„Chtěli jsme si udělat srandu z typických šlágrových pořadů," vysvětluje zpěvák rakouských Kontrust

Na festivalu Rock for People se kromě slavných zahraničních hvězd představily i kapely, na které velká slává teprve čeká a zatím mají roli černých koňů. Mezi takové skupiny patří i rakouská šestice Kontrust, která si získává popularitu s každým koncertem a budí pozornost zejména svým vystupováním. Skupina okolo zpěváka Stefana a zpěvačky Agaty vystupuje v tradičních folklórních kostýmech a v hudbě se mísí rock'n'roll, reggae i folkové rytmy. Kapela Kontrust oficiálně vznikla v roce 2001, na svém kontě máí 4 alba a velký potenciál. Před jejím vystoupením jsem si popovídal se zpěvákem Stefanem Lichtenbergerem a kytaristou Mike Wolffem.

Hudební Knihovna: Opravte mě, pokud se mýlím, ale v České republice jste zatím nevystupovali příliš často, je to tak?

Mike: Zrovna jsme se o tom bavili. Poslední koncert jsme měli v Praze asi před třemi roky. Jinak jsme tu už párkrát hráli, asi čtyřikrát, pětkrát.

Hudební Knihovna: Poprvé ale na takto větším mezinárodním festivalu?

Stefan: Určitě. Toto bude zatím nějvětší akce v ČR, kde budeme hrát

Hudební Knihovna: Jaká jsou vaše očekávání od tohoto žánrově rozdílného publika?

Stefan: Je to první den festivalu ...
Mike: ... Tak budou všichni šílení a hodně opilí. Jakmile přijdeme na pódium, měli by být připravení na pořádnou párty.

Hudební Knihovna: Jsem si jistý, že připravení budou.

Mike: Co ty děláš na festivalu první den?

Hudební Knihovna: Jako všichni, hodně se pije. Je potřeba dodržovat pitný režim.

Mike: Přesně. Chlastáš a je ti úplně jedno, kdo hraje. Prostě jdeš a paříš.

Hudební Knihovna: To je pravda, festival je hodně i o objevování nových kapel.

Mike: Stejné to je i u nás.

Hudební Knihovna: Vaše muzika by se dala velmi obecně označit jako crossover. Zjevně kombinujete různé styly a různá tempa a každý ve vaší hudbě může slyšet různé vlivy. Mně osobně vaše hudba evokuje trošku Guano Apes, trošku Skindred. Souhlasíte? Kde se berou nápady na vaši tvorbu? Berete si příklad z moderních mladých kapel nebo se necháváte inspirovat i kapelami z osmdesátých, devadesátých let?

Mike: Zajímavé. Každopádně Skindred jsou mnohem lepší než Guano Apes.
Stefan: Naše hudba je směs všeho možného. Samozřejmě posloucháme hudbu osmdesátých a devadesátých let. Jsou kapely a písně z této doby, které máme rádi a posloucháme.
Mike: (Hrdě ukazuje na své tričko Iron Maiden) Třeba Rage Against the Machine, Soulfly a podobné skupiny.
Stefan: Když děláme na nových písních, nemáme žádný plán, že například vezmeme melodii Iron Maiden, tempo Soulfly a basovou linku od někoho jiného.
Mike: Všechno je to pořád hudba. Hudba je nestárnoucí. Pokud je muzika dobrá, neexistuje žádné datum expirace. Může to být Led Zeppelin ze sedmdesátých let, může to být Skindred z loňského roku.

Hudební Knihovna: Jak jste se vůbec jako rakouská kapela dali dohromady s vaší zpěvačkou Agátou (Agata Jarosz je z Polska, pozn. red.).

Stefan: Původně jsme hledali druhého mužského zpěváka (smích). Je to tak. To se úplně nepovedlo. Chtěli jsme vytvořit něco nového, dělat věci jinak. Když jsme začínali skládat kapelu na konci devadesátých let, nebylo příliš mnoho kapel se dvěma zpěváky, kteří mají jiný styl a zpívají jiným způsobem. Samozřejmě byly kapely se dvěma kytaristy, kteří občas zpívali také, ale dva zpěváci jako takoví, to nebylo tak běžné jako dnes. Pár měsíců jsme pracovali s jedním chlapíkem ze Švýcarska, kterého jsme znali několik let. Pak jsme dostali email, který začínal slovy, doteď si to pamatuju : "Ahoj. Já jsem Agata. Vím, že nejsem chlap, ale fakt chci hrát ve vaší kapele" (Smích). Bylo to vážně vtipné. Chtěli jsme původně zpěváka, ale řekli jsme si, proč to nezkusit. Byli jsme nakonec otevření všemu. Agata přijela, rozumněli jsme si po lidské i hudební stránce od začátku a hraje s námi doteď.

Hudební Knihovna: Takže i když jste chtěli něco jiného, nakonec to myslím dopadlo dobře i když to byla náhoda.

Mike: Byla to úplná haluz, ale klape nám to.

Hudební Knihovna: To moc rád slyším. Dopředu se omlouvám, ale nemůžu odejít, aniž bych položil otázku ohledně vašeho image. Na pódiu se představujete v tradičních fólklórních kostýmech, byla to vaše vize s kapelou od začátku nebo se snažíte o propagaci rakouských tradic a zvyků? Nebo si jen ze sebe děláte legraci?

Mike: Od každého trochu (Smích). Ne, nic takového.
Stefan: Ten první impuls bylo natáčení videoklipu k písni Bomba. Úplně původně jsme si chtěli jen udělat legraci z těch typických rakouských, německých, bavorských šlágr pořadů, kde se všichni usmívají, vtipně tancují a všechno to vypadá příliš uměle.

Hudební Knihovna: Rozumím, u nás v Česku je to úplně stejné.

Mike: Jasně, každá země má něco takového.
Stefan: Jak jsem říkal, chtěli jsme dělat věci jinak, a když jsme natáčeli video pro song Bomba, chtěli jsme si z toho udělat legraci a velmi jsme se u toho nasmáli. Byla to velká zábava.

Hudební Knihovna: Povedlo se vám to skvěle, to musím říct. Poslední videoklip jste natočili loni k písni Dance v podobném duchu, můžeme se těšit na nějaký další videoklip? Nebo se budete soustředit na novou desku?

Stefan: Obojí. Je to jen otázka času. Pravděpodobně budeme mít ještě nový videoklip snad ještě letos.
Mike: Video bude určitě dříve, než nové album. Na obojím pracujeme, je to na cestě.

Hudební Knihovna: Bude se pravděpodobně jednat o píseň z aktuální desky Explositive, je to tak?

Mike: Velmi pravděpodobně. Nemůžeme ti to říct, ještě to nevíme (smích). Musíme si udržet nějaké tajemství.

Hudební Knihovna: Jasně. Každopádně se budeme těšit. Nedávno jsem narazil na článek o Kontrust, který se věnoval vašemu vystoupení na Polském Przystanek Woodstock festivalu v roce 2011. Dle oficiálních informací vás sledovalo asi 300 000 diváků, což z tohoto koncertu dělá nejvíce navštívenou show rakouské kapely v historii. Jaký z toho máte pocit, držet tento rekord?

Mike: Pokaždé, když jsem ve frontě v supermarketu, všem říkám, že jsem hrál před třemi sty tisíci fanoušky, ale nikdo mě nepustí dopředu. Nechápu, že to nefunguje (smích).
Stefan: Je to určitě příjemné, ale neznamená to pro mě nic zásadního. Bylo to určitě skvělé hrát před takovou spoustou lidí, ale nic se pro nás nezměnilo.

Hudební Knihovna: Určitě máte na tento koncert dobré vzpomínky.
Stefan: Samozřejmě, bylo to úžasné.
Mike: Myslím, že když jsme všichni odešli z pódia po tom koncertě, museli jsme to rozdýchat. Bylo to neuvěřitelné. Na festivalech podobné velikosti jako je Rock for People můžete z pódia vidět do poslední řady. Zkrátka ten dav lidí někde končí. Na koncertě na Woodstocku byli lidi všude, kam oko dohlédlo. Tam ten dav lidí nekončil. Bylo to dechberoucí.

Hudební Knihovna: To si neumím představit. Rock for People je podstatně menší, než takovéto megalomanské evropské festivaly.

Mike: To je jasné. Tady se sejde asi kolik lidí? Dvacet, čtyřicet tisíc?

Hudební Knihovna: Pravidělně asi kolem 25 - 30 tisíc lidí.

Mike: Aha, ok.
Stefan: Ale je to tady super.
Mike: Jasně, moc se nám tu líbí.

Hudební Knihovna: Hrajete na festivalech rádi nebo preferujete spíše klubové koncerty, kde všichni chtějí vidět jen vás?

Mike: Asi oboje.
Stefan: Jo, oboje. Pro nás to není zas takový rozdíl. Může to znít jednoduše, ale my si jen hrajeme to svoje, víš jak to myslím. Samozřejmě se snažíme komunikovat s publikem, aby se cítili součástí naší show. Festivaly jsou super, vždycky je příjemné hrát venku, zvlášť v takovém krásném počasí a prostředí. Je to možná jednodušší hrát pro větší publikum, protože jsou zkrátka otevření všemu a hledají nové kapely. Když hrajeme v klubu a lidi jdou přímo na Kontrust, všichni znají texty a viděli nás třeba už desetkrát a my zkrátka musíme ...
Mike: Musíme se snažit, protože fanoušci v klubu mají velká očekávání a musíme se pro ně předvést.
Stefan: Přesně tak. V klubu od tebe lidi očekávají, že ta jedenáctá show bude lepší než těch deset předchozích a musíš se snažit je něčím překvapit a příjít s něčím novým, co ještě neviděli. 

Hudební Knihovna: Jsem si jistý, že tady získáte nové fanoušky. Co tedy dnes můžeme očekávat od vaší show? Předpokládám, že bude plná energie.

Mike: Bude plná energie a bude to nahlas. Uvidíte nás v lederhosen (rakouské / německé fólklórní kožené kalhoty, pozn. red.), kšandy a copánky budou létat vzduchem. Budeme šílení, hrát naši hudbu a necháme tam všechno.
Stefan: Jo. A Mike bude hrát nahý.
Mike: Jasně a kytaru budu mít na zádech, abyste se všichni mohli pokochat (smích).

Hudební Knihovna: To zní velice zajímavě. Nemůžu se dočkat.

Mike: To jsi asi jediný (smích)

Hudební Knihovna: Kromě toho, jaké jsou plány pro Kontrust na zbytek roku?

Mike: Máme ještě spoustu dalších koncertů na festivalech, třeba ve Švýcarsku. A vypadá to s námi dobře. Vypadá to, že se to rozjíždí a koncertů bude více a více. Co se nových věcí týče, diskutujeme o tom, jak a co to bude. Něco určitě brzy vypustíme, nevíme ještě, jestli to bude videoklip, EP, album nebo něco jiného. Zkrátka něco nového. Protože Explositive vyšlo už v roce 2014, tedy před třemi lety, takže teoreticky bychom měli vydat něco nového.
Stefan: Nebylo to v roce 2015?
Mike: No, bylo to v listopadu 2014. Zrovna včera jsem se na to díval. Tři roky? Čas letí až moc rychle. Co se tedy od nás může čekat? Chceme se dostat na více míst, než doteď. Rozrůst se více po světe. A nový materiál v roce 2018. Ještě nevíme, co přesně to bude, ale něco určitě. A určitě se vám to bude líbit.

Hudební Knihovna: Jsem si jistý, že bude. Máte v plánu i klubové turné na podzim nebo v zimě?

Stefan: V zimě.
Mike: Budeme mít klubové turné v zimě, termíny budou zveřejněny, myslím, zítra nebo pozítří.
Stefan: Alespoň část z nich.

Hudební Knihovna: Přijedete i do Česka?

Stefan: Uvidíme :)

Hudební Knihovna: Máte na závěr něco na srdci, co byjste chtěli říct vašim fanouškům nebo lidem, kteří by se mohli stát vašimi fanoušky po dnešním koncertě?

Mike: Našim stávajícím fanouškům děkujeme mnohokrát za podporu během naší kariéry. Jsme tu jen díky nim. Pro lidi, kteří nás ještě neznají, rádi vás uvítáme do naší rodiny. Bude to velká párty. Určitě přijďte.

Hudební Knihovna: Já určitě přijdu. Děkuji za rozhovor, užijte si koncert a těším se na další setkání.

Mike: Díky. Měj se.