Tublatanka: Vše při starém

Kapela Tublatanka patřila v 80. a 90. letech k tomu lepšímu, co tehdejší československá poprocková scéna nabízela. Na svou dobu poměrně ostré, místy až metalové kytary, důrazný rytmus, výrazné refrény, sugestivní a sebevědomý zpěv charismatického frontmana Maťa Ďurindy a především ona slovanská, libozvučně znějící melodika. Není divu, že skupina ovládla rozhlas i televizi.
Od přelomu tisíciletí už Tublatanka v záplavě jiné muziky své postavení ztratila, popularita poklesla, ale Maťo Ďurinda stále skládá své příjemné, jednoduché, přehledné písničky. Výběr těch nejlepších z let 1995 až 2012 nyní vychází na CD Cítim sa fajn.

Sex, Drugs and Rock´n´Roll se nekoná

Bývá zvykem, že podobné výběrovky, aby je kromě skalních fans vůbec někdo kupoval, obsahují nějakou tu novou skladbu a že bývá umístěna na úplném závěru jako bonus. Zde je novinka Nový vírus hned na začátku a asi to není nejlepší volba, neboť se o žádnou nezapomenutelnou pecku rozhodně nejedná. Kdyby album rozjížděla následná Cítim sa fajn, odpíchnutá, chytlavá, mnohem pozitivnější hitovka, hned by měla deska jinou atmosféru.

Autorkou textu skladby Nový vírus i Svet v ohrožení je Ďurindova žena, která si libuje v angažovaných textech. V první písni řeší virus, který ničí lidské duše, v druhé varuje před terorismem. Nic proti angažovanosti, na západě není výjimečná, ale přesto si myslím, že Sex, Drugs and Rock´n´Roll k této hudbě patří více.
Tublatanka však v těchto tématech nejede, naštěstí s výjimkou Mimozemského hlasu a Revolúcie opouští i politickou a sociální problematiku. Další texty vyznívají mnohem pozitivněji, Maťo nejraději zpívá o schopnosti užívat si života a radovat se z něj či o různých podobách lásky, která dává životu smysl.

Energické songy převažují

Na albu jednoznačně převažují rychlé, energické songy (Cítim sa fajn, Já sa mám, Nemožeš mi ujsť nebo Cesta snov), které skupině i Ďurindově hlasovému projevu sedí nejvíce. Mají drive, nosné melodie, šťavnaté refrény a v rámci stylu i docela pestré rytmy. Občas skupina vystřihne skladbu, v níž se rychlé pasáže střídají s pomalejšími (Pieseň pre Doda, Neverná láska), střední tempo zastupují Šikmooká, Mimozemský hlas, Moj domov nebo Slnko nad hlavou.
Balady jsem Tublatance nikdy moc nevěřil, naštěstí je na výběru jen jedna čistá (S tebou anjel moj) a pak taková polobalada Zmysel lásky, která je alespoň vnitřně propracovaná a vygradovaná. Ďurindův vokál prostě patří do temperamentnějšího pop rocku, v pomalých písních občas tlačí na pilu, což tahá za uši.

Oproti hitům z 80. a první poloviny 90. let mají pozdější písně lepší, modernější zvuk a baskytarista Juraj Topor a bubeník Peter Schlosser ovládají své nástroje moc dobře. Jinak se ale hudba Tublatanky nijak zásadně neposunula, takže písně dost splývají (kromě nejlepších skladeb Pekelný vlak a Starý film) a příliš nenutí k opakovaným poslechům. Příjemná záležitost na první signální, ale nic nového či dokonce progresivního v nich rozhodně nečekejte.