Mixle v piksle

Barbadoská zpěvačka Rihanna má skvělý talent poznat, co zrovna letí, navíc se obklopit tím nejlepším týmem, vydávat jednu úspěšnější desku za druhou a ještě ovládnout všechny hitparády. Zpěvačka, která je ovlivněna styly jako r’n’b, reggae, dancehall nebo karibská hudba, ráda experimentuje s různými odlišnými styly a úspěšně je spojuje dohromady. Doslova rok po vydání Talk That Talk přichází Rihanna s dalším, v pořadí už sedmým albem z dílny Def Jam Recordings. Pracovní název pro album byl trochu neoriginálně Seven, který se změnil na Unapologetic s jediným hlavním mottem, a to být upřímný sám k sobě. Člověk už tak nějak tuší, že půjde asi o další osobní zpověď jako v albu Rated R, ale zase s úplně novým zvukem. K úspěchu mají dopomoct i slavná jména jako Chris Brown, MIkky Ekko, Sean Garrett nebo Swedish House Mafia.

Když hosté přebijí domácí

Phresh Out The Runway nekompromisně mixuje hip hop a elektro, následuje singl Diamonds, což je taková rychlejší balada, která kombinuje elektroniku s popem. Spolupráce s Eminemem se osvědčila už při obrovském hitu Love The Way You Lie a tak hostuje na party songu Numb, bohužel k Rihannině smůle, má výraznější projev než ona a v jeho stínu se trochu ztrácí. V Loveeeeee Songu hostuje další raper a zpěvák Future. Na další spolehlivé jméno vsadil potencionální hit RIght Now, kde mixážní pult ovládá jistota jménem David Guetta, ale bohužel se zdá, jakoby se mu spíš zasekla deska. Druhá, spíš pomalejší část alba s převahou balad nechytne tolik za srdce, jak by se čekalo, žádné Take A Bow se nekoná. Stay kombinuje kytaru a klavírní party a Mikky Ekko, který jako jeden z mála hostů pomáhá. V Nobody’s Business hostuje Rihannin "přítel" Chris Brown a dají si duet o tom, že co se děje v jejich vztahu je jen a jen jejich věc. No což o to, tah je to dobrý, dojemný příběh o dvou lidech, jejich chybách, rozchodech a návratech vždycky zabírá. Velmi osobní je pak další Love Without Tragedy/Mother Mary.

Všechny aktuální trendy v jednom balení

Co se albu nedá upřít je překvapivý zvuk, velká část je elektronicky taneční, s řadou hudebních efektů, místy se zvukem jako z 80. let a výstředními beaty, které by se spíš hodily do hiphopu a hlavně s dubstepem, který jakoby vypadl ze Skrillexova pultu. Není to tak překvapivé, Skrillex teď letí a Rihanna toho umí využít (Phresh Off The Runway, Jump, Pour It Up).
Unapologetic je velmi současné album, Rihanna je vždy o krok napřed a ví, co se bude líbit, tady se ale zdá, že se se zvukem natolik posunula dopředu, že to nikdo neocení. Tentokrát nevsadila na prvoplánové komerční hity a je to bohužel znát, nějaký ten jasný útok na hitparády tady prostě chybí. Pořád jde sice o popové album, kde je ovšem už pop hodně vytlačován dubstepem a elektronickou taneční hudbou. Mínusem je i stopáž. Čtrnáct písní je v dnešní době docela dost a v takovém množství i ty lepší songy zaniknou v roztahaném zbytku alba, což je škoda. Příště by si Rihanna měla dát raději více času na přípravu a nabrání nové (a lepší) inspirace, tohle album je bohužel jen ne moc podařená rychlovka.