Depresi dostanete jako na drátkách

Joshua Homme, ikona alternativního rocku, si na sebe v červnu 2011 upletl bič. Leader stoner rockové formace QUEENS OF THE STONE AGE tehdy prohlásil, že nové album kapely vyjde do konce roku. Mělo tak po čtyřech letech následovat populární páté album Era Vulgaris z roku 2007. Už tehdy by byl nejvyšší čas vydat nové album, aby si se svou formací uchoval vydobytou popularitu, která kolísala po sinusoidě už od roku 2002, kdy vyšla legendární deska Songs For The Deaf. Jenže, nestalo se tak a nové album QOTSA nevyšlo. Josh Homme uvedl, že necítí žádný tlak a že nemusí svou pozici s kapelou ničím dokazovat, a tak byl slib nového alba potichu zameten pod koberec. Vytížený zpěvák se těšil z narození svého druhého syna a svoji hudební pozornost věnoval svým dalším kapelám Them Crooked Vultures a Eagles Of Death Metal, které rovněž čekají na nové album už slušnou řádku let. Konkrétně čtyři, resp. pět. Nebyla to ale výhradně Hommeova vina, že svět musel na nové album Queens Of The Stone Age čekat o dva roky déle.

Joshua byl totiž na vydání svědomitě připraven už v létě 2011. To se ale nedalo říct o jeho spoluhráčích a o labelu. Nahrávání bylo několikrát odloženo, až kapele došla trpělivost a vyrazila na krátké turné. Po návratu konečně začalo nahrávání v srpnu 2012. Nahrávání ale rozhodně neprobíhalo tak, jak tvrdí název („Like Clockwork" v překladu znamená „jako hodinky", „jako na drátkách" apod., pozn. red.).

„Název alba sarkasticky popisuje to, co při nahrávání nikdy nenastalo", tvrdí Josh Homme. Jistě tím myslel i svoje zdravotní komplikace s kolenem, kdy se čtyři měsíce téměř nemohl pohnout. Při vyslovení této věty měl jistě na mysli i obtíže při shánění hvězdných guest muzikantů nebo problematického Joela Castilla, kterého Homme vyhodil z kapely přímo při nahrávání alba „...Like Clockwork". Castillo byl v průběhu nahrávání nahrazen staronovým sezónním členem, kterým je Dave Grohl a jednu píseň nahrál i nový oficiální člen Jon Theodor (ex- The Mars Volta). Sarkasmus, vyjádřený v názvu alba, je charakteristickou součástí kapely i Hommea samotného, a v tomto případě to platí dvojnásob. Přes to všechno, album nakonec vychází 3. července a se spoluprací několika hostů si svět mohl pustit jedno z nejočekávanějších alb tohoto roku.

Než se pustíme do poslechu, připomeneme si, jaké hvězdy si Homme do studia pozval. Především již zmíněného Dave Grohla, který již bubnoval na desce Songs For The Deaf (práci si rozdělil ještě s Jonem Theodorem a vyhozeným Joey Castillem). Dále se na desce objevil Trent Reznor (Nine Inch Nails), Alex Turner (Arctic Monkeys), Jake Shears (Scissor Sisters), Mark Lanegan, bývalý baskytarista QOTSA Nick Oliveri a dokonce i Elton John. Z tohoto výčtu byste pravděpodobně logicky předpokládali, že album bude rozmanité a plné hitů, které podpoří zejména hostující zpěváci. Není tomu úplně tak. Ve většině případů je kolaborace muzikantů velmi pečlivě zakomponována do skladby a není úplně jednoduché rozpoznat jednotlivé hosty a ztotožnit se s jejich hlasem. Může se to zdát jako negativum, ale záleží na úhlu pohledu.

Hvězdní hosté v temném koutě

Hned úvodní píseň Keep Your Eyes Peeled Vás skálopevně přesvědčí, že posloucháte to, co jste chtěli. Syrové kytary s divokými efekty, výrazná baskytara a zastřený, pronikavý vokál Joshe, to vše ve velmi plíživém letargickém tempu, které se moc nehodí k hostujícímu Jake Shearsovi. To jsou Queens Of The Stone Age. Hned na úvod posloucháme jednu z nejvýraznějších a nejcharakterističtějších skladeb celého alba, ačkoliv poměrně temné a nehostinné texty varují před pokračováním v poslechu. Tato píseň nám velmi názorně nastiňuje, co nás bude čekat následujících 46 minut. Druhou skladbou je už svižnější a melodičtější pecka I Sat By The Ocean a přináší střízlivější a pozitivnější pohled prostřednictvím rockové písně. Vynikající výrazné kytary dotváří ten chvějivý pocit, který od kvalitní kapely očekáváme. Třetí v pořadí je The Vampyre of Time and Memory, která je nejkratší skladbou na celém albu a představuje nám tklivou rockovou baladu tak, jako to umí jen Josh Homme a Queens Of The Stone Age. Všudypřítomné romantické vyhrávky, které pohladí sluchovody a naladí na zkroušený vokál.

Ve čtvrté písni If I Had a Tail poprvé slyšíme bubnovat Dave Grohla a hned s prvním úderem je slyšet obrovská změna a oživení. I přesto, že je skladba v pomalejším rytmu, zní zkrátka úplně jinak díky Grohlovým magickým pažím. Tato pecka disponuje velmi silným refrénem a pulzující energií, která jakoby cirkulovala v larvím stádiu a jen čekala na ten správný čas, kdy by se zrodila v pořádný tyjátr. Lví podíl na tom mají hostující zpěváci Alex Turner, Mark Lanegan a také Brody Dalle, zpěvačka The Distillers a také Hommeho manželka, kterou jsem záměrně v úvodu nezmínil. Kytarové efekty evokují starší skladbu 3's and 7's. My God is a Sun je naplněná vypočítanými, ale nepředvídatelnými kytarami, které umí napsat snad jen Homme a zabijáckými bicími, které snad jen Grohl dokáže zahrát. Je více než jasné, proč si kapela vybrala tento song jako hlavní singl alba. Je to velmi trefné představení toho, čeho chtějí QOTSA na albu „...Like Clockwork" dokázat. Bez debat vynikající song se skvělou kompozicí.

Z temného kouta na diskotéku a zpět

Druhá polovina alba teprve začíná být zajímavá. Šestá skladba Kalopsia zachycuje zpěváka Hommea, jak ladí svým vokálem přes plovoucí kytarové melodie a chrlícím, dotěrným syntetizátorem. Tento polomrtvý průběh skladby rozsekne jako blesk z čistého nebe kvílící kytara a hromy v podobě Castillových bicích doprovází excelentní hřmotný duet Hommea a Trenta Reznora, který se přidává se svým temným zpěvem. Tato skladba obsahuje dvě odvrácené tváře. Tu, při které slyšíte zvonit umíráček a pomalu procházíte tunelem se světlem na konci, a na druhou stranu takovou, při které hřmí, létají hromy a blesky, zní neotřesitelné vokály, výkřiky a tříštící se činely. Kalopsia je jednoznačně mým favoritem už od prvního poslechu. Fantastická skladba plná překvapení.

Fairweather Friends je velkolepou rockovou baladou, která na Vás zapůsobí jako facka přímo na tvář. Další vynikající skladba, která patří mezi klenoty tohoto alba. Nenechte se zmást zdánlivě chaotickým sledem, pocit ztracena se rozhodně připisuje na stranu pozitiv. Skladba vzlétne jako raketoplán s epickým kytarovým uměním a Hommův monolog je brzy přeprán melodickým ohňostrojem, se spoustou instrumentálních přestávek, kde je jedna více vzrušující než druhá. Je to dobrodružství, které se určitě musí zažít. A kdyby Vám náhodou nestačil Elton John s klavírem, potěší Vás ještě Trent Reznor a Mark Lanegan. Začátek osmé Smooth Sailing ve mě silně evokuje styl Eagles of Death Metal, od kterých se doteď, zdá se, dokázal oprostit. Diskotékový feeling jen potvrzuje, že druhá polovina alba je podstatně rozmanitější než ta první. Píseň je velmi živá, vzrušující a houpavá, ale stále má silný rock'n'rollový základ, který udrží pozornost fanouška QOTSA. Opět se sem vrací jemný vokál Jake Shearse, který dá skladbě nový náboj. Bez něj bychom mohli tuto skladbu přirovnat k Make It Wit Chu, přesto s podstatně silnějšími melodickými momenty a kytarovými vyhrávkami.

S blížícím se finále posloucháme předposlední I Appear Missing, která se zase stylově vrací ke kořenům do rockovějších vod. Velmi deprimující nádech dotváří jak Hommeho elegický vokál, tak i Grohlova letargická hra. Temně kalná píseň nás zahání do tmavého kouta s láhví alkoholu, kterou osvětluje jen zapálená cigareta. Jasná zpověď z rodinných problémů je vložena do šestiminutové tragédie, která je skladatelským triumfem před samotným závěrem alba. Tím je titulní skladba ...Like Clockwork, která ukazuje QOTSA v úplně jiném světle, ve kterém najdeme povětšinou jen Joshe u klavíru. Žádná závěrečná rocková vřava se konat nebude, naopak si poslechneme nářky našeho průvodce. Paranoia a boje s životními trably jsou pryč a zdá se, že nesnadný životní úděl byl přijat. Jedinou veselou stopou v písni je živé kytarové sólo. Slova „Not everything, that goes around, comes back around, you know" mluví asi za vše.

Nebudu Vám lhát, v porovnání se staršími alby, a hlavně s posledním Era Vulgaris, se tvorba Queens Of The Stone Age velmi hmatatelně a slyšitelně změnila. Zejména díky skladatelskému umu Joshe Hommea, který se na albu ...Like Clockwork trápí a proplouvá depresí, problémy a nástrahami, po kterých nakonec nevyhnutelně přijde smíření. Fanoušci intenzivních, rychlých kytarových riffů z továrny QOTSA budou na strávení nového alba potřebovat asi hodně času. Odkazů na předchozí stoner/alternativní rockovou tvorbu je pramálo, ale nikdo neříkal, že to tak nebude.

Rozmanitost tohoto alba je pozitivem i negativem zároveň. Na novince se nenachází žádný vyloženě slabý, hloupý či nudný song (z minulosti bychom jich našli spoustu), ale zároveň se mistrovsky napsané a nahrané skladby navzájem bijí a nenechávají si prostor k využití veškerého potenciálu. Na samotný závěr je potřeba říci, že ...Like Clockwork se velmi liší od předchozí tvorby jak QOTSA, tak i dalších Hommeových projektů. To je pro pravověrné fanoušky kapely hořká pilulka, kterou musí strávit. Každopádně, až se tak stane, měli by všichni najít tu schovanou genialitu, ale také bolest, která je v písních zamčená, a album si oblíbit. Bude to dlouhá a nelehká cesta, ale jsem si téměř jist, že ...Like Clockwork bude patřit mezi nejlepší alba tohoto roku. A zároveň, že Queens Of The Stone Age odehrají jeden z nejlepších koncertů tohoto roku na letošním Rock For People.