„Do tvůrčího procesu na albu Emotikon se zapojila celá kapela“

Skupina UDG již za několik dní obohatí český hudební trh o další CD. V pátek 11. března vyjde v pořadí páté studiové album této původem ústecké party pod názvem Emotikon. Do zákulisí příprav Hudební knihovnu.cz pustili bubeník Tomáš Staněk (Jugi) a kytarista Tomáš Volt Vohradský. Prozradili nejen, jak vznikaly jednotlivé písně, ale i to, co jsou ochotni pro své fanoušky podstoupit a čím si naopak jejich příznivci mohou získat sympatie kapely.     

Náš rozhovor začíná u Jugiho notebooku, na kterém mi ukazuje přebal desky Emotikon…

HK: Je to váš návrh nebo práce grafika?

Jugi: „Máme člověka, kterýho si dovolím tvrdit, můžeme nazývat dvorním grafikem. Dělal pro nás všechna alba, kromě prvních EP, je to Maťo Mišík."

HK: Dáváte mu konkrétní zadání, název alba nebo má volnou ruku?

Volt: „Řekneme název desky nebo o čem ta deska je. On pošle nějaký návrhy a my některý vybereme. Často se jeho představa shoduje s naší."

Jugi: „Tady musím říct, že kromě názvu desky si vyžádal i muziku a texty. Probíral se tím, nechal to na sebe působit a pak z něj vypadl právě tenhle návrh."

HK: Probíhá v kapele hlasování? Nepředpokládám, že je to vždy jednomyslně odsouhlaseno.

Volt: „Hlasování probíhá formou rozesílání e-mailu. Většinou polovina kapely odpoví pozdě, tak má smůlu (smích). Ne, na tomhle jsme se shodli všichni."

Jugi: „Někteří si dali kvůli tomu i mail do telefonu, aby hlasování nepropásli."

HK: Volte, říkal jsi, že Maťovi řeknete, o čem deska je. Jste schopní popsat, o čem je právě novinkové album?

Volt: „To je spíš otázka na Jugiho jakožto na textaře"

Jugi: „Vyloženě se nedá říct, o čem deska je, ale z každý desky vypadne nějaký leitmotiv. Ten se promítne do názvu i do celýho vizuálu. To znamená, že tady u tý desky vyšel leitmotiv emotikon, a to značí, že je to hodně emotivní album."

HK: Někdy se CD jmenuje podle písničky, tady to tak není.

Volt: „Původně jsme chtěli, aby se deska jmenovala Kentauři a na obalu měla být naše dvojčata Pavel a Petr – napůl kůň a napůl Vrzák, ale pak si kluci pořídili maily do telefonu." (smích)

HK: Jak dlouho jste na desku sbírali materiál? Obsahuje 16 skladeb, což by spoustě kapel vystačilo téměř na dvě alba.

Volt: „Začalo to pomalým procesem od poslední desky Akrobat, kterou jsme vydali na konci roku 2012 a od tý doby jsme pravidelně jezdili na soustředění do Doubice u Rumburku, kde skládáme. Třeba kytarista Bohouš dal dohromady nějaké riffy a postupně jsme to rozvíjeli na zkouškách. Byla to průběžná práce, ale poslední rok byla hodně intenzivní."

HK: Nemyslíte, že 16 skladeb je na jednu desku přece jenom dost?

Jugi: „Možná jo. Ale tady je to daný tím, že do tvůrčího procesu se zapojila celá kapela. Dřív bylo autorství většinou jasně rozdělený mezi kytaristu Bohouše a zpěváka Petra. Tentokrát měli všichni chuť pracovat, proto je těch písniček víc. Primárně se nesnažíme dělat všechno tak, jak je to zvykem."

Volt: „Neznamená to ale, že jsme měli jen 16 písniček, bylo jich víc a proběhl výběr."

HK: Stejně jako minulé album, i toto jste nahrávali s producentem Arminem Effenbergerem. Navíc jste přibrali Jara Lukáče. Proč právě tato dvojice?

Volt: „Znovu jsme nahrávali s Arminem, ale teď jsme zvolili jiný přístup. Na rozdíl od předchozí desky, jsme se víc soustředili na kytary, na tý minulý, bych řekl, jsme se pustili trochu do elektroniky a byla tam víc znát práce producenta, než tady. Dohodli jsme se, že to uděláme trochu živější, proto jsme zvolili jiného člověka, který nám to bude mixovat."

Jugi: „V zásadě živost byla hlavním cílem u téhle desky. Chtěli jsme co nejvíc přenést energii, kterou vyzařujeme na koncertech, na tu nahrávku. Nebyli jsme si jistí, jestli se nám to podařilo na poslední desce. Proto jsme bubny točili ve studiu SONO, kde je velký sál a dobře tam vyznívá přirozený dech nástroje, zbytek jsme natáčeli u Armina ve studiu. Co jsme oceňovali už při minulé spolupráci, on slyší, co je tam zbytečné, co funguje naživo, ale na nahrávce ne. Aby byla ta živost co nejvíce znát, nechali jsme mix na dalším člověku, který k tomu mohl přistoupit s čerstvou hlavou. Umí vystihnout určité momenty, které jsou tam důležité. Touto kombinací jsme dospěli k výsledku, se kterým jsme spokojení. "

HK: Snad na všech albech máte hosty. Výjimkou není ani to aktuální. Koho jste si pozvali tentokrát?

Volt: „Máme tam tři hosty. Našeho kamaráda Jakuba Děkana, který s námi spolu s kapelou ATMO Music jel na podzim turné. Právě proto nám přišel jako vhodný host, že už s námi má něco víc společného. Ze stejného důvodu jsme pozvali Mirku Miškechovou, která hostovala s Xindlem X, se kterým jsme taky jeli šňůru a teď jedeme znovu. A posledním hostem je mladá nadějná zpěvačka Rina, o který zatím asi lidi nevědí, ale my si myslíme, že se o ní v následujícím roce bude mluvit hodně. Z nepěveckých hostů nám zahostovali Vojta Kalina z Pipes and Pints a perkusionista Thoki."

HK: Kde jste na Rinu narazili?

Jugi: „Spolu s kamarády Majkláčem a Tondou mám malý vydavatelství, který se zabývá hledáním mladých talentů. Rina je jeden z objevů právě RedHead Music. Je to výjimečná zpěvačka, u který jsem cítil, že bychom ji na desce měli mít. Obecně u nás platí, že se rádi spojujeme s mladýma lidma, ať na turné nebo formou hostování. Cítíme se mladí, chceme hrát pro mladý publikum a tohle je takovej nástroj, jak se představit dalším lidem, jak si mladý publikum udržet. Je to perfektní, protože starý zůstávají a mladí přibývají."

HK: Zmínili jste, že na turné se často spojujete s dalšími kapelami. Na konci roku jste měli šňůru s ATMO Music, což je formace dost stylově odlišná od té vaší. Neměli jste z toho trochu strach?

Volt: „Upřímně já jsem se docela bál. Byl jsem z toho nesvůj, měl jsem za to, že ATMO Music mají úplně jinou cílovou skupinu posluchačů. Ale hned u prvního koncertu jsme zjistili, že ta kombinace funguje skvěle. My nemáme žádné ortodoxní fanoušky a ani fanoušci ATMA nejsou vyhraněni vůči jednomu stylu. Bylo to zajímavý, netradiční spojení, které dopadlo na jedničku."

Jugi: „Moje zkušenost je taková a stále se mi potvrzuje, že lidi chodí především na muziku. Škatulkování je spíš přežitek. Nepřemýšlí nad tím, jestli jedna kapela hraje rock a druhá rapuje. Musím říct, že jsme počítali s tím, že po vystoupení ATMO Music pár lidí odejde. A v Ústí nám promotér řekl, že po jejich koncertě odešli dva lidi. Což dokazuje, že lidi se chodí na koncerty hlavně bavit."

Volt: „A je to jasný důkaz toho, že nás v Ústí dva lidi nemají rádi." (smích)

HK: Máte i nové promo fotky, je to tak?

Jugi: „Nejsou úplně nové, ale můžeme říct aktuální."

HK: Dobře. Teď jedete turné s Voxelem a Xindlem X. Určitě jsou posluchači, kteří půjdou víc na jednoho z vaší trojice. Dejme tomu, fanoušci Xindla X budou chtít zjistit, kdo jsou UDG, podívají se na vaše fotky a uvidí Jugiho v šatech. Můžete pro ty, kteří vás neznají, tuhle image vysvětlit?

Volt: „Řekněme si narovinu, lidi od Xindla jsou taky divný." (smích)

Jugi: „Třeba jeden hraje na banjo, chápeš to? Já jsem v šatech, on hraje na banjo. Každý máme něco. (smích) Teď vážně. Je to taková tradiční věc. Od doby, kdy koncertujeme, vymýšlím pořád nějaký srandy. Dlouho jsem hrál v sukni a teď hraju v šatech. A z nějakého důvodu, který mi zatím není plně odtajněnej, to lidi hrozně baví."

Volt: „Nám už to někdy přišlo trapný a říkali jsme Jugimu, ať už si ty šaty nebere. On si je teda neoblíkl, ale po koncertě chodila spousta lidí a ptala se, co se stalo, kde má šaty. Zjistili jsme, že nám to už asi zůstane navždy."

HK: Co byste neudělali pro fanoušky…

Jugi: „Ono to ty fotky rozsvítí. Naše stylistka přinesla na focení i růžový botky a z těch jsem byl nadšenej!"

Volt: „Ale úplně nerozumíme tomu, proč se Jugi takhle převlíká i na zkouškách." (smích)

HK: Deska Emotikon vychází pod vydavatelstvím Warner Music, na minulé desce jste pracovali se Supraphonem. Museli jste někdy dělat v tvorbě ústupky s ohledem na to, kdo vám desku vydává?

Jugi: „Ne, vůbec. Jednu desku jsme si vydávali sami, což jde, ale je s tím spojená strašná spousta práce. Proto má smysl vydávat album pod nějakým labelem, kde je tým lidí, kteří se tomu věnují, mají kontakty. Co se týká Warneru, tak tam jsou lidi, kteří milují svou práci a mají nasazení. To mi u jiných vydavatelství chybělo."

HK: Pojďme od desky k živému hraní. Kromě turné jste si odskočili zahrát do Londýna, jak jste se k této nabídce dostali?

 Volt: „Byla to spíš náhoda. Organice, která to pořádá, dělá v Londýně pravidelně česko-slovenské koncerty a teď přišla řada na nás. Zahráli jsme společně se slovenskou kapelou Smola a Hrušky, což jsou naši kamarádi a byl to naprosto neskutečně dobrej večer. V Londýně jsme zůstali na pár dní a výletovali."

Jugi: „Já myslím, že to spojení úplně náhodný není. Před dvěma lety jsme jeli společný turné a povedlo se, řekl bych, že je to tedy ohlas na tu úspěšnou šňůru."

HK: Album Emotikon vyjde 11. března, budete ho křtít?

Volt: „Křtů možná proběhne víc. Uprostřed turné máme naplánovaný koncerty v Praze (29. a 30. 3. v Lucerna Music Baru, poz. red.), což bude vyvrcholení celý šňůry. Ale je možné, že budeme křtít na více zastávkách, protože je to dobrý obohacení koncertu."

Jugi: „Může to záviset i na tom, jestli někdo z fanoušků přinese šáňo."

HK: Děkuji za rozhovor.

Foto: Roman Černý