Ghøstkid: Chci dělat věci po svém a bez kompromisů

Sebastian „Sushi” Biesler se v létě vrátil do areálu festivalu Rock for People se svým projektem Ghøstkid. Před jeho večerním vystoupením na letošním Rock for People Hope jsme se bavili o jeho předchozí kapele Eskimo Callboy, začátcích pod novou značkou, debutové desce, jeho osobní pohodě a samozřejmě i o aktuální pandemické situaci.

Hudební Knihovna: Ahoj, vítej zpátky na Rock for People. Hrál jsi tu s Eskimo Callboy v roce 2017, pamatuješ si něco z toho koncertu?

Sushi: Je to tak, už je to pár let. Pro mě je vždycky těžké si zapamatovat konkrétní koncert, ale vím, že jsme si to tu moc užili. Jsem velmi vděčný, že si tu můžu zahrát s Ghøstkid a že vůbec můžeme hrát na festivalu kvůli pandemii. Jsme nadšení a moc se těšíme, že můžeme hrát na tak skvělém festivalu jako je Rock for People.

HK: Svůj první festival jsi odehrál asi před měsícem na českém Fajtfestu a pokud se nemýlím, šlo o tvůj vůbec první koncert s Ghøstkid. Jak jsi to prožíval?

Sushi: Jo, to bylo zajímavé. Děláme všechno pro to, aby Ghøstkid fungoval dobře i jako živá kapela. Bylo to docela šílené, hrát první koncert na festivalu a zvlášť po tak dlouhé době, kdy se hrát nesmělo. První pocity byly ve smyslu „Ok, super, takhle si to pamatuju, tohle mi chybělo”. Bylo to pro nás dost speciální. Většinou je to s novou kapelou samozřejmě jinak. Většinou se nejdřív jedou malé turné, aby jsi o sobě dal vědět, ale my jsme rovnou začali na metalovým festivalu (smích). Měli jsme trochu problémy během koncertu, přece jen, hráli jsme spolu naživo poprvé, ale bylo to úžasný. Lidí bylo hrozně moc, přišlo mi, že se baví a to bylo skvělé. Nevím, jak to máte tady v České republice, ale v Německu by takovéhle akce proběhnout nemohly.

HK: Pořád to není dobré, ale jsme rádi, že tu můžeme být. Budu mluvit ze své zkušenosti na Fajtfestu, ale můžu říct, že lidi o Ghøstkid věděli a mnoho z nich se na váš koncert těšilo. Přestože jste ještě nikde nehráli kvůli pandemii, byli jste hodně vidět na Spotify, na Youtube máte několik klipů a určitě jste nebyli považováni za nějakou neznámou skupinu. Právě naopak. Můžeš nám prozradit, jak Ghøstkid vlastně vznikl? Projekt jsi oznámil hned po odchodu z Eskimo Callboy.

Sushi: S hudbou Eskimo Callboy už jsem se neztotožňoval. Necítil jsem se v té kapele pohodlně a cítil jsem, že potřebuji nějakou změnu, protože jsem už spoustu let neměl možnost psát vlastní muziku. Začal jsem pracovat na jedné ze svých starých skladeb, kterou jsem původně napsal pro úplně jinou kapelu a tam to začalo. Uvědomil jsem si, že psaní muziky a textů mě baví, chybělo mi to a znamená to pro mě hodně. Tak jsem se zkrátka musel rozhodnout. Působení v Eskimo Callboy už pro mě byla jen práce. Necítil jsem se tam dobře, ta muzika mě zkrátka už nenaplňovala a cítil jsem, že chci začít znovu a vybudovat něco svého. Samozřejmě jsem neměl tušení, co se bude dít, když z kapely odejdu. Byl jsem si ale jistý, že se musím soustředit plně jen na jednu věc. To jsem udělal a vznikl z toho Ghøstkid. Na začátku to bylo hodně tvrdé a náročné. Pořád to není jednoduché, ale jsem hrozně šťastný, že jsem se takhle rozhodl. Ghøstkid jsem na sto procent já a můžu prezentovat svůj příběh. Být autentický je ta nejdůležitější věc, protože mě to donutí a pomůže být lepším umělcem. Dalším aspektem je to, že se teď můžu vyjadřovat úplně jinými způsoby a dělat si věci po svém. Když hraješ v kapele s dalšími pěti muzikanty, tak je tam vždycky o všem diskuze a musíš dělat kompromisy. Teď vše dělám jen já a cítím se mnohem líp.

HK: Rozumím a jsem za tebe rád. Takže odchod z Eskimo Callboy byl přátelský?

Sushi: Řekl bych, že prostě nastal čas, abych odešel. Hodně se změnilo za posledních několik let a můj odchod bylo to nejlepší řešení pro všechny. Když se neztotožňuješ s muzikou, kterou děláš tak v kapele hraješ jen nějakou roli a jak jsem říkal, je to tvoje práce. Jsou to komplikované pocity.

HK: Jasně. Chápu, že to není jednoduché. Takže jsi se rozhodl dělat si věci po svém a jinak. Tak mi řekni, co se ti nelíbilo a jaké jsou ty největší rozdíly?

Sushi: Musím říct, že jsme si přestali rozumět i jako lidi. Teď jsme přáteli jen s bubeníkem Davidem (David-Karl Friedrich, v Eskimo Callboy od roku 2012, pozn. red.), ale s ostatními jsem od odchodu nemluvil. To je jedna zásadní změna. Chtěl jsem zkrátka prostředí, kde se zase budu cítit pohodlně. Ten největší rozdíl mezi Eskimo a Ghøstkid je určitě to, že hudba Ghøstkid je podstatně víc ponurá a vážná. Cítím to i na sobě, že chci vytvářet takhle orientované věci, můžeš to vidět i na logu a celkové image. Eskimo zkrátka dělají jiný druh muziky.

HK: Zkrátka cílí na jinou atmosféru. Image Ghøstkid je určitě někde jinde, i když se jedná o podobné žánry....

Sushi: Samozřejmě to zní podobně, protože je to pořád můj hlas. (smích)

HK: Samozřejmě, ale důležitější je to, co děláš jinak. Dost o Eskimo, nebudu tě trápit (smích). Loni jsi vydal eponymní debutovou desku a zajímá mě, jestli jsi cíleně chtěl ve své tvorbě využívat i více čistých vokálů? Napřiklad skladba „Sharks” je podstatně klidnější než ostatní.

Sushi: Není to tak, že bych se nutil a musel napsat vyloženě tvrdý song. Já vždycky začínám s vokály. Mám nějaký nápad na refrén a kolem toho skládám všechno ostatní. Tohle je něco, co jsem s Eskimo nezažil. Pro mě je vždy lepší začít s vokály, protože pak mě ve skládání nelimituje už napsaná hudba. Mě nejde tolik o to, aby ten výsledný song byl drsný. Důležité je, aby to byl dobrý song. Jestli tam screamuju nebo zpívám čistě není určující. Zkrátka záleží na tom daném songu.

HK: Musíš prostě cítit, že to takhle má být.

Sushi: Přesně tak. Je to všechno o tom příběhu, který ta daná píseň má vyprávět. Pokud mám pocit, že se vyjadřuji tím správným způsobem a má to správné vibrace, tak je to v pořádku. Nikdy bych se nenutil psát tvrdý song, pokud to tak necítím. Pokud mám pocit, že tenhle song má být klidnější, tak to tak prostě bude.

HK: Jasně. Pokud by ses nutil, znovu by to byla jen práce. Ještě mě řekni, proč jsi v názvu kapely a skladeb použil grafém ø a velká písmena?

Sushi: Říkal jsem si, že to vypadá cool (smích). Není za tím žádný příběh nebo odkaz.

HK: Ok. U tvé desky ještě zůstaneme. Máš tam velice zajímavé hosty. Jak ke spolupráci došlo?

Sushi: S Marcusem z Heaven Shall Burn (zpěvák Marcus Bischoff, pozn. red.) a Millem z Kreator (zpěvák Miland Petrozza, pozn. red.) jsme přátelé už dlouhou dobu. Známe se velmi dobře a prakticky stačilo zvednout telefon. Mille byl zrovna ve stejném studiu, když jsme nahrávali. Přemýšlel jsem, kdo by se hodil k songu „Supernøva” a napadlo mě, že Marcus bude ideální volba. U „This Is Nøt Høllywøød” to bylo zajímavé. Můj manažer byl na koncertě Hollywood Undead, kteří hráli s Papa Roach v Berlíně a dostal jsem od nich nabídku hostovat na nové verzi jejich singlu „Idol”, kde jsem zpíval německy. Na „This Is Nøt Høllywøød” už mě hostoval Timi Hendrix, kde rapoval německy, ale chtěl jsem předat poselství té skladby více mezinárodně. Tak jsem to udělal stejně jako Hollywood Undead, požádal je a nahrál „This Is Nøt Høllywøød” znovu s Johnny 3 Tears, kde rapuje anglicky. (George "Johnny 3 Tears" Ragan, zpěvák a baskytarista Hollywood Undead, pozn. red.). No, a na albu jsou obě verze. Žádné hostování nešlo přes label nebo management, všechno probíhalo na velmi osobní úrovni.

HK: Teď jsi na dalším festivalu v České republice. Budeme si všichni přát, aby se svět dal brzy do pořádku a mohl jsi hrát všude bez omezení. Jaké máš teď plány s Ghøstkid? Budeš se snažit co nejvíce koncertovat nebo už se chystáš psát novou muziku?

Sushi: Určitě budu psát novou muziku, ale chceme jet na turné. Nevím, jestli se to podaří, protože se situace mění prakticky každý den, ale snad se to podaří. Pořád jsme nemohli odjet pořádné turné k debutové desce, což nás hrozně štve. Ten dopad nové desky už je pryč, protože jsme ji vydali před rokem a půl. Tak doufáme, že to turné proběhne a konečně to album představíme na co nejvíce místech. (prosincové turné bylo zrušeno včetně koncertu v Praze a přesunuto na jaro 2022, pozn. red.)

HK: Je to nepříjemné, že desku nemůžeš představit naživo a ten zájem postupem času opadá.

Sushi: Přesně tak. Prakticky ten hlavní důvod, proč píšeš novou desku je, aby jsi ji mohl zahrát naživo. Tu možnost bohužel nemáme a nikdo z toho nemá radost. Situace je prostě taková.

HK: Vidím v tom jediné pozitivum, a to takové, že fanoušci budou hladoví po živé muzice, až tohle všechno skončí. Budou vděční za každý koncert a ten restart bude určitě divoký.

Sushi: Souhlasím, tohle jsme už v malé míře zažili. Tam bude zase jiný problém. Jakmile tohle skončí, fanoušci budou najednou strašně přesyceni koncerty a nastane opačný extrém. Všechny kapely budou chtít hrát, všechny festivaly budou lákat na zajímavé jména a najednou bude na trhu spoustu možností, což způsobí, že ta poptávka bude hrozně rozprostřená. Pokud se budeme bavit o finanční stránce věci, tak tam je problém podobný. Kapely si možná nebudou moci dovolit headline turné a musíme doufat, že přežijí agentury a labely, které ty velké turné dokáží zprostředkovat. Teď všichni nějak přežíváme, ale já se snažím zůstat pozitivní. Protože jsem založil Ghøstkid, tak se pořád cítím dobře a pořád můžu dělat co chci.

HK: Když tohle zmiňuješ, máš nějaké vysněné místo, kde by jsi chtěl s Ghøstkid vystoupit?

Sushi: Wacken by byl skvělý. S Eskimo jsme tam hráli asi dvakrát nebo třikrát a bylo to fantastický. Mě je ale ve finále jedno, na jak velkém pódiu hrajeme nebo jak velké turné jedeme. Já si prostě užívám, když hrajeme naživo. Na koncertě se cítím jako doma a je jedno, jak velký ten koncert je. Teď se jako doma cítit nemůžu (smích). Na celé té pandemii mi nejvíce vadí, že nemůžeme hrát. To mi nejvíce chybí. Je mi jedno, kde hrajeme. Hlavní je, že je to zábava a užíváme si to my i fanoušci pod pódiem.

HK: O tomhle to celé je, že ano?

Sushi: Určitě, bez fanoušků by nic takového neexistovalo. Čím více lidí pod tím pódiem je, tím samozřejmě lépe. Hlavní ale je, abychom se všichni bavili a měli z toho radost.

HK: Na desce Ghøstkid máš deset různých skladeb, budeš hrát všechny nebo máš v plánu hrát i nějaké covery, třeba od Eskimo Callboy? (smích)

Sushi: Ani hovno, to jsem hrál deset let (smích). Budeme hrát většinu debutové desky, nové skladby ještě nemáme. Vynecháme tu baladu (smích), to se nehodí (skladbu „Sharks”, pozn. red.). Budeme mít delší intro, nějaké skladby protáhneme a podobně. Určitě nebudeme hrát „This Is Nøt Høllywøød” dvakrát v jiných verzích, to naživo nedává smysl. Takže to ve finále znamená asi 8 skladeb.

HK: Je to vždycky trochu zvláštní, když je zájem o přídavek a kapela nemá nic dalšího, co by mohla zahrát. Maximálně dát nějaký song znovu. Ale tak to je, nějak se začít musí.

Sushi: Jo, tohle jsme taky zažili. Je to trochu zvláštní, ale uděláme všechno pro to, aby se koncert povedl.

HK: Díky moc za tvůj čas, užij si koncert a přeji hodně sil. Snad se tu zase někdy potkáme.

Sushi: To by bylo super. Taky díky, měj se.