství nevyvolali, ale do rytmu hitů „Island in the Sun” nebo „Beverly Hills” se houpali snad všichni. Zpěvák Rivers Cuomo se ukázal jako velmi pohodový chlapík a s početným publikem i kapelou si svůj čas na pódiu užíval. Weezer zahráli i covery „Enter Sandman” a „Africa”, což vzhledem k množství autorksého materiálu úplně nemají za potřebí, ale není tajemstvím, že covery jsou jejich zálibou. Závěr patřil dalších povedeným hitům „Say It Ain't So” a „Buddy Holly”, které publikum z části odzpívalo a hodinka s Weezer sice nebyla úplně vzrušující, nicméně byla příjemná. 

Na ČT Art Stage proběhl zajímavý comeback v podobě navrátivších italských Hopes Die Last. Metalcorová pětice se vrátila po pěti letech nečinnosti a kromě své tvorby před rozpadem představili i nové singly „Silence Broken” a „Better Off Dead”. Parta horkokrevných jižanů pořádně rozdováděla početné publikum, které se sem nahrnulo po pohodové kytarové přehlídce na hlavním pódiu a bylo lačné po nějakých ostřejších tónech. Hopes Die Last předvedli, že naděje opravdu umírá poslední a po pěti letech se parta kolem zpěváka Nicoly Arquilly vrátila v plné síle.

YouTube Music Stage hostila poslední koncert a s malou porcí nadsázky se dá říct, že nadšení z show Sum 41 převyšovalo i zážitky z headlinerů prvních dvou dní. Popularita kapely Sum 41 jakoby dvacet let vůbec nestárla a úplně narvaná plocha před pódiem by strčila do kapsy snad jakékoliv obecenstvo headlinerů předchozích let. Stejně jako punk-rockové hity kanadské pětice, ani frontman Deryck Whibley neztrácí nic ze své energie a šarmu. Koncert kapely na festivalu byl ve vážném ohrožení, nicméně organizátoři udělali vše možné i nemožné, aby v programu zůstal. Výborná show a skvělá divácká kulisa budiž tou nejlepší odměnou. I s přihlédnutím k faktu, že většina návštěvníků na hudbě Sum 41 do jisté míry vyrůstala, byl výběr skladeb naprosto fantastický. Poslední tři desky jako by vůbec neexistovali a kromě „Out for Blood” z poslední desky „Order in Decline” areálem zněly jen hity z prvních čtyř alb. Tedy z dob největší slávy nejen samotné kapely, ale i žánru jako takového. Úvod obstaraly „Motivation”, „The Hell Song” a „Over My Head (Better Off Dead)”, závěr pak patřil hitům „Fat Lip” a „Still Waiting”. Došlo i na pomalejší „Pieces”, kterou doprovodili světla telefonů. Sum 41 nabídli skvělý výlet do minulosti a až na poněkud náhlé a nepříliš vstřícné rozloučení nelze nic vytknout.

Kanaďané hodili rukavici při pomyslném souboji dvou punk rockových velikánů až na protější KB Stage, kde vzápětí vystoupila americká trojice Green Day. O jejich koncertě si můžete přečíst v samostatném článku.

Stejně jako na loňském Rock for People Hope uzavírala hudební program australská zpěvačka Skynd. Nebylo nutné na ČT Art Stage po Green Day spěchat, jelikož Skynd začali asi s půl hodinovým zpožděním, které bylo údajně způsobeno výpadkem proudu. Její Industriálně rocková show s temnými tématy se dostává na výslunní a popularita tohoto projektu pomaličku stoupá. Posluchači i fanoušci však stále musí zkousnout drsnou tématiku této talentované interpretky. Kromě tradičních skladeb „Gary Heidnik” nebo „Elisa Lam” z EP „Chapter I” a „Jim Jones” nebo „Tyler Hadley” z EP „Chapter II” zazněly i novinky. Jednou z nich byla klidnější „Chris Watts”, ale slyšeli jsme i prozatím nevydané kusy. Singl „Armin Meiwes” vyšel před pár dny, ale skladby „John Wayne Gacy” nebo „Robert Hansen” jsou stále nevydané a byly identifikovány fanoušky. Koncertní zápřah pochopitelně nedovoluje zpěvačce natáčet videoklipy s takovou mírou detailů a péče, kterou do nich od začátku své kariéry dává. Nezbývá než doufat, že klipy vzniknou před vydáním EP „Chapter III”, kterého bychom se měli dočkat letos. Skynd opět předvedli mrazivou show se znepokujícími texty a velkou dávkou profesionality.

Letošní festival Rock for People dosáhl nové úrovně. Čtyřdenní hudební svátek v královehradeckém Parku 360 nabídl více než sto skvělých hudebních zážitků a bude se jistě řadit mezi ty vůbec nejlepší akce letošního roku. Je těžké, být v tomto objektivní, ale vzhledem k počtu návštěvníků ze zahraničí, se může festival skromně řadit mezi ty nejzajímavější a nejlepší akce v rámci celé Evropy. Velkou měrou k tomu přispívá i fakt, že organizátoři konečně dostali do České republiky hned několik velkých jmen. Kromě těch největších hvězd Royal Blood a Fall Out Boy to byli i Weezer, Don Broco nebo Neck Deep. Sedmadvacátý ročník zůstává v červnovém termínu a vrací se do třídenního formátu. Festival proběhne v termínu 8. - 10. června 2023.

Autorem fotografií je Monika Jetelová a Petr Klapper.