„Řval jsem radostí, že mám duet se svým akčním hrdinou.“

Jedinej krok, tak se jmenuje nová deska zpěváka, skladatele a herce Václava NOIDa Bárty. Jak vypadal křest tohoto počinu, jste se mohli dozvědět v naší reportáži. Kde, s kým a jak se deska natáčela Hudební knihovně.cz vyprávěl sám autor...

HK: 16. října Vám vyšlo nové album, v pořadí druhé sólové…

VNB: „Je to páté Cdčko, ale druhé, které je známější. Dali jsme mu proto pracovní název 2/5. (smích) Předchozí desky byly metalové, což bych řekl, je spíš okrajový žánr, ale v nové image, už ne vyhraněného rockera, ale kluka, který chce zpívat pro všechny, je to druhé album."

HK: Deska je z převážné části Vaše autorská. Přesto jsou tam výjimky – Ondřej Soukup Vám napsal písničku, stejně tak Ondřej Brzobohatý. Jak moc jste tvárný vůči písním pro Vás napsaných? Máte k nim připomínky?

VNB: „Připomínky nemám. Jsou to naprostí profesionálové a géniové ve svém oboru.  Pro mě byla čest, že jsem mohl nazpívat písničku od nich. Celé to bylo právě naopak. Moje CD vznikalo tak, že jsem se s Ondrou Soukupem domluvil, on za mnou přijel do studia v Uhříněvsi, kde jsem měl připravených nějakých patnáct věcí, které bych chtěl dát na album. Ondra mi řekl, které úplně vyřadit a u zbývajících mi pomohl s celkovou stavbou, kdy jsem na jeho popud upravil refrény, předělal nebo vypustil některé části. Byl jsem hrozně šťastný, že mi radí taková legenda. Ondra byl můj skladatelský guru."

HK: Že Vám Ondřej Soukup pomohl, nebyl tedy plán?

VNB: „Od prvopočátku jsem se chtěl spojit s někým, kdo má zkušenosti, jak se dělá hudba pro lidi – aby oslovila široké masy a zároveň si udržela svou kvalitu. Právě Ondra Soukup je pro mě ztělesněním takového člověka. Požádal jsem ho o pomoc, a protože spolu máme dobré vztahy, on na to přistoupil a já jsem mu za to strašně vděčný."

HK: Kromě dvou skladeb se celá deska natáčela ve studiu Jána Tulenka.

VNB: „Ano. Píseň Hope Never Dies vznikla u mě a ve studiu Ondry Soukupa a Tohle je válka u Káji Maříka. Zbytek se nahrával měsíc v kuse u Honzy Tulenka. Studio má na svém statku. Kolem je krásná příroda, běhaly nám tam srny a spali jsme venku ve stanech. Bylo to nádherné, ale tím, že jsme tam byli celý měsíc, na konci jsme si připadali už spíš jak ve vile Vyvolených. Čtyři chlapi, kteří jsou spolu měsíc 24 hodin denně nonstop – zkrátka nám tam chyběla ženská. (smích) Těšili jsme se, až to skončí. Ale po dvou dnech, co jsme si od sebe odpočinuli, už nám to zase chybělo."

HK: S Jánem Tulenkem se znáte odkud? Nejen, že deska vznikala v jeho studiu, ale nahrával Vám na ni i baskytaru…

VNB: „Nahrával basu a kytaru a zároveň to i míchal s Richardem Scheuflerem ml. A Honzika Tulenka znám už dlouho. Vystupoval jsem s ním v Show Jana Krause…vlastně jsem ho poznal přes klávesistu Štěpána Eliáše. Toho jsem jednou požádal, aby mi vybral muzikanty do kapely a on přivedl Honzu Tulenka a Richarda Scheuflera ml."

HK: Zasahoval Vám Ján Tulenko do výsledného zvuku hodně? Jste vděčný za každou radu?

VNB: „Strašně."

HK: Není Vám líto, že se někdy vypustí pasáž, která se Vám líbila?

VNB: „Není. To je jinak. Pokud by to byl člověk, který tomu nerozumí a vaří z vody, od toho bych to nevzal. Ale když jsou to takhle obrovští profesionálové, mají za sebou kus práce a spoustu úspěchů, rád si od nich nechám poradit. Nejsem egař. Sklopím hlavu a řeknu: ,Umíš to líp než já, uděláme to po Tvém.´"

HK: Došlo k velkým úpravám?

VNB: „Na příklad písnička Příběh, to je typická ,Tulenkovina´. Původně byla úplně jiná, taková do stylu Anastacii, teď je to dost funky a jsem strašně rád, že má úplně jinej ksicht, jak se říká.

HK: Už jsme zmínili velká jména, která se na desce podílela, ale jsou tam ještě další autoři. Třeba u titulní písně…

VNB: „Titulní píseň napsal můj otec Václav Bárta st. Je to píseň, u které jako jediné vznikl nejdříve text a teprve poté jsem napsal hudbu. Písnička je to úžasná. S tátou spolupracuju řadu let, tak jsme si udělali další radost. Táta je skvělý textař, ale hodí se mi trošku do jiné hudby. Tohle Cdčko jsem se snažil opravdu hodně zjednodušit. Moje starší věci, starší desky, které jsou hodně metalové, jsou podle mnoha názorů na poslech dost složité. To jsem si tady nemohl ani nechtěl dovolit. Neberu to jako ústupek, ale jako výzvu. Dostat se posluchači do hlavy a zjistit, co se mu líbí. To nemusí být vždycky úplně blbá melodie. Může ho zaujmout něco zvláštního a právě po tom já jdu. Nejen v muzice, ale i v textech, kterým jsem častokrát musel vtisknout větší logiku. Můj táta razí názor, že refrén se nemusí opakovat, může to být příběh od začátku do konce. To je samozřejmě krásné, ale pro jiný styl hudby. Proto jsem zvolil i textaře, kteří právě umí ty klasické formy, pohybují se v tom, umí psát slogany. To je třeba Petr Kolečko, se kterým jsem spolupracoval na titulní písni k seriálu Obchoďák a odkud ho i znám."

HK: Tahle deska by měla být tedy pro posluchače, kteří Vás znají z muzikálů?

VNB: „Také. Chtěl bych oslovit co nejširší publikum. Proto se to album jmenuje Jedinej krok. Všechny styly spojuju v jediný krok."

HK: První byl tedy název alba?

VNB: „Ne, první byla písnička a ta nás inspirovala k tomu, aby se podle ní jmenovala celá deska."

HK: Úplně jste se ale nevzdal své „tvrdší" tváře.

VNB: „Té se nevzdám asi nikdy. Je to součást mojí osobnosti, mého života a tvorby. Nevydržím dlouho u jedné věci ani nechci. Jsem rád, že jsem měl možnost dělat veškerou hudbu od malička. Ve čtyřech letech jsem začínal folklorem – s mámou a tátou jsme jezdili po Americe a zpívali jsme folklórní věci, pak jsem přešel do metalu, dělal jsem hip-hop, poté jsem začal s filmovou hudbou. A to všechno si chci nosit s sebou, dát si to do pomyslného batůžku a předat štafetu dalšímu turnusu, to je prostě nádhera."

HK: Když jste zmínil hip-hop – v písničce Tenkrát na Východě rapujete a celkově je to hodně živá píseň.

VNB: „Tam je takový náznak hip-hopu. Abych se přiznal, rap mi nikdy moc nešel, ale líbilo se mi to, bavilo mě hrát si se slovy. Vždycky jsem si psal slova sám, protože raper musí mít svoje texty, to je základ. Tady jsem to nechal na Gábině Osvaldové. Já jsem dosadil jednoduchou rytmiku a ona na to napsala text. Není to typický rap, řekl bych spíš takové funky mluvení."

HK: Ve zmiňované písni Tenkrát na Východě je několik vtípků – ten s Rocky Balboa jste vymyslel Vy?

VNB: „Ano, to jsem vymyslel já. To jsme takhle seděli s klukama ve studiu, pokuřovali jsme, dali jsme si vínečko – samozřejmě po práci. Já jsem myslel, že část, kterou tam říká Rocky Balboa, bude jako sample z desky a bude tam vždycky, ale Gábina to vzala jako součást textu a zrýmovala to se zbytkem. V tu chvíli bylo jasné, že to musí někdo namluvit. Říkali jsme nějaký kolega herec – napadl nás Karel Roden, ale pak mi bleskl hlavou Rocky Balboa, toho pozná každý. V divadle mi dali kontakt na pana Rímského, kterého jsem nikdy před tím neviděl. Zavolal jsem, vysvětlil mu, že bych potřeboval do své písně namluvit tři věty. Měl málo času, tak jsme se setkali na pumpě před Brandýsem. Koupil jsem si diktafon a v autě jsme to natočili. Ještě půl hodiny potom, co jsem jel zpátky, jsem řval radostí, že mám duet se svým akčním hrdinou. Byla to asi nejkrásnější část celého nahrávání."

HK: To máme Rockyho. V druhé písni na albu je další hlas – tajemný…

VNB: (smích) „Já jsem věděl, že to bude fungovat. Na ten stejný diktafon jsem natočil i tohle. Za nejmenovanou osobou jsem dojel na její statek, v mobilu jsem měl mp3 s nahrávkou, s sebou dvoje sluchátka a přenosný mikrofon a ve světnici na peci jsme to nahráli."

HK: Neprozradíte, o koho se jedná?

VNB: „Ne, ne. Možná někdy vyhlásím soutěž o CD, kdy nechám lidi tipovat."

HK: Píseň, kterou veřejnost zná a je součástí Vašeho nového CD má název Hope Never Dies a vznikla pro soutěž Eurovision Song. Jak toto hudební klání vnímáte Vy?

VNB: „Jako jeden z mála Čechů si myslím, že je to vynikající soutěž. Zástupci České republiky tam soutěžili třikrát, nikdo z nich neuspěl, a když nejsme v něčem dobří, začneme na to automaticky nadávat. To je bohužel takový český princip. Myslím, že tato soutěž je velice dobře zprodukovaná. Samozřejmě je to soutěž pro masy – je to zábava, ale skvělá. Je to perfektně připravené, produkčně dokonalé. Pocházejí odtud velké talenty třeba Loreen, Abba, Celion Dion. Pro mě to byl skvělý zážitek a jsem rád, že jsem tam byl společně s Martou Jandovou, něco takového už asi nikdy nezažiju."

HK: Dostala Vás tedy především atmosféra?

VNB: „Také. Ale režiséři – u nás si myslí, že jsou diktátoři. Tam režisér slouží, snaží se pomáhat, tady někdy režiséři aktéry zašlapují. Všichni byli neuvěřitelně milí, připadal jsem si jako hvězda evropského formátu. Starali se o nás, všichni se snažili, abychom podali co nejlepší výkon."

HK: Myslíte, že Vám pomohla anglicky zpívaná píseň? Umístili jste se poměrně slušně.

VNB: „Historicky jsme se z České republiky umístili nejlépe. A co se týče angličtiny, určitě tomu prospěla. Písnička se skládá z hudby a textu, když člověk z Evropy nerozumí textu, je to veliké mínus. Je potřeba ukázat, že ta písnička by byla konkurence schopná. Je to píseň postavená na klíč. Měla oslovit dvě stě miliónů lidí. Čechům rozumí maximálně Poláci."

HK: Zpíváte raději česky nebo s určitým stylem preferujete angličtinu?

VNB: „Angličtina je na zpěv jednodušší. Zpívat česky je strašně těžké. Nejprve je potřeba se naučit zpívat česky. To je základ."

HK: Vraťme se zpátky k Vaší desce. Budete mít čas alespoň na krátké turné k novému CD?

VNB: „Na jaro se chystají koncerty. Zatím je ale vše v řešení."

HK: Děkuji za rozhovor.