Příští generace fanoušků Bring Me The Horizon bude mít žánrovou maturitu

Kolem britských Bring Me The Horizon se toho poslední dva roky děje více než dost. Kapela kolem metalcorové ikony OIivera Sykese dále rozevírá nůžky mezi žánry a pokračuje ve své „Post Human” vizi. Jestliže se před vydáním první kapitoly „Post Human: Survival Horror” polemizovalo, zda by kolem nich opravdu měl být takový humbuk, tak dnes už o tom není pochyb. Bring Me The Horizon bezesporu patří mezi největší kapely současnosti. Nejen díky novince „POST HUMAN: NeX GEn”.

Záměrně neuvádím žánr. Jsou kapely, kde žánrové označování prakticky nemá smysl a Bring Me The Horizon do této skupiny samozřejmě patří, a to prakticky už více než dekádu. Nevím, zda z původního plánu vydat čtyři EP s podtitulem „Post Human” sešlo, jelikož novinka má přes 55 minut, což z ní dělá plnohodnotné dlouhohrající album. Nakonec i první část se stopáží 32 minut a devíti písněmi se dá považovat za regulérní desku. Můžeme se bavit o charakterizaci EP a studiové desky, ale od toho tu teď nejsme. Poslední otázkou, na kterou však nedostaneme odpověď je dopad odchodu klávesáka a zpěváka Jordana Fishe, který byl na předchozích deskách nedílnou součástí jak tvůrčího procesu, tak i producentské práce, a v mnoha případech při koncertech nesl celou kapelu na ramenou, když Oliver vokálně nestíhal (například na festivalu Rock for People v roce 2019). Je téměř sázkou na jistotu, že „nepředvídatelné okolnosti”, které odložily vydání alba o půl roku, právě s Fishem souvisí, i když mnoho skladeb v prosinci loňského roku při jeho odchodu už bylo samozřejmě napsaných. Buď jak buď, deska vyšla a s ní i sedm singlů, přičemž singl „Top 10 staTues tHat CriEd bloOd” vyšel dva týdny po vydání samotné desky. Zvláštní, ale budiž. Tak to pojďme vzít postupně.

První singl „DiE4u” vydaný už na konci roku 2021 je příjemná post-rocková popovka s pop-punkovou příchutí a občasným Oliho screamem, která neurazí. Následující „sTraNgeRs” z roku 2022 a „LosT” vydaný jako první v roce 2023 jsou oba hity jako blázen. Zpěvné refrény, charakteristický Oliverův chraplák a chytlavé melodie protkané elektronikou. Do obou skladeb pánové napěchovali několik prolínajících se stylů i tvrdší prvky metalu. Skvělé. Výrazné prvky metalu jsou na singlu „AmEN!”, který je diskutabilně největším hitem desky. Zároveň bych řekl, že je nejtvrdší skladbou a to nejen díky brutálnímu úvodu a závěru skladby, kdy posluchačům dávají čuchnout k jejich deathcorovým začátkům. Na skladbě spolupracoval rapper Lil Uzi Vert, který jí dává typickou BMTH pestrost a také Daryl Palumbo z post-hardcorových Glassjaw, který si vzal na starost závěr této pecky. Absolutní chaos.

„DArkSide” i „Kool-Aid” jsou naopak více elektronické, ale zároveň velmi kytarové s chytlavým zpěvným refrénem a zdvojeným vokálem. Druhý zmiňovaný singl má rovněž skvělé deathcorové intermezzo. Velký hitový potenciál má i poslední singl „Top 10 staTues tHat CriEd bloOd”, který je velmi alt-rockový s všudypřítomnou metalovou linkou v pozadí, která místy vyplave na povrch. Nevystřílela tedy kapely všechny své náboje před samotným vydáním? Určitě ne. Nakonec, tahle forma distribuce muziky je už standardem. Zvlášť v případech, kdy materiál na studiovou desku vzniká v průběhu několika let a dnes by už opravdu jen ti pravověrní fanoušci čekali na novou muziku aktivní kapely dva nebo tři roky. Pakliže zbytek desky nebude úplná vata, venku klidně může být polovina obsahu ve formě singlů a deska hodnotu neztratí. Tak tedy, ačkoliv téměř polovina skladeb už byla delší dobu venku a hrály se na koncertech, Bring Me The Horizon si nechali nějaké lahůdky v záloze.

Jednou z nich je rozhodně „liMOusIne”. Na ní se podílela norská zpěvačka Aurora a jedná se o špinavý alternativně metalový šperk, který má slyšitelný rukopis China Morena, ať už díky hlubokým podlazeným kytarám, ale i nezvykle položenému hlasu Olivera Sykese. Posledním zajímavým hostem na albu jsou američtí metalcoroví Underøath, kteří spolupracovali na skladbě „a bulleT w/ my namE On” (zpěvák Spencer Chamberlain spolupráci zmiňuje i v našem rozhovoru). Ta kombinuje charakteristické styly obou skupin. Melodická metalová jízda se screamem Spencera Chamberlaina a čistými vokály bubeníka Underøath Aarona Gillespieho je nadopovaná elektronickým podkladem za podpory převážně čistých vokálů Oliho. Obě zmíněné skladby považuji za ty nejlepší kolaborace, co kdy Bring Me The Horizon udělali. „[ost] (spi)ritual” je dvouminutová instrumentální elektro-rocková vložka s mluveným slovem, která převážně slouží samotnému příběhu koncepční vize celého projektu.

Zajímavou skladbou je pomalejší alternativně rocková/metalová „n/A”, která v závěru graduje do tvrdších poloh. Fanoušky elektroniky potěší „R.i.p. (duskCOre RemIx)”, který věrně zachycuje kapelu v aktuálním žánrovém rozpoložení. Kombinace elektroniky a metalového podkladu je však místy lehce nepořádná. Jak název napovídá, i „[ost] p.u.s.s.-e” plní spíše příběhovou roli, hudebně je to divoký d’n’b track. „YOUtopia” je další z těch decentnějších rockových skladeb, která čtyři minuty klidně plyne v pomalejším proudu a nějak výrazně nevyčnívá. Závěrečná „DIg It” ukončuje příběhovou linku této kapitoly téměř dream popovou baladou s Oliho metalovým překvapením, která sice má stopáž „hrozivých” sedm minut, ale samotná skladba končí po pěti minutách. Závěr skladby má opět příběhový charakter.

Bring Me The Horizon do své knihovny přidali další desku s nesmírně kvalitním materiálem. Oliver Sykes se svými kolegy napsal několik úderných hitů, které skvěle fungují i naživo. Jak bylo před projektem „Post Human” předesíláno, v mnoha ohledech se kapela vrací k tvrdší muzice, avšak to je jen jedna z hlavních přísad velmi chutného hudebního koktejlu. Na desce můžeme slyšet vlivy mnoha stylů i muzikantů, což desku dělá velmi pestrou. Ti, co si aktuální desky Bring Me The Horizon pustí, se zkrátka nesmí bát žánrových experimentů a neortodoxních hostů. Právě naopak. Tohle Oli a spol. dělají naprosto bravurně. Zvukově je album opět naprosto špičkové, a to i díky armádě producentů, mezi nimiž paradoxně figuruje i Jordan Fish (ačkoliv mě trochu mrzí, že na tomto albu opět nepracoval i Mick Gordon). 

Protože jsem několikrát zmínil příběhovou linku (kterou mimochodem doporučuji nastudovat pro komplexnější zážitek), okomentuji krátce i texty. „POST HUMAN: NeX GEn” povídá o skupině přeživších, kteří bojují s iluzí světa kontrolovaným umělou inteligencí. O ovládnutí světa touto umělou inteligencí pojednává předchozí „Post Human: Survival Horror”. Co se týče krkolomných skladeb, žádný hlubší význam jsem k tomu nenašel a nepřikládal bych tomu velkou váhu. Přiznám se, že jsem moc velkým fanouškem Bring Me The Horizon nikdy nebyl, ani v jejich deathcorových začátcích, ale „Post Human” série mě moc baví. Britové si dále žijí ve svém postapokalyptickém světě, z kterého nám posílají velmi barevnou prvotřídní muziku a šušká se, že další dvě kapitoly by měly být na obzoru.