„Kromě zpívání chci být ještě terapeutem.“

„Možná jsem v síti, ale ne chycen, tak chci bejt pavoukem a rozhodně nebudu moucha, možná jsem v síti, chci projevit se, tak pravdu svou vykřičim Ti klidně až do ucha." Singlem V síti pronikl zpěvák Voxel do éteru českých rádií, zabodoval s ním na Youtube a rychle si získával fanoušky. Za tři roky, které uplynuly, se Václav Lebeda alias Voxel opravdu projevil. Vyhranil si svůj styl a jeho tvorbě přichází na chuť stále více posluchačů. Nedávno vyrazil na RedHead Tour 2015 společně s kapelou Light&Love a vycházející hvězdou Sebastianem. O koncertech, novém CD Motýlí efekt, ale i životní filosofii Voxel Hudební knihovně.cz vyprávěl.

HK: Naposledy jsme spolu dělali rozhovor, před začátkem turné s Adamem Mišíkem a Johny Machettou. Aktuálně chystáš šňůru s jinými dvěma muzikanty.

Voxel: „Ano, vlastně na to první navazujeme. Jde tedy o druhé turné pod labelem RedHead a Warner, tak se na to těším. To první, bylo podle mě, poměrně dost úspěšné a moc jsem si ho užil. A jsem rád, že v tom můžu pokračovat a být znovu součástí takové akce."

HK: Nápad na pokračování turné přišel z popudu toho, že první slavilo úspěch nebo spíš, že s Light&Love jsi v blízkém kontaktu a hledali jste příležitost, jak koncertovat společně?

Voxel: „Bylo to z několika důvodů. Jak už jsem říkal, chceme navázat na to první turné. Velká výhoda je ta, že jsme všichni pod stejným labelem. Je tak mnohem jednodušší komunikace i organizace. Baví mě, že nemusíme dělat žádné kompromisy. S klukama jsme si skvěle sedli – s Balcárkama (Honza a Lukáš Balcárek tvoří kapelu Light&Love, pozn. red.) spolupracujeme dlouho a jsme kamarádi a u Sebastiana nás hrozně baví, co dělá. Všechno to zapadlo. Tentokrát z toho cítím ještě větší klid a pohodu, jako když se sejde banda kamarádů a jdou něco tvořit."

HK: Teď si vás pravděpodobně najde zase úplně jinak složené publikum, hlavně věkově.

Voxel: „Určitě. První turné bylo pro extrémně mladé publikum, ale já jsem za něj hrozně rád. Bylo pro mě zásadní. Do té doby jsem skoro vůbec nekoncertoval a od té doby vystupuju prakticky nepřetržitě. Turné nakoplo další průběh událostí, všechno funguje a je to čím dál lepší. I můj booking manager – Tomáš Staněk z UDG – se do toho pořádně opřel. Máme super vztahy se všemi spolupracovníky. Prošel jsem si asi čtyřmi agenturami a je pro mě hrozně příjemné být teď pod někým, komu člověk věří a cítí, že ta spolupráce je oboustranně příjemná a přínosná."

HK: Plánujete na turné předvést nějakou společnou věc?

Voxel: „Jasné. To musí být. Je pro mě důležité, aby tam bylo něco, kdy se všichni interpreti propojí. Sledoval jsem to i na prvním turné. Když jsme na pódium vyběhli všichni tři, tím vygradoval celý večer. A plánujeme to i teď. Zrovna tohle jsem si vzal na starost já. Mimochodem, máme to i takhle hezky rozdělené. Lukáš Balcárek má na starost grafiku, já řeším tyhle věci a domlouvám se třeba i s rádii. Každý tam máme něco. Nebaví mě jednotvárnost. Nechtěl bych třeba hrát jen v klubech. Jsem rád, že hraju jednou na firemní akci, jednou na fesťáku, pak na dětském táboře. Baví mě ta pestrost."

HK: Hodně vystupuješ. Bez koncertování si už nedovedeš představit být? Publikum Tě nabíjí?

Voxel: „Určitě jo. Je to forma závislosti. Když několik dnů jedu za sebou koncerty a jsou v tom třeba i dvojáky, přijedu domů a říkám si, jak si odpočinu a že teď ani nechci nic vidět. A už druhý den přemýšlím, že by to zase něco chtělo. Energie, která z lidí jde, je opojná. Mám v sobě takovou kontrolku – když se koncert opravdu povede, nespím. Mám v sobě takovou přemíru energie, že nemůžu usnout. Sice jsem vytočený, že nemůžu spát, ale vím, že je to znak toho, že se koncert vydařil – z mé i divácké strany."

HK: Na začátku září jsi vydal své druhé album – Motýlí efekt. Jak vznikl název?

Voxel: „Název vznikl podle filmu Mr. Nobody – Pan Nikdo, skvělý film s Jaredem Letoem. Podstata filmu je o motýlím efektu. Říká se, že motýl mávne křídly na jedné straně světa a má to dopad na druhé straně. Nejdřív jsem si říkal, že je to hrozná blbost. Ale pak jsem si uvědomil, že celý můj život je protkán těmihle efekty. Ať už to, že jsem začal spolupracovat s Pokáčem, že jsem začal s hudbou, že mám ženu a dítě. Všechny tyhle věci zapříčinily úplné maličkosti. Vůbec bych netušil, že způsobí něco velkého. Nová deska je pro mě hodně osobní a proto jsem se rozhodl pro tenhle název. Navíc jsem věděl, že se na něj budou lidi ptát a já jim to budu moct vysvětlit."

HK: Na desce je deset písniček, které už nějakou dobu hraješ na koncertech. Po více posleších jsem si uvědomila, že je album složené tak, že i největšího pesimistu přesvědčíš, že se nemá na svět mračit. Vážně z něj tryská pozitivní energie. Konkrétně třeba píseň Optimistická. Říkám si, jestli opravdu věříš, že špatné věci přichází a dokud se s nimi nenaučíme vyrovnat, budeme se s nimi pořád střetávat.

Voxel: „Je to přesně tak a jsem rád, že je to z alba poznat. Takhle jsem to chtěl předat a sdělit. Zrovna tenhle song je o vděku za všechno dobré i špatné. Je dobré ten vděk ze sebe vyventilovat. Poznal jsem, že míra štěstí se odvíjí od míry vděku za všechno, co se v životě děje."

HK: Je hodně těžké život brát tímto způsobem. Nebojovat proti tomu, co se mi nelíbí, ale se vším být v souladu. Provádíš nějakou očistu, abys to takto zvládal? Někdy určitě přijde situace, která Tě zasáhne.

Voxel: „Praktikuju metodu RUŠ (Rychlá a účinná změna skutečnosti, pozn. red). Kromě zpívání chci být ještě terapeutem. Ta metoda je o přijímání všeho, co nás štve. Mám jednoduchý recept na to, když přijde něco negativního. Když najdu příčinu v minulosti – příčina je vždycky v minulosti, tak do věku šestnácti let – a odstraním ji, je to ve mně upevněno navždy. Takhle jsem odstranil ne desítky, ale stovky bloků a negací v sobě. Je to úplně jiný život, člověk prožívá takový vnitřní klid. Pamatuju si, když jsme spolu dělali minulý rozhovor, byl jsem mnohem nervóznější než teď. Zrovna jsem si na to vzpomněl a došlo mi, jak se teď cítím klidně a hezky. Je zajímavé, jak se člověk mění, jakoby se zbytek vesmíru měnil s ním. A vím, že svým vnitřním vyzařováním ovlivňuju i lidi kolem sebe."

HK: Mluvili jsme o tom, že písničky na Motýlím efektu Tví fanoušci znají. Skládáš nové věci?

Voxel: „Mám hrozně moc plánů, a i kdyby nevyšly, nic se neděje. (smích) Chceme s Pokáčem vydat EP, možná to vyjde na celou desku, kde zpíváme oba. Máme už asi čtyři songy a to je cesta k tomu, aby vzniklo něco kompaktního. To mi připomíná text Prago Union: ,Navzdory všem kecálistům se snažím narvat něco komplexního do kompaktního disku.´ A přesně to chceme udělat my s Pokáčem. Pokáč mě ke Katovi přivedl a jeho texty mám hrozně rád."

HK: Práce je tedy stále dost…

Voxel: „Ano. Už mám rozdělané asi čtyři písně na třetí desku a všechno to jede. Ale tak nějak přirozeně, bez jakékoliv křeče nebo zbytečného očekávání. Vím, že díky mému novému přístupu se tomu všemu otevírám, aby se to dělo."

HK: Album Motýlí efekt má hodně veselý obal, který vytvořila Tvoje kamarádka. Vznikl na konkrétní zadání nebo měla volnou ruku?

Voxel: „Bylo to vysloveně na zadání. Viděl jsem její obrázky a zaujalo mě, že styl je podobný tomu, jak kreslí lidé, kteří požili Ayahuascu. V překladu je to liána smrti. Mnozí často jezdí do Peru a do zemí Jižní Ameriky, aby vývar z této liány požili a zažili mimotělní zážitky. Umělecky založení lidé třeba malují strašně zajímavým způsobem. Ty obrázky jsou hrozně niterné, pestré a barevné. A právě obrázky Verči Janíkové jsou jim hodně podobné a přitom ona o Ayahuasce nikdy neslyšela. Jsem rád, že jsem ji mohl inspirovat a ona se o to začala také trochu zajímat. Díky tomu si vytvořila úplně specifický styl – lehce naivní až dětský. Baví mě být svědkem toho, co tvoří. A hned mě napadlo, že by mohla udělat obal. Zase mi to zapadlo do celého konceptu, že pracuju na desce s kamarády a lidmi, co mě baví.  Chtěl jsem, aby tam byl klobouk – právě klobouk by měl být taková moje ,signature´ věc, přičemž už to někteří lidi tak vnímají. A někteří mi ho berou, a to bych zabíjel. To je jedna z mála věcí, které mi ještě v životě vadí. (smích) Ale zpátky k obalu. Verče jsem dal seznam zhruba třiceti věcí nebo spíš symbolů, které bych chtěl, aby na obrázku byly zakomponované, protože mě v životě ovlivnili – Pokáč, znak Ayahuascy, logo Green Day a různé další. Ona to krásně a strašně zodpovědně stvořila."

HK: Na rozdíl od hudební stránky, ve videoklipech zůstáváš věrný stále stejnému stylu, podobné formě. Nebo je to jen můj pocit?

Voxel: „Ne, asi to tak je. Od doby písničky Trip, která sice byla na první desce, ale podle mě definovala, kam budu směřovat dál, jsem si uvědomil, že chci jít při natáčení klipů touhle cestou - opravdovou pozitivní barevnou. S tím, že to jde ruku v ruce s těmi písničkami. Nemusí to být vyloženě odklon od vizuálu, abych třeba začal točit černobílé klipy. Já se v tomhle cítím dobře, proto nemám potřebu z toho vybíhat. Baví mě pracovat s dalšími lidmi, zkoušet nové možnosti, ale to hlavní bych chtěl ponechat. Jsem také rád, když jsem tam já jako osoba. Zjišťuju totiž, že je důležité, aby si lidé spojovali písničky s interpretem. Proto tam mám většinou i kytaru a hraju na ni."

HK: Děkuji za rozhovor.