„Hudba je pro mě psychoterapie i inspirace“, říká Lenka Dusilová

11. října se na pultech obchodů objevilo první živé album Lenky Dusilové a její kapely Baromantika. Počin, který vyšel na DVD i CD pod názvem Live at Café v lese, byl pokřtěn začátkem října v pražském klubu Jazz Dock, kde koncert uvedl svým sólovým vystoupením britský zpěvák Justin Lavash. Ten se autorsky podílel na skladbě Brother, která je součástí novinkové desky. Při této příležitosti Hudební knihovna přináší rozhovor s jednou z nejvýraznějších zpěvaček současné české hudební scény, Lenkou Dusilovou.

HK: Nahrávky nového DVD a CD Live at Café v lese vznikaly v prostorách kavárny ve Vršovicích. Proč zrovna zde? Byla to jasná volba, protože ke kavárně máte zvláštní vztah nebo jste se v kapele rozhodovali mezi více místy?

LD: „Ne. Koncepce místa vyšla od režiséra Tomáše Zilvara, se kterým jsme před tím točili klip k písni Baromantická v produkci VICE. Já jsem se mu svěřila, že nemám natočený žádný živý koncert a že mě baví koncerty intimního rázu, kdy člověk vidí muzikantům hodně do kuchyně. On mi řekl, že by takový koncert hrozně rád natočil. Je to velký příznivec a považuji ho za důležitého člověka pro Baromantiku. Nejen umělecky ´úřaduje´ na území Vršovic, jež jsou jeho milovanou lokalitou. Díky současnému společenskému podhoubí tedy Baromantiku obrazově zasadil do této čtvrti. V Café Sladkovský jsme v jeho režii natočili klip Baromantická a živák jsme natočili ve sklepě sousedící kavárny Café v lese. Je to menší prostor, kde se nám podařilo zachytit intimitu koncertu, publikum jistě ocenilo, že můžou zblízka vidět muzikantům do kuchyně, jak hrajou."

HK: Na novém albu najdeme kromě skladeb z alba Baromantika také tři předělávky Vašich starších písní. Kdo je vybíral? Velmi mě překvapila Pro Tebe, kterou mají Vaši fanoušci zažitou v původním znění…

LD: „Nápad udělat zrovna tuhle skladbu byl Patricka Karpentskiho. Aranž je fakt skvělá a pro mne velmi překonává tu původní. Po letech má pro mě tahle písnička fakt novej rozměr. Posledních pár let jsem ji hrozně nerada hrála i přesto, že mám ráda její text, kterej pro mě má osobní význam. Další starší skladba Vlčí oči má původní aranž, která jí prostě sluší a nemá smysl ji předělávat. Třetí recyklovaná skladba je Noni Jam, což je píseň, která pro mě byla hrozně důležitá. Otevírá mou druhou sólovou desku Spatřit světlo světa. Byla to píseň, která mě očisťovala z temnýho období. Říkala jsem si, že má atmosféru, která by se k Baromantice hodila. A Beata Hlavenková pro ni připravila novou a silnou aranž."

HK: Na poli současné české hudební scény jste nesporně ikonou. V rámci turné vystoupíte také v Košicích. Jak je to s Vašimi fanoušky na Slovensku?

LD: „Nejsem si úplně jistá. Vedle Baromantiky hraju hodně sólový koncerty nebo občas jezdím v duu
s Beatkou Hlavenkovou. Na jaře jsem si udělala pětidenní turné na Slovensku. Jela jsem od Košic přes Bystrici, Trenčín, Bratislavu. Jela jsem sólové koncerty po malinkých klubech zhruba pro sto lidí a vždycky byly plný. Myslím, že nějaký lidi si mě pamatujou ještě z období Lucie či Čechomoru. Jak je to s lidma, který mě objevili v současnosti nevím, ale doufám, že je tam pár lidí, který objevili Baromantiku a Eternal Seekers. Nedělám si však iluze."

HK: Během své hudební kariéry jste prodělala značný žánrový přerod. Stejně jako se vyvíjela Vaše hudební dráha, vyvíjel se vkus Vašich fanoušků. Jde publikum za Vámi nebo se mění?

LD: „Hodně jsem ztratila, ale hodně jsem našla. Hlavně se tím příliš nezabývám. Jsem totiž dost citlivá na to, když mi někdo říká, jakou hudbu bych měla dělat. Sama nejlíp vím, jak cejtim a co mě v hudbě uspokojuje. Spousta lidí má ráda období, kdy jsem zpívala se Sluníčkem a jsem pro ně už dávno mrtvá. To mě nezajímá. Chci hrát pro publikum, který je momentálně naladěné na podobný struně. Nemůžu za to, že se to mění. Je to nějaký vývoj a naopak mě to vzrušuje a pořád mi to přináší nový prožitky. Nejsem typ muzikanta, kterej by chtěl celý život jezdit s neustále totožným repertoárem. Hudba je odraz mýho života. Je to pro mě psychoterapie i inspirace."

Sólovka nebo spoluautorská deska?

HK: V příštím roce by mělo vyjít ve spolupráci s Baromantikou nové album. Můžete k němu něco prozradit?

LD: „Moje čtvrtá sólová deska se jmenuje Baromantika, ke které vznikl producentský hudební tým Tin Soldiers – Viliam Béreš, Patrick Karpentski a Beatka Hlavenková. Po tomto albu se z producentského a autorského týmu stala regulérní hudební kapela Baromantika, která umí společně psát hudbu, má potenciál, velké hráčské schopnosti a našla si vlastní hudební jazyk. Do současnosti jsme toho spolu už hodně zažili a vytvořili a máme za sebou hodně koncertů, společnou práci na mé sólovce a vydáváme živák. Ta kapela stále ještě nezískala tolik pozornosti, kolik si myslím, že by si zasloužila. Řekla jsem si, že místo toho, abych řešila svoje další sólový album, že bych s touhle partou ráda udělala spoluautorskou desku."

HK: V jaké fázi se deska nachází? Jste na začátku?

LD: „Od ledna sbíráme nový materiál a máme docela dost nástinů na skladby. Od nadějných fragmentů až po hotové aranže s texty, se kterými si hrajeme. Vlastně jsme s tou deskou docela daleko (smích)… co do materiálu. Ale ještě je dost práce. Deska spatří světlo světa hned po prázdninách roku 2014."

HK: Pojďme úplně jinam. Spolupracujete se souborem Spitfire Company, se kterým jste strávila srpen na festivalu v Edinburghu. Za představení One Step before the fall jste získali jednu ze čtyř udílených cen. Jak jste si čas tam užívala?

LD: „Splněný sen něco takového zažít. Bylo to jistě pro některé z nás náročné, ale vytvořila jsem si tam vlastní úkryt, abych měla svoje soukromí, možnost schovat se před tím blázincem.
Bylo třeba šetřit - soubory bydlely v bytech po šesti lidech. Proto je to někdy psychicky náročný. Na tohle už jsem trošičku princezna. Jinak to byl pro český zájezd fakt úspěch. Myslím, že za Čechy tam byly vybrané dobré taneční companies, které obstály v konkurenci. Denně se v Edinburghu hrálo asi na 2 400 představení. Není jednoduchý se prosadit v takové kvantitě umělců. Měli jsme štěstí, že jsme byli oceněni Herald Angel hned po prvním týdnu."

HK: Chystáte něco podobného – propojení hudby s divadlem?

LD: „Výlet do Edinburghu s představením One step before the fall pro mě byla dost velká a nečekaná satisfakce. Mohla jsem se podívat do zahraničí a líhnou se nabídky na festivaly evropského formátu. Do té spolupráce jsem šla s tím, že se něco naučím, ale počítala jsem i s tím, že si na tom vylámu zuby. Vůbec jsem nečekala, že to bude mít takový přesah a že mi to přinese tolik novýho. Obzvlášť nonverbální divadlo je pro mě, hudebníka neustále hledajícího nový formy sebevyjádření, velkou inspirací. Se Spitfire Company nás ještě možná nějaká spolupráce v budoucnu čeká."

HK: V jednom z rozhovorů jste řekla, že v současné době není zcela snadné shánět finance. V souvislosti s Vaší spoluprací s Justinem Lavashem jsem si vzpomněla na Moniku Načevu, která s britským písničkářem natočila album vydané díky finanční podpoře fanoušků, kteří si ho předobjednávali. Přemýšlela jste, že byste zkusila tuto formu sponzoringu?

LD: „Moje čtvrtá sólovka – Baromantika vznikla v podstatě svépomocí. Určitá část šla z rodinnýho budgetu. Nešla jsem cestou přímýho fundraisingu, ale na koncertech jsem mluvila o tom, že mám roztočenou desku, kterou jsme začali nahrávat na vlastní náklady. Chtěla jsem zůstat hodně nezávislá a koketovala i s tím, že bych si ráda zkusila tu desku vydat. Bohužel jsem vedle sebe neměla manažera, který by mi s tím pomohl. Ale tím, že jsem na koncertech o točení nové desky svépomocí mluvila, podařilo se mi sehnat podporovatele. Tyhle věci opravdu fungujou. Fanoušci jsou hodně ochotný podpořit lidi, který maj rádi, kterých si vážej. Je to dobrá forma a jsem ráda, že se to teď v Čechách hodně rozjelo. Fundraisingu se však nevyhneme ani s novou deskou. Náklady na částečné nahrávání ve velkém studiu jsou značný."

Nutit lidi hledat skrytý půvab

HK: Kromě živého alba máte také nový web…

LD: „Mno, je tak rok starý. Na ten předešlý už se fakt nedalo koukat (smích). Myslím, že období Baromantiky si zaslouží dobrej vizuál. Jsem za něj vděčná Ondřejovi Klosovi, který vymyslel koncept a grafiku webu. Web je hodně bohatej, i když není úplně jednoduchý se na něm orientovat. Ale Ondřej to má rád, když jsou lidi nucený namáhat trochu hlavu a hledat skrytý půvab."

HK: Odkud se s Ondřejem Klosem znáte?

LD: „Dělal před pár lety web pro Eternal Seekers, což nám tenkrát zprostředkovala agentura Impresario, která Eternal Seekers dělala management. Tímto děkuji mnohokrát za tento kontakt. Když před dvěma lety vznikala deska Baromantika, stálo to dost peněz a já byla trochu zoufalá, že už nemám na nový web. Dala jsem dotaz na facebook, jestli by se nenašel nějaký šikovný nadšenec, který by chtěl web udělat. Přihlásilo se pár lidí, ale když se ozval Ondřej, tak jsem neváhala neb mám s jeho prací velmi dobrou zkušenost. Je chytrej a velmi vkusnej."

HK: Často spolupracujete s různými hudebními tělesy a muzikanty. Koho Vy sama ráda posloucháte. Můžete jmenovat někoho, kdo Vás v poslední době na hudební scéně zaujal?

LD: „Už dlouho mě nic tak nezaujalo, jako když jsem poprvé před lety slyšela třeba Sigur Rós nebo Góreckiho či PJ Harvey. Za poslední roky mě ovlivnil asi přítel Martin Janecký, lidi z Baromantiky a v poslední době i setkání s Davidem Kollárem ze Slovenska, což je experimentální kytarista. Upozornil mě na některé severské experimentální muzikanty a instrumentalisty. Hodně mě zaujal vokální projev, barevnost a vlastně dlouholetá tvorba zpěvačky Sidsel Enderson. To je norská zpěvačka. Dáma, která od popu dospěla k hodně experimentálnímu projevu, kterej je hrozně zajímavej. Hraje si s tělem a zvukem hlasu úplně jinak. Zajímavá a zatím nedostižitelná inspirace."