Winger

Američtí glameři Winger patřili na přelomu 90. let minulého století ke špičce tehdejšího boomu všech melodických rockových band, ze kterých největšího věhlasu dosáhli Bon Jovi, Guns N Roses nebo Extreme. Winger stáli nepochopitelně v druhé řadě s dalšími ambiciózními partami jako třeba (bluesem střihlá) Cinderella nebo pomp-rockoví White Lion. Možná že to bylo tím, že nebyli prvoplánovitě hitmakeři a už na eponymním debutu spíše jemně koketovali s progresivními prvky. Tuhle definici snese v nejlepším slova smyslu třeba závěrečná skladba první desky Headed for a Heartbreak. 

Principál kapely Kip Winger a kytarista Reb Beach totiž dokázali vedle precizních balad udivit kudrnatými kytarovými vyhrávkami, které kapelu posouvaly do (možná) lehce složitějších rockových poslechů. Na albu ale nechyběly šlapavé hymny Hangin´On nebo úvodní Madeleine a skupina se tehdy rozhodně podařilo dostat do povědomí rockové veřejnosti. To potvrdilo i druhé album z roku 1992 In the Heart of the Young, které v některých momentech připomíná tehdy neuvěřitelně populární Def Leppard. Rozjetá kapela na desku zařadila mohutné sbory s klávesovými aranžemi, ale přidala i na intenzitě kytarového zvuku, aniž by postrádala údernou hitovost. Typickým příkladem byl opener I Can´t Gen Enough. 

Rok 1993 zastihuje Winger v nahrávání nového alba, které se ubírá lehce alternativním směrem, což bylo v té době typické pro všechny rockové kapely. Grungeová vlna nekompromisně smetla veškerý balast 80. let. Kip a Reb začali hledat i jiné cesty než blyštivé melodie a dozvuky kulometných energií z 80-ek, a proto se na dvojce nacházejí melancholické vsuvky, rádoby suché riffové pasáže, těžko stravitelné nezvyklé rytmy. Na albu Pull jsou však přesto krásné balady typu Spell I´m Under nebo The Lucky One, ale i šlapavé opusy Junkyard Dog (Tears on Stone), které se dají i po letech trpělivě vnímat jako progresivní vývoj rockového giganta, který sice nedosahoval popularity, leč vnímavého diváka si dokázal najít. Akustičnost některých aranží se po letech dá opravdu ocenit. Stejně tak bubenický závěr předposlední skladby Like A Ritual. Skladatelský potenciál celé kapely se na třetím albu plně ukázal. 

První tři alba vyšly jako sympatický komplet The Atlantic Years v roce 1994. Přes nespornou kvalitu třetího alba, které mělo původní grungeové kontury, se kapela ve stejném roce rozpadla a vrátila na scénu až v roce 2006, kdy vychází lakonicky nazvaná deska IV. Je směsí jak progrocku, tak grungeových ozvěn, ale má i nečekané zvukové experimenty jako třeba píseň Generica nebo emotivní akustická ukolébavka Blue Suede Shoes. Po svém nezařaditelní Winger si opět museli začít hledat fanouškovskou základnu. 

I s klávesistou Cenkem Eroglem vyrazila čtveřice Kip Winger, Reb Beach, Rod Morgenstein a John Roth na turné, po kterém začala nahrávat další desku. Ta vychází v roce 2009 pod názvem Karma. Winger chtěli navázat na ducha 90. let, a proto podřídili atmosféru většiny písní dávnému spiritu a společného jamování. Otevírák Deal with the Devil je jejich typický opener, ve kterém sborově vzývají energii rockového světa. Poctivé kytarové riffování a refrény nezapřou ani další Stone Cold Killer a Big World Away. Kapela přiložila pod kotel a Pull Me Under zněla skoro thrashmetalově. Ale s nádhernými melodickými pasážemi. Kapela si ale samozřejmě neodpustila pompézní balady, sedminutová Witness je nádherným songem, který definoval přesně tu umělečtější a naléhavou tvář stále nedoceněné hudební formace. 

S precizní peckou Queen Babylon, která je ke konci riffovou krasojízdou, s nádhernou titulní pozitivní peckou Better Days Comin´, ale i šlapavou AOR Rat Race nebo polobaladickou hitovkou Ever Wonder se na další desce Winger opět pustili do dobývání ztracených pozic z 90. let. Z desky je cítit nesmírná touha tvořit nové hudební kousky a neslyšené nálady, které přesahují hard rockové šablony. Ta svěží energie, která se na desce objevila, se promítla do úspěšnosti desky, která se stala nejlépe hodnocenou řadovkou po prvních dvou deskách. 

Winger se pak odmlčeli, Reb i Kip si užívali své sólové projekty, které rovněž stojí za poslech, protože přesahují široce rockový žánr. Ale Co-vidová pandemie kapela nezlomila, nýbrž posílila. Po 9 letech se Kip a spol. vracejí s čerstvým a hitovým albem Seven, které vychází v květnu 2023. V roce 2024 se objevují po mnoha letech na US tour a září jako nikdy předtím.