Hurikán, recenze alba

Chraplavý, vysoký hlas, šílející náctileté fanynky, vlezlé texty a ještě vlezlejší melodie srdcervoucích milostných songů, výrazné klávesy – to byl Dalibor Janda, pašák ve své vrcholné formě ve druhé polovině 80. let. Hurikán jeho kariéru nastartoval a byl to debut jako hrom.

Hrál v něm kličkovanou, která už téměř zlidověla a drnká se u táboráků. Poznal, že si tě měl snad všímat víc a na kytaru zahrál poslední sólo za ranních červánků. Všechno poslal na Mars, čímž se přihlásil k neradostné vizi Katapultu. Rozbouřil živly oheň, vodu a vítr, ústřední píseň k tehdejšímu seriálovému hitu Bylo nás šest. Sázím, přiznal se, na tvůj úsměv, v jednom z nejlepším milostném vyznání té doby. Vyzpíval tragický osud motorkáře Hurikána pospíchajícího za svou milou.

Prostě stopro pop té doby – mohl jsem ho a můžu i dnes. A plný počet bodů dávám za to, jak se odvázal v Rokenrol je můj kamarád.