Máte v krvi (zničující) digitální svět? Queensryche to vědí.

Američtí heavymetalisté Queensrÿche měli vždy na světové scéně zvláštní postavení, a to díky několika faktorům. Jejich hudební šablony měly už od úvodních alb z poloviny 80. let specifický zvuk a feeling, kořeněný progresivními postupy, které více či méně mohly oslovit i komerční rádia. O jejich krušných osudech více v profilu kapely, dnes je na pořadu novinkové album Digital Noise Alliance, které vyšlo na podzim předminulého roku. Už na minulé desce The Verdict v roce 2019 se kapela začala ještě více stáčet do progresivně (power)metalového období, i když si zachovávala částečnou přímočarost a skryté (originálně) chytlavé melodie. Ze všech tří alb, které skupinu restartoval zpěvák Todd La Torre, jenž nahradil v roce 2012 původního vokalistu Geoffa Tata, byla „verdiktovská" nahrávka nejméně přístupná na první poslechy. Přesto obsahovala silné skladby jako Blood of the Levant, Light Years nebo Inner Unrest. 

Novinkové D.N.A. navazuje na předchozí desku sociálními tématy, avšak svým názvem především symbolicky evokuje vlastní esenci kapely, která byla a dosud je skalními fandy vnímána jako průkopnice progresivního US metalu. Hudební začátek desky je přímo ukázkovým stylem, jakým se tehdejší vlna kapel z počátku 80. let prezentovala: efekty téměř žádné, špinavější zvuk, štiplavá energie a rychlé tempo. In Extremis je špičkový opener, se kterým Queensryche pouští do posluchačů vysoký Toddův hlas, který doprovázejí skvělé sbory všech spoluhráčů, kytarové brejky s nepravidelnými odchody a lehce depresivní tonalitu. Sevřenou energii podporují riffy a úzce procítěný zpěváka v třetí skladbě Lost in Sorrow, při které se chce naléhavě lkát. 

Tam kvintet mezi riffovou kanonádou zvolní a dokáže určit tvar skladby, aby posluchače přivedl do nervního napětí, ze kterého nelze ani při dalších písních utéci. Taková je pátá píseň Behind these Walls, ale ještě před ní se na posluchače vyvalí sekavé rytmy a přitvrzení v v nekompromisní palbě Sicdeth. Charismatický frontman nepřestává pálit text o nesvobodě, útlaku a možné destrukci společnosti. Toddovy hlasivky trhají ušní bubínky a Scottovy bicí jasně určují dramaturgii nepředvídatelné skladby. Zdvojená sóla a la 80. léta navrch a o jeden z progových vrcholů desky je postaráno! Ke zvolnění dochází až po nervní Nocturnal Light a hitové Out of the Black, kde se rytmicky doplňují obě kytary v symbióze s Toddovým vokálem. Baladická perla Forest opatřená sugestivním klipem, přináší příjemné vydechnutí před náloží dalších progových kousků, které opět přinášejí neslyšené pasáže, kde duní riffy v nečekaných brejcích. Realms možná neutkví v paměti tolik, za to Hold On přibije svým surovým úvodem, který alespoň zjemní melodické vsuvky. 

Queensryche už zřejmě nikdy nezopakují tu přímočarost a chytlavost hitového bestselleru Empire z roku 1990, ale pro náročné posluchače progresivního rocku je tohle album lahůdkou. Závěr totiž obstarávají dvě opravdu silné skladby: velmi vydařená heavy cover verze klasického hitu Rebel Yell od Billyho Idola, ale ještě před ní sedmi a půlminutová Tormentum, ve které duní sbory, kytarové odchody nemají žádné veselé pocity a spíše navozují stav přemítání o současné době. Těžko stravitelný song má několik pasáží, s mluvenými vsuvkami; je to spíše příběh, který neukazuje příliš pozitivní vývoj lidské společnosti. Pozměnila se naše D.N.A. natolik, že už náš čeká jen plíživé utrpení a neslaný konec? Kapela se možná odrazila od co-vidové hysterie a možná je sám hlavní vokalista tím moderním rebelem a trubačem na poplach, který nekompromisně hlásá už od alba Condition Human. Stačí si poslechnout Toddovy pasáže v Behind These Walls: Miloval jsi mne kdy vůbec/Miloval jsi kdy vůbec? Kdyby po tomhle nervním dramatu nepřišel idol-ovský rebel s tím rock´n´rollovým duchem, tak by to byla opravdu pěkná depka!

  

Hodinovému albu je třeba dát prostor v posleších. Todd kapelu posunul směrem, kde to možná nečekala, ale místo komerčních úliteb stojí dnes Queensryche pevně na zemi se svou originální progresivní hudbou. Digital Noise Alliance se řadí rozhodně k nejsilnějším deskám roku 2022 a vůbec nejlepší nahrávce s Toddem v tomhle tisíciletí.