„Hezké to bylo,“ zpíval na Krásných ztrátách Live Marek Eben. A návštěvníci s ním byli zajedno.

Slůvky multižánrový a vícegenerační se dnes zaklíná prakticky každý festival. Ne vždy to platí, ale v případě Krásných ztrát Live, které se o víkendu 9. a 10. srpna uskutečnily ve Všeticích na Benešovsku, jsou obě charakteristiky na místě. Marně přemýšlím, jaký hudební žánr, snad s výjimkou tvrdších odnoží metalu, nezazněl. Dominovaly rock a blues, ale velký prostor dostal také folk, pop, country, elektronika, alternativa, jazz, funk, world music, punk, nová vlna, hip hop, underground, soul a dokonce i na dechovku došlo, pravda, tu balkánskou. 

Vstřícnost a ohleduplnost 

Na Krásných ztrátách potkáte tříleté děti se sluchátky, zamilované dvojice různého věku, celé početné rodiny stejně jako seniory a seniorky 70 plus. Díky čtyřem scénám si každý najde to své. A když si chce od muziky odpočinout, má k dispozici rozlehlý a vskutku malebný areál Statku Všetice. Může se vykoupat v hotelovém bazénu, projet se na lodičce po rybníku, zchladit se v jezírku nebo sledovat drezúru koní. Někdo si rozloží deku, jiný využije rozkládací židličky a kdo chce pařit, má pod pódiem dost místa. A protože festivalu vládne vstřícnost a ohleduplnost, žádné skupiny si nepřekáží a nevadí. Ale teď už rychle k hudebnímu programu. 

Ten zahájili na Komorní scéně Jay Delver. První kapely to mají na festivalech těžké, moc návštěvníků v areálu ještě nebylo, přesto formace svůj alternativní pop s prvky rocku, funku a soulu odehrála s velkou energií. Více lidí již dorazilo před Hlavní scénu, kde svoji temperamentní rockovou hudbu rozpálila skupina November 2nd s charismatickou zpěvačkou Sašou Langošovou a brilantním kytaristou Romanem Helclem. Hrála především písničky z aktuálního eponymního, Andělem ozdobeného alba, které právě vychází na LP a na pódiu ho pokřtil Michal Prokop. První vrchol festivalu.

Nekompromisní klub Všetická jízda 

Eva Mišíková přivezla kapelu E+Mausy a zahrála rockové písničky (skvělý Pláč či Vincent) nejen o milované Itálii z nového alba Z mého města. Scénu Všetická jízda, což je malý klub tak 10 na 5, kam jen vlezete, můžete ždímat tričko, otevřeli Edith. A energie se v tak malém prostoru valila v mohutných vlnách, jejich punk a ostrý rock v podání dvou kytar a bicích ideálně pročistil hlavy všem přítomným. Stejně jako další kapely na této scéně – Permon Balet Superstar, Jiříkovo vidění a Cuk letu. 

Mezitím na Hlavní scéně již mnohem početnější publikum bavili mladí chlapci z kapely The Silver Spoons, kteří předvedli nejen hudební, víceméně poprockovou, ale i vizuální show. A skvěle komunikovali s roztančenými a jemně poskakujícími návštěvníky. Vedle na Komorní scéně provázel Tomáš Průša Band různými hudebními styly, od rocku přes country, folk až k blues. 

Před koncertem Michala Prokopa a Framus Five už bylo pod pódiem, na dekách ve stráni i všudypřítomných židličkách plno. Michal, jinak též garant festivalu, prostě táhne. Začal třemi skladbami z alba Kolej Yestrday, které letos slaví 40. narozeniny. Bylo fascinující sledovat, jaká souhra a spřízněnost mezi muzikanty při slavných písních Kolej Yestrday, Blues o spolykaných slovech a Bitva o Karlův most panuje. Dialog kytary Pavla Marcela s houslemi Jana Hrubého bral dech a původně čtyřminutové skladby se díky invenci všech muzikantů měnily na dvojnásobnou stopáž. Poté následoval průlet dalšími alby, kdy zazněly písničky jako Poprvé a naposledy, Stodolní, Zatmění a ze zatím poslední desky Mohlo by to bejt nebe... zahrála kapela tři songy. Zdůrazňuji zatím, neboť Michal Prokop prozradil, že s Framusem natáčejí nové album a hned z něj představil jednu písničku, jejímž autorem je klávesista Andy Čermák. Druhý vrchol festivalu. 

Boží Richard Müller 

Třetí přišel vzápětí. Rozálie Havelková se svým akordeonem rozesmála i dojala lidi před Komorní scénou. Své, občas dryáčnické, jindy něžné šansony o Itálii, Španělsku a jednom surfaři doprovázela veselými historkami a příběhy ze svého života. Ale zpět na Hlavní scénu na Richarda Müllera. U něj nikdy nevíte, v jaké formě dorazí. Tentokrát byl boží, samý úsměv, vtipkování, báječná nálada, pozitivní atmosféra, charismatický projev. Střídal méně známé písně s hity typu Nahý 2, Nebude to ľahké, Cigaretka na 2 tahy, loučil se Srdcem jako kníže Rohan a přidával Po schodoch. Obklopen byl vynikajícími instrumentalisty v čele se saxofonistou a flétnistou Michalem Žáčkem nebo baskytaristou Martinem Gašparem, kterým dával slovenský zpěvák velký prostor, takže i zde se délka skladeb klidně zdvojnásobila. Pro mě osobně jasný vrchol prvního dne.

Mrzelo mě, že pro nemoc nemohla přijet kapela Echt, ale náhrada v podobě The Brownies byla důstojná. Trojice s jako sluníčko zářící zpěvačkou Annamáriou d’Almeidou přivezla do Všetic world music. Od Afriky přes Evropu až po Ameriku, jazz, soul, funk i pop v češtině, španělštině, portugalštině, angličtině i francouzštině. Radostná záležitost. Roztančená Laura a její tygři představovala ideální zavírák prvního dne, Žár trval ještě dlouho po jedné hodině. 

Sobotní dopoledne patřilo na Echo scéně publicistice a i tady bylo plno. Mimo jiné zde novináři a podcasteři Jindřich Šídlo a Jan Dobrovský pohovořili o osudu Lidových novin, na ně pak navázala beseda s filozofkou a pedagožkou Terezou Matějčkovou. Hudební program odstartovalo ve 13 hodin Michal Prokop Trio, tedy Michal, kytarista Pavel Marcel a houslista Jan Hrubý. Dokonale propojení a často improvizující muzikanti zvolili trochu jiný repertoár než páteční Framus Five, velký prostor dostaly také bluesové covery. 

Prdel, řekněte prdel 

Nazvučeno bylo hned na další kapelu, takže bezprostředně po Triu nastoupili Bratři Ebeni. Marek, Kryštof, David, plus skvělí spoluhráči Pavel Skála, Jiří Zelenka a Jaromír Honzák. Již z této sestavy bylo patrné, že půjde o hudební hody. Na pódiu i pod ním bylo veselo, usměvavý Marek hned na začátku pozval svého kamaráda, herce a písničkáře Jiřího Schmitzera. Ten za doprovodu kapely zahrál Kaluž, což Marek Eben glosoval slovy směrem k divákům, že už teď se jim dostalo nadstandardu, neboť na málokterém koncertu se Jiřímu podaří zahrát byť jen jednu písničku celou. Pravda, v tomto případě zapomněl jednu sloku. Společně si ještě zazpívali Hrdlo Prdlo a pak přišel historický moment – Schmitzer je známý tím, že na koncertech nehraje svoji možná nejznámější písničku Prdel. A světe div se, zde zazněla a všichni z plna hrdla křičeli: „Řekněte prdel, řekněte to...". Na pódiu se objevil i hostitel Michal Prokop, aby si s kapelou a Markem zazpíval Skoumalovu a Kainarovu píseň Odjezd. Silný moment. Jinak Ebeni dali ve svém setlistu přednost novým písničkám ze zatím posledního alba Co my víme. Kromě titulky zazněly ještě třeskutě vtipná Tý jo, sarkastická Jarní a jako přídavek lyrická a bilanční Hezké to bylo. To teda jo, pátý vrchol. 

Mutanti našli východisko 

Mutanti hledaj východisko se do malého klubu Všetická jízda náramně hodili. Prakticky nalepení na fanoušcích do nich pumpovali elektronickou hudbu a zpěvák Jiří Konvalinka rapoval i zpíval. Čau Čau Čau, Diskotéka, Pan Klimeš, nechybělo ani společné očištění prostřednictvím skladby Fénix. Naléhavá hudba, chytré, pozitivní, vkusně motivační texty o tom, co je v životě důležité. Obrovské nasazení obou muzikantů, z nichž stříkal pot, což platí i o návštěvnících. Vzájemné předávání velkého množství energie, vyčištění hlavy, očistný proces, a to nejen díky Fénixovi. Koncert soboty.

Sto zvířat potěšilo početné publikum rytmem ska a reggae. Temperamentní píseň Lustr poslali Honzovi Kalinovi, který před rokem zemřel, do nebe. Kapele to jako vždy skvěle šlapalo, nový frontman Míra Barabáš dělá co může, zpívá dobře, ale já tam pořád vidím charismatického Honzu. Budu si muset zvyknout. Pozornější posluchači si nenechali ujít koncert Moniky Načevy s Michalem Pavlíčkem, který začínal silnou písní Nebe je rudý, a pokračoval dalšími skladbami z alb Možnosti tu sou... a Načeva. 

Hravost a lehkost kapely Midi Lidi 

Koncert brněnské kapely Midi Lidi uvedli moderátoři (tradičně vtipní a pohotoví Petr Prokop a Ondřej Bauer) tím, že dramaturgie se snaží prostřednictvím elektronické hudby přilákat i mladší návštěvníky. Načež Petr Marek, frontman skupiny, vyjádřil vděk EU, že zavedla povinné kvóty na účast elektronických kapel na festivalech. A v nadsázce se nesl i celý koncert. Lehký, vzdušný, hravý, kombinující elektroniku se živými nástroji, hlavně bicími a kytarou. Taneční set zakončila čtyřčlenná formace hitem („je to hit, ať chceš, nebo nechceš") Láska není švédský stůl. Kolikátý vrchol? Už to raději nepočítám. 

Jak se hraje v Americe? 

Klávesista Andy Čermák hrál v pátek s Framusem Five, v sobotu představil na Komorní scéně svůj sólový projekt. Svěže znějící, jemně melancholické písně jsou samozřejmě založeny na klávesách, Andy se zde prezentuje také jako zpěvák, místy dost divoký. Na Báře Polákové bylo narváno, její písně zněly mnohem rockověji než na deskách, ale já dal přednost The Carpenter Ants. Čtveřice chlapíků ze Západní Virginie to rozjela ve velkém a s naprostou přirozeností sázela jednu pecku za druhou. Jejich hudba vychází z blues rocku, ale výrazně je ovlivněna gospelem, soulem, jazzem nebo country. Bravurně ovládají své nástroje a všichni umějí báječně zpívat. Třeba pěvecké sólo hráče na varhany Marka Batese mi stále zní v uších. 

Brit Ashley Slater, mimo jiné spoluzakladatel slavných Freak Power, potěšil především milovníky funku. Rozzářený sympaťák střídal zpěv s hrou na trombón a plný, barevný zvuk mu pomáhali dotvářet další tři „dechaři", bubeník a hráč na hammondy. Na první pohled bylo patrné, jak si Ashley koncert užívá a jak má k naší republice blízko. Kdo si chtěl ještě zaskákat, mohl vyrazit na Zooblasters, kteří v tomto směru fungovali spolehlivě. Muzikanti vystupující ve zvířecích maskách svými rytmickými songy roztančili i ty nejunavenější návštěvníky. A je jedno, zda hráli ska, reggae nebo si udělali výlet na Balkán či do Afriky.

Závěr patřil kapele Zrní. Nebyl jsem si jistý, zda se jedná o vhodně zvolený zavírák. Písničky krásné, o tom žádná, ale dokáže „kladenskej uhelnej zen" se spíše přemýšlivějšími písničkami ovládnout velkou Hlavní scénu a zaujmout rozjeté nebo naopak pozvolna skomírající diváky? Pochybnosti mě opustily hned při první skladbě, pětice muzikantů dala přednost energičtějším písním a na pódiu zvládla skvělou show. Sklidila zasloužený aplaus, který si zaslouží celý festival. Tak zase 8. a 9. srpna 2025.

Foto: Petr Kahoun