Arakain 2019: dobro i zlo v každém z nás

Na tom, že Arakain obdržel zlatou desku za prodej poslední studiovky Jekyll & Hyde, opravdu něco bude! Pozor, pozor – toto prohlášení není aktualita, ale spíše pozorné ohlédnutí za zmíněným albem, které i po roce neustále přehrávám a nepřestávám se divit. Možná jsem ještě více nadšen než loni, když jsem album slyšel poprvé a ani na potřetí mne nedokázalo chytit, tedy kromě skvělé duetní hitovky Jen Vaše ruce, v níž společně excelují Honza Toužimský a naše (pop)rocková královna Lucie Bílá.

Jekyll & Hyde má totiž skryté kouzlo, které opravdu vnímavý (a trpělivý!) posluchač objeví až po mnoha posleších. Jako by naše metalová legenda vypilovala svůj již 18. disk s intenzivní důsledností a velmi pečlivou energií, která zanechá pozdější trvalé stopy. Možná je to i tím, že kytarová trojka Mirek Mach, Jirka Urban a Zdeněk Kub funguje ve skupině už od legendárního debutu Thrash the Trash, který shodou okolností získal ve své době také zlatou desku. Jejich dokonalá souhra je právě ono společné energetické jádro, které i nyní stále kreativně hoří a dokáže překvapivě podniknout bezchybné riffové výlety do všech zákoutí metalového hájemství jako tomu bylo i v případě nezvykly dlouhého, ale stylotvorně rozmanitého alba Arakadabra před 4 lety.

Jekyll… přitom začíná stoprocentní hitovkou Dnes ještě ne, která svižně odsýpá pod kytarami Mirka a Jirky a melodický refrén zpívaný Honzou je tutovkou pro živé koncerty. Když jsem tuto skladbu slyšel poprvé, říkal jsem si, že to album bude pecka, jenže pak se na fandy vyvalí pomalejší valivé skladby, ke kterým je třeba si pozorně hledat cestu. Přesto jsou ale na více poslechů pozoruhodně chytlavé!

Druhá píseň Znal bych rád je šlapavá hymna, ve které kytary slušně burácí ve společném zápřahu a nad nimi se lehce vznáší Honzův zpěv. Není to ale žádný vycpaný vokál, naopak, Honza zpívá soustředěně, se správným chraplákem a zároveň uzemněně, v jiném rozpoložení, než ve svém epickém projevu z rockových oper. Jak v této, tak i v další skladbě Šestý smysl, která střídá thrashovou zuřivost s temnými až doomovými pasážemi v refrénu, nenechává nikoho na pochybách, že je pevně usazený v roli zpěváka a tvůrce emocí každého songu. Obě skladby navíc umně prosvětlí originální sóla obou kytaristů.

Sociálně kritické texty jsou na tomto albu možná ještě více přítomné než na předchozích počinech. Jak v Znal bych rád, kde zní brutální motto „Pravdu diktuje, kdo má větší kvér…", tak třeba v další syrové pecce Kompromis, ke které kapela udělala znepokojivý videoklip. Na albu se textově podíleli mimo kytaristů i Pepa Michálek, frontman Forrest Jump a Protheus z Dymytry. Hudebně se Arakain více semknul, skladby působí sevřeněji, s hlubším poselstvím než na rozmáchlém předchůdci. Na Arakadabra bylo tolik stylových přemetů, že celek nebylo možné nějak uchopit. Jekyll a Hyde je oproti tomu v dobrém slova smyslu komornější, „intimnější" deska, ale to neznamená, že by kapela v roce 2019 stagnovala, že by po 30 letech nudila nebo nějak vyměkla. To vůbec ne! Dokáže vypustit pevné heavy kousky s melodickými motivy a optimistickým vyzněním – např. Sny dávají křídla, která má velký hitový potenciál i díky svému textu – ale i tak brutální kovové smeče jako je dunivý Hathor nebo powermetalový Hřích.

Musím se však opakovat: nečekejme hity na první poslech, ale promyšlené písně, vždy se silným vnitřním poselstvím. Bicmen Doxa je stejně jako na předchozím nahrávce intenzivně přítomný, kulometný tam, kde má být, rozvláčný v táhlých pasážích, jak se na náladově ponuré skladby sluší. Vůbec celý název desky příznačně ladí k náladám a vyznění písní. I když nejsou všechny o známé literární postavě doktora Jekylla a pana Hyda, jakoby se jeho dvojznačná, rozervaná osobnost, atmosférický leitmotiv z beletrie, projevovala ve feelingu po sobě jdoucích songů. Tu je nářez, tam je valivý rytmus, někde se pospíchá, aby se pak zpomalilo a ukrylo svoje tajemství. Příkladem jsou v nejlepším slova smyslu progresivní písně: To, co chceš mít nebo Síť. V druhé jmenované Honza nezvykle experimentuje se zastřeným hlasem a kytary sekavě dřou, aby se kolem druhé minuty zlomily do riffující souhry, do které vpadne nádherné sólo. Tohle je pecka a virtuózní vrchol kytarové práce!

Jedenáct v dobrém smyslu slova nabušených písní rozjitřuje emoce, aniž by sklouzlo k nějaké povrchnosti nebo zbytečnému balastu. Závěr je strhující, protože titulní song, který celou desku uzavírá, je silnou monumentální skladbou. Žádný extrovní nářez, ale také žádný optimismus, nýbrž dusně atmosférický a ponurý song o temných zákoutích naší duše. Nechybí jak horrorové chroptění, tak krásné sólo ve stylu darkmetalových Moonspell! Ikonická postava románu Roberta Louise Stevensona umně partě skladatelů pro tuto desku rozhodně posloužila. Jako by tematicky poukazovala na aktuální situaci moderního člověka, který může ztratit sebeovládání; syndrom Jekyll-Hyde se totiž na netu objevil před 8 lety jako popsaná psychická porucha.

Album Jekyll & Hyde je nejvíce atmosférické dílo v hudební kariéře skupiny. Dramaturgií vzdáleně může soupeřit s kultovním vrcholem 90. let, deskou Apage Satanas, kde svého vokálního vrcholu dosáhl původní zpěvák Aleš Brichta. Jsou sice tací, kteří na něj nedají i dnes dopustit a i po 20 letech budou hudrovat, že Arakain byl jenom Aleš, ale tito skalňáci by měli trpělivě proposlouchat všechny desky s Honzou Toužimským, opravdu všechny, a zjistili by, že i jeho éra má své osobité kouzlo.

Nač se vracet k zuřivému thrashi, který byl symbolem revolučního dmutí v 90. let a korespondoval s naším společenským vývojem a změnami? Arakain si v té době odehrál své, Aleš vyřval své emoce naplno. Nyní je pravý čas užít si s kapelou čerstvou progresivní krev, kterou právě Honza přinesl před 15 lety do skupiny. Pokud nepočítáme jeho hostování na albu Warning!, je Jekyll & Hyde jeho šestou řadovou deskou se skupinou. Stejně jako se jeho vokál krásně vycizeloval k čitelnosti, aniž by ztratil tu pravou metalovou živočišnost, tak i celkové vyznění arakainovských desek od té doby získalo novou pulsující energii. Takovou, kterou i přes temnější vyznění alba je naplno slyšet při živých koncertech. Jejím nejreprezentativnějším symbolem z novinky je již zmiňovaný duet Jen Vaše ruce.

Možná, že přeháním v záplavě kvalitních metalových desek, které se v posledních letech objevily, ale stojím si za názorem, že alba téhle letité kapely jsou vždy ukázkou poctivé heavymetalové práce, kde i po takové době nechybějí neotřelé nápady, zajímavé melodie, přičemž ona živelná energie se neztrácí! A takový je právě Jekyll & Hyde. Svou tvář schovává pod roušku emocí, ale umí se masivně rozbouřit, prudce nakopnout, najednou zdánlivě zklidnit a pak trpělivě vyčkávat, co bude dále.

Osobně mi na albu chybí pouze čistokrevná balada ve stylu posledních dvou pomalých songů z předešlé nahrávky: Nenávidím a Ve vlasech tvých. Anebo něco jako odzbrojující hit Chtěl bych Ti říci, který je v unikátní akustické verzi jedním z nejúžasnějších emotivních šlágrů skupiny, a to mluvím pouze o éře Honzy za mikrofonem. I přes tuto malinkou výhradu je Jekyll & Hyde špičkovou nahrávkou, kterou bych zařadil mezi 5 nejlepších alb skupiny po roce 2000, přičemž v minulém roce šlo o heavymetalový skvost!