Novinkový Motorband razí právo podle sebe žít a hudebně exceluje

Kdo jsou ti Tarpani, o kterých tajemně zpívá Ladislav Korbel v úvodní písni Co Víc si přát z novinkového alba Černá a bílá od Motorbandu?  Legenda praví, že to bylo divoké, nezkrotné plemeno koní, které lidé vyhubili. Silné téma pro naléhavou píseň, která dokáže zaujmout už od začátku.  

Teplická heavymetalová legenda slaví letos 35 let výročí na tuzemské scéně, a proto je čerstvá deska – v digitální verzi až 15písňová(!) – tím nejlepším dárkem nejen sobě, ale i fanouškům, kteří kapelu už od raných dob sledují a podporují. A ač se Motorband drží více méně hudební linie s heavy prvky, zatím vždy dokázal přijít s neoposlouchaným materiálem. To je případ i novinky, kde se nálada písní střídá opravdu zajímavě.

Ve druhé písni, kterou je nedávně vydaná singlová Pár důvodů, už Motorband poznáváme: rychlý, našláplý song, který ženou všichni členové zaníceně dopředu, energie skupiny se zvedne o 100 procent, protože skladba má opravdu drajv a vzdáleně připomíná starší hit skupiny Křídla touhy, ale je mnohem svižnější, více odlehčená ve výrazu i celkovém vyznění. Zároveň nabízí překvapivou atmosférickou pasáž s klávesy a vkusně zařazeným kytarovým sólem. Příjemně chytlavý refrén je tutovkou, která bude stoprocentně znít výborně na koncertech. Zasloužený výběr na klip!

 

A je tu třetí song, který je opět jiný. Málokdo by čekal, že kapela bude ještě experimentovat více než na minulém, ač velmi vydařeném albu V. Ukaž svou tvář, pro kterou kompletně hudbu i text napsal sám zakladatel, kytarista Libor Matejčík, je snad nejtvrdší skladbou skupiny vůbec. Nejde tady vůbec o zběsilou rychlost, kterou na legendárním debutu Motorband odzbrojoval, ale o drsně riffové hájemství v psycorovém duchu, který noblesně připomíná ikonické Dymytry. Není to však žádné kopírování, nýbrž silná inspirace a progres, jímž Motorband ukazuje nové možnosti. Láďův hlas zhrubne na neslyšenou hloubku, po sborovém refrénu přichází jedna z nejsilnějších kytarových pasáží celé skladby: není to však riffárna, ale dlouhé sólo, které posouvá celý song do epických dimenzí. Jako by kytarový poutník zabloudil a probouzel se k životu. Tohle je jeden z melodických vrcholů, paradoxně uvnitř tvrdé coreové písně. Tahle třetí píseň znejistí posluchače, ale takovým způsobem, že čeká, co opravdu bude dál.

Obavy o tom, že se kapela vydá na zbytku alba jiným stylem, však smaže následující hitovka Můžeme se smát. Kapela pokračuje v podnětné filozofické lyrice, navzdory vážným tématům však převládne vždy optimismus, v každé skladbě je špetka naděje, se kterou jakoby se Láďův vokál emotivně propojí. Angažovat novou textařku Soňu Wantulokovou na téměř celé album byl opravdu prozíravý tah. Silné vztahové písně jako Ukaž svou tvář střídají pozitivně laděné Dohoda duší nebo Dobrá nálada.

 

Seřadit dramaturgicky písně za sebou musel být trochu oříšek, ale když jsi skladby poslechnete za sebou, mají svou atmosféru a vyloženě se těšíte, co přijde dál. Nicméně jsem byl udiven, že silné skladby Pravda nebo lež a Sraž mě znova se objevují „pouze" jako bonusy na konci CD. Tyhle mohly být klidně zařazeny dovnitř druhé půlky alba. Zvláště první z nich, která poměrně logicky vzešla z loňského co-vidového lockdownu a tématikou navazuje koncepčně na píseň Limit z předešlého alba, ale i na podobně laděné písně Pravda a lež již zmíněných Dymytry anebo O lžích a lidech nadějných pražských rockerů Jamaron.

Po opětovném poslechu celého alba však docházím k názoru, že všechno má svůj smysl a že ty bonusy mají své osobité místo. Druhá půlka nahrávky je totiž silně sevřená, ale nejen textově, ale i zvukově. Je tady nekommpromisní power song Kritik, který má specifickou melodickou linku, nádherně sladěné kytary Libora a druhého riffobijce Vojty Brázdy a perfektní sbory. Rytmika rovněž šlape na jedničku, naše baskytarová legenda Karel Adam (ex-Vitacit, ex Kreyson atd.) se vkusně doplňuje s bicmenem Standou Pliskou; ten má možná nestandardně vytažené perkuse, ale jinak právě v této písni si vyloženě užívá své umění. Stejně tak v songu Věřím v sedmý pád. Perkuse zvoní i v melodické hard rockové Srdce lvic, která se tématicky opět vrací k přírodě, navazuje nezávisle na úvodní song desky; po hudební stránce opět nabízí melodický refrén, ve kterém sbory podporují Láďův hlas.

Motorband byl a je známý svou fluktuací zpěváků, a protože se na novém album opět objevila nová tvář, všichni ho zřejmě budou srovnávat s předchůdci. Jsou škarohlídi, kteří mohou i po 30letech volat po návratu Kamila Střihavky. Třepání mániček z legendárního debutu Made in Germany se ale přece nemůže konat. To by po takové době nedávalo ani smysl. Je to jako byste chtěli po Alešovi Brichtovi nastoupit zpět k Arakainu, když tam tak skvěle nyní působí Honza Toužimský. Album Černá a bílá v mnoha směrech navazuje na pomalejšího a přemýšlivějšího předchůdce V, ale v celkovém výrazu je dotaženější, zvukově ucelenější. Písně jsou zde možná ještě více komplexnější, ale zároveň se drží těch nejlepších ingrediencí pro chytlavé refrény a silné (rock)metalové melodie. I když se jmenuje Černá a bílá, po hudební stránce tedy rozhodně černobílé není!

 

Melodie, silné texty, nosné riffy – o tom je novinka Motorbandu především. Náladotvorná Dohoda duší překvapuje celou strukturou, opět nečekaně rozvinutým kytarovým sólem, ale i závěrečnou exaltací Láďova vokálu, Něžný nájezdník zase temnějším, kroutivým úvodem. I tady se se zpěvem experimentuje. Dobrá nálada má rockové ozvěny starých Saxon, kytarové beglajty se opravdu krásně poslouchají, ale nade vším se klene vokál Ládi, který bez přehánění skvěle zapadl do skupiny. Stal se vlastně jejím novým poznávacím hlasem.

To musí uznat i kapelník Libor, který si sám dovolil po vokální stránce uzmout jedné písně. Je to hymna Díky Vám, která krásně ukončuje standardní délku desky. Jak sám uvádí v bookletu, je to takové upřímné poděkování všem fandům skupiny. A fakticky i jediná baladická píseň. Možná tady mohly být i něžnější, akustické kousky jako byla třeba předchozí Bloudím, anebo mohl být přiložen druhý akustický minidisk – to je ale jen malinká výtka nebo spíše osobní přání. 

Motorband byli však vždy spíše skupinou tvrdších skladeb, a proto je Černá a bílá pojato ve správném tvrdém rozpoložení na pomezí melodického heavy metalu a osobitého hard rocku. Definuje to takto i píseň, která se na fyzicky nosič nedostala, ovšem na youtube kanále ji nepřehlédnete díky názvu: Nechte mě bejt! Sugestivný hard rockový duet Ládi a Libora, který odrážel náladu tvůrců na konci loňského roku, kdy nálada ve společnosti díky restrikcím byla hodně dole.

 

Šesté album teplické legendy je velice silným hudebním počinem. Kapela opět potvrdila svůj kultovní status na tuzemské scéně, a bez přehánění lze říci, že jde o zatím letos nejlepší heavymetalovou desku! Jak asi odpoví další naše žánrové bandy??? Sluší se dodat závěrem, že Motorband si již naplánoval řadu zajímavých letních koncertů, z nichž první se uskuteční v Českém Štemberku již 9.7. 2021.