„Čím je člověk starší, tím víc má co říct“, tvrdí písničkářka Maella

Talentovanou písničkářku Maellu jsme Vám nedávno na našem webu představovali. Její debut, EP It´s Coming, který vydává domácí label Tranzistor, je již dostupný v digitální podobě. Fyzické CD bude k zakoupení na křtu v neděli 12. června v Malostranské besedě v Praze. Uprostřed příprav na velký koncert jsme Maellu požádali o rozhovor, ve kterém odhaluje nejen zákulisí své tvorby, ale i své inspirační a motivační zdroje.

HK: Maella jsi jen ty? Začínají se totiž objevovat hlasy, že jméno Maella zastřešuje celou kapelu.

Maella: „Ne, tak to není. Jsem to já, je to ve zkratce moje jméno. Samozřejmě mám důležitý vztah s kytaristou Daliborem Hrubešem, který se mnou píše, i s basistou Martinem Drahoňovským. Ale Maella jsem já sama za sebe."

HK: Od čtrnácti let jsi hrála s několika kapelami. Zakládala jsi je ty nebo ses přidávala už k hotovým skupinám?

Maella: „Nikdy jsem do žádný nepřišla. Vždycky jsem si to všechno vedla sama. Naposledy byl problém ten, že ostatní v kapele, brali muziku jako hobby a já to chtěla začít dělat fakt vážně. Tak jsem se sešla s mým současným basistou Martinem, se kterým jsme se už dobu dobře znali.  S kytaristou Daliborem jsme si taky hudebně hned sedli. Kapela kolem Maelly stojí na přátelské bázi. Nehledala jsem si muzikanty, Dalibor i Martin byli ve chvíli, kdy jsem chtěla začít hudbu dělat naplno, kolem mě."  

HK: V září začneš studovat v Londýně skladbu. Myslíš, že studium právě tohoto oboru Tě nejvíc obohatí? Proč ses nerozhodla třeba pro zpěv nebo nástroj?

Maella: „Rozhodla jsem se pro songwriting, protože nevystupuju jako zpěvačka. Já ty věci skládám a prožívám. Proto se mi, v mém případě, nelíbí označení písničkářka. Představím si holčičku, která běhá po louce a zpívá písničky. Ale to je jen moje asociace. Jinak to samozřejmě beru, jsem písničkářka. A proč ta skladba. Potřebuju se zdokonalit v aranžích, harmonii. Zpěv zvládnu a kytara mi slouží jako nástroj ke skládání, je to doprovodný prvek. Nejsem kytaristka."

HK: Chystáš se do Londýna, teď ses vrátila z Paříže. Jaký jsi tam měla program?

Maella: „Mám kamaráda Francouze, kterýho jsem náhodou potkala tady u nás. V Paříži pořádá open micy, což je vzácnost, tam to není zas tak obvyklý jako v jinejch zemích. Už mě tam několikrát zval, zatím mi to nevycházelo, tak teď jsme na týden vyrazili. Hráli jsme každý den na jedné akci, skvělá zkušenost. Jiný město, jiný lidi, zkrátka zážitek, nová inspirace. A mám dokonce i francouzskou písničku. Na škole jsem měla velkou ústní zkoušku, takovou maturitu, kde jsem se měla představit. Abych si zapamatovala ten projev, bylo mi asi čtrnáct, nahrála jsem si ho do počítače jako písničku. Asi před rokem jsem si ji poslechla a úplně jsem si říkala, že je fakt dobrá. Ten text je jednoduchej a o mně, ale to je jedno. Na koncertech ji ráda zpívám."

HK: Opravdu jsi hodně pracovala s hudbou, jak vidím…

Maella: „Jo. Hrozně mi to pomáhalo. Říkala jsem si, že bych i ráda připravila materiály ostatním lidem, že by je jenom poslouchali. To je nejlepší na zapamatování."

HK: Tvůj táta je jazzový muzikant. Jak reagoval, když jsi přišla s tím, že se chceš živit hudbou? Byl hodně iniciativní nebo Tě nechává a jen občas s něčím poradí?

Maella: „Táta byl hodně odtažitej. Nebyl to ani ten tatínek, který by mi dal milion věcí, abych to mohla dělat, ani tatínek, kterej by mě sekýroval. Všechno mi ukazoval, ale nikdy mě do ničeho nenutil. Dával mi vždycky velkou volnost, abych se formovala sama. Až v poslední době, když jsem si nadefinovala vlastní směr, to co opravdu chci, tak mi hodně pomohl."

HK: Hudbu si chtěla dělat odjakživa nebo jsi měla ještě jiný zásadní koníček?

Maella: „Hodně mě bavil tanec. Dělala jsem salsu, MTV dance, to byly takový kabaretní věci. Hrozně ráda jsem měla třeba Christinu Aguileru. Jednu desku měla jako kabaretní show a ta se mi šíleně líbila, furt ji mám ráda. Pak jsem si hodně oblíbila filosofii a literaturu. Přemýšlela jsem, že bych studovala filosofii. Přijde mi dobrá v kombinaci právě s hudbou, kterou sděluješ nějaký myšlenky."  

HK: Teď, když ses rozhodla pro hudební dráhu, nemáš obavy, že se všechno nemusí vyvíjet podle Tvých představ? Třeba, že Tě posluchači zařadí do nějaké škatulky, kam nechceš. Nebo myslíš, že tím, že jsi vyrostla v hudebním prostředí, jsi na to připravená?

Maella: „Jsem na to asi připravená. Určitě mě na tyhle situace připravili rodiče, ale spoustu věcí si beru i z rozhovorů nebo biografií lidí, který mě inspirujou. Třeba Peter Gabriel. V takových lidech vidím schopnost jít si za svým přes všechny překážky. Všichni tihle muzikanti, nebo i jiný umělci, který jsou fakt úžasný, nebyli na začátku respektovaný. Díky vytrvalosti a pracovitosti si dokázali prosadit to svoje. A v to já věřím. Taky už jsem teď zažila situace, kdy mi někdo říkal, že by to mělo být jinak, než jsem řekla já, ale stejně jsem si to nakonec udělala po svym. V tuhle chvíli se nechci nechat ovlivnit pochybnostma."

HK: Máš už jasnou představu, kam budeš svou tvorbu směřovat? EP, které jsi vydala je klidnější, ale říkáš, že máš ráda kabaret. Neláká Tě vytvořit něco dravějšího?

Maella: „Ráda si ze všeho, co mě baví, beru charakter. Třeba v tom kabaretu je tajemnost a je to trochu sexy. Než, abych se kroutila před lidma, chci mojí hudbou vystihnout atmosféru, jak třeba ten kabaret na lidi působí. Show mám ráda, třeba tu Christinu Aguileru nebo Arianu Grande, ale já taková nedokážu bejt."

HK: Můžeš říct něco k pěti písničkám, které obsahuje Tvé EP? Kdy a jak vznikly?

Maella: „It´s Coming jsem napsala před třema rokama. Je o klukovi, kterýho jsem poznala na dovolený. Fotil a říkal, že nemá inspiraci. Taky jsem ji zrovna na psaní muziky neměla. Dohodli jsme se, že on vyfotí fotku a já na ni napíšu písničku. Murderous Hands jsem napsala se svym klukem, taky nějak před dvěma rokama. Vznikla ráno po tom, co jsme se pohádali. Empty Words je o rozchodu s klukem. Pamatuju si, že jsem brečela, když jsem ji skládala. Sometimes je na EP nejnovější, ta vznikla minulý léto. Nahrávali jsme je všechny loni v srpnu a musím říct, že od tý doby jsem napsala spoustu dalších písniček. Tyhle i ty nový věci zahraju na křtu. Všechny moje písničky jsou hodně stylově rozdílný. Písnička Fly Away je hodně atmosférická. Pak mám jednu takovou hodně rockovou věc, která je inspirovaná filmem Kráska dne. Je o mladý holce, která se vdá, ale protože ji nebaví její manžel, přes den chodí do bordelu. Tyhle témata mám v písničkách hodně."

HK: Jsi hodně inspirovaná filmy a knihami…

Maella: „Hrozně mě baví tajemno. Každej člověk v sobě má něco zvláštního, co nedává hned najevo nebo ani neví, že to má nebo to společnost utlačuje. Proto mě třeba fascinuje Twin Peaks. Ukazuje to, jakej život je. Nic není prvoplánový, nikoho nemůžeš hned odhadnout. Ta různorodost lidí a situací."

HK: Už nyní je možné si Tvoje EP koupit v digitální verzi. Jakou formu ty preferuješ, stahuješ si hudbu?

Maella: „Je to kombinace. Doma máme hrozně moc CDček, máme spoustu vinylů, poslouchám gramofon. Byla jsem vedená ke kvalitě, ale žiju jako každej jinej člověk, takže stahuju. Furt poslouchám hudbu. Nemůžu nikam jít, aniž bych neposlouchala muziku. Už když jsem byla malá, tak jsem jednou odmítala jít do školy, protože jsem nemohla najít sluchátka. Jsem na poslechu hudby úplně závislá."

HK: Navštěvovala jsi anglické školy. Posloucháš vůbec českou hudbu?

Maella: „Moc ne. Vyrůstala jsem na anglických písničkách. Táta mi od malička pouštěl Stinga, Petera Gabriela, starší desky Madonny. Pamatuju si, že když jsme jezdili na dovolený, vždycky něco z toho hrálo v autě. Z český hudby mám ráda takový ty legendy, Marsyas, Blue Effect nebo Mišíka. Ani ve škole jsme se neučili český lidový písničky, dělali jsme ty dětský anglický. Hudební cit jsem získávala v týhle době a z anglicky zpívaných písniček. Anglická výchova je, ve srovnání s českou, hodně muzikální. Pořád jsme dělali něco s hudbou, třeba když jsme se učili matiku, zpívali jsme o číslech. Proto mi je ta anglická hudba bližší."

HK: Co posloucháš v poslední době nejvíc?

Maella: „Teď ujíždim na živáku Petera Gabriela, jsem do něj úplně zamilovaná. Je to génius. Mám ráda starší věci, Stinga třeba, pořád se k těmhle věcem vracím. Mark Knopfler mě baví nebo Led Zeppelin. Z novejch věcí mě baví něco od Ariany Grande. Je sice blbý se pořád obracet dozadu, je potřeba s tím pohnout někam dál, ale zatím mě nic natolik neuchvátilo."

HK: Myslíš, že to jde vymyslet něco nového?

Maella: „Vždycky to jde. Lidi to nečekaj a pak se to stane. Nikdo nečekal, že přijde Elvis Presley. Bude to těžší a těžší. Je lehký říkat, že se nemůže nic stát, než se snažit něco vytvořit. Jsou věci, který si člověk nedokáže představit a stanou se. Kdo věděl, že přijde mobil? Máme milion možností, daleko víc, než kdysi. Ale to neznamená, že jsme limitovaný ve vývoji. Je zajímavý přijmout tu výzvu a zkusit přijít s něčím novým."

HK: Můžeme říct, že se Ti teď plní sny, budeš studovat v Londýně, vydalas EP jako Maella. Máš ještě nějaký další sen nebo cíl, kterého chceš dosáhnout?

Maella: „Mám jedinej cíl, dělat hudbu. Nemám žádnej záložní plán, protože to beru tak, že to pak neděláš na 100%. Motivujou mě výzvy. Vím, že to nemusí bejt jednoduchý. Ale ty negativní věci mě nakopávaj. Nechci mít záložní plán, protože takhle vím, že musím jít za tímhle cílem. Někdy si říkám, proč jsem s tím nezačala už dřív."

HK: Děsí Tě, že je kolem spousta, někdy ještě dětí, které jsou hodně motivované?

Maella: „Když se na to podívám povrchově, tak ano. Ale na druhou stranu vím, že chci tvořit něco většího, něco, co nebude jen na chvíli a bude se to týkat celýho života. Chci si to pomalu vybudovat a vím, že to trvá. Hrozně důležitá je mentalita. Teď ve dvaceti jsem úplně jinej člověk, než jsem byla v šestnácti. Člověk se furt vyvíjí. Stáří je podle mě pozitivní věc. Dnešní doba vytvořila image mládí. Ale já myslím, že je to naopak, že čím je člověk starší, tím víc má co říct. Takže jsem spokojená s tím, jak to je. Radši poctivě a postupně."

HK: Děkuji za rozhovor.