„Za největší úspěch považuji to, že mám fanoušky,“ říká zpěvák Jen.

Karel Souček, 22. 04. 2020

Zpěvák a skladatel Jan Nedvěd, známý pod uměleckým jménem Jen, nezahálí ani za současné koronavirové kultuře nepřející situace. Skládá nové songy, pracuje na debutovém albu a své fanoušky pravidelně baví prostřednictvím streamovaných koncertů ze svého obýváku. Více nám prozradil v rozhovoru.

Hudební knihovna: Měl jsi již od dětství kladný vztah k hudbě nebo to přišlo až v pubertě?

Jen: „Díky rodičům, kteří mě zapsali na ZŠ s rozšířenou hudební výchovou, jsem vlastně musel začít hrát na klavír a zpívat. Chodil jsem do sboru, potom přidal kytaru a další nástroje. Hodně mě ovlivnil i náš učitel Pavel Jurkovič. Časem mě to jako typicky vzpurného teenagera přestalo bavit, ale úplně jsem nepřestal nikdy… K hudbě jsem se pak naplno vrátil, když jsem dostudoval střední školu. Od té doby se nám nedaří se rozejít."

HK: Je u vás v rodině někdo umělecky zaměřený nebo jsi světlá výjimka?

Jen: „Tatínek, Zdeněk Nedvěd, hrával a manažeroval spoustu kapel a interpretů, včetně Petra Nováka nebo Abraxas. Kromě toho je hudebním skladatelem a v Česku je průkopníkem hudebních knihoven, založil první domácí label s produkční hudbou – Fontana Music Library."

HK: Jakou hudbu jsi poslouchal v pubertě?

Jen: „Miloval jsem bratry Gallaghery, tedy Oasis. Vlastně doteď mi dělá radost skoro cokoliv z toho, co tihle pánové vytvoří. Bavila mě jejich hudební genialita v kontrastu s jejich nekonečnou drzostí a volnomyšlenkářstvím. Neptejte se proč."

HK: Kdy přišel ten zlom a zjistil si, že tě to k hudbě táhne víc než k čemukoliv jinému?

Jen: „Myslím si, že to bylo v sedmnácti letech během studia v USA, kde jsem byl na rok na střední škole. Najednou se mi otevřely možnosti chodit každý den cvičit po škole zpěv, hrát na klavír, kytaru, bicí nebo jakýkoliv jiný nástroj. Místní škola mi dala materiální zázemí, o kterém jsem ani nesnil, a bylo jen na mě kolik času hudbě věnuju. Tehdy mě to fakt chytlo."

HK: Před necelými dvaceti lety jsi společně s dalšími muzikanty založil kapelu Bek Ofis. Čí to byl nápad, co jste hráli a jaké to bylo mít kapelu?

Jen: „Byl to nápad čtyř kamarádů, kteří milovali hraní, koncerty a tu neuvěřitelně pohlcující atmosféru. Hráli jsme mix pop-rocku a hodně nás bavili RHCP, Oasis, ale taky Coldplay a hromada dalších. Takže jsme dřeli v garáži v zimě i ve vedru a nic nás nemohlo zastavit. Bylo to syrový, opravdový a strašně rád si na to vzpomenu."

HK: Tehdy „klučičí" kapely dost frčely. Co si pamatuješ jako nejšílenější zážitek s kapelou a pálily po vás fanynky hodně?

Jen: „Spíš my po nich. (smích) Užívali jsme si samozřejmě pozornosti, kterou to přinášelo, ale nikdy jsme se tím neopíjeli. Stáli jsme docela na nohou a snažili se hlavně psát písničky a hrát. Nejšílenější zážitek byl asi nápad se v roce 2022 rituálně zastřelit na podiu, abychom byli fakt nezapomenutelní. Dokonce jsme se tak nejdřív jmenovali „2022", protože jsme chytře usoudili (bylo nám tak okolo osmnácti let), že v takové budoucnosti už budeme opravdu hodně staří a stejně nebudeme schopní se ani pohybovat."

HK: Kdy a proč jste spolu přestali hrát?

Jen: „Kapela prošla časem hodně změnami. Začali jsme mít rozdílné názory na to jakým směrem půjde tvorba. Došlo to až do bodu, kdy jsem zůstal z původní sestavy sám. Byl jsem docela urputnej a měl jasnou představu, co se musí udělat a stát. Nebyl jsem moc ochotnej ke kompromisům, což zpětně vidím jako chybu.„

HK: Posledních pár let funguješ pod pseudonymem

Jen. Jak se cítíš jako sólový zpěvák? Jen: „Já se hlavně cítím spíš jako autor-interpret. Naprostou většinu skladeb si píšu sám, a to je jedna z věcí, která mě na tom strašně baví. Můžu se s každou písničkou ztotožnit a vyprávět jí přesně tak, jak byla stvořená. Zpěv mě strašně baví celej život, miluju to, zároveň ale cítím, že ho můžu ještě o dost zlepšit. Což je přesně to, co je teď mojí prioritou, makat každej den, abych se v roli zpěváka cítil komfortně."

HK: Tvé „normální" jméno je Jan Nedvěd. Stává se ti často, že si tě lidé pletou s folkovým zpěvákem Janem Nedvědem?

Jen: „Přesně z toho důvodu jsem cítil potřebu vytvořit pseudonym. Na pár akcích jsem totiž vystoupil jako Jan Nedvěd a bylo to, řekněme… zavádějící." (smích)

HK: Co považuješ za svůj největší hudební úspěch?

Jen: „Pokud se bavíme o Jenovi, tak za největší úspěch považuju to, že mám fanoušky. Že mám tak skvělý fanoušky, kteří jsou ochotni přijet na koncert přes celou republiku, nebo mi každý den napsat, že milují mou hudbu, že jí sdílí, že tím žijou. Z toho mám obrovskou radost a dává mi to energii."

HK: Kromě toho, že si skládáš svoje songy sám, pomáháš i s tvorbou jiných interpretů. Můžeš stručně shrnout nejzajímavější spolupráce?

Jen: „Pro Shopaholic Nicol jsem napsal písničku Ztracená, pro Kate Rezkovou písničku Rozlétám a teď spolupracuju s Marianou Prachařovou na jejím singlu."

HK: Singlů už máš na svém kontě nespočet. Kdy se chystáš vydat debutové album?

Jen: „Když všechno půjde, jak má, tak na konci tohoto roku."

HK: Jak moc tě zasáhla současná koronavirová opatření?

Jen: „Musel jsem posunout tour po Moravě a pár dalších koncertů, včetně společných akcí s klukama z Trocha klidu. Na druhou stranu mám čas nejen na live-streamy pro své fanoušky, ale hlavně na tvorbu nových písniček. Pokouším se na tom najít pozitiva a příležitosti."

HK: Vím, že svým fanouškům pravidelně dopřáváš alespoň online stream vystoupení. Jak se ti hraje doma bez reakcí publika?

Jen: „Ono to není úplně bez reakcí. Po každé písničce se podívám, co mi fanoušci napsali a snažím se na to reagovat. Občas někomu ze sledujících zavolám a přizvu ho, takže je to možná někdy interaktivnější než běžný koncert."

HK: Podle mě je super, že se dá koncertovat alespoň „online". Hodláš v tom dále pokračovat?

Jen: „Dělal jsem to už před karanténou, ale teď to je určitě častější. Rozhodně to budu dělat dál a chci to vylepšit jak po stránce zvuku, tak dramaturgie. Baví mě dělat lidem radost a dostávat k nim pocity ze skladeb. Díky každému, kdo live-streamy sleduje!"

HK: Co zásadního ještě do konce roku chystáš?

Jen: „Mám v plánu 4 klipy, 10 písniček a taky tam byla hromada koncertů, což asi neprojde…„

HK: Na závěr mi to nedá nezeptat se, jak snášíš zavřené hranice. Vím, že jsi poměrně velký cestovatel.

Jen: „Radost z toho nemám, ale pochopení ano. Jen doufám, že to nebude na dlouho. Každopádně asi strávím letos víc času v ČR, což mi vlastně nevadí. Pojedu na vodu a hromadu výletů, až to půjde. Těším se moc na léto. Miluju teplo."

HK: No snad se ještě letos dočkáme i nějakého tepla v zahraniční. Kam se vydáš na první dovolenou?

Jen: „Až půjde vyrazit do zahraničí, tak nejspíš do Portugalska. Minulý rok jsem si ho trošku očuchal a teď přišla fáze důkladnějšího poznávání. A taky sufrování!"

Autorka rozhovoru: Zuzana Kantorová, foto: Julia Svobodová a Michaela Rusanuková

GALERIE