Colours of Ostrava je hudebním rájem pro alternativní povahy

Moje první zkušenost se slavným festivalem Colours of Ostrava v Dolních Vítkovicích byla krátká, leč intenzivní. K návštěvě jsem si vybral pátek, tedy třetí festivalový den, kterému vévodila největší hvězda celého festivalu Lenny Kravitz. Ostravský multižánrový festival je známý svou pestrostí a koktejlem různých světových hudebních žánrů a já se těšil na nějaké zajímavé objevy.

Hudební program festivalu v pátek zahajovala Lenka Filipová pod uměleckým jménem Lenny. Na hlavním pódiu České spořitelny v horkém odpoledni bojovala s velkým teplem, ale odměnou jí bylo spolupracující publikum. To si užilo skladby z aktuální desky „Heartbreak Culture” z roku 2022, ale i závěrečný hit „Hell.o” z debutové dsky „Hearts”, kterým mimo jiné zahajovala květnové domácí mistrovství světa v hokeji. Lenny všemi deseti považuji za kvalitní zpěvačku se světovou produkcí a na velké festivaly rozhodně patří.

Po krátké prohlídce industriálního areálu jsem šel zkontrolovat populární tuzemský pár, který obsadil druhé velké pódium s titulem T-Mobile. Herecký a hudební pár Jordan Haj a Emma Smetana v blízkosti herní zóny dokončovali svou popovou show, kterou sledovaly davy fanoušků. Ti se během pozdního odpoledne pomalu vraceli do areálu po náročných festivalových nocích a areál postupně bobtnal. Tvorbou partnerů je nenáročný, lehký popík, který rádiové posluchače neurazí, ale nic příliš vzrušujícího nenabízí. Herecké nadání a velkou dávku extrovertismu v sobě nezapřou, místy však z koncertu dělali trochu teatrální stand-up, až se zdálo, že hudební složka je pouze druhořadá.

Původní plán vyrazit na holandské disco popové Son Mieux byl odložen kvůli pátečnímu výpadku IT služeb. Kvůli nim totiž nemohla dorazit íránsko-holandská zpěvačka Sevdaliza, která měla večerní slot. Tam se kvůli její neúčasti posunul právě holandský ansámbl a čas na stagi České spořitelny byl operativně přiřknut kapele JhenYueTang z Taiwanu. Pětice přivezla zajímavý mix rock’n’rollu a tradiční čínské muziky. Na místní tradice poukazovaly i obličejové barvy a folkové tance, který předváděl zpěvák Wang Da-Wei. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se pánové inspirují moderním rockem ze západu, jelikož jejich tvorba nápadně připomíná některé nu-metalové velikány ze Spojených států. Zdvojené hlasy, divoké hlasové intonace i styl hry baskytaristy Yu Chu-Hana napovídaly, kterou kapelu mají členové rádi. Výraznou postavou byl Sung Meng-Wei, hráč na dechový nástroj zvaný suona. Ten vydává pronikavý a osobitý zvuk, který znovu jasně napovídá, z jaké kultury tato parta pochází. Fanoušci zpěvačky Sevdalizy prominou, ale jsem rád, že k této změně došlo (Sevdaliza nakonec na festival dorazila a koncert odehrála v sobotu, pozn. red.). Velice zajímavá záležitost a unikátní pojetí moderního metalu/rocku.

Na chvíli jsem se otočil na Full Moon stagi, kde dokončovali svůj set slovenští Meowlau X Val. Nový drum’n’bass/dreampopový projekt producentky Laury Jaškové a zpěvačky Valentiny Vlkové v poslední době sbírá úspěchy například v podobě jejich skladby „Daydream”, která byla nominovaná na populární Radio Head Awards. Tuto skladbu jsem sice nestihl, ale byla to zajímavá zastávka. Dvojici doplňuje ještě bubeník Vladoš Paška a ačkoliv to není žádná elektronická nirvána, jedná se o příjemnou kombinaci relativně dynamických rytmů a klidných vokálů. Publikum se na malou stage téměř ani nevešlo a příště by bylo vhodnější je zařadit na pozdější čas a dát i větší prostor.

Vzápětí jsem se vydal na druhou pochůzku zase přes T-Mobile stage, kam přijeli sousedi tentokrát ze severovýchodu. Polské sexteto Kwiat Jabłoni hraje převážně folk pop lehce říznutý elektronikou a při pozdním odpoledni se zde na prvního zahraničního hosta počet diváků téměř zdvojnásobil. Zpěvačka Katarzyna Sienkiewicz se k divákům snažila promlouvat češtinou, nicméně když se její mužský kolega Jacek Sienkiewicz zeptal, jestli je tu někdo z Polska, vyrostl v publiku les rukou. Humorných momentů se objevilo několik a tuzemští diváci si mohli procvičovat polskou výslovnost ve velmi poklidné atmosféře za zvuků mandolíny, banja nebo kláves. Polský folk/bluegrass v závěru doplnila i zpěvačka Ewa Farna, které se dostalo velmi bouřlivého přivítání i od samotné kapely.

Ušel jsem jen pár kroků, ale hudebně jsem se ocitl na druhé straně světa. Vystoupila zde taiwanská zpěvačka Sauljaljui s kapelou, se kterou kombinuje folk a pop s důrazem na tamní folklor, ale s vlivy world music i latinské hudby. Jestliže se vám to zdá nekombinovatelné, máte do jisté míry pravdu. Africké rytmy střídaly ty latinské, které zase přešly do asijské kuchyně. Byl to takový nečitelný světový fusion, který sice místy zněl stravitelně, ale moc chytrý jsem z něj nebyl. Většina kolemjdoucích využilo prostor před Orlen stage k odpočinku na trávě, ale našli se i tací, které zpěvačka se silným vokálem roztancovala.

S úderem osmé hodiny už přišli na řadu slíbení belgičané Son Mieux. Sedmičlenná kapela se věnuje výrazně tanečnímu indie popu, který sám o sobě není bůhvíjak nápaditý nebo unikátní. Vzbuzovali pozornost spíše svými outfity a sympatickým párty přístupem. Zpěvák Camiel Meiresonne celým koncertem protančil s úsměvem na tváři, a nepřekážely mu ani jeho boty na vysokých podpatcích. Velkou pozornost poutal baskytarista Timo Prins, který vypadal, jako kdyby měl Jack Black hlavní roli ve filmu Barbie. Houslistka Maud Akkermans si během koncertu zatrsala snad s celou kapelou. Zejména se zpěvákem Meiresonnem tvořila zábavný pár, a společně udržovali dobrou náladu. Všichni muzikanti přispívali k příjemné diskopopové atmosféře a posun na pozdější hodinu se ukázal jako výborný krok.

Ještě v průběhu koncertu na hlavním pódiu jsem vyrazil na poslední kolečko areálem. Na Full Moon Stage jsem pár minut ztratil s chorvatsko-slovinskou dvojicí Freekind. Dámy Sara Ester Gredelj a Nina Korošak-Serčič po společném studiu na umělecké škole v Grazu založily r’n’b kapelu s přesahy do jazzu a neosoulu, i s elementy mluveného slova, popř. rapu. Velmi decentní muzika, která útočí na emoce, působila po diskotékové show až moc vážně a já si chtěl udržet trochu dynamičtější náladu.

Proto jsem pokračoval až na druhou stranu areálu. Na Fresh stagi tam dokončovali svou afrobeatovou show pánové z kapely Onipa. Čtveřice oslavuje pestrost afrického kontinentu ústy zpěváka a perkusisty Kweka Sackeyho. Ten pochází z Ghany, jeho spoluhráči na syntezátor, kytaru a bicí jsou britové. Společně tvoří zajímavou fúzi afrických beatů, syntezátorové elektroniky a nezaškatulkovatelné energie, která roztančila velmi početný dav. Sackey k vystoupení přispíval i africkými tanci a spojení tribálního základu s melodickými vyhrávkami a lehkým elektronickým podkresem fungovalo náramně. 

Naživo naopak příliš nezaujali němci Tangerine Dream. Kapela, jejíž příběh je velmi zajímavý, obsadila T-Mobile stage a měla být poslední hudební lahůdkou před rock’n’rollovou hvězdou večera. Navíc to měla být jediná čistě elektronická podívaná, kterou jsem během své krátké návštěvy na Colours viděl. Tangerine Dream je kapela, která vznikla už v roce 1967 a svou inovátorskou vizí stála na samotném počátků dnes populárních žánrů jako EDM, ambient nebo trance. Po smrti zakladatele a kapelníka Edgara Froese v roce 2015 jeho manželka svolila, aby kapela jako taková pokračovala v činnosti, a tak se stalo, že v kapele nepůsobí žádný ze zakládajících členů, což je samo o sobě rarita. Služebně nejstarším muzikantem je skladatel a multiinstrumentalista Thorsten Quaeschning, který v kapele působí od roku 2004. Tangerine Dream jsou mistry atmosférického elektronického ambientu, který bych si dovedl představit jako soundtrack k vesmírným filmům nebo k arkádovým videohrám. Naživo, i díky velmi vlažnému startu, to však nesedlo a po krátké návštěvě jsem vyrazil dál. Zpětně mě to trochu mrzí, ale nelze být u všeho. Snad někdy příště. Kapelu minimálně doporučuji jako atmosferický podkres pro kreativní činnosti.

Odchodu jsem litoval prakticky okamžitě, protože další volba padla na kapelu Mouvman Alé z francouzského ostrova Réunion. Jejich koncert na Orlen stage byla nepopsatelná šílenost. Půjčím si popis, který prohlásil kamarád - Dave Grohl na drogách. Kromě toho, že zpěvák Franswa Virassamy-Macé americkou legendu nápadně připomínal, do mikrofonu nesrozumitelně huhlal a ani při pozdějším poslechu vlastně nedokážu určit, o jaký jazyk se zpěvák snažil. Hudebně to byla nezachytitelná kakofonie všemožných latinskoamerických elementů, kterou jsem se ani nepokusil jakkoliv rozklíčovat. Ne, děkuji.

Jelikož ještě zbyl nějaký čas, než bylo nutné zaujmout pozici před hlavním pódiem, vydal jsem se ještě naposledy do útrob průmyslového areálu k Full Moon Stage. Za velmi decentního osvětlení tam vystupovala tuzemská skupina The Ecstasy Of Saint Theresa. Kapela s bohatou a spletitou historií se nedávno vrátila na pódia a sáhl po ní snad každý multižánrový festival. Protože jsem je na Rock for People nestihl, chtěl jsem se seznámit alespoň tady. Jedna z nejúspěšnějších českých kapel v zahraničí nyní působí jen jako dvojice, kterou tvoří duchovní otec kapely Jan P. Muchow a zpěvačka Kateřina Winterová. Toto duo se hluboce ponořuje do alternativních popových vod, v nichž loví éterickou shoegazeovou elektroniku se sametově klidným hlasem zpěvačky. Krátká návštěva mě zaujala, ačkoliv to nebyl žánr, který by mě úplně naladil na závěr večera. Snad se ještě potkáme za příznivějších okolností.

V poměrně pozdní čas, až ve tři čtvrtě na jedenáct, měl konečně začít hlavní koncert třetího dne. Rocková ikona Lenny Kravitz dostala na festivalu plnohodnotný dvouhodinový slot, který sliboval kytarové blaho a otisk rock’n’rollové éry 90. let. Proč se to povedlo jen z části, se můžete dočíst v samostatném článku.

Po koncertě Lennyho Kravitze moje jednodenní putování po festivalu Colours of Ostrava skončilo. První návštěva tohoto pestrobarevného festivalu byla příjemná a zajímavá. Hudební rozsah festivalu je obdivuhodný a je zde možnost výrazně nakouknout do hudebního zákulisí mnoha kultur a oblastí, včetně zajímavých žánrových spojení. Nicméně se nebudu přetvařovat. Není to úplně můj svět a hudební nabídka mi až na světlé výjimky příliš nesedí. Jsem zvědavý, s jakými hvězdami přijdou organizátoři příští rok a případně si rád krátkou návštěvu zopakuji.

Úvodní fotografie pochází z facebookové stránky festivalu Colours of Ostrava.