Hudební knihovna - www.hudebniknihovna.cz

REPORTÁŽ: Sepultura dravě završila svoji čtyřicítku

KLIP: Gaia Mesiah hlásí návrat singlem a jarním turné

REPORTÁŽ: Seal rozdával úsměvy, útěchu i objetí

NAŽIVO: OneRepublic vezou své nové album do Prahy

Kataklysm: Každé další album může být naše poslední

David Malý, 24. 11. 2024

Před koncertem na festivalu Brutal Assault jsem si v útrobách pevnosti Jaroměř popovídal s jedním ze zakládajících členů kanadské death metalové ikony Kataklysm. Kytarista Jean-François Dagenais se podělil o vzpomínky z tuzemského festivalu i samotných začátků kapely. Prozradil spoustu informací o nové desce „Goliath”, jeho hudebním vývoji, vztahu s labelem Nuclear Blast a probrali jsme i jeho osobní názory o životě muzikanta nebo co si myslí o aktuálním stavu death metalu jako žánru.

Rozhovor nabízíme i v angličtině.

Interview available also in English down below.

Hudební Knihovna: Ahoj a díky za tvůj čas. Jak se daří?

Jean-François Dagenais: „Ahoj, rádo se stalo. Daří se skvěle. Byl to teď výborný týden, hrajeme festivaly, občas nějaké klubové koncerty. Zatím jde všechno hladce a je dobře zorganizované.”

Super. Jste zpět na festivalu Brutal Assault, už jste tu popáté. Máš na tohle místo dobré vzpomínky? (úsměv)

„No jasně (smích). Pamatuju si prvních pár koncertů, které jsme tu měli. Pamatuju si, jak jsem se úplně ožralej válel někde venku mezi lidma (smích). Potkal jsem tu hrozně moc výborných lidí a i jak stárneme, pořád se sem rádi vracíme. Samozřejmě, už nechlastám tak, jako dřív, ale ty vzpomínky v sobě stále mám. Vždy, když se přijedeme, je skvělé vidět, jak se ten festival rozvíjí a vzkvétá v ještě něco většího, než co to bylo na začátku (poprvé Kataklysm na festivalu vystoupili v roce 2003, kdy se konal v Hvozdu u Konice a návštěvníků bylo as 2000, pozn. red.). Je skvělé vidět to kamarádství a energii toho publika, těch lidí, co sem jezdí. Ten festival se vyvinul v tuto obrovskou akci, ale lidé pořád respektují tu podstatu toho, co ten festival znamenal v jeho začátcích.”

Jo, je důležité, že duch toho festivalu byl zachován. Hrajete v České republice poměrně často, takže hádám, že tuzemské publikum znáš poměrně dobře. Řekl bys, že je v něčem jiné, než ostatní evropské země?

„V Evropě se dostaneš k jiné kultuře, do mnoha jiných zemí, ale ta metalová kultura je všude velmi živá. Přesto jsme vždy měli určité speciální spojení s fanoušky z České republiky. Už od našich undergroundových let, když jsme začínali, jsme měli početnou a velmi dobrou podporu od Čechů. I na samotném začátku naší kariéry. Vždy si na to vzpomeneme, když znovu přijedeme. Máme tady s fanoušky vždy velmi rodinnou atmosféru. No, a samozřejmě, máte tu skvělé české pivo (smích).”

Super, tohle jsem chtěl slyšet (smích). Pojďme se ale bavit o muzice. Jste tu na podporu nové desky „Goliath”, která vám vychází zrovna dnes. Neměl jsem tedy ještě možnost si ji pustit, tak můžeš mi říct, jak ta deska vznikala?

„No, takhle, jsme už starší kapela a vydali jsme už poměrně velké množství desek. Přesto si myslím, že tahle deska se od ostatních liší ze dvou důvodů. Za prvé, máme nového bubeníka (James Payne, bývalý člen kapel Hour Of Penance a Vital Remains, pozn. red.). Už s námi dva roky hrál a máme s ním opravdu dobrou chemii, sedíme si, co se povahy týče. Myslím si, že tu vzájemnou pohodu můžeš na desce i slyšet. Kromě toho píše skladby trochu jinak, ale byly opravdu dobře poskládané. Jeho bubenický styl k nám sedí a jeho hráčské umění je taky na úplně jiné úrovni. To podle mě taky na albu uslyšíš. No a druhý důvod je moje hraní na sedmistrunné kytary. To také přidalo další vrstvu k našemu zvuku. Myslím si, že na poslední desce („Unconquered” z roku 2020, pozn. red.), kde jsem na sedmistrunky hrál poprvé, jsem pořád tak nějak ten nástroj objevoval a zvykal jsem si na tu strunu navíc. Teď už se s ní cítím mnohem pohodlněji a víc jsem se do toho položil. Myslím si, že jsme se všichni snažili posunout naše hranice i co se psaní skladeb týče, i když to bylo trochu mimo naši komfortní zónu. To se mi ale líbí, protože to není ten samý materiál pořád dokola. Pracovali jsme na sobě tvrdě v mnoha směrech, ale pořád to dohromady dává smysl. Nevím, ale jsem na tu desku docela hrdý. Dostáváme poměrně dobré reakce a doufám, že se bude líbit i tobě.”

Určitě si ji poslechnu hned, jak přijedu z festivalu domů. Máte nového bubeníka, který přinesl nějaké změny, co se týče psaní. Také jsi zmínil, že jste si sedli a rychle se spřátelili, takže hádám, že nahrávání desky probíhalo hladce?

„Jo, probíhalo to hladce kvůli té dobré náladě, co jsme tam měli. To udělá rozdíl, když si všichni sednou. Díváme se pak na muziku ve stejném světle a každý do toho mixu přinese trochu svých vlivů a své názory a každá drobnost udělá hodně.”

Kromě nového bubeníka jsi ty, Maurizio a Stephane (Maurizio Iacono, zpěvák and Stephane Barbe, baskytarista, pozn. red.) spolu ve skupině velmi dlouho. Co vás pořád žene kupředu, i po tolika letech?

„No, já si myslím, že stále milujeme to, co děláme. Respektujeme to, čím ta kapela je. Když hraješ v kapele takhle dlouho, najdeš milion důvodu, které by tě donutily to už nedělat. Je to těžké v mnoha směrech, protože všichni máme doma děti a rodiny. Tohle obnáší hodně času, kdy jsme pryč na zkouškách, nahrávání, turné a podobně. Je to velký časový závazek a jak jsi starší, může se stát spoustu různých věcí, které tě přinutí s tím přestat. Rozhodli jsme se, že to budeme dělat, dokud to bude zábava. Zatím nás to pořád baví. Ten závazek a to pouto, které máme, je krásná věc. Stojí za to dřít, překonávat se, ale zároveň tu práci respektovat. Nutí nás to makat a ochraňovat to, co máme. Děláme to na pódiu, děláme to s naší muzou na deskách. Je to ten oheň, který se snažíme stále udržovat, i po těch letech. Také musíme respektovat samotnout kapelu. Ten prvotní záměr, který měla mít. Zároveň ale prozkoumáváme nové elementy, je tam zahrnuto spoustu osobních věcí a i hudebně to všechno stále funguje. Ten oheň, ta energie, kterou máme. Ten pohon, který můžeš slyšet všude na té nové desce. Pocítíš to, když hrajeme na pódiu a myslím si, že to je přesně to, co nás drží pohromadě. Je to pro nás stále velmi důležité. Budeme tvrdě pracovat a snad to vydrží déle, než očekáváme…. Nebo, já už vlastně ani nic neočekávám. Už ne (smích). Každé album si říkám, že možná bude naše poslední. Říkám si, že se možná po každé nové desce trochu uklidníme, ale ne (smích). Už jsme se dohodli, že už nebudeme jezdit na tak dlouhá turné a budeme si trochu víc vybírat. Možná budeme jezdit kratší šňůry a hrát jen tam, kde to dává největší smysl. Uvidíme také, jaké nabídky dostaneme. To je jedna věc, o které jsme v posledních letech diskutovali. Pořád jsme ale zapálení k tomu pokračovat…vždy klepu na dřevo, když tohle říkám (smích). Vždy s nadšením sledujeme i recenze na nové desky, stejně jako před třiceti lety.”

To mi dává smysl. Všechny ty oběti, které jsi zmiňoval, se vyplatí jakmile vylezete na pódium před svoje fanoušky.

„Přesně tak. Rozhodně.”

Co bys řekl, o čem je „Goliath” po textové stránce? Jedná se o koncept „ti malí proti světu”?

„Jo, to je víceméně to, o co tam jde. My nejsme přehnaně věřící, takže to není myšleno nějak biblicky nebo tak něco. Je to o těch malých proti těm velkým. Velmi obecně. Týká se to i aktuálních věcí, jako sraček kolem covidu a izolace. Mauricio a já jsme hledali nápady na texty a dostali jsme se do králičí nory. Našli jsme spoustu různých divokých teorií a uvědomili jsme si, jak moc věcí je ve světě špatně (smích). V textech je tedy obsaženo všechno možné, ta frustrace kvůli tomuto….Když hraješ v kapele, uvidíš, že i ten hudební průmysl funguje tak, jako všechno v reálném světě. Všude máš ty elitní lidi, kteří všechno kontrolují a pokud toho nejsi součástí, je velmi těžké se posouvat kupředu. I jako kapela. Uvědomíš si, že na ty největší turné jezdí pořád ty stejné kapely spolu a pořád tam jsou ti stejní lidi. Je velmi těžké se tam dostat. Takže si musíš vytvořit vlastní svět, nastavit si věci správně v tom svém světě, a to, myslím, platí pro život každého. Myslím si, že všechno funguje stejně. Je spoustu způsobů, jak čelit tomuto elitářství, jak se prodrat kupředu a podobně, což je pozitivní věc. Je tam o hodně zmíněno, že je potřeba bojovat pro to, co je správné. Je tam i boj s vnitřními démony, o tom je skladba „Dark Wings of Deception, ke které dnes vyjde i videoklip. Takže, je spoustu témat, které se na té desce vzájemně prolínají.”

To nakonec zní, že je to obecně docela pozitivní. Je tam ta povzbudivá zpráva.

„Jo, rozhodně. Pokud si všichni uvědomíme, co se děje, můžeme se všichni spojit. Je to o té jednotě. Více a více věcí ve světě nás chce rozdělit, ale když budeme stát při sobě, můžeme proti těm silným pochodovat společně a budeme mít početní výhodu.”

Rozhodně. Zmínil jsi hudební video, které dnes vyjde. Jak důležitá jsou hudební videa pro Kataklysm, kterými můžete prezentovat a obohatit všechno, co jsi teď zmínil?

„Je to šance vysvětlit to, co jsi svým textem myslel. Navíc se dostat k více lidem. Myslím si, že se svět více a více stává menším a menším. Tím, že nahraješ video na sociální média, je pak mnohem lehčí se k lidem dostat. Takže, pro nás je to velmi důležité. Věnujeme hodně energie a úsilí pro tvorbu videoklipů.”

Jak se kapela, která začínala v 90. letech potýká se sociálními médii a všemožnými internetovými platformami?

„My to děláme tak, že pro to mám konkrétního člověka, který se sociálním médiím věnuje. Všichni v kapele k tomu mají samozřejmě přístup také. Takže, máme na to člověka, ale sami zveřejuňujeme fotky z turné a podobně. Když něco chci zveřejnit, prostě vezmu mobil a udělám to. Všichni ty platformy sdílíme, takže jsme to částečně my jako kapela, a částečně člověk, co ví, jak s tím pracovat účelně. Je toho na nás trochu moc, ale snažíme se, co můžeme. Zveřejňujeme i nějaký vtipný obsah nebo informace, díky kterým fanoušek dostane malý náhled do našich osobních životů.”

Předpokládám, že váš label Nuclear Blast vám s těmito věcmi taky pomáhá. Jste u nich velmi dlouho, někdy od roku 2000, pokud se nemýlím. Takže, řekl by jsi, že jste u nich našli domov?

„Rozhodně. Vlastně jsme s Nuclear Blast podepsali už asi v roce 1993. Byla to naše první nahrávací smlouva. Všichni jsme tehdy byli ještě na střední (smích). Udělali jsme nějaké demo a nikdy by nás něco takového nenapadlo, ale Markus Staiger, majitel Nuclear Blast, nám někdy v 6 ráno zavolal a nabídl nám smlouvu. Všichni jsme si říkali „cože?” (smích). V těch dobách ale ty labely byly hodně malé. Měl podepsaných asi 8 nebo 9 kapel. Byli tam Dismember, Hypocrisy podepsali ve stejnou dobu, jako my, Meshuggah, myslím. Hodně málo kapel tehdy měl.”

Ale velmi dobrá společnost. (úsměv)

„To jo (smích). A několik z nás ještě pořád hraje. Díval jsem se, že Dismember tady hráli včera, což je super. Takže, jsme podepsali smlouvu a později, když nám vypršela smlouva, jsme vydali jednu nebo dvě desky u jiného labelu. Potom nám Nuclear Blast nabídl velice dobré podmínky, tak jsme se k nim kolem roku 2000 vrátili a od té doby jsme u nich. Máme s nimi velmi dobrou chemii, s jejich týmem. Jsme hodně respektovaní těmi staršími kolegy, kteří tam pracují velmi dlouho a s těmi mladšími zaměstnanci jsme se spřátelili, takže je to velmi příjemné. Jsou to velmi rodinné vztahy.”

Vy to asi vidíte z první ruky, že neustále hledají nové talenty z aktuální generace, které jednou nahradí kapely z těch 90. let. Sleduješ aktuální dění na scéně v Kanadě a ve světě?

„Jo, jasně. Vídáme hodně místních kapel, které zahajují akce, někdy i celá turné. Je super slyšet nové nápady a kombinace různých věcí, popřípadě věcí, které jsme tak nějak vytvořili my před mnoha lety, ale oni to ženou desetinásobně na úplně jinou úroveň. Říkám si, že je skvělé tyhle věci vidět. Je super, že existuje celá generace nových muzikantů.”

Pokud by jsi teď byl na jejich místě a začínal s novou kapelou, měl bys nějaké tipy a rady, které bys chtěl slyšet od svého staršího já nebo od zkušeného muzikanta?

„Rada, kterou bych dal, je aby prostě dělali tu svou věc. Můžeš se nechat inspirovat od ostatních, což si myslím, že je super. Všichni jsme byli inspirovaní, když jsme začínali, ale to nejdůležitější je dělat věci po svém. To, co miluješ a to, v čem jsi dobrý. Myslím si, že je lepší mít solidní kapelu, která je unikátní, než mít bezchybnou kapelu plnou muzikantů, kteří úplně kopírují to, co už bylo stokrát udělané. Myslím si, že když budeš dělat originální muziku a najdeš svůj vlastní styl a zvuk, budeš to dělat správně. Musíš to dělat pro to, že tě to baví. Nesnaž se proslavit. Myslím si, že každá kapela, která začne s tím, že chce být slavná, neuspěje. Většinou ti, kteří to dotáhnou na ten kýžený level jsou ti, kteří mají tu vášeň pro svou muziku a to je to, co se projeví nejvíc.”

To dává smysl, samozřejmě. Vy jste opět na turné po světě, jak trávíš svůj čas na cestách?

„Hodně čtu. Myslím, že to je něco, co jsem začal dělat nedávno. Dřív, když jsme cestovali po světě, zajímala mě každá země, chtěl jsem naštvítit všchno, zkusit nová jídla, nové věci, poznávat nové lidi. Myslím si, že když to děláš mnoho a mnoho let, už jsi na všech místech byl a už to není tak speciální, jako dříve. Ačkoliv, je to pořád speciální, protože já cestování miluju, ale myslím, že teď se často raději věnuju čtení. Pořád se snažím učit věci, teď jsem si oblíbil hodně podcasty, to mě baví. Stále se snažím ten mozek krmit, snažím se držet ve formě, hodně chodím, snažím se dobře jíst. Nicméně pořád si užívám, když si při večerech dám sklednku whiskey nebo pár piv s chlapama z kapely a po koncertě se chvíli jen tak poflakujeme. To děláme rádi. Pár hodin jen tak vykecávat a socializovat se. Tak se to stane, když děláš každý den prakticky to stejné, jen na jiném místě ve světě. Život muzikanta je trochu chaotický, ale zároveň je kontrolovaný v tom smyslu, že jde v podstatě o rutinní záležitost. Pokud to však děláš s vášní a snažíš se ze sebe vydat to nejlepší každý den, nikdy to nebude rutina.”

I po všech těch letech, je to pořád zábava a pořád vzrušující.

„Rozhodně, je to super.”

Výborně. Mám na tebe poslední otázku. Jaké jsou teď plány pro Kataklysm? Máte venku novou desku, takže teď budete asi hodně na turné?

„Jo, teď se budeme soustředit na promo nové desky. Budeme dělat hodně rozhovorů a podobných věcí pro online promo. Po těchto letních koncertech budeme chvíli doma. Myslím, že máme naplánovanou krátkou šňůru v Kanadě, možná pár týdnů. Je to naše domácí prostředí, ale neměli jsme tam pořádné turné asi 4 nebo 5 let. Takže, fanoušci jsou na nás trochu naštvaní (smích). Žijeme totiž na jiných místech. Já žiju v Texasu už deset let, Mauricio žije na Floridě, náš bubeník je z Los Angeles a Stephane pořád bydlí v Kanadě, ale nehrajeme tam tak často, jak bychom chtěli. Tak teď to tam po delší době pořádně procestujeme. No a potom začne další regulérní světové turné, někdy příští rok, asi v lednu nebo v únoru. Pojedeme zpátky do Evropy, budeme hrát ve Spojených Státech, Jižní Americe, Austrálii, Japonsku, máme v plánu projet všechno. Ale budou to kratší šňury. Na začátku tohoto roku jsme jeli dlouhé turné se Soilwork. Bylo to 55 koncertů v Evropě ve dvou částech. Říkali jsme si, že je to skvělé, ale už 55 koncertů naráz jet nechceme, je to až moc (smích). Chceme jet třeba tři týdny tady, tři týdny tam a soustředit se více na ty větší města, pravděpodobně. Takže, tohle všechno nás čeká a uvidíme, kam nás to zavede (smích).”

No, rozhodně to nezní, jako kdybyste zpomalovali (smích). Budete to ho mít dost, tak vám přeji hodně štěstí nejen pro příští rok a snad vás a Kataklysm ještě čeká ještě několik dobrých let!

„Díky moc (úsměv). Snad ano a vrátíme se i na letní festivaly a i do České republiky, pochopitelně.”

V to rozhodně doufáme. Díky za rozhovor, užij si koncert a měj se krásně.

„Díky!”

Úvodní fotografie pochází z facebookového profilu kapely Kataklysm.

English

Before the concert at the Brutal Assault festival, I spoke with one of the founding members of the Canadian death metal icon Kataklysm within the walls of the Jaroměř fortress. Guitarist Jean-François Dagenais shared his memories from the domestic festival and the very beginnings of the band. He revealed a lot of information about the new album „Goliath", his musical development, his relationship with the Nuclear Blast label, and we also discussed his personal views on the life of a musician or what he thinks about the current state of death metal as a genre.

Hudební Knihovna: Hello and thank you very much for taking the time to talk to me. How are you doing?

Jean-François Dagenais: „Hello, my pleasure. Doing great. It’s been a fun week, we’re playing festivals and a few club shows here and there. It’s been smooth and well organized so far.”

Great. You’re back at Brutal Assault for the fifth time already. Do you have any good memories from this place? (smile)

„Oh, yeah (laughter). I remember the first few times we’ve played here. I remember being completely drunk and passed out somewhere outside with the crowd (laughter). I’ve met so many cool people here and as we get older, we keep coming back. Obviously, I don’t get drunk as much as I used to but I still have those memories with me. I come here and it’s great to see, how the festival flourished and developed into even bigger even than what it was, when it started (N.B.: Kataklysm first played the festival in 2003, when it was held in Hvozd u Konice and there was approx. 2000 people). The camaraderie and the energy of the crowd, of the people that come here, it’s amazing to see. The essence of what it was, when it was created, got developed into this big thing but still, everyone is very respectful of what it is."

Yeah, it’s important that the essence remained. You’re playing in the Czech Republic quite often, so you know Czech audience pretty well, I assume. Is it any different from any other European country, would you say?

„In Europe, you go to different culture, different countries and the culture of metal is very much alive. But there’s always a special connection to the fans in the Czech Republic. Ever since our underground days, when we started, we always had a huge and pretty good following from the Czechs, even in the early stages of our career. We always remembered that every time we come back, it’ll always be a great family vibe that we have with our fans here. And also, of course, there’s very good Czech beer (laughter)."

Amazing, that’s the important part (laughter). Let’s talk about music, though. You’re here to present the new album „Goliath", which was released just today. I didn’t have a chance to listen to it, so could you tell me how the album came to be?

„Well, I mean, we are obviously an older band and we’ve put out quite a good amount of records already. However, this album, I think, what makes it stand out from the others is that for one, we have a new drummer (N.B.: James Payne, former member of Hour Of Penance and Vital Remains). He’s been playing with us for two years now and we have such a good chemistry with him, a good vibe as far as personality goes. I think you can kinda hear it on this record that we are all getting along so well. Even the songwriting was different, it was very well crafted together. His drumming style fits well for what we do and his abilities to bring things to another level, I think you can hear that on this record, too. And then secondly, on the last couple of albums, I started playing seven string guitars, which added another texture to the sound, as well. I feel like the last album (N.B.: „Unconquered” from 2020), which was the first time I was playing with those guitars, I was kinda still discovering the instrument and getting used to having the extra string there. Now, I feel much more comfortable with it, I pushed it harder and I think we all pushed ourselves very far into the songwriting. Even a bit outside of our comfort zone, which I like because it is not just the same old stuff. We pushed ourselves in many different directions but yet, it all works together. I don’t know, I’m pretty proud of it, so far we’re getting some good reactions and hopefully, you will enjoy it too."

Yeah, I will give it a listen once I get home from the festival. You said it already, having a new drummer, who brought some changes to the songwriting process. You also mentioned you are good friends already, so I assume the recording session was going well, too?

„Yeah, I think it was smooth because of the vibe we had. It makes a huge difference, when everybody gets along. We are looking at music in the same light and everybody brings a little bit of their own influence and their own part in the mix and it makes a huge difference."

Apart from the new drummer, you, Maurizio and Stephane (N.B.: Maurizio Iacono, singer and Stephane Barbe, bassist) are together for a very long time. What drives you all these years to keep doing what you’re doing?

„Well, I think we still really love doing this. We respect what the band is. If you’re playing in a band for this long, there’s like a million reasons you could find that would make us not do this anymore. Because it’s hard on many different levels, as we all have families and children at home. This involves a lot of your time being out with all the practises, recordings, tours and all that. A lot of time commitment involved and as you get older, so many different things may happen that would make you not want to do this anymore. We made the decision that we’re gonna do it until it’s not fun anymore but we’re still having fun doing it. Everybody is committed and that bond we have, that commitment, I find, is a beautiful thing. It’s worth pushing forward, working hard for it but also respecting it. It makes us want to protect it and work hard for it. We do it on stage, we do it with our music on our albums. It’s the fire, I guess, we still try to keep going after all these years, and we respect the band as well, the first intentions of what it was. Yet, we are also exploring new elements, a lot of personal things involved, and also musically, it also works well. That fire, the energy that we have, the drive, you can feel it all over this new record. You can feel it when we play on stage and, I think, this is what is keeping us together. It’s really important for us, still. We’re gonna keep working hard and hopefully it lasts longer than we expect…Like, I don’t expect anything out of it. Not anymore (laughter). Every album, I think, it might be our last. I think, maybe we’re gonna chill after that. But no (laughter). We already decided that we don’t want to tour as much, we’re gonna choose a bit more what we do, maybe shorter runs and play places, where it makes the most sense. We’ll see as the offers come in. That is one thing but we’re still really committed to this and hopefully…always knocking on wood (laughter). We’re always excited to see what the reviews are for the albums itself, just like 30 years ago."

That makes sense. I guess, all the sacrifices you mentioned are worth it once you hit the stage and see the fans.

„Yeah, absolutely."

What would you say the lyrical theme of „Goliath" is? Is it the „the small ones against the world” concept?

„Yeah, that’s pretty much what it was. Because we’re not really religious guys, so it’s not biblical or anything. It’s about the small guy against the big guy, metaphorically. Also, now with all the bullshit stuff with covid and lockdowns, Mauricio and I especially, we did the research and started going down that rabbit hole, discovered all kinds of crazy theories and realize that a lot of stuff is wrong with the world (laughter). All that stuff is mixed in there, and our frustration about…When you’re playing in the band, you see that even the music industry works the same as everything else in the real life. You always have the elite kind of people that are controlling the thing and if you’re not part of it, it’s really hard to move forward. Even as a band. You see all the biggest tours are always with the same bands and same people touring together. It’s really hard to get in there. So, you have to create your own world, you have to make things good for yourself within that world and, I find, it applies to anyone’s life. I think it works the same way. There’s a lot of stuff against that or how to push forward or push through and things like that, which is also a positive message. There’s a lot of fighting back for what’s right. There’s fighting your inner demons in a song „Dark Wings of Deception", for which we have a new videoclip coming later today, so that’s the message for this one. So, a lot of these themes kinda regroup in this one record.”

So, it seems positive overall, with an encouraging message.

„Yeah, definitely. If all of us kinda realize, what is going on, we all can get together. It’s a message of unity. The more and more in this world is trying to divide everybody but if we all stand together, we will march stronger and we have the numbers over the elitists."

Absolutely. You mentioned a music video that will be coming out later today. How important are music videos for Kataklysm to present and enhance all that you just mention?

„It’s a chance to explain more what you meant with the lyrics. Also, you can reach out to more people. I think, more and more, the world is becoming smaller and smaller, and with a video like that out on the social media platforms, the reach is much greater than back in the day, when we were just a band touring clubs. It’s much easier to reach people that way, so for us, it’s still very important. We put a lot of effort and energy towards our videoclips."

How does a band that started in the 90. deal with the social media and all the various internet platforms?

„The way we work is that we have one guy that takes charge of all the socials but everyone in the band has access to them, as well. So, we have one guy working with them but we also post tour pictures and stuff. So, whenever we want to post something, I just grab my phone and do it. We all are sharing the platform, so it’s partially us and partially someone that also does it. It’s a bit too much but we try as much as we can. Posting stuff that’s funny or something that gives the followers a sneak peek into our normal lives."

I assume your label Nuclear Blast is helping you with these things. You are there for a long time, since early 2000s, I believe, so would you say you found home with them?

„Oh yeah. We actually signed Nuclear Blast in 1993 already, I think. It was our first record deal. We were still in high school back then (laughter). We made a demo and never expected that but Markus Staiger, the owner, called us at 6 am and offered us a record deal. We were like „What?" (laughter). Back in the day, the labels were really small. He had 8 or 9 bands signed to Nuclear Blast. There were Dismember, Hypocrisy got signed at the same time as us, Meshuggah, I believe. Very small amount of bands..."

But very good company. (smile)

„Yeah (laughter). And a few of us are still playing, I saw Dismember played here yesterday, so that’s cool. So, that’s when we got signed and later down the line after our contract expired, we put out a record or two with a different label but then Nuclear Blast offered us a really nice deal, so we came back to them in the early 2000s and we’ve been with them ever since. We really like the chemistry we have with them, with the team. We are very respected by the old school guys that are working there for many years and with the younger employees, we developed some friendships, so it’s really nice. Really feels almost like a family."

You probably see it firsthand that they are looking for some new talents in the new generation for the time, when all the bands from the 90s are going to call it a day. Are you following the scene and new talents in Canada and worldwide?

„Yeah, of course. I mean, we see a lot of local bands opening up the shows, sometimes tours, as well. It’s cool to see new ideas and new things merging or things that we kinda developed years ago but they are pushing them times ten, like to a new level. I find it amazing myself to witness it. It’s cool to see that there is a whole new generation of musicians.”

If you would be in their shoes just starting out with a new band, what tips would you want to hear from older self or from an experienced musician?

„The tips that I would have is just to try to do your own thing. You can be inspired from things, which, I think, is great. We all were, when we started but, I think, the most important thing is to do your own unique thing. The thing you love and the thing you’re good at. I think, a solid, unique band is better than a flawless band of musicians that are totally copying something else that’s been done already. I think, if you do it in a original way and you try to find your own sound, that’s the most important thing. And you do this because you love it. Don’t try to become famous. I think, every band that starts and tries to become famous, fails. Usually, the ones that make it to the next level are the ones that did it with passion and fire and that is what transpires the most."

That makes a lot of sense, of course. You are on tour travelling the world again, how do you spend time on your travels?

„I read a lot. I think, that’s one of those things I started. Back in the day, when we started travelling the world, I was interested in visiting all the countries, trying different foods, different things, meeting the people. I think, if you do it for many, many years, then you’ve been to those places a lot and it’s not as special as it once was. Although, it is still special, because I love travelling but I think, I mostly occupy myself with reading now. Still trying to learn things. I listen to a lot of podcasts, I am a fan of those, trying to feed my brain a lot. I try to keep in shape, walk a lot, try to eat good. I still enjoy, at the end of the night, I still like to have a little nightcap, little bit of whiskey or a couple of beers with the guys, hang out after the show. That’s our thing. Have a couple of hours talking, be a bit social and yeah, it became a thing, where you do the same thing pretty much every day, just in a different part of the world. It’s still kind of a musicians routine, so you go through it but I still enjoy what it is. Life as a musician is a bit chaotic, but it’s controlled in the way and the sense that it’s a routine and you do it with passion and you try to give your best every day."

Even after all those years, it’s still exciting and still fun.

„Of course, very much."

Perfect. My last question would be what are the plans for Kataklysm. You have a new record out, so probably a lot of touring now?

„Yeah, right now we will focus to promote the new records. We’ll do a lot of interviews and online stuff for it. After these open airs, we’re gonna be home for a little while. I think, we have a short run of shows planned in Canada, maybe a couple of weeks of shows there. It’s our own country and we haven’t toured there for like 4 or 5 years I think. So, the fans are a bit mad at us (laughter). Because we live in different places. I live in Texas for the last 10 years, Mauricio lives in Florida, our drummer is from LA and Steph still lives in Canada but we don’t get to play there as much as we would like, so now we plan a proper string of shows. And then the real touring will start next year, probably sometime mid-January or February. We will go back to Europe, the US, South America, Australia, Japan, we plan to do it all. But we’re gonna do a bit of shorter runs. Earlier this year, we did a lot of shows. We did a long tour with Soilwork. It was 55 dates in Europe in two sections. We were like „man, it’s great but we don’t want to do 55 shows anymore, it’s a bit too much” (laughter). We want to do like three weeks here, three weeks there and concentrate on the bigger cities maybe. We’re gonna do all that next and we’ll see where that leads (laughter)."

Well, certainly does not sound like slowing down (laughter). You’ll be very busy, I wish you the best of luck not only for the next year and hopefully you still have a few more good years with Kataklysm to come.

„Well, thank you (smile). Hopefully, we get to come back to these festivals and to Czech republic as well."

We certainly hope so. Thank you for the interview, enjoy the show and take care.

„Thank you!"

Title photo was taken from the Facebook page of the band Kataklysm.