„Hlavní je touha něco dělat a nehnít,“ říká zakladatel Žižkovské Noci Marek Zefv Dočekal.

„Věřím tomu, že Žižkovská Noc má šanci i těm nejzmlsanějším fanouškům hudby, divadla i literatury nabídnout to nejlepší z český i zahraniční scény, na výborných místech za minimální vstupné. To je pro nás priorita - aby byla kultura a "umění" přístupný pro co nejvíc lidí a ne jen pro ty, co si můžou koupit lístek za xxx stovek. Žižkovská Noc byla vždy pro lidi," říká zakladatel, promotér a dobrá duše festivalu Žižkovská Noc 2016 Marek „Zefv" Dočekal.

Nesporně patří mezi osobnosti, které si zapamatujete na celý život. Je energický, srší nápady, pro svoji neuvěřitelnou činorodost někdy působí až roztěkaně. Když si ale něco umane, dokáže to dotáhnout do konce. Organizuje koncerty a festival, pomáhá kapelám, v rámci projektu Food Not Bombs nezištně vaří pro osoby v těžké životní situaci. V poslední době také upozorňuje na zbytečné vyhazování potravin obchodními řetězci. O tom všem si Marek povídal s Hudební knihovnou.

Hudební knihovna: Marku, poznala jsem tě před lety, tenkrát jsi dělal promotéra a managera Black Roses, grunge rockovým Afterspoon a punkové kapele Parallen…pamatuješ si, jak je to dávno?
Marek Dočekal: "Je to zhruba sedm let zpět. Nerad bych zněl nostalgicky, spíš se dívám do budoucna. Před sedmi lety jsem žil punkem a rockem a to se doteď nezměnilo. Pomáhal jsem hodně kapelám se zařizováním akcí a od toho byl jen krok k pořádání festivalu, což mě stále baví. Tenkrát to byla to divoká doba, stejně jako tahle. Přišlo mi logický pomáhat ostatním, když jsem věděl co a jak."

HK: Kdy a jak přišel nápad Žižkovské Noci?
MD: "Ten příběh je složitej… byli jsme banda pár kamarádů, co dělala koncerty a několikrát nás napadlo "udělat něco většího". Někdy na podzim roku 2010 jsem zorganizoval na Žižkově takovej vánoční třídenní minifest v klubu XT3 (dnes Fatal), kdy byl každej den jinej program (rock/funk /punk a další). V jeden den byla v sousedním, sto metrů vzdáleném klubu Matrix (dnes již Storm) taky akce a dokonce dávali stejný razítka jako my. Pár lidí prošlo mezi akcema bez placení, pár lidí si koupilo vstup na obě akce... Tohle je ale jenom jeden z kořenů nápadu ŽN.
Blízkost klubů na Žižkově se přímo nabízí a divím se, že s tím nápadem nepřišel už někdo dřív. Jednou mi kamarád povídá "hele a co udělat prostě akci ve dvou klubech"? Hned jsem k tomu přidal další tři kluby a festival byl na světě. Kontaktů na kapely jsem měl desítky, tak to nebylo ani těžký poskládat. Byla to neskutečná euforie. Vykrystalizovalo to z nálady nekonečnejch večírků a středoškolskejch pitek při zabíjení času."

HK: Ty sám jsi Žižkovák?
MD:"Asi ne tak úplně. Na Žižkově jsem žil poslední rok a čtvrt a byl to nejvýživnější rok mýho života. Narodil jsem se ale na Jižním Městě, vyrůstal jsem na Starém Městě a nejdéle jsem bydlel na Letný, pak jsem pendloval mezi Vinohrady, Smíchovem a Podolím. Jsem Pražák asi v tom nejhorším slova smyslu. Žižkov mi přirostl k srdci, je to prostě svébytný kus Prahy, kterému není žádná jiná část Prahy podobná. Je to unikát se specifickým geniem loci. Taková druhá čtvrť v Čechách není. Na Žižkově je asi dvacet míst, kde se dá hrát hudba a tisíc hospod, to se mi líbí. Zbytek týmu to má podobně - za ty roky koncertů a akcí se jim Žižkov vryl do srdce."

HK: Někde na FB jsem četla, že při organizaci prvního ročníku bylo všem organizátorům (včetně tebe) teprve 17,5 roku…jak ten první ročník s tak mladými nadšenci vůbec vypadal?
MD:"To číslo je jen vtipnej průměr... Mě bylo tenkrát dvacet, dalším osmnáct a zbytku „skorosedmnáct". Vypadalo to přesně tak, kolik nám bylo let. Vyúčtování akce jsme psali na víko krabice od bot, ve který jsme měli kasu. Účty jsme si psali po rukou. Tou dobou jsem za sebou měl asi třicet uspořádanejch koncertů, takže jsem tušil, o co asi půjde. Mí kamarádi a kolegové měli zase kapely, takže nějakou představu o koncertě jsme už měli. Jen v jedný věci jsme se sekli. Čekali jsme tak 600 lidí a došlo jich 1250!"

HK: Co je na organizaci nejtěžší?
MD:"Snad není klišé napsat, že to je složitá otázka. Nejtěžší je nezešílet. Moje vědomí je roztříštěný na tisíc kousků a každej ten kousek je zapíchlej v něčem jiným - po očku kontroluju kapely, kluby, plakáty, zda všechno šlape, zda každej básník má kde a hlavně pro koho číst. To čekání na výsledek a zodpovědnost za akci je peklo, ale bez toho by to asi nešlo. A co tě naopak motivuje to pořád dělat? Nejvíc mě motivuje vidět lidi okolo mě, jak jsou ochotní i bez jakýchkoliv znalostí a zkušeností jít do podniku, jako je Žižkovská Noc a pak díky tomu začít pořádat další akce a profesně "růst". Za ty roky se mnou spolupracovalo hodně lidí a doufám, že každému to něco přineslo. Vidím na pár lidech, že jim to i změnilo život, když přesvědčili sami sebe, že "uspořádat něco pro ostatní" není tak těžký a že je to něco naučilo. No a samozřejmě mě motivuje vidět to, kolik lidí se během večera baví. To je paráda."

HK: Jak vypadá Tvůj ŽN tým? Kolik vás je?
MD: "Minulej rok jsme to pořádali ve třech a shodli jsme se, že to bylo docela těžký, takže se naše řady rozrostly o další lidi. Tvrdý jádro týmu je básník MP, Káťa a já. Připravuju většinou hudební část a celkovou koncepci festivalu, MP připravuje divadelně - literární část festivalu a Kačenka tomu celýmu kolosu vdechuje organizační život, aby to vše mohlo proběhnout a nezhroutit se do sebe sama. Letos jsme přibrali další nadějný a milý lidi. Booking kapel má na starosti Čajda, booking klubů zase Klímák, skvělý kluci, kteří měli black metalovou kapelu a to správný srdíčko na pravém místě. S online propagací akce nám pomáhá Vítek ze ska kapely Discoballs a zároveň taky jeden ze členů týmu festivalu Mighty Sounds. To nám dává potřebnej nadhled někoho, kdo má už něco na scéně zažitýho.
S technickou produkcí a partnery akce pomáhá Buddha, takovej náš bůh štěstí a raketovej inženýr. Pro letošek jsme se rozhodli zajít za tu tenkou čáru mezi kapelama a DJs a pozvat kopu DJů - a to má na starosti plzeňskej rodák Liviti. Jednou z perel akce je "Žižkovský Market", který pořádá zase skvělá slečna Geti. Rozhodně musím zmínit Pepina, našeho festivalovýho řidiče a technickýho profíka, kterej kopancem nebo kleštěma vyřeší každou situaci. A úplně od prvního ročníku akce nám pomáhá Mikoň - takovej maskot a duch festivalu v živý formě. Co kus to originál. Všechny spojuje to, že jsou dost odvážný a zároveň šílený, aby se do podniku jako ŽN chtěli vrhnout. Tím ale výčet pomocníků nekončí, každý rok s námi spolupracují doslova stovky lidí... "

HK: Četla jsem, že jsi některé podniky ze ŽN nekompromisně vyloučil – proč?
MD:"Tak nebylo to jen na mě, šlo o rozhodnutí celýho týmu okolo Žižkovské Noci. Jednalo se o podniky, kde probíhaly produkce xenofobních kapel (Ortel, Rollberg...) a nebo se v nich scházelo rasisticky orientované osazenstvo. Ruku na srdce, kdo by chtěl mít s takovým místem něco společnýho? Sice jsme hudební festival, ale hlavně jsme lidi a podporovat klub, který bez mrknutí oka takový xindl je pro nás nepřístojné."

HK: Jak bude vypadat letošní ročník, co si nemáme nechat ujít, budou některá místa/ podniky zapojené v ŽN poprvé?
MD: "Letošní ročník je jako ty ostatní - totálním hudebně - literárním šílenstvím, kdy během jednoho večera člověk může zažít neskutečný věci na více než třiceti místech v jednu chvíli. Pro letošní rok jsme přidali třetí den ve čtvrtek, kterej je takovej zahřívací pro nedočkavce, a nebo pro ty, co během pátku a soboty nemají čas stihnout vše. A také jsme začali více pracovat s místními galeriemi. Poprvé se do festivalu zapojí hned několik naprosto unikátních míst - a to divadlo Ponec, kavárna na střeše Národního památníku Vítkov a Žižkovská televizní věž. Jedná se o místa naprosto určující pro Žižkov a jsme rádi, že jsou součástí akce. Návštěvu Věže a Vítkova doporučuju na 100%!"

HK: Veřejnosti jsi známý svým občas docela nonkonformním přístupem k životu, někteří tě považují za značně radikálního dobrodějce (provozuješ „dumster diving" – snažíš se upozorňovat na zbytečné plýtvání potravinami), neuvěřitelně se angažuješ pro druhé (Food Not Bombs) Na tyhle akce jsi přišel jak?
MD:"Nepovažuju se za radikála. To by to vypadalo jinak, haha. To, že chci slušný zacházení pro všechny lidi bez rozdílu a že netoleruju rasismus a xenofobii je snad normální humánní přístup a ne radikálnost. Přijde mi, že člověk nemůže existovat jen sám pro sebe a sobecky si pracovat "jen na svém pro své štěstí". Je to sice jedna z cest, ale ne ta moje. Pointa mi přijde teprve až v kontaktu s druhými a ve společném budování nějakých hodnot. Jsou lidi a situace, kdy si jednotlivec prostě sám nedovede poradit a tak je základní lidskou nutností druhým jakkoliv pomoci. Ať už jde o uspořádání koncertu, či o předání know how nebo pomoc s čímkoliv jiným.
Hodně mladých lidí by "něco rádo dělalo" ale mají pocit, že sami nic nedovedou změnit ani vytvořit. Chtěl bych tenhle zažitej mýtus lidem vymlátit z hlav, protože kdo jinej, než oni by měli něco měnit. Vždyť je to tak jednoduchý - hlavní je touha něco dělat a nehnít. Tak vznikla i Žižkovská Noc. Nic těžkého...
Ohledně Food Not Bombs je to to samé - vaříme pro každého, kdo má hlad. Ve většině případů se jedná o lidi bez domova nebo v těžké životní situaci, kdy je teplé jídlo a slušné zacházení pro někoho komfort. Pro mě je to základní lidský právo a mrzí mě, že stále existují lidi, pro který je potřeba vařit. Nehodlám nikoho soudit proč a jak se v té situaci ocitl, důležitý je, že ty lidi mají hlad a chtějí se najíst.. Nechci lacině nadávat "že stát se málo stará", chci něco dělat a donutit k tomu i ostatní - je to tak jednoduchý. Jak zpívaj pankáči Zeměžluč -"stačí jen málo - stačí jenom chtít".
Dumpsterdiving mi příjde jako nutnost i legrace zároveň - vyhazuje se zbytečně (!!!) tolik jídla, že by to nasytilo všechny hladovějící nejen v Evropě. Obecně to vnímám, že tahle doba plýtvá nejen jídlem, ale i časem a příležitostmi. Lovení jídla z kontejnerů je jen jedna ze sta možností, jak s tím bojovat a nenechat se semlejt a zároveň na něco poukázat."

HK: Jak tohle všechno stíháš? Studuješ? Máš nějaké další plány?
MD:"Dodělávám vysokou školu na Fakultě humanitních studií UK, nejvíc ze všeho mě baví kulturní antropologie, kterou bych rád studoval i dál. Obecně toho moc nestíhám, což každý potvrdí - chodím furt pozdě a neberu telefony v okamžicích, kdy je to potřeba. Ale snažím se s tím bojovat, fakt J !. Moje plány dál jsou více méně přízemní - užít si nějakou legraci s kamarádama a podívat se na nějakou delší dobu do zahraničí."

Autorka rozhovoru: Karolína Košařová