Světové turné ikony industriálního metalu je v plném proudu a na závěr evropské části zavítala čtveřice i do pražského Meet Factory. Světové turné Static-X se koná za příležitosti dvacetiletého výročí od vydání legendárního debutu "Wisconsin Death Trip” a také na počest zesnulého zpěváka Wayna Statica. Static zemřel ve věku 48ti let v listopadu roku 2014, kdy už nebyl součástí své domovské kapely. Vydal se na sólovou dráhu a stihl nahrát jedno sólové album "Pighammer”. Se Static-X však v letech 2012 - 2013 odehrál několik koncertů, ovšem k nelibosti původních členů koncertoval se spoluhráči své sólové kapely. To vyústilo ve výměnu názorů mezi Staticem a původním baskytaristou Tony Camposem ohledně autorských práv, načež v roce 2013 kapela oficiálně ukončila činnost. Tolik krátce k historii. Právě Tony Campos však stojí za celým turné a také zbrusu novým albem "Project Regeneration”, které vyjde v květnu příštího roku a bude obsahovat poslední nahrávky Wayna Statica. Návrat Static-X na koncertní pódia budí rozporuplné reakce právě kvůli vztahu mezi hlavními postavami kapely, přičemž jedna strana aktivitu Campose brání a podporuje, druhá strana ji soudí. Ať je to jak chce, turné má ohromný úspěch a účastní se jej i původní kytarista Koichi Fukuda a bubeník Ken Jay, kteří mají na svědomí úvodní desku "Wisconsin Death Trip”. No a roli Wayna Statica na sebe vzal blízký přítel kapely, "tajný” zpěvák "Xer0” [čti "Zero”], který na sebe vzal i jeho image.

Celá akce začala už krátce po půl sedmé a první kapelou, která obsadila stage byla americká nu-metalová parta Dope. Za dvaadvacet let působení na scéně to byla vůbec první návštěva České republiky pro zpěváka Edsela Dopea a jeho partu. Jejich první tuzemský koncert byl velmi intenzivní a na poměry kapely i nezvykle krátký. Důvod je jednoduchý. Fanoušci a hudební experti po celém světě se tak nějak shodli, že tajemný zpěvák "Xer0”, který cestuje se Static-X je právě Edsel Dope. Ačkoliv ze strany kapely (jak Dope, tak Static-X) nebylo nic potvrzeno, tato možnost se jeví jako nejpravděpodobnější. Dávalo by to smysl i proto, že od kapely Dope přišel kytarista Tripp Eisen, který ve Static-X působil celé čtyři roky a nějaké přátelství se určitě vytvořilo. A tak se stalo, že první koncert velmi populárních Dope odstartoval jako první a čtveřice si střihla asi jen půlhodinový set. Obecná domněnka je taková, že se Edsel šetřil na večerní koncert s hlavními hvězdami. I přesto byl koncert velmi energický a po Dope byla evidentně velká poptávka. Vůbec poprvé u nás zazněl nesmrtelný hit „Die Motherfucker Die”, Edsel byl z reakcí publika nadšený a vysloužil si i odměnu v podobě dobrého kuřiva. V samém závěru si Dope zaskotačili i při coveru skladby „You Spin Me Round (Like a Record)” od osmdesátkové new wave kapely Dead or Alive, kterou zpěvák uvedl jako "tu nejhloupější skladbu, kterou kdy slyšel”. Večírek rozhodně začal velmi slibně.

Následující skupina však zdaleka nedosáhla na nastavenou laťku. Američtí hard rockoví SOil do konceptu večera příliš nezapadali jak stylově, tak co se poselství týče. Večer věnovaný Waynu Staticovi zpěvák Ryan McCombs odehrál velmi průměrně a jejich koncert ve mě nezanechal prakticky nic. Zpěvák se snažil spíš být vtipný, než podat dobrý výkon. Refrény odflákl, vynechal nebo nechal zpívat hrstku nadšenců, kteří SOil dostatečně znali. Nemůžu mu však vytknout intenzivní kontakt s fanoušky a dojemný proslov na závěr. Jediný vrchol koncertu nebyl ani největší hit „Halo”, ani cover „Black Betty” od rockové kapely Ram Jam, nýbrž skladba „Give It Up” na které právě Wayne Static spolupracoval. Ani ta však nebyla nijak zásadně emotivní i proto, že skladbu se Staticem nazpíval druhý zpěvák SOil A.J. Cavalier, zatímco McCombs působil v Drowning Pool. Druhá kapela večer zkrátka omylem zatáhla za ruční brzdu.

Třetí formací v sestavě byli horor punkoví Wednesday 13, kteří pro mě byli velkou neznámou, ale těšili se velké podpoře od samotného začátku. Hlavní postavou celého koncertu byl zpěvák Joseph Michael Poole, známý i z krátkého působení skupiny Murderdolls (i tam krátce působil Tripp Eisen), který ve mě však zanechal rozporuplné pocity. Na jejich hardcore punku není nic moc zvláštního, avšak příznivců v publiku se našlo mnoho. Pozornost strhává právě zpěvák, zejména kvůli svému vzhledu a vystupování. Během celého koncertu vystřídal několik masek, blikajících holí a dalších rekvizit, které mu pomohli vyvolat "děsivý” dojem. Chápu, že masky a také velké množství make-upu je image, kterou si skupina vybrala, nicméně na mě to působilo poněkud zábavně a dětinsky, spíše než jako vystoupení profesionální kapely. Chtě nechtě jsem se soustředil na to, s čím zpěvák zase přijde a hudební stránka věci hrála vedlejší roli. Černý body-paint spíše evokoval reportáž z ostravské šachty (zejména když Poole přišel s baterkou), než záběry z nějakého béčkového hororu. Tady mi přišlo, že kapela se až příliš snaží zaujmout vzhledem na úkor hudební tvorby.

Byl jsem si však jistý, že závěr večera a poslední koncert v Meet Factory bude opět fantastický. S asi čtvrthodinovým zpožděním byla puštěna skladba „December”, během které všichni muzikanti zaujali své pozice a začali s údernou peckou „Bled For Days”. Nevrlé patnáctiminutové čekání fanoušků a následná exploze energie a nadšení reflektovala šestiletou absenci Static-X na hudební scéně a samozřejmě skonání Wayna Statica. Vůbec možnost vidět kapelu opět naživo byl hudební svátek každého příznivce nu-metalu. A když říkám opět, troufám si tvrdit, že pro drtivou většinu přítomných to bylo spíše "konečně”. Nic na tom neměnilo fakt, že na pódiu stojí "nějaký” jiný zpěvák, jelikož "Xer0” byl fantastickou volbou. Nejen, že barva a rozsah hlasu se velmi podobá Waynovi, ale on si bravurně poradil i s typickými rapidními a "štěkavými” sekcemi, kterých je tvorba Static-X plná. Ať už to je Edsel nebo ne, patří mu obrovské uznání.

S hostujícím zpěvem tedy nebyl absolutně žádný problém. Rekonstrukci původního složení dopomáhala i maska a typický účes i vousy alá Static, což okamžitě vyvolávalo vzpomínky na původního frontmana a vypadalo to zkrátka skvěle. Nahradit tak vizuálně charakteristického frontmana vůbec není jednoduché, ale pánové odvedli výbornou práci. Příslib industriální audiovizuální show byl splněn v podobě led panelů na stranách pódia a obrazovky za bubeníkem Kenem Jayem, což působilo příjemným sci-fi dojmem. Tam během hodinového koncertu rotovaly archivní fotografie Wayna Statica i celé kapely, záběry z koncertů nebo části videoklipů. Excentrický zpěvák byl zkrátka všudypřítomný. No a pak tu byla samozřejmě postava Tonyho Campose, který za celým projektem stojí. Baskytarista, který je neméně velkou ikonou industriálního metalu, si vyprodaný koncert pochvaloval, svého přítele několikrát zmínil a sám potvrdil, že si naši malou zemi zamiloval. Koncertoval tu už nesčetněkrát s různými kapelami a tu dnešní za velkých ovací i představil. "Xer0” však ihned odvětil, že celý večer a eventuálně celé turné je jen o Waynovi, Tonym, Kenovi a Koichim. On je jen postava, která celé akci propůjčila hlas.

V neposlední řadě šlo samozřejmě o samotný setlist. Prim při 20th Anniversary Wisconsin Death Trip World Tour samozřejmě hraje úvodní deska, ze které kromě „Stem” naživo zazněly všechny pecky („Stem” hrála ze záznamu ihned po skončení koncertu). Hned čtyřnásobné zastoupení měla deska "Machine”, z alba "Start A War” zazněla stejnojmenná pecka, z "Cannibal” pánové zahráli „Behemoth” a z nahrávky "Shadow Zone” připomenuli „Destroy All”. Nedostalo se tedy na poslední zářez "Cult of Static” a ani na několik dalších zásadních písní jako je šlágr hráčů videoher „The Only”, Waynova oblíbená „Dirthouse”, moje srdcovka „40 Ways” nebo některá ze série "Otsego” hitů. Jak jsem již zmínil, důraz byl kladen na kultovní úvodní desku. Static-X měli a mají velké množství skvělého materiálu a čas byl zkrátka neúprosný. Rozhodně si však nemyslím, že by byl někdo zklamaný ať už kvůli výběru písní (mimo debutovou desku), výkon muzikantů nebo celkové atmosféře. Závěr patřil triu zásadních skladeb „Cold”, „I’m With Stupid” a samozřejmě „Push It”. Nadupanější ukončení koncertu si šlo jen těžko představit.

Static-X se za dobu svého standardního působení ukázali v České republice pouze jednou. Bylo to na Rock for People v roce 2009. Je symbolické, že i druhá návštěva kapely byla v režii organizátorů tohoto festivalu. Static-X patřili v zámoří mezi nejzásadnější industriální/nu-metalové kapely a vidět je při práci byla ohromná čest. Nepředpokládám, že kapela bude pokračovat v činnosti i po tomto turné (nyní je čeká rozsáhlé turné v Severní Americe), ať už by se za mikrofon postavil "Xer0” nebo někdo jiný. Ačkoliv příští rok vychází nová deska "Project Regeneration”, považuji tuto příležitost za jednorázovou záležitost a myslím, že pánové budou stejného názoru. Já tedy rozhodně patřím k té části fanoušků, kteří znovuzrození Static-X vítají jako oslavu Wayna Statica a celého žánru. Evil disco bude žít navždy. Ať žije Wayne Static, ať žije Static-X!