Úspěšné podzimní návraty

Podzim roku 2012 byl neobyčejně nabitý zajímavými a velmi očekávanými alby interpretů, kteří se z nějakého důvodu na nějaký rok stáhli do ústraní. Ať už kvůli skladatelskému vyhoření, osobním problémům nebo jiným aktivitám. V průběhu léta jsme se nestačili divit, kolik jmen plánuje velkolepý návrat právě na závěr roku. Asi se bála blížícího se konce světa, a ještě před apokalypsou na sebe chtěla upozornit. Vybral jsem deset nejzajímavějších návratů plus jeden bonus na závěr.

10. Green Day - 3 roky čekání na novou desku, v říjnu až prosinci vyšly ¡Uno!, ¡Dos! a ¡Tré!

Green Day je jedna z nejslavnějších kapel středněproudé rockové/punkové scény a i když ta svá nejlepší tvůrčí léta má pravděpodobně za sebou a zprávy plní spíše svými excesy, stále se těší nesmírné popularitě. Od jejich průlomu ke slávě díky albu Dookiez roku 1994 už proteklo hodně vody a za vrchol popularity bych označil vynikající album American Idiot. Pak si dali pět let pauzu a v roce 2009 se vrátili s nemastným, neslaným albem 21st Century Breakdown, které ale posbíralo mnoho úspěchů a kritiky bylo hodnoceno kladně. Na novou hudbu jsme pak čekali tři roky, jelikož na rok 2012 si pánové připravili albovou trilogii (inspirace u J. R. Tolkiena?), přičemž každé album na bookletu prezentuje jeden z trojice muzikantů. Časový rozestup mezi jednotlivými alby je ale jen měsíc. První reakce byla: proč? Jakou kvalitu může ta hudba mít, když během necelých tří měsíců vydají 37 písní? To vzali veškeré demo nahrávky z šuplíku, které měli a rozhodli se je jen tak vydat, protože nějaké peníze to přece vydělat musí? Skepse byla ale překvapivě zahnána poměrně dobrými deskami. Musím uznat, že mě pánové překvapili. Po American Idiot jsem je moc nesledoval a nevěřil jsem v jejich solidní návrat. A oznámení albové trilogie mě ani trochu nepřesvědčilo. Přes to všechno má ¡Uno!, ¡Dos! a ¡Tré! něco do sebe. Vrátily se ty příjemné rockové melodie, neohraný groove a překvapivě dobrá skladatelská forma. Na třech albech najdete téměř vše, co byste od těchto punk-rockových tatíků očekávali. Tklivé balady, rockové vypalovačky i nějaké ty experimenty s elektronikou. Moje pochyby jsou tytam a comeback Green Day kvituji s nadšením. Fanouškům obrovská porce nové muziky vydrží pěkně dlouho.

9. Robbie Williams - 3 roky čekání na novou desku, v listopadu vyšlo album Take The Crown

Princ světového popu Robbie Williams se vrátil po třech letech s novým albem Take The Crown. Platinové album Reality Killed the Video Star z roku 2009 trumfnul svěžími a zábavnými písněmi, jeho stylu vlastními. V roce 2010 se vrátil do své domovské kapely Take That, ze které v roce 1996 odešel (byl odejit), a jako drogový odpadlík se pokusil nastartoval sólovou kariéru. Zatímco jeho spoluhráči z Take That rozhazovali silná slova o hvězdné kariéře, kapela bez Robbieho Williamse chátrala. Naopak Robbie se vymanil ze svých osobních problémů a hned druhým albem I've Been Expecting You udeřil svět nevídanou silou a přes noc se stal obrovskou hvězdou. V jeho návrat do Take That doufali snad všichni jeho příznivci, a když se tak stalo, o kapelu byl najednou zájem. Vydali skvělé „comebackové" album Progress, kterého se během 24 dní prodalo více než milión a Gary Barlow a spol. se svezli na Williamsově popularitě. Vyhlídky na další sólové album nebyly nejpříznivější, ale Robbie svou kariéru na hřebík nepověsil. Vrátil se po tříleté pauze s velkou deskou Take The Crown a kvalitativně srovnatelnými písněmi si upevnil pozici popového krále. Na pomyslném trůnu vystřídal zesnulou legendu Michaela Jacksona a na světě v současnosti opravdu není úspěšnější popový sólový interpret. Působivá čísla mluví za vše. Obrovskou popularitu Robbieho Williamse dokládá i jeho záznam v Guinessově knize rekordů, kdy po ohlášení světového turné v roce 2006 prodal 1,6 miliónů vstupenek za jediný den. Když se budeme věnovat současnosti a aktuálnímu albu, téměř 27 miliónů shlédnutí jeho nápaditého videoklipu Candy vás už musí přesvědčit. Robbie je jednou z nejzářivějších hvězd současnosti a nebál bych se označit ho jako živoucí legendu na vrcholu slávy.

8. P!nk - 4 roky čekání na novou desku, v září vyšlo album The Truth About Love

Z kdysi slavné popové trojice provokatérek Christina Aguilera, Britney Spears, P!nk je právě růžová divoška jediná, která se drží na vrcholu bez žádných velkých kolapsů a výkyvů. Naopak, P!nk má skvělou formu a těší se obrovské popularitě. Skvělé album Funhouse z roku 2008 živilo rádia a koncerty hity So What, Sober, Funhouse nebo Please Don't Leave Me a po třech nominacích na Grammy a pěti nominacích na MTV Award se mohla zpěvačka nesobecky poplácat po zádech. Ale jako muzikantka si na sebe po takovém úspěchu upletla bič. Čtyři roky jezdila po turné a svůj úspěch podtrhovala vyprodanými stadiony a v roce 2012 přišel čas na nové album. Říkáte si, že po dobrém albu musí nutně přijít tvůrčí krize a neúspěšné album? Ale kdeže. The Truth About Love strčilo Funhouse do kapsy a P!nk udeřila znovu a ještě silněji. Čísla vztahující se k albu Funhouse připomínají účet v obchodě, jelikož novinky The Truth About Love se už v prvním týdnu prodalo více než 280 tisíc kopií. P!nk opět provokuje ostrými výrazy, které kritizují kdeco, ale umí i zahrát na city. Zkrátka je taková, jakou ji známe a jakou ji chceme. Přestože možná neobsahuje tolik hitů jako album předchozí, kvalita písní je tradičně na vysoké úrovni. Všechny písně mají co nabídnout a při poslechu alba je rozhodně nebudete přeskakovat. Připište si hity Blow Me (One Last Kiss) a Try a označte si datum 10. května 2013, kdy divoška přijede do Prahy.

7. Kiss - 4 roky čekání na nové album, v říjnu vyšlo album Monster

„Nelíbí se nám současný hudební byznys. Lidé si alba stahují a svou oblíbenou hudbu už nejsou ochotni podporovat nákupem desek. Nevydáme žádnou další desku, dokud se to nezmění," silná slova vyřkli Paul Stanley a Gene Simmons, že ano? Zvedněte ruku, kdo tomu věřil. Máte ruce dole? Nedivím se. Toto vyjádření zaznělo někdy v roce 2006 jako reakce na nátlaky na nové album Kiss. Po reunionu v roce 2001 kapela sice koncertovala, ale plány na nové album nespřádala. Nakonec ale přeci jen ustoupila. Možná proto, že přijala současnou hudební scénu a uvědomila si, že se moderní situaci zkrátka musí přizpůsobit. Možná proto, že jí zkrátka došly peníze nebo novou desku prostě chtěla nahrát. Možná kombinací všeho možného i nemožného. Buď jak buď, po jedenácti letech, v roce 2009, Kiss nahráli comebackové album Sonic Boom, které „Kiss Army" přijala s nadšením a v amerických žebříčcích okupovalo první místa několik týdnů. To stejné chtěli zopakovat, a jubilejnímu dvacátému albu dali název Monster. Přestože po novince není takový hlad jako po comebackovém Sonic Boom, album Monster sbírá alespoň dílčí úspěchy a kritici povětšinou vybírají hodnocení z pozitivních soudků. Kiss dokonce i oprašují úspěšné recepty na upozornění na sebe, podobně jako když v roce 1979 zaexperimentovali s taneční peckou I Was Made For Loving You, která se stala megahitem. ZKiss i po čtyřiceti letech prýští láska k hudbě, glam rocková elegance a nevyčerpatelný talent, jejich hudba má šťávu a přímočarý tah na branku. Mám pocit, že pánové tu budou ještě hodně dlouho. Přesvěčte se o jejich formě 14. 6. 2013 v Praze!

6. Will.I.Am. - 5 let čekání na desku, vydání alba #willpower posunuto z října na únor 2013.

Přiznám se, že o tomhle chlapíkovi mám v hlavě tolik zajímavostí a jeho tvorbu sleduju téměř pod drobnohledem, že ani nevím, kde začít. Jeden ze zpěváků (původně) hip hopové čtveřice Black Eyed Peas má kromě kapely i několik bočních projektů a aktivit. Kromě toho, že je renomovaný producent, se snaží prorazit i jako sólový interpret, podobně jako jeho kolegyně z BEP Fergie. Nicméně, Will má za sebou už tři studiové sólovky a kromě několika hitů z toho posledního (Songs About Girls) jako Heartbreaker nebo I Got It From My Mama, se mu prorazit zatím moc nedaří. Není však všem dnům konec. Kromě úspěšné a stále žádané kapely Black Eyed Peas pracuje Will už řádku let na čtvrté sólovce, která ovšem bude stát za to. Měla vyjít už v létě 2011, ale znáte to, proč vydávat desku teď, když může vyjít až za rok? Will sliboval, sliboval, ale nedočkali jsme se ani v roce 2012. Říjnový termín vydání byl opět přesunut na (doufejme) konečné datum 4. února 2013. Venku jsou zatím čtyři singly, přičemž nejúspěšnějším je This Is Love s Evou Simons se sledovaností téměr 90 miliónů. Následuje populární taneční pecka Scream & Shout s Britney Spears, která za měsíc nasbírala 51 miliónů shlédnutí. Dohromady mají singly celkem více než 172 miliónů shlédnutí, což pro album znamená velmi zajímavou „předehru". Záměrně jsem nakousl Willovy hosty na albu, kterých bude také požehnaně. Na svou čtvrtou sólovku si kromě zmíněných Britney Spears a Evy Simons pozval třeba Micka Jaggera, Jennifer Lopez, Davida Guettu, Cheryl Cole, Nicole Scherzinger, Aliciu Keys, LMFAO, Bustu Rhymes nebo i Justina Biebera. Nové album #willpower tak bude přinejmenším slušná přehlídka všemožných stylů. Will si připsal i jedno velmi zajímavé prvenství. Jeden ze singlů, píseň Reaching For the Stars, byla zmixována speciálně pro NASA, a stala se první písní vůbec, která byla vysílána z Marsu. Stalo se tak při vyslání sondy Curiosity na rudou planetu. Kromě tohoto všeho ještě Will s Black Eyed Peas připravuje sedmé album, a tak můžeme opatrně rok 2013 označit za rok Will.I.Ama.

5. Tenacious D - 6 let čekání na desku, v květnu vyšlo album Rize of the Fenix

Ano, album vyšlo už v květnu, ale udělám jednu vyjímku. Znáte film The Pick of Destiny (Králové ro(c)ku)? Pokud ne, znáte herce Jacka Blacka? No, měli byste. Kromě toho, že je Jack Black skvělý (a velmi expresivní) herec a komik, je to i velmi zapálený rocker. Tenacious D založil s druhým kytaristou, kterým je Kyle Gass, a film The Pick of Destiny má tak nějak uvést jejich začátky (samozřejmě humorně). Jack Black se pak věnuje hlavně zpěvu, a nutno říct, že uzpívat divoké rockové pasáže až do obdivuhodných výšek mu nedělá problémy. Není bez zajímavosti, že na bicí v této komediální rockové skupině hraje Dave Grohl (ten chlap je snad všude). Tenacious D už svým způsobem fungují už 11 let, ale vzhledem k vytíženosti Blacka mají na kontě zatím jen tři alba. První je z roku 2001, to druhé vzniklo právě ke zmíněnému filmu v roce 2006, a třetí v květnu 2012. Zatímco písně z druhého alba už mezi pravověrnými rockery poměrně zlidověly, nové skladby si k fanouškům hledají cestu pomaleji. Ale prodejní čísla jsou zatím velmi zajímavá. Expresivní Jack Black a vedle něj poměrně stojatě působící Kyle Gass si rádi dělají legraci... no, téměř ze všeho. Nejraději ale ze sebe. Talent jim rozhodně nechybí a jejich písně mají přinejmenším obrovskou energii a šťávu. Jsou postavené na dvou akustických kytarách, jejichž vyhrávky jsou všudypřítomné. Hlavním prvkem jejich hudby je ale Blackův psychedelický zpěv, který slyšíme téměř nonstop. Říkáte, že Tenacious D nemůžu brát vážně? Ano, je to sranda a recese, ale to neznamená, že se to nedá dělat kvalitně.

4.No Doubt - 11 let čekání na desku, v září vyšlo album Push and Shove

V prosinci 2001 vyšla pátá deska Rock Steady, které se prodalo více než tři milióny kusů. Od té doby byli No Doubt viděni jen na comebackovém turné v roce 2009 a novou desku vydali až teď. Mezitím se toho ale událo poměrně dost. Krátce po ohlášení pauzy vydali kolekci singlů, best ofku, live DVD a b-side album. Tony Kanal a Tom Dumont se pustili do produkování a druhý jmenovaný založil alternativní rockovou kapelu Invincible Overlord. Gwen Stefani se stihla vdát, získala World Music Award, založila vlastní módní značku L.A.M.B., porodila dva syny a nahrála dvě sólové desky. V roce 2007 už pánové začínali skládat nové písně pro comebackové album. To byla ale Gwen na turné k The Sweet Escape tak na ni museli počkat a v létě 2008 Gwen podruhé otěhotněla, takže se práce znovu zastavily. V roce 2009 kapela vyrazila na rozsáhlé turné, nýbrž stále bez nové desky. Push and Shove dokončili v květnu 2010, ale vzhledem k problémům s producenty, nahrávacími společnostmi a podobně, konečně vychází v roce 2012. No Doubt na ní zní velmi živě, řekl bych až šťastně, že se zase dali dohromady. Gwen v rozhovoru zmínila, že píší hlavně o jejich dospělém životě: „Kapelu jsme založili, když jsme byli ještě teenageři. Takže jsme si v průběhu naší pauzy tak nějak dali životy dohromady. Usadili jsme se a založili rodinu". Právě o tom je pilotní singl Settle Down. Comeback No Doubt je pochopitelně velkou událostí hlavně pro fanoušky Gwen Stefani, protože i když její sólová kariéra byla velmi úspěšná a o hity a publicitu neměla nouzi, její místo a její hudební tvorba patří právě do vícenárodnostní kapely No Doubt. Když se budeme bavit v číslech, první týden znamenal asi 110 tisíc prodaných kusů a TOP 5 ve většině amerických hitparádách. Zajímavou nepříjemnost kapela zažila kvůli jejich druhému klipu k písni Looking Hot. Scéna je posazena do indiánského prostředí a členové kapely tam prchají ze zajetí. Na internetu klip vydržel jen pár dní, kdy ho kapela sama stáhla na základě stížností od původních obyvatel Ameriky - tedy, indiánů. Já jsem za tento comeback rozhodně rád. Zase jim to klape, no doubt.

3. Aerosmith - 11 let čekání na desku, v listopadu vyšlo album Music from Another Dimension!

Na tuhle kapelu se rádo zapomíná. Všude se píše o čtyřicátém výročí Kiss, ale že jsou Aerosmith na scéně už 42 let, to se nikde nedočtete. Přitom parta kolem Stevena Tylera stála u vzniku hard rocku hned poté, co se rozpadli Beatles! Pravda, posledních deset let o nich nebylo moc slyšet protože...no, protože to byl samý průšvih. Přestože v diskografii kapely najdete desku Honkin' On Bobo z roku 2004, tato deska je (kromě jedné písně The Grid) album coververzí, a jako regulérní album jej nemůžeme počítat. Poslední regulérní studiovou nahrávkou je tak platinové Just Push Play a pánové nás na novinku nechali čekat 11 let. Proč tak dlouhé zdržení? Hlavní roli hráli zpěvák Steven Tyler a kytarista Joe Perry, kteří v poslední dekádě neměli zrovna nejvřelejší vztah. V roce 2006 kapela ve studiu nahrávala nové písně, které se umístili jako bonus na live album Rockin' the Joint, jenže práce šla velmi pomalu, jelikož se Tyler ještě uzdravoval z nedávné operace hrdla. V průběhu roku 2008 spolupracovali s tvůrci Guitar Hero, a v září téhož roku pak vyšla speciální edice Guitar Hero: Aerosmith. Plány na práce na novém albu se tak ještě oddálily, a aby toho nebylo málo, kapela na začátku roku 2009 rušila koncerty, pro změnu kvůli zdravotním problémům Perryho. Nakonec se v červnu přece jen vydali na turné, které ale provázely komplikace a zranění, a nakonec bylo úplně zrušeno po koncertě v Jížní Dakotě. Na promáčeném pódiu ztratil Tyler rovnováhu, nešikovně spadl z pódia, a musel být hospitalizován. V mezičase jeho rehabilitace Joe Perry vydal svou pátou sólovku a bubeník Joey Kramar svou autobiografii Hit Hard. Po Tylerově rehabilitaci pořádně zamrzly vztahy s Perrym, když si Tyler stěžoval, že ho nikdo v nemocnici nenavštívil. Tyler s žádným z členů nebyl v kontaktu a spekulovalo se už i o jeho odchodu. Perry už začal vyhlašovat konkurzy na nového zpěváka a tuto nabídku stihl dokonce i rozeslat, obdržel ji např. Lenny Kravitz, který odmítl. Joe Perry byl toho času na turné, kde mu Steven Tyler zahostoval a oznámil, že rozhodně z Aerosmith neodchází. Perry poté oznámil, že nové album Aerosmith vyjde do konce roku 2011. Nestane se tak pouze v případě, že někdo z hráčů zemře. Na začátku roku 2012 byli všichni naživu, nicméně, album nikde. Situaci zkomplikoval znovu Tyler, který za zády svých spoluhráčů kývl na nabídku dělat porotce v soutěži American Idol, a kvůli tomu neměl čas skládat album. Ostatní muzikanti složili většinu písní bez něj, a Tyler dodělával texty po nocích, když už měl volno po American Idol. 22. května 2012 už byl na světě první singl Legendary Child a Aerosmith ho premiérově zahráli právě v soutěži American Idol. To už bylo známé i datum vydání alba - 28. srpen. Do té doby stihli odjet ještě krátké turné a, nečekaně, termín vydání posunuli. Ze srpna na listopad 2012. Jako omluvu ale přidali dva singly Lover Alot a What Could Have Been Love. Do konce roku už žádné komplikace nenastaly a voilá, patnácté album Aerosmith Music From Another Dimension! je na světě. Toť krátké shrnutí. Co říci o novince? No snad jen to, že po všech možných excesech, hádkách a problémech jsou Aerostmith v plné síle zpět. Tyler stále zpívá jako Bůh bez svatozáře a skladatelský talent muzikantů není za ty léta ani trochu zaprášený. No považte, dokáže nějaká jiná kapela napsat srdceryvný love song tak, jako Aerosmith?

2. The Cranberries - 11 let čekání na album, v únoru vyšla deska Roses

Dovolte mi, udělat ještě jednu výjimku. V loňském roce plném zajímavých comebacků je totiž návrat této irské legendy velkou událostí. Nebylo to sice na podzim, ale The Cranberries se po jedenácti letech vrací na scénu s šestým řadovým albem Roses už v únoru. Prodej pátého alba Wake Up and Smell the Coffee se totiž za pouhý rok vyšplhalo na 1,3 miliónů prodaných kusů, a už jen toto číslo poukazuje na to, že bychom měli novému albu věnovat pozornost. Jejich příběh ale není tak spletitý, jako v případě Aerosmith. Zkrátka si v roce 2003 dali pauzu, a to i přesto, že už pracovali na novém materiálu. Zpěvačka Dolores O'Riordan spolupracovala s několika formacemi, než se pustila do sólové kariéry a vydala dvě studiovky Are You Listening? v roce 2007 a No Baggage v roce 2009. Kytarista Nolan a baskytarista Michael Hoganovi se věnovali svým novým projektům. V lednu 2009 Dolores v rámci propagace své desky No Baggage oznámila, že se s The Cranberries vracejí a vyrážejí na Americké a Evropské tour, kde budou kromě svých hitů hrát i písně z repertoáru Doloresiny sólové dráhy. Tak se i stalo a o dva roky později vychází novinka Roses. V roce 2012 byla kapela téměř nonstop na turné, ukázala se i v Praze, a přestože se prodejní čísla nedají srovnávat s předchozí deskou, „brusinky" rozhodně neurazí. Ústřední téma na desce je láska a vztahy, a můžete se těšit na tradičně zastřený, melancholický hlas Dolores a tklivé melodie po celých pětačtyřicet minut.

1. Soundgarden - 16 let čekání na nové album, v listopadu vyšlo album King Animal

Rekord Guns'n'Roses pokořen? Král je mrtev, ať žije král? 16 let mezi studiovými alby je opravdu propastná doba, ale narozdíl od Axla Rose, jeho Guns'n'Roses a jeho patnáctiletou „dírou" mezi posledními alby, Soundgarden od roku 1997 nebyli aktivní. Poslední studiovkou byla donedávna platinová Down on the Upside z roku 1996, a po oznámení comebacku v roce 2010 má už následovníka v podobě King Animal. Zpěvák Chris Cornell po rozpadu Soundgarden založil v roce 2002 žánrově spřízněnou kapelu Audioslave a s tou pokračoval až do roku 2007. Stihl vydat tři skvělá grungeová alba a velmi dobře tak navázal na svůj dosažený úspěch. Kromě toho zvládl nahrát další tři sólová alba (celkem má čtyři, sólový debut vydal ještě za Soundgarden) a dobu nečinnosti své původní kapely tak velmi štědře využil. V lednu 2010 už ale svět obletěla zpráva o návratu Soundgarden a po necelých třech letech od tohoto oznámení se můžeme těšit z nové desky. King Animal dává velmi výrazně vzpomenout na skvělou éru grunge v devadesátých letech a tento styl oživuje v dnešní záplavě moderní rockové muziky. Album je retrospektivním dobrodružstvím zpět o dvacet let do dob, kdy takové písně byly všudypřítomné. Vitální čtveřice se ničeho nebojí, ale do všeho jde s rozmyslem. Ostatně, už na to mají věk. S věkem ale samozřejmě přicházejí i zkušenosti, a těch má nejen Chris Cornell požehnaně. Album zní velmi dospěle a velmi příjemně se poslouchá. Rozhodně za tu dobu skladatelsky uzráli jako dobré víno. K dokonalosti z mé strany už chybí jen řádné Evropské turné se zastávkou v naší zemi.

Extra. Wintersun - 8 let čekání na nové album, v říjnu vyšlo album Time I

Ještě jeden bonbónek na konec. Pro opravdové fajnšmekry metalové muziky bylo jistě potěšující, že finská melodic death metalová formace Wintersun konečně našla prostředky k vydání druhého alba. Debutové album nazvané prostě Wintersun vyšlo v roce 2004 a osmiletá mezera vznikla ze zajímavě prozaických důvodů. Kapela začala album (příznačně nazvané) Time nahrávat už v květnu 2006 a všechno šlo relativně hladce. V březnu 2007 už byly všechny nástroje nahrané, zbývalo jen přidat složité orchestrální pasáže a dokončit finální mix. Jenže ejhle. Dokončení alba muselo být odloženo na dobu neurčitou, jelikož vybavení studia zkrátka nedokázalo hromadu dat zpracovat vzhledem k nedostatku operační paměti a zastaralému softwaru. Aby situace nebyla dost nepříjemná, zpěvák, kytarista a hlavní mozek Jari Mäenpää byl natolik stresovaný, že nebyl schopný dopsat orchestrální pasáže a kapela tak v roce 2009 zrušila všechny plánované koncerty na podporu alba, a soustředila se na jeho samotné vydání. V roce 2010 Wintersun uzavřeli zajímavý výměnný obchod se svým labelem. Oni odehrají sérii koncertů na letních festivalech a label poskytne peníze pro lepší vybavení. Deal byl uzavřen a na začátku roku 2012 už bylo vše téměř hotové. Vzhledem k době nahrávání desky, kapela měla dost materiálu na to, aby původně jedno album rozšířila na dvě. Time I tak vyšlo v říjnu 2012 a brzy v roce 2013 se můžeme těšit na Time II. Nutno dodat, že Jari Mäenpää se tentokrát opět překonal a patří ke skladatelským géniím.