Poslední říjnovou akcí brněnského klubu Fléda byl koncert alternativních rockerů De Staat z Nizozemí. Tato komediální parta přivezla zbrusu nové album "Bubble Gum”, které jako již páté studiové album vydali na začátku tohoto roku. De Staat si Českou republiku poměrně oblíbili a v Brně vystoupili už podruhé. Na svém kontě mají také účast na festivalech Rock for People a Colors of Ostrava. Přestože jejich rozmanitý repertoár poutá velkou pozornost a na domácí půdě patří mezi velké hvězdy, přece jen se stále pohybují v alternativních vodách, což se bohužel negativně odráží na návštěvnosti. Faktorů jistě mohlo být více, ale pohled na poloprázdnou Flédu při příchodu do klubu byl poměrně smutný. Belgický ansámbl Shht měl v roli předskokana vskutku těžký úkol.

Úkol zněl jasně: Rozehřát vymrzlé říjnové publikum při brzkém večeru všedního dne. Nutno zmínit, že Shht mají metody vskutku neortodoxní. Jestliže jsou De Staat stylově nezařaditelní, Shht mají hudební škatulky úplně na háku. Prim hrají syntetizátory a různá elektronická udělátka, zatímco jediný strunný nástroj byl netradičně spíše doprovodný. Kromě toho muzikanti ovládali různé další nástroje jako chrastítka, zvonky, bedničky a mám pocit, že jsem viděl v akci i těremin. Samostatnou kapitolou byl zpěvák James de Graef. Velmi energický frontman hojně využíval volného prostoru prořídlého klubu a velice ráznými tanečními kreacemi si to štrádoval mezi udivenými návštěvníky. Shht zkrátka na povětšinou stoické publikum vybalili všechny své triky a určitě upoutali pozornost všech, nejen chaotickými gesty a posunky. Hudebně šlo o směs tak trochu všeho možného se střídavým tempem, výbušnou atmosférou a roztodivnými zvuky. Jako předskokana si De Staat snad nemohli vybrat podivnější partu.

Čas pro pódiové techniky se krátil a po desáté hodině večerní se začalo blýskat na lepší časy. Ačkoliv by se do klubu vešlo přinejmenším čtyřikrát tolik lidí, prostor před hlavním pódiem se začal příjemně plnit a už to nevypadalo, že většina návštěvníků sem zabloudila tak nějak náhodou. Kapela Shht se starala o zábavu i během přestávky, když si u stánku s merchem dělali nové přátele a svou přijemně podivínskou povahu potvrdili i při krátkém rozhovoru.

Občerstvené a natěšené publikum přivítalo pětici svérázných muzikantů, kteří odstartovali svou show peckou „Me Time”. Aktuální deska "Bubble Gum” stále okupovala setlist největším počtem zástupců, ale zdatně jí sekundovaly i alba "I_Con” z roku 2013 a "O” z roku 2016. Nové a starší skladby se pravidelně střídaly stejně jako nástroje v náruči zpěváka Torre Florima, což vyústilo v dynamické střídání moderního elektronického soundu s jejich starším špinavým rock’n’rollem. Torre Florim je postava, kterou považuji za učebnicový příklad frontmana. Neuvěřitelné charisma, uhrančivý pohled správná dávka vtipu a komunikace s publikem a v neposlední řadě i vynikající vokální výkon. Při skladbách, kdy odložil svou kytaru naplno vynikla jeho schopnost hypnotizovat publikum za pomocí kazatelského hlasu, neochvějného šarmu, šibalského úsměvu a pevného spojení s publikem, kdy neustále kmital očima a sledoval reakce prvních řad.

Přestože nebylo jednoduché se od tohoto estrádního herce odtrhnout, pozadu nezůstal ani zbytek kapely. Nejvíce vyčníval multiinstrumentalista Rocco Hueting, který obstarává především samply a syntetizátory, ale vypomáhá i se zpěvem a je mnohdy Florimovou pravou rukou. Kytarista Vedran Mircetic potvrdil svou poker face, kdy během celého koncertu nenechal proniknout byť jen špetku emocí. Jestli se tento člověk někdy na pódiu usměje, bude to velká věc. Bubeník Tim van Delft za svou soupravou naopak pracoval s úsměvem od ucha k uchu a baskytarista Jop van Summeren pilně sekundoval ústřední dvojici i vokálně. Celá sestava působí velmi komediálně, až divadelním dojmem a kromě výborné muziky je koncert De Staat prošpikován i notnou dávkou humoru a satiry.

Hudebně to byla skvělá jízda se stoupající tendencí. Po rozpačitém úvodu se publikum rozhýbalo díky skvělé „Peptalk”, „Get On Screen”, notně prodloužené písni „Baby” nebo diktátu „Input Source Select” a první vrchol přišel se skladbou „Pikachu”. Tady se ukázal vliv dlouholetého přátelství Rocca a Torreho, kdy si spolu střihli decentní houpavou choreografii, kterou je protkaná drtivá většina působivých videoklipů kapely. Nedlouho poté přišla extáze v podobě nejslavnějšího hitu a hlavního artiklu, skladby „Witch Doctor”. Torre ji sice neodehrál v publiku, jak je někdy zvykem, ale pod pódiem se téměř ihned vytvořil volný prostor, který po vzoru slavného videoklipu eskaloval v zábavný circle pit. Závěr řádné části koncertu byl dle předpokladů velmi intenzivní.

Kapela se po krátkém oddechu vrátila a přidala stoner rockovou pecku „Devil’s Blood”, kooperativní „Help Yourself” a politickou satiru ve formě hlavního singlu nové desky „Kitty Kitty”. To už tancoval téměř každý a De Staat to před svým odchodem i náležitě ocenili. Vyzdvihli i výkon svých kolegů a přátel z party Shht a pozvali nás k merch stánku, kde se okamžitě vytvořila dlouhá fronta.

De Staat není velká evropská klubová kapela a dost možná se jí ani nikdy nestanou. Ano, hráli na turné s Muse nebo Rolling Stones, ale když přijde na samostatné turné, zájem je střídmý. Svou pozici na výsluní mají samozřejmě doma v Nizozemí a zemích Beneluxu, ale ani přes úspěšné desky, skvělé koncerty a působivé videoklipy k zásadní expanzi stále nedochází. Je to obrovská škoda, ale na druhou stranu De Staat rozhodně nejsou prototypem kapely pro velké arény nebo stadiony. Jednoduše proto, že gró jejich vyjímečnosti tkví v osobním kontaktu s publikem, sofistikovaným humorem a intimní atmosférou. Samozřejmě bych jim průlom na velká pódia z celého srdce přál, ale objektivně si myslím, že k tomu nedojde. Jejich místo je na alternativní scéně a v klubech, kde pro hrstku příznivců předvádí unikátní spojení skvělé hudby, nadsázky a dobré zábavy. Okruh hudebních fanoušků, kteří našli klenot De Staat se každým dnem rozrůstá a tak věřme, že příště bude Fléda naplněná až po střechu.