Zasloužená heavy klasika s novým zvukem: Vzhůru přes oceán

Konec 80. let minulého století. Padá komunismus a naše společnost se transformuje, otevíráme se všemu ze Západu, a to i v hudební oblasti. Přichází vlna západních kapel: Europe, Scorpions, W.A.S.P., z Německa útočí Kreator, Sodom, Running Wild, audiokazety frčí v plném proudu. Domácí scéna ale také nespí! Tvrdě rockové až metalové podhoubí, které prosakovalo na povrch početnými koncerty, vynáší na světlo první kvalitní studiové plody českého metalu, LP desky Arakainu, Törru, Kreysonu, Kabátu, Vitacitu. Právě poslední jmenovaná kapela přichází s původním kotoučem Vzhůru přes oceán. A je to heavy metal jako víno!

Když jsem se tehdy dostal vůbec poprvé k metalové muzice, Vitacit jsem nějakým způsobem opomíjel. Šumivý nápoj stejného jména mi nezachutnal, ale o to nešlo. Možná, že jsem byl více uchvácen originálním obalem desky Thrash the Trash od Arakainu, jejichž zuřivý thrashový projev trhal uši anebo byl přitahován na svou dobou děsivě provokativním obalem alba Armageddon od Törru, potažmo albem Neuropatolog od kapely Debustrol. Kvalitních LP debutů se tenkrát objevilo velice moc, ale přiznejme si, kdo se v heavymetalovém ranku dokázal zvěčnit více než Vitacit, kapela, která měla za sebou už slušnou historii? Je neuvěřitelné, že se jejich písně dostaly i do filmu Horká kaše a obsáhlá biografie dokonce i na web Českého hudebního slovníku osob a institucí, který funguje při Centru hudební lexikografie na FF MU v Brně.

Příchod Miloše Dodo Doležala, hlavního kytaristy, zpěváka a skladatele do skupiny v roce 1986 byl zásadní. Kapela vznikla už v roce 1975, vystřídalo se v ní poměrně dost zpěváků, nejvýraznějším byl určitě v půli 80. let Láďa Křížek. Mraky bootlegů, o kterých se dá i dnes dočíst, dokládají silnou koncertní činnost, která i za bývalého režimu musela být tím pravým ořechovým, když si chtěl fanda tvrdě rockové hudby něco dobrého z české scény užít. Po několika demáčích a singlech včetně pilného živého hraní se Dodovi a spol. podařilo nahrát první regulérní LP, avšak až v září 1990.

Remasterovaná verze alba na CD, která vyšla letos na jaře po úctyhodných 30letech, neoplývá nějakými speciálními bonusy v podobě rozšířené knihy, vyprávění, jakékoli historie, to v bookletu bohužel nenajdeme. Skalní fandové by toto mohli Dodovi vyčítat, nicméně pravý poklad se skrývá uvnitř, v 10 původních písních, ke kterým byly ještě nyní dohrány dva zajímavé bonusy pocházející rovněž z let devadesátých.

Album začíná na svou dobu netradičním virtuózním kytarovým intrem Libido, které muselo tenkrát uhodit do uší. Hned další skladba je ale nádherný epický kousek, ve středně šlapavém duchu se píseň Dragon nese po parádních 5 minut. Za začátku jsem zaslechl vlivy německých Running Wild, ale jen vzdáleně, skladba příjemně pulsuje, lze zaslechnout i dvoukopáky, zvukově je to mnohem čistší záležitost než legendární LP kotouč. Dodo si určitě mne ruce, že se zvukově tahle nahrávka na CD nyní mnohem více povedla. A už sviští třetí song Zvony, tentokrát ve heavyrockovém duchu. Špičkové souhře kytar s melodickými podtóny dominuje ladný refrén „Nechte znít zvony…." a objevuje se perlivé sólo, je to lahůdka pro uši i po těch dlouhých letech.

Přicházejí speedové kousky: Rebel a Loď. Zatímco první z nich má toho provokativního ducha jako měl tehdejší stejnojmenný hit Kabátu – i když zní žánrově zcela jinak! - , Loď je tak neskutečně tvrdá nářezovka, že žasnu i po letech. Obě kytary zde špičkově hoblují v bezchybné symbióze a drajv celé skladby umocňuje ještě silný kritický text o lidské zlosti. Ne neprávem vyšla tato píseň na jednom z dobových samplerů Rockové hity!

A je tady titulní skladba, vznešeně nazvaná Vzhůru přes oceán. Našince mohlo tenkrát napadnout jediné: byla to smutná kritika dobývání nových světů? Sám Dodo by mohl podat více vysvětlení, čím se tady inspiroval. Ale mne tohle textově evokuje právě deglorifikaci dobyvatelských výprav. Hudebně je to definitivně jedna z rockmetalových perel české scény. Dvoukytarový zápřah s výraznou melodickou linkou od začátku, špičkové sólo uprostřed a k tomu hluboký text stvořily klenot. Kapela nepolevuje v kreativním nasazení a v hned další skladbě změní atmosféru, když významně zvolní tempo. Klidné pasáže hitu Sibyla, kde svůj hlas Dodo může více zvýraznit, jsou skvělou dominantou, kterou by tady málokdo čekal. Špičkové sólo jen podtrhne kvalitní skladatelskou práci.

Míříme do závěru alba, který opět překvapuje. Devátá píseň Zvěř má příjemně big beatový rozjezd, časté změny tempa, obsahově hustý refrén, další Beznaděj pak svěží hard rockový odpich. První bonusem je skladba Labyrint srdce – vyšla později i na Dodově sólovce Dráždivý dotek – s emotivní, silnou melodií, ale poslední track Braň se válcuje syrovostí kytar i zrychleného tempa. Objevují se zajímavé backing vocals, tepající bicí nenechají nikoho chladným. V závěru se nádherně doplňuje basa Luďka Adámka pouze s bicími Ivana Poláka, do čehož po chvilce vstoupí kytara. Na můj vkus opravdu překvapivý progresivní hit!

Je opravdu dobře slyše tuhle desku po tak dlouhé době, s vylepšeným zvukem, původními texty. Bylo by nespravedlivé spojovat věhlas Vitacitu pouze s Dodem, ale právě díky tomuto albu se kapela zapsala zaslouženě do historie novodobého českého metalu. Tehdejší styl skupiny zaujal už svou zajímavou strukturou a vypjatými emocemi ve výše zmiňovaném bijáku Horká kaše. Nebyl jednotvárný, byl instrumentálně velmi vyspělý, přinášel spoustu zajímavých hudebních momentů, a to až epického charakteru. Ač bych měl třeba výhradu k lehce slabšímu zpěvu – ale možná to byla i zvuková záležitost, kdo ví? – na kterém Dodo na dalších albech mnohem více zapracoval, hráčsky a skladatelsky patří Vzhůru přes oceán k tehdejší absolutní špičce. Spolu s již zmiňovaným albem Arakainu Thrash the Trash, Kreysonu Anděl na útěku, a Titanicu Metal Celebration – pamětníci možná tento výčet doplní o další své favority – bych tyto hudební klenoty nazval postrevolučními metalovými klasikami.

Vitacit pak sice bez Doda nahrál street rockové album Máte se hnout, to však rychle vyšumělo. Rockovou scénu poté masivně ovládlo grunge a alternativa, jejichž vlivy se objevily i na dvou albech skupiny, na kterých se pak Dodo ještě podílel: deska Navostro vyšla v roce 1995 a o rok později album Zaživa mrtví – nicméně spojení Vitacit a Vzhůru přes oceán zůstane nesmrtelné.