Desáté narozeniny slaví Longital novou desku

A to je všetko?, je název nového alba slovenské kapely Longital, kterou si včera nadělila ke svým narozeninám. Je to totiž právě deset let, co se skupina Dlhé diely přejmenovala na Longital. Bratislavský křest kapela chystá 20. května v prostorách Café Berlinka a ten oficiální pražský proběhne 19. června na festivalu United Islands.  



Akustické album vzniklo i díky tomu, že se do sestavy po třinácti letech vrátil k Shině a Danu Salontayovi bubeník Marián Slávka, který s nimi ještě pod názvem Dlhé diely nahrával už album Tu. Vydařený společný koncert ve znovu nalezeném triu na Waves Bratislava a vzájemný lidský a hudební souzvuk znamenal začátek další éry kapely a přísun nové energie. 

„V čase, kdy jsme se nejvíc zabývali elektronikou a naše skladba byla dokonce oceněná v soutěži labelu Ninja Tune mezi top ten remixy kapely Coldcut, jsem měl zvláštní zážitek. Sedli jsme si do čajovny v Praze na Václaváku, kde hrála akustická hudba, která mě úplně zhypnotizovala. Připomenula mně mých prvních deset let s akustickou kytarou. Cítil jsem v té hudbě kov, vůni dřeva a odlítajících třísek," popisuje Dan jeden z klíčových momentů Longital na cestě k novému zvuku. Na mysli měl kapelu Young Gods a jejich album Knock on Wood.  



Longital sáhli po už dříve vydaných skladbách. „Vždycky jsme si říkali, že by bylo skvělé někdy nahrát písničky, které už jsou aspoň trochu ohrané, s jinou energií – jako kdyby právě vznikaly. Předtím jsme všechny desky dělali tak, že hudba současně vznikala a hned jsme ji nahrávali. Nebyl mezi tím téměř žádný prostor. A vlastně ani odstup. Navíc texty mám už natolik zažité a událo se tolik věcí, že už vím přesně, co mi chtěly říct. A je to možná ještě celé tak, že složíš píseň, potom ji intenzivně několik roků hraješ a věci, co v ní mnohokrát opakuješ, se stanou. Kdoví," přemýšlí zpěvačka a baskytaristka Shina.    

Longital svou novinku nahrávali naživo, bez editování a dodatečných laboratorních úprav, což kvituje i staronový bubeník Marián Slávka. Tento způsob nahrávání byl pro něj výzvou. „Zavřeli jsme se do jedné místnosti a naráz hráli. Zachytili jsme momenty a situaci, ve které se momentálně nacházíme. Při poslouchání jsem mnohokrát zacítil hudbu jako takovou. Někdy se cítím až cynicky, ale tato hudba mě jednoduše vtahuje zpět. Má energii, výpověď a autentičnost, což je pro mě velmi důležité."


Foto: Ivana Šataník