Robert Plant si nemusí hrát na hvězdu, on už hvězdou dávno je

Někdejší ikonický hlas Led Zeppelin Robert Plant ohlásil pro letošek vydání dvou desek. Mimo jiné další sólovku pod hlavičkou Band of Joy, s nimiž natočil poslední album před deseti lety, zatímco v poslední době ho doprovází formace Sensational Space Shifters.  

Na světě je nyní ale dvojalbum s názvem Digging Deep: Subterranea. Je součástí zpěvákova podcastu Digging Deep With Robert Plant, s nímž Robert začal na Spotify, Apple Music a YouTube, kam každé dva týdny přidává nový materiál. Popisuje v něm vznik jednotlivých písní z období celé své sólové kariéry od roku 1982 po rok 2017. Jak asi správně tušíte, sestavil reprezentativní výběr, jenž obsahuje třicet skladeb z jedenácti sólových alb včetně tří dříve nevydaných písní Toussaint McCall, Charley Feathers To Much Alike a Charlie Patton Highway (Turn It Up - Part 1).  

Objevují se tu i zajímaví hosté, jakými jsou Jimmy Page, Phil Collins, Buddy Miller, Nigel Kennedy či Richard Thompson. Zajímavostí alba je, že se nezaměřuje jako většina kompilací na největší hity, není ani chronologicky řazeno a vynechává například spolupráci s americkou zpěvačkou Alison Krauss na společné desce Raising Sand (2007), jež získala ocenění Grammy. Zaznamenány zde nejsou ani velké rozhlasové úspěchy jako Little by Little nebo Tall Cool One. Namísto toho si Plant hraje s náladami jednotlivých písní a vytváří tak velmi osobitou autobiografii, jež má především zachytit jeho hudební toulavou povahu, která definuje Plantovu sólovou kariéru.  

Deska je tedy více orientována na ty, kteří se s legendou teprve seznamují než na skalní příznivce, kteří se budou asi ze všeho nejvíce zajímat o dosud nevydané skladby. Nehledejme za tím však komerční kalkul. To by album vypadalo opravdu jinak a neskončilo by v domácí britské hitparádě až třiatřicáté. Vyšlo totiž bez větší reklamy takřka v utajení, což odpovídá Robertovu současnému naturelu. Nemusí si hrát na hvězdu, on už hvězdou dávno je. A nejen tou hudební.