„Light & Love nejsme my, ale hudba, kterou tvoříme“

Johny Rainbow a Kosak neboli bratři Balcárkové neboli Light & Love. V poslední době ovládají české rádiové vlny i televizní stanice svými singly Country Boy, Blueberry Sky a True. Všechny tři písně jsou součástí nedávno vydaného debutového alba Surrender To The Stars, které vyšlo pod hlavičkou Warner Music a zastřešilo dosavadní autorskou tvorbu sourozenecké dvojice. Ta se dosud více než vlastním projektům věnovala spolupráci např. s Voxelem, Adamem Mišíkem nebo kapelou Kryštof. V našem rozhovoru se kluci rozpovídali o nové desce, letních hraních i blížícím se turné.

HK: 2. září se v obchodech objevilo vaše debutové CD. Přitom na hudební scéně se pohybujete už dlouhou dobu. Znám vás „ze zákulisí" mnoha jiných muzikantů. Jaký je to pocit vystupovat konečně jen sami za sebe?

Johny: „Je to hrozně dobrý pocit. Jak jsme dlouho dělali pro ostatní, začínalo to být až frustrující. Všichni něco vydávali a naše nápady zůstávaly v šuplíku. Sice jsme věděli, že jednou desku vydáme, jen nám to dlouho nevycházelo, spoustu věcí jsme si potřebovali ujasnit."

Kosak: „Je to strašně dobrý pocit. Songy jsme měli už opravdu dlouho schované, čekaly jen na to, až se nahrají. Jsme moc rádi, že jsme se k tomu konečně dostali a je to hotové."

HK: Věděli jste tedy od začátku, konkrétně které písničky půjdou na album nebo jste přece jen vybírali z většího počtu.

Johny: „Určitě jich bylo víc. Album je vlastně průřez naší hudební historií od úplných začátků po takový střed, kdy to vypadalo, že se u nás nic nového neděje, ale dělo se, a pak jsou tam i úplně nové songy."

Kosak: „Třeba Blueberry Sky je písnička, která je s námi od úplného počátku, kdy jsme hráli s naší první kapelou, která se jmenovala Insert Coins. Vznikla u našeho strýce a tety v garáži v roce 2007 a nahráli jsme ji tuším v roce 2014. A takhle je to s celou deskou – od těch opravdu nejstarších songů po ty nejnovější, které jsme ještě ani nehráli na koncertě. Jsme moc rádi, že jsme to všechno zkompletovali a dali na desku."

HK: Honzo, u mnoha projektů si zastával roli producenta. Bylo nahrávání vlastní desky náročnější nebo to byl naopak osvobozující pocit?

Johny: „Hrozně moc mě to naučilo. Všiml jsem si, že je velký rozdíl, když dělám pro někoho jiného nebo pro vlastní kapelu. Na počátku jsem s tím měl právě obrovský problém. Přišlo mi, že tím jak je to osobní záležitost – mít kapelu a ještě si desku sám produkovat – chceš do toho dát co nejvíc, aby to bylo co nejlepší a v tu chvíli to člověka až blokne. Nemůže dál, protože mu nepřijde nic dost dobré. Musel jsem se naučit dát tomu trochu průchod."

Kosak: „Pokud k tomu můžu říct něco z druhého pohledu. Honza je ten, kdo u nás řeší produkci a nahrávání a byl na tom vidět skvěle ten progres. Naučil se nahrávat s ostatními hudebníky a pro nás pak bylo natáčení snazší. Moc se nám hodilo, že si prošel osobní profesní evolucí, a když jsme nahrávali my, už nemusel řešit, jak to bude znít, měl už dost zkušeností."

HK: Jak dlouho jste celou desku nahrávali?

Johny: „Nejstarší nahrávka je z roku 2013 Under The Low Sun, v roce 2014 bylo Blueberry Sky a v roce 2015 True. Tyhle tři šly za sebou a zbytek desky jsme nahrávali od ledna do června letošního roku. Bereme to tak, že albu předcházely ty tři singly a celá deska se pak už dofinišovala během půl roku."

Kosak: „U spousty songů jsme měli demáče. O to to bylo zase jednodušší. Věděli jsme, co a jak chceme udělat, jen to chtělo lepší zvuk a vychytat pár věcí. Ale díky tomu to šlo všechno rychleji."

HK: A co název vašeho debutu? Byl také jasný už dříve?

Kosak: „Přesně si pamatuju, kdy mě ten název napadl. Byli jsme na chatě ještě před tím, než jsme desku nahráli a samozřejmě jsme přemýšleli, jak ji pojmenovat. Věděl jsem, že umělci často vybírají jednu písničku, podle které pak celé album pojmenují. Přišlo mi to ohrané, tak jsem chtěl zkusit dvě písničky jako název alba. Takže z písniček Stars a Surrender vznikl název Surrender To The Stars."

HK: Deska je na světě a určitě se ji budete snažit dostat mezi co nejširší okruh posluchačů. Jedete na turné s Thomem Artwayem, je to zároveň i Vaše, řekněme, propagační tour k novému albu?

Kosak: „Ano. A už se na to moc těšíme. Thom zpívá také anglicky, takže si myslíme, že se k sobě i díky tomu dobře hodíme. Ale i přístupem k hudbě jsme si hodně blízcí. Doufáme, že to směrem k publiku bude společně dobře fungovat."

HK: Plánujete třeba nějakou společnou písničku?

Kosak: „Určitě něco vymyslíme. Nebude to jen, že zahraje jedna kapela a pak druhá."

Johny: „Teď na to turné? No, můžeme něco udělat."

Kosak: „Super, tak Honza se to teď dozvěděl. Naposledy, když jsme jeli tour s Voxelem a Sebastianem, dělali jsme různé mixy. Rozhodně něco speciálního připravíme."

HK: Na šňůru vyjíždíte kdy?

Johny: „Začínáme 14. října v Kutné Hoře a pojedeme pak až do začátku prosince."

Kosak: „A pak si dáme break."

HK: Je pravda, že během léta jste vystupovali docela hodně a na poměrně velkých akcích.

Kosak: „Hráli jsme na Kryštof kempech, na Rock for People – to bylo úplně úžasné, lidi byli naprosto fantastičtí."

Johny: „Musím říct, že Kryštof Kempy byly strašně super. Vím, že je spousta hateů na Kryštof a na ty kempy, ale atmosféra byla totálně super, produkce naprosto geniální. Člověk se tam cítil v pohodě. Nebylo tam žádné napětí."

HK: Neměli jste tedy vůbec pocit, že jste součástí akce, kterou sponzoruje velká potravinářská společnost?

Kosak: „Takhle jsme o tom vůbec nepřemýšleli, ale je pravda, že český člověk má sklon být podezíravý. Schválně jsem se na to zaměřil a přimhuřoval jsem oko, jestli mi bude něco vadit. Ale upřímně můžu říct, bez nějakého podlézání, že tam byla opravdu dobrá atmosféra."

Johny: „Mě asi nejvíc překvapilo, jak to bylo uvolněné. Trochu jsem se bál, že když se jedná o Kryštof Kempy, že to bude hrozně velká a intenzivní akce. Ale ne. Všechno šlo plynule, na čas. Nikdo nikam nespěchal a přitom všechno perfektně fungovalo."

HK: Když Kryštof začínali, většina lidí je milovala, připadá mi, že až v posledních několika letech se zvedla vlna nenávisti.

Kosak: „Bohužel mi připadá, že tady u nás je ještě pořád taková nátura, že když se někomu moc daří, snažit se ho shazovat dolů. Doufám, že se to změní, že mentalita bude taková, že necháme, aby se ostatní projevili, a nebudeme pořád v takovém šedivém středu."

HK: Možná je v tomhle výhoda hrát pro mladší publikum, které není tak zatížené politikou a jinými předsudky…

Kosak: „Jo, sice se mezi muzikanty šíří takové posměšky: ,No, ty hraješ pro čtrnáctiletý´, ale když se to vezme, je to to nejotevřenější publikum."

HK: Jaké je vaše publikum?

Kosak: „Super! Mám hrozně rád naše publikum, je to takový skvělý mix."

Johny: „Věkově ale více méně naši vrstevníci."

Kosak: „A pak máme speciální skupinu, které říkáme tety z práce, co klepou na sklo, když nás vidí v masně."

HK: Původně jsem se vás chtěla zeptat, jak vznikl název vaší kapely. Když jsem si ale poslechla celé album, řekla jsem si, že písničky mluví za vše a název vás perfektně vystihuje.

Johny: „Děkujeme. Docela dlouho jsme ale název řešili. Chtěli jsme něco úderného, aby si už podle názvu mohl člověk představit, jaká asi ta hudba bude. Narazil jsem na Light & Love někde na Youtube."

Kosak: „Jo, protože to byl konec dopisu. V Americe se říká light and love to you, tak my jsme si říkali, že to bude perfektní, když se i tak budeme podepisovat."

Johny: „Ale pak jsme se sami zamýšleli, jestli to není moc přestřelené, aby to nevypadalo, že si myslíme, že jsme nějací spasitelé."

Kosak: „Je to tak, že Light & Love nejsme my, ale hudba, kterou tvoříme a co pro nás znamená. A zároveň to má vyjadřovat, když se sejdeme na koncertě, že všichni společně dokážeme dělat skvělé věci."

HK: Jste spolu téměř nepřetržitě celý život, nelezete si na nervy?

Johny: „Tak normálně."

Kosak: „Jo, tak jako bráchové."

HK: Spousta sourozenců by spolu v takovém úzkém a intenzívním kontaktu nevydržela.

Kosak: „Až teď v poslední době zjišťujeme, jak special to vlastně je. Spousta lidí nám říká: ,Óóó, vy jste bráchové, to je mazec, že to takhle mezi sebou máte.´ My jsme si mysleli, že je to normální, že víc lidí by nemuselo být v naší situaci se sourozencem na nože."

Johny: „Jasně, že máme někdy rozepře. Ale vždycky se dohodneme. Není to o kompromisu, nakonec spolu souhlasíme. Umíme se docela dost pohádat, ale pak vychladneme a je to zase dobré."

HK: Děkuji za rozhovor.