De Staat: Děláme dobré skladby z těch špatných

Část rozpáleného sobotního odpoledne na letním Rock for People Hope jsem strávil příjemným rozhovorem se zástupci nizozemské kapely De Staat. Společnost mi nejprve dělal zpěvák a kytarista Torre Florim a později se přidal i multiinstrumentalista a frontmanova pravá ruka Rocco Hueting. Při velmi zábavném povídání byla řeč kromě muziky i o aktuální celosvětové situaci, videoklipech, konceptu kapely a na závěr padla i otázka ohledně poměrně netradičního vystoupení.

Hudební Knihovna: Ahoj Torre, vítejte na Rock for People...

Torre Florim: Díky. Chceš, abych si taky nasadil tu věc? (ukazuje na mou roušku, pozn. red.)

 

HK: To je čistě na tobě, jak chceš.

Torre: Dobře, tak nechci. (smích)

 

HK: Úplně v pohodě. Měl jsi čas se projít po areálu? Jak se ti tady líbí?

Torre: Jo, prošel jsem se tady. Moc se mi tu líbí. I kvůli tomu, že tohle je pro nás první reálný festival za poslední rok a půl.

 

HK: Když jsi to zmínil, tak se hned zeptám, jak jste během pandemie trávili čas jako kapela a jako jednotlivci, abyste si zachovali zdravý rozum?

Torre: Upřímně, pro mě to zase taková změna nebyla. Byl jsem zavřený ve studiu, což bych dělal, i kdyby žádná pandemie nebyla. Za normálních okolností bychom samozřejmě hráli na nějakých festivalech a zároveň pracovali na nové muzice. Loni to bylo tedy bez festivalů. Takže jsme byli zavření v bunkru.

 

HK: Pokud se nemýlím, vaše poslední album „Bubble Gum” se koncepčně věnuje právě tématu sociálních bublin, lidí odstřižených od reality a podobně. Když se na to podíváš teď s ohledem na aktuální situaci, jak tu desku vnímáš? Cítíš se jako prorok? (smích)

Torre: Ta deska se věnuje takové té mentální bublině, ve které se může člověk občas nacházet. Ať už jde o dezinformace, propagandu nebo prostě ten uzavřený psychický stav, když se něco daří nebo naopak nedaří. Neměl jsem na mysli bublinu jako lockdown nebo izolaci, to ne. Takhle jsem o tom nepřemýšlel, ale je to zajímavá myšlenka.

 

K rozhovoru se přidává Rocco Hueting.

 

HK: V roce 2019 jste s „Bubble Gum” odjeli poměrně dost koncertů, než se na začátku roku 2020 všechno zastavilo. Hádám, že jste měli v plánu ještě v turné pokračovat během loňského roku, je to tak?

Torre: Ještě několik koncertů jsme měli naplánovaných. Ty se samozřejmě zrušily. Ale my jsme měli ještě štěstí, odehráli jsme spoustu skvělých koncertů v roce 2019. Několik i poměrně velkých koncertů, které jsme opravdu chtěli odehrát. Loni jsme stejně chtěli pracovat na nové desce a přišel covid. Hodně přátel na tom bylo podstatně hůř, protože vydali desku chvíli předtím, než to všechno začalo a nestihli doteď odehrát skoro nic. Takže v tomhle ohledu jsme dopadli velmi dobře.

 

HK: Máte tedy pocit, že jste desku „Bubble Gum” zpropagovali dostatečně, nebo k ní ještě plánujete odjet nějaké turné, až to bude možné?

Torre: Ne, měli jsme v plánu jeden velký koncert v roce 2020, který jsme nejdříve odložili a pak se rozhodli, že ho dělat ani nebudeme. Kdo ví, kdy by to bylo vůbec možné. Teď se soustředíme na novou muziku, pravděpodobně do konce roku vydáme nový singl a ohlížet už se nebudeme. Je to prostě takhle a nikdo to už nezmění. Ale jak jsem říkal, měli jsme štěstí a s „Bubble Gum” jsme si užili spoustu skvělých akcí.

 

HK: Super, to jsem rád. Ahoj Rocco, jak se ti daří?

Rocco Hueting: Dobrý. Je vedro.

HK: To máš pravdu, nechám tě vydechnout (smích). Pojďme se bavit o vaší muzice. Když se mě někdo zeptá, co De Staat hrají za muziku, nikdy nejsem schopen ji nějak popsat. Děláte velmi různorodou hudbu, každý song je trochu jiný a mě zajímá, jak probíhá psaní nové muziky? Je jasné, že se psaním a muzikou bavíte. Řeknete si dopředu, že tento song bude rockový, tohle bude více taneční s klávesy a podobně?

Torre: Má na to vliv spoustu věcí. Většinou přijdu s nějakým nápadem a to může být třeba i song, který jsem slyšel od jiných kapel nebo interpretů. Najdu si tam nějaký konkrétní element, třeba dobrý beat, který mě baví a to může být základ pro náš nový song. Z toho základu pak vznikne něco úplně jiného. Skladba „Pikachu” je silně ovlivněná housem 80. let, například. Někdy mě napadne přímo koncept, někdy je to silná improvizace, kdy nahrajeme spoustu demo nahrávek a pak se uvidí, co se chytne. Na album pak vybereme skladby, které jsou nejvíce zajímavé a nejvíce … (Torre hledá pomoc u kolegy s překladem slova „opvallend”, pozn. red.)

Rocco: Pozoruhodné?

Torre: Prostě ty nejvíce neobvyklé. Skladby, které jsou moc obyčejné, na album nevybereme.

 

HK: Je to slyšet. Už jen ten fakt, že vaši hudbu nelze jednoznačně žánrově zařadit, z vás dělá velmi zajímavou kapelou, která umí překvapit a zabavit. Myslím, že to je záruka kvality a pestrosti, protože se vaše muzika jednoduše neoposlouchá.

Torre: Děkujeme.

 

HK: Posloucháte tedy často různorodou muziku, abyste si našli tyto elementy?

Torre: Já určitě. Hodně se s tím spoléhám i na Rocca, který vždy přijde s nějakou zvláštní hudbou. Všichni v kapele mají trochu jiný hudební vkus a tak není těžké narazit na něco nového a nevšedního. Já poslouchám všechno možné. Každý song může mít něco zajímavého, co tě inspiruje. I skladby, které nesnášíš, protože pak víš, jakou hudbu dělat nechceš. Stejně tak si můžeš vzít otravný element nebo něco, co dělá špatnou skladbu špatnou, a udělat z toho skladbu dobrou. Nemáme moc rádi slap bass, ale na našem novém songu tam tento styl hraní máme. Řekli jsme si, že by byla sranda to použít a udělali jsme to tak, aby to znělo dobře.

Rocco: Stejně to bylo, když jsme použili autotune na „Fake It Till You Make It”.

Torre: Jo, autotune taky nepoužíváme, ale hráli jsme si s tím a vznikl z toho „Fake It Till You Make It”. Což se k tomu hodí a dávalo nám to smysl, protože ten song je o tom, že předstíráš něco, co nejsi. Tedy alespoň prozatím. Dělali jsme si z autotunu srandu tak dlouho, až jsme to použili na náš song. A takhle to je se vším.

 

HK: Baví vás dělat spíše takové hloupé skladby jako právě „Fake It Till You Make It”, „Pikachu”, „Sweatshop” a podobně, nebo spíše ty serióznější, jako například „Kitty Kitty” a další skladby o vážnějších tématech?

Torre: Baví nás dělat všechno. Baví nás hlavně nebrat sami sebe příliš seriózně. Myslím si, že je důležité dělat i skladby o vážnějších tématech zábavně, s vtipem a nadsázkou. Jakmile tohoto dosáhneš, tak jsi nezastavitelný. Nikdo ti pak nemůže říkat, co jsi nebo co děláš. Nikdo tě pak nemůže zařadit do jedné škatulky a kategorizovat tě.

Rocco: I když ten song je hloupý a nevěnuje se ničemu vážnému, musíš se snažit ho udělat dobře, aby byl přesvědčivý.

Torre: Přesně tak. I když se nevěnuje ničemu vážnému, musíš tu práci jako autor brát vážně.

Rocco: I když je to jen vtip nebo legrace, musíš si za tím vtipem stát. Jenom v tom případě to bude stát za to a bude to pochopené. Proto na stejné desce mohou být vážné i hloupé songy a stejně tak je můžeme během jednoho večera na pódiu střídat. Proto můžeme zahrát seriózní song a hned potom zahrát „Pikachu” s hloupým tanečkem a funguje to. Ta nadsázka a legrace ze sebe sama všechno propojí, nehledě na téma. To je v naší muzice a kapele velmi důležité.

 

HK: Rozumím. Humor zkrátka máte v povaze. Očividně jste v kapele všichni dobří přátelé a víte, co si můžete dovolit. Myslíte si, že právě humor a fakt, že si ze sebe umíte udělat legraci je důvodem, proč v kapele takhle dobře fungujete? Důvodem, proč už 15 let působíte ve stejné sestavě a máte na pódiu vzájemnou chemii?

Torre: Nevím, jestli je to ten důvod. Určitě je důležité se bavit tím, co děláš. Je důležité být takhle na pódiu nastavený. Proto vždycky na koncertech říkám: „Nezapomeňte se bavit!” (smích). Protože pokud se tím bavit nebudeš, tak se to stane prací. Tedy, naše práce to je, ale určitě to tak nebereme.

HK: Jasně, pokud vás vaše práce baví a máte z ní radost, tak to vlastně práce není.

Torre: Přesně tak. Základ všeho je mít z toho radost a uchovat si nadšení pro věc. To je velmi důležité a to je možná i důvod, proč nemáme jen velmi seriózní skladby. To nám připomíná, že je potřeba se bavit, ať už pracujeme na čemkoliv. Protože pokud budeš psát jen o nesmírně vážných věcech, tak začneš mít pocit, že je všechno nesmírně důležité. A tak to není.

 

HK: Myslím, že se nebudu mýlit, když řeknu, že vás baví natáčet i videoklipy. Máte jich hodně. Některé jsou, řekněme, jednoduché. Jako třeba video k singlu „Peptalk” je vtipné, ale jednoduché. Jaký videoklip byste označili za váš nejoblíbenější? Nebo který videoklip si pamatujete, kvůli nějakému specifickému důvodu?

Torre: Pro mě to je stejné, jako samotné skladby. Každý videoklip je jiný a mám ho rád z jiných důvodů. Asi by bylo zvláštní nezmínit videoklip k singlu „Witch Doctor”. To je pořád ten nejúspěšnější videoklip, který jsme kdy udělali a který udělal na fanoušky největší dojem. Je to jen malý kousek z celé naší tvorby, ale je to určitě ten nejvýraznější počin, který s fanoušky dodnes rezonuje. A se mnou tedy taky. Ten videoklip začal žít vlastním životem a určitě je to ten nejzřetelnější výsledek naší práce. Pokud bychom brali naše videoklipy jako naše děti, tak „Witch Doctor” je určitě tím nejúspěšnějším potomkem, ale to neznamená, že ostatní děti taky nemáme rádi (smích). Každý klip je pro nás speciální něčím jiným.

Rocco: „Witch Doctor” má v sobě i velký význam, který spoustu lidí oslovilo a šlo o poměrně velkou produkci. Zmínil jsi klip k „Peptalk”, který je opravdu velice jednoduchý a byla s tím výrazně menší práce, ale je to také velmi rozpoznatelný a populární videoklip. Kamkoliv přijedeme, tak mě lidi připomínají, jak jsem tancoval jako opilá opice (smích). Prostě každé video má svoje fanoušky z jiných důvodů a promlouvá k nim jiným způsobem.

HK: Určitě. Myslím si, že právě „Peptalk” ukazuje tu pravou tvář kapely. Jak videoklip, tak i muzika je skvělá a není divu, že si zrovna tento song svou popularitu našel.

Torre: Souhlasím. Děkujeme.

 

HK: Blížím se k závěru a mám na vás takovou osobní otázku. V dubnu roku 2017 jste měli koncert v Brně v klubu Fléda a hráli jste na firemním večírku společnosti, kde pracuju. Když tu s vámi sedím, tak se musím zeptat, jak došlo k tomu, že jste se objevili na firemním večírku?

Torre: To by mě taky zajímalo (smích). Zřejmě někdo kontaktoval našeho agenta s nabídkou hrát v dobrém klubu s tím, že to bude stát za tu námahu (smích). Asi jsme byli zrovna někde poblíž a koncert v Brně dával i logisticky smysl. I když šlo o firemní večírek. Asi jsme si řekli, že ta firma je dostatečně cool (smích). Takhle to vlastně funguje normálně. Dostaneme nabídku a pokud se nám to zdá zajímavé, tak ji přijmeme. V Česku nehrajeme zase tak často, tak jsme za každou nabídku rádi.

Rocco: Je to i zajímavé sledovat, jak publikum na stejných místech roste. Nevím, jestli to v roce 2017 byl náš první koncert na Flédě. Myslím, že jsme tam hráli třikrát…?

 

HK: Je to tak. V roce 2017 dvakrát a pak v roce 2019.

Rocco: Je to super pocit, když hrajeme tisíc kilometrů od domova v cool klubu s cool lidmi, kteří se na ten koncert třeba i vrací. Brno si pamatuju a moc jsem si to užil.

Torre: Ještě by to chtělo, abychom my byli cool.

Rocco: My jsme se stali trochu víc cool, protože jsme hráli na Flédě!

Torre: To je pravda.

HK: To s vámi souhlasím. Je to zajímavé i s ohledem na vaši pozici. Na firemním večírku většinu lidí kapela ani nezajímá, baví se o práci, opíjí se…

Torre: Já miluju situace, když jsme podceňováni a musíme se snažit zaujmout. Na firemních večírcích normálně nehrajeme, taková kapela nejsme. Tam jsou většinou mainstreamově populární kapely nebo místní interpreti, že jo. Ale hráli jsme na spoustě showcase festivalech a tam ta pozice je podobná. Lidi tam jsou, ale nikdo vlastně neví, co jsme zač. Jenom tam tak stojí a říkají si: „Tak, a teď nás bavte” (smích).

Rocco: Jo, tam nikdo nemá žádná očekávání a jako kapela můžeš jen překvapit.

Torre: Tam je každá kapela jako obraz v muzeu. Lidi tam přijdou, dívají se na tebe a záleží, jestli je to nějak zaujme. Takové situace mám rád.

 

HK: Super. Jsem rád, že jsem se s vámi o tom mohl pobavit. Na úplný závěr se zeptám, co De Staat mají v plánu. Pracujete na nové muzice, takže připravujete nové album? Co se bude dít a kdy?

Torre: Bude spoustu nových skladeb a bude něco jako album. Ještě o tom nechci moc mluvit, ale na nové muzice pracujeme. Pravděpodobně na konci roku vyjde nový song.

 

HK: To zní dobře. Snad se zase brzy uvidíme a možná to bude znovu v Brně na Flédě?

Torre: V únoru budeme hrát v Praze a možná se ještě objeví něco dalšího.

Rocco: V Brně budeme možná na konci roku, ale možná to ještě není potvrzený?

Torre: Možná ne (smích).

Rocco: Aha. No, nejdřív musíme přežít Rock for People a pak se uvidí. Nic jsem neřekl (smích).

 

HK: Nic jsem neslyšel (smích). Moc děkuju za rozhovor, užijte si festival.

Rocco: Díky!