Odpoledne druhého dne letošního festivalu Rock for People jsem strávil v příjemné společnosti vzácného hosta. Byl jím Spencer Chamberlain z Americké post hardcorové kapely Underøath. Ti se k nám vrátili po šesti letech a na královéhradeckém festivalu si odbyli premiéru. Vysvětlil, proč do Evropy jezdí poměrně zřídka, bavili jsme se o jejich poslední desce „Voyeurist” i o tvorbě a významu jejich muziky a textů. Řeč byla o některých hostech a dalších hudebních i mimohudebních aktivitách. Na závěr se Spencer rozpovídal i o nové desce, která je téměř hotová.

„Ne, nehrajeme.”

„No, myslím si, že když jsme s Underøath začínali, tak jsme v Evropě několikrát hráli a nedopadlo to úplně dobře. Spoustu našich přátel plánování turné věnuje hodně energie a času, a nikdy jsme prostě…Víš co, všude ve světě máme poměrně úspěch, jen ne v Evropě. Tak jsme se snažili věnovat pozornost hlavně místům, kde o Underøath mají zájem, a pak přijedeme do Evropy a lidi byli…Moc je naše koncerty nezajímaly. Bylo to pro nás těžké, věnovat tu energii na turné tady, když všude jinde ve světě ten zájem o naši kapelu byl projeven větší. Plánování může být velice vysilující. Když jsme byli mladší, byli jsme na turné klidně 10 měsíců v roce. Jak jsme starší, je to už jiné. Měli jsme v kapele někoho, kdo nikdy nechtěl nikam cestovat, tak to bylo složité.”

„Je to tak. Daří se nám všude, jen v Evropě moc ne. Vždy do Evropy přijedeme, jen jsme tu nebyli tak často, jak bychom možná měli.”

„Ano, byly. Hrajeme věci ze všech desek. Vždycky budeme hrát věci ze všech desek. Právě jsme dokončili nové album, mám ho u sebe, a teď se pracuje na mixech. Jsem z té desky nadšený. Více, než z čehokoliv jiného. Na tomto turné, tedy i dnes, ale budeme hrát nejvíce z „They're Only Chasing Safety”, protože příští rok bude mít 20 let a příští rok v Evropě pravděpodobně nebudeme.”

„Neděláme koncepční desky. Obvykle píšeme o věcech, kterými jsme si sami prošli během těch několika posledních let. My, naši přátelé, lidi ze spřátelených kapel. Pokud to téma není pro nás reálné, nepíšeme o tom.”

„Rozhodně. Ať už je to o nás nebo o lidech, kteří jsou s námi přímo spojení v našem blízkém okolí. Věnujeme se hodně tématům deprese, závislosti, ztráty, smrti. Věcem, které nás osobně zasáhly. Rozdělené rodiny, a tak podobné věci. Všichni jsme si toho prožili hodně, tak máme hodně o čem psát a povídat.”

„Jo. Myslím, že…Když budeš psát o něčem, co sám znáš, máš šanci se s lidmi ztotožnit a eventuálně jim i nepřímo pomoct. Pokud budu sedět na zadku a psát vymyšlené příběhy, které s ničím nesouvisí, takový efekt se nedostaví.”

„Jo, přesně tak.”

„Oslovili jsme jeho manažera. Jsme fanoušci jeho muziky a ukázalo se, že i on je fanouškem Underøath. Rád se na té skladbě podílel. Od té doby jsme přátelé a několikrát jsme spolu hráli i naživo. Jsme s ním stále v kontaktu. I s jeho blízkým okolím. Hodně jeho přátel a kolegů jsou fanoušky naší kapely. I my jsme fanoušci jejich práce, takže je to všechno velmi příjemné.”

„Jo, známe. To bylo vtipné. Já se moc často nedostanu na dovolenou, protože hodně cestuji a pořád na něčem dělám. S přítelkyní jsme si udělali výlet do Španělska a chtěl jsem tam úplně vypnout. Asi za dva nebo tři dny se probudím a můj telefon je plný zpráv od Oliho (Oliver Sykes, zpěvák Bring Me The Horizon, pozn. red.). Tak si říkám, „co mě to kurva Oli posílá” (smích). Jsou to naši přátelé, a Oli říkal, že má nový song a musíme to s ním udělat. Hrozně chtěl, abychom na tom songu spolupracovali, ale že to potřebuje do týdne nebo tak něco (smích). Tak jsem spěchal domů, tedy, nespěchal jsem domů, ale hned po návratu z dovolené jsem jel do studia a tu skladbu nahrál.”

„Já vím, je to škoda. Ne, musíme pokračovat dál, jsme na turné…”

„Spoustu lidí, ale nemyslím si, že by chtěli, chápeš (úsměv). Rád bych udělal něco s Deftones, mám Deftones moc rád. Jinak nevím, většina lidí na mém seznamu jsou mimo tento žánr, rozumíš.”

„To určitě ano.”

„Jo, to bylo zajímavé.”

„Bylo to během covidu, tak jsme chtěli nahrát něco živě, protože nebylo dovoleno hrát koncerty.”

„Ne, bez diváků. Bylo to v průběhu prvního lockdownu, kdy nic nebylo dovoleno.”

„Velmi těžké, velmi těžké. Je to na fanoušcích, aby posoudili, jak se to podařilo.”

„Vlastně to bylo několik důvodů. Když jsme nahrávali „Lost in the Sound of Separation” v roce 2008, byli jsme tak trochu v divné pozici. Vůbec jsme v kapele nebyli v rozpoložení, kdy bychom chtěli jít do studia a nahrát desku. Po předchozím albu „Define the Great Line” naše vztahy v kapele nebyly nejlepší a téměř to vedlo k ukončení činnosti. Navzdory tomu jsme nahráli desku, kterou máme rádi a v kterou věříme. Podruhé jsme spolupracovali s producenty Adamem Dutkiewiczem (kytarista Killswitch Engage, pozn. red.) a Mattem Goldmanem a oni vytvořili velmi příjemné a komfortní prostředí. Ta úvodní nervozita a pocit neznáma se nakonec změnila v příjemné období, které vedlo k velmi dobré desce. Na začátku té pandemie jsme se cítili podobně, a tak jsme si řekli, že když začneme touto deskou, třeba to bude mít podobný výsledek. Navíc, název toho alba k dané situaci docela seděl. To nahrávání v observatoři bylo fajn a dostali jsme pozitivní reakce, a tak jsme tam nakonec nahráli i „Define the Great Line” a „They're Only Chasing Safety”.

„Jo. Myslím si, že je super, když můžeš slyšet verzi od jiných lidí. Spolupráce mezi muzikanty je skvělá věc. Naživo ale hrajeme naši verzi.”

„To je otázka na label (úsměv). My jsme byli děcka, já o tom nic nevím. Nevím, jak se jim to povedlo (smích).”

„Jo, je super, že se o to postarali.”

„Ani ne. Každý song je trochu jiný. Většinou ale začínáme tvořit muziku a text je obvykle doplněný později.”

„Myslím si, že na každé desce jsme hodně vyrostli. Jak individuálně v našich osobních životech, tak i jako muzikanti. Když se podívám na staré desky, zní, jako by je napsaly děti (smích). Protože jsme vlastně byly děti, chápeš.”

„Jasně. Myslím si, že každý měl něco.”

„Každý poslouchá trochu jinou muziku. Všechno od Converge a Poison The Well, až po Jimmy Eat World, Brand New, Taking Back Sunday. Poslouchali jsme Radiohead a Coldplay, Deftones a Linkin Park…Bylo to všechno možné”

„Mám rád videotvorbu a vizualizaci, ale není to úplně moje parketa.”

„Oh, náš klávesák (Christopher Dudley, pozn. red.) je velký filmový nerd. Pokud tě zajímá, kdo je filmový nerd, on je tvůj člověk (smích).”

„Dnes už máme na sociální média samostatný tým. Je to těžké se ve všem umět orientovat. Nemám to v oblibě, nemám sociální média rád.”

„Depresivní, negativní temné místo (smích).”

Přesně (smích). Jak trávíte svůj čas, když jste na turné? Snažíte se být kreativní i na cestách, nebo se spíše snažíte odpočívat?

„Ne, chodíme se dívat po památkách, zkusíme místní kávu, místní jídlo. Prozkoumáme místo koncertu a po něm se večer snažíme hlavně odpočívat.”

„Snažíme se. Nebudeme tohle dělat do nekonečna, a tak se snažíme užívat si všech výhod, které náš životní styl má a sbírat zážitky, které nám zůstanou.”

„Mám doma téměř tříletou dceru, takže můj den je čistě o tom být táta (smích). Když jsem na cestách, pracuji, abych pracovat nemusel, jakmile přijedu domů a mohl být s ní.”

„No, teď jsme dokončili novou desku. Během několika měsíců ji pravděpodobně budeme oznamovat.”

„No, teď se dodělávají poslední mixy. Mám ji tady (Spencer mi ukazuje svůj telefon, pozn. red.). Včera jsem poslouchal poslední mixy a příští týden půjde na mastering. Jsme blízko, je to skoro hotové.”

„Ještě to není úplně hotové, ještě nechci, abys to slyšel (smích). Bude to ale snad brzy.”

„Můžu ti říct, že jsem se takto necítil od doby, kdy jsme vydali „Define the Great Line” (pátá deska, rok 2006, pozn. red.). Stalo se něco speciálního. Byla tam spousta energie, kterou nijak nejde vynutit. S kapelou jsme ve velmi dobré fázi a udělali jsme muziku, kterou opravdu milujeme. Vím, že každý v kapele miluje každý song na té nové desce, což je naprosto kouzelné. Všichni chceme trochu jiné věci a jít trochu jiným směrem. Takže, když se všichni sejdeme, a to je pro Underøath speciální, protože máme velmi malý prostor, na kterém se všichni shodneme, a když jsme schopni se všichni společně postavit za stejnou věc, je to něco unikátního. Tahle deska je unikátní. Nemyslím si, že jsem se takhle cítil od doby, kdy jsem do kapely přišel. Takové nadšení, jaké cítím k této desce. Jsem stoprocentně přesvědčený, že toto je naše nejlepší album. Vím, že tohle říká každý o nové desce a jsem upřímně velmi hrdý na všechny nahrávky, které jsme udělali, ale jak jsem říkal, takové nadšení pro novou muziku jsem necítil od „Define the Great Line”. Když jsme ji nahráli, nevěděl jsem, jaký úspěch ta deska získá, ale věděl jsem, že se stalo něco skvělého. Že jsme udělali něco speciálního, ať už se to lidem bude líbit, nebo ne. Bylo mě to jedno. Tak se cítím i teď.”

„Nevím. Ještě nevím, jaké bude datum vydání. Jak jsem říkal, mastering bude probíhat teď, příští týden, a tak brzy budeme vědět víc.”

„Za málo. Taky díky.”

Úvodní fotografie pochází z Instagramového účtu Spencera Chamberlaina (@wschamberlain).

English

Title photo was taken from the Instagram account of Spencer Chamberlain (@wschamberlain).