Metalové ikony Arakain a Alkehol rozbouřily Českou Lípu i Herálec

Redakce, 01. 04. 2025

Hned na dvě zastávky A+A Tour legendárních českých rockových kapel Arakain a Alkehol vyrazili redaktoři Hudební knihovny. Dva dny po sobě, 28. března navštívil koncert v českolipském KD Crystal David Frei, o den později zavítal do Kulturního domu v obci Herálec u Žďáru nad Sázavou Vít Hubička. Sobotní koncert navíc nafotil Petr Klepetko.

Česká Lípa – Oslava metalové hudby

Byla to oslava metalové hudby s legendami, které formovaly žánr na přelomu 80. a 90. let minulého století. V pátek 28. března 2025 vystoupily v českolipském KD Crystal kultovní pražské kapely Alkehol a Arakain, jenž patří nadále i po 30, potažmo 40 (!) letech k tomu nejlepšímu z tvrdě kovové hudby v tuzemsku. Alkehol-ický kvartet zabouřil klasickým refrénem „Hej hej hej, hej hej hej…" přesně ve 20hodin a jejich našlapaná více než hodinka nedovolila svým drajvem odejít ani na WC!

Celý sál rozhicovaly nejvíce letité šlágry Na Slamníku nebo V pátek k večeru zpívané sborově snad všemi diváky a téměř přehlušily výkon kapely. Principál Ota Hereš asi nečekal takovou kolektivní odezvu, jenže pamětníci alke(o)holických harcovníků prostě umí. Legendární skupina hrála samozřejmě průřez i novější tvorbu, leč nejsilnější aplaus sklízely pecky z prvních desek včetně rozverného songu Pivo dělá hezká těla.

Arakain loni oslavil 40. výročí, které vyvrcholilo monstr akcí v pražském o2 Universum, a i playlist, který v Lípě představili, odrážel podobný program. I když s sebou neměli ikonickou pěvici Lucii Bílou, kvintet v čele s ostrým kytarovým duem Mirek Mach a Jiří Urban nekompromisně burácel téměř dvě hodiny s chytře poskládaným průřezem celé kariéry. Pamatuji si dobře na zdejší koncert v roce 1992, kdy skupině vyšla třetí, a dost odlišná deska Black Jack, kterou opouštěli thrashmetalový žánr, a kterou zde kdysi báječně prezentoval první zpěvák Aleš Brichta. Arakain však v pátek bouřlivě vzpomínal i na jeho významné působení, a to všem dobře známými písněmi Proč?, A zvony zvoní, Kamennej anděl či monumentální hymnu Apage Satanas, která se pro pražskou legendu stala téměř nesmrtelným hitem. Silnější kolektivní metalovou euforii, než při této skladbě, jsem dosud nezažil!

Současný zpěvák Honza „Touža" Toužimský, který u skupiny působí už od roku 2006, ji zpívá po svém a stejně skvěle, avšak páteří koncertu byla především plejáda skladeb ze všech desek, kde se jeho hlas tvaruje do nejrůznějších nálad. Ať už to byla našlapaná pecka Adrenalin z vynikající desky Adrenalinum, titulní opus z nejpestřejší desky Arakadabra – z ní zazněla i baladická Nenávidím -, anebo útočně motivační Dnes ještě ne ze (zatím) poslední studiové nahrávky Jekyll a Hyde z roku 2019. Plátno za kapelou mělo po celou dobu vystoupení originálně pojatý vizuál, u kterého se dalo i přemýšlet, co znamenají šachové figurky anebo barevně odlišné plochy. Arakain se držel metalového drajvu, co to šlo, zazněly nářezy Paganini, Ďábelská hra nebo zajímavě členěná skladba Malá a ztracená. Touža a spol. přidali další vzpomínky na Aleše v podobě epické pecky Farao, ale zároveň neopomněli vystřihnout i dvě nejčerstvější skladby K zemi přibitej a Sedm hříchů, které se mají objevit na nově připravované desce.

Druhý song je vpravdě naživo novou hymnou, se kterou Arakain dokazuje, že je neochvějným gigantem české metalové scény. Musím říct, že zpočátku akce jsem měl výhrady k nazvučení kytar, ale postupem se moje obavy rozplynuly, protože energií prýštící banda jela v druhé půli ostošest a hutný zvuk při společných riffech nakonec vyzněl tak úderně, že zanechal po všech stránkách vynikající dojem. Včetně sólových partů Mirka Macha.

Tahle oslava metalového výročí tuzemských legend se v České Lípě povedla na výbornou!

Autor textu: David Frei

Herálec - Reprezentanti české „Áčkové" kvality slavili

Sobotní den 29. 3. 2025 si parádně užili věrní fanoušci rocku a metalu nejen z kraje Vysočina. Jediným místem zastávky A+A Tour v tomto kraji se stal kulturní dům v obci Herálec u Žďáru nad Sázavou. Pod kapelami začínajícími na písmeno „A" se neskrýval nikdo jiný než třiatřicátníci Alkehol a o deset let starší kvinteto Arakain. Každá z obou formací dostala svůj čas, aby potěšila publikum prostřednictvím výběru best-off z bohaté diskografie.

První zmínění oslavenci Alkehol s Otou Herešem se tradičně postarali o přívětivou atmosféru. V jejich více než hodinu a čtvrt dlouhém setu na herálecké stagi zazněla plejáda té skutečné klasiky „pub rocku" od prvního alba z roku 1992 až po ta z novějších desek. Za zmínku stojí hit Na slamníku se vzpomínkovým Otovým proslovem k této pražské klubové lokalitě. Dalšími songy ze setu byly Spalovač chlastu, V pátek k večeru, Jízda králů, Pivo dělá hezká těla, Nechte vlajky vlát (cover od autora Aleše Brichty, ex-zpěváka Arakainů), Pijeme s láskou či Zmaštěnej. Před koncem ve 21:15 se Alkehol bujaře za povzbuzování naplněného sálu kulturáku zmohli na dva přídavky. Písněmi komicky dvojsmyslné Travičky zelené a slavnou hymnou O chlastu zakončili svoji hudební oslavu.

Během půlhodinové přestavby stage pro druhé oslavence, metalovou legendu Arakain, byla ideální možnost pro nákup merch věcí od jedné či druhé, případně obou kapel.

Ve 21:45 spustili heavy / thrash v dnešním modernějším zvuku groove metaloví Arakaini v sestavě s novým baskytaristou Markem Loučkou (dříve Forrest Jump). Jemu patří velké poděkování za to, s jakou vervou i technikou hraní podpořil své hráčské kytarové kolegy. Mirka Macha a zakládajícího člena Jirku Urbana staršího, jejichž zvuk byl ve spolupráci s osvědčeným zvukařem Ondrou Martínkem hutný, ale stále rozpoznatelný. I bicí Lukáše „Doxy" Doksanského a vokál Honzy Toužimského byly v pořádku.

Ve skoro hodinu a půl live zážitku u Arakaiňáků, stejně jako u Alkeholáků, zazněl průřez skladeb od prvního alba z roku 1982 až k tomu úplně poslednímu z roku 2019. S nadějí je vyhlíženo i nové album s basákem Márou, jeho předvojem jsou 2 aktuální singly K zemi přibitej a Sedm hříchů. I ty rovněž zazněly. Vypíchnout lze i po delším období odehraný song Rám křivejch zrcadel, vtipná úprava textu Paganini, jenž měl tvář bledou ne ze slonoviny, ale z kocoviny, či přirozeně vybídnuté skákání na rytmiku Ďábelské hry. A přídavky? Proč?, kterou vždy předchází skandování „Co je?" s tlukotem od Doxy, a ikonická Apage Satanas s orchestrálním intrem i sborovým outrem.