Koncert okamžitě vyprodaný, odložený, přidaný druhý, vyprodaný, odložený, dva koncerty spojené v jeden, přesunutý, odložený a konečně odehraný. Takhle by se ve zkratce dal popsat průběh organizace koncertu kanadských folk-bluegrassových The Dead South v České republice. Nakonec je skoro až zázrak, že se koncert uskutečnil při eskalující pandemické situaci a neodkládal se počtvrté. Naštěstí se tak nestalo a čtveřice z prérijní provincie Saskatchewan konečně mohla předvést svůj moderní folk-bluegrassový repertoár. Jako support se představil německý kytarista Max Paul Maria a další kanadská skupina Shred Kelly.

Zavádějící informace ohledně začátku koncertu a také nezbytné kontroly u vstupu zapříčinili, že Max Paul Maria svůj koncert odehrál v době, kdy ještě velká část návštěvníků čekala na vpuštění do prostor komplexu Forum Karlín. V čase 19:30, kdy byl avizován oficiální začátek akce už na pódiu stála kanadská předkapela.

Alternativně folk rockoví Shred Kelly byli rozhodně dobrou volbou před The Dead South, jelikož nás správně naladili na uvolněnou a akustickou vlnu. Pětice střídala rychlejší skladby s těmi melancholickými, což trochu ztrácelo drive a místy byl koncert až příliš roztahaný. Oscilující atmosféru však členové kapely doháněli svou energií a upřímným nadšením. Uvedli, že Forum Karlín je zatím největší místo, kde kdy hráli a na Prahu tak budou mít jistě jen dobré vzpomínky. Shred Kelly jsou velmi činí, za posledních deset let nahráli pět studiovek, z nichž nejpovedenější je patrně třetí „Sing to the Night” se stejnojmenným singlem nebo další populární skladbou „Going Sideways”. Shred Kelly pro sebe sice večer neukradli, ale ve své roli předskokana udělali vše, co se od nich čekalo. Nabídli pohodovou muziku, naladili návštěvníky na hlavní bod programu a spoustu z nich roztančili už před ním.

Hlavní důvod návštěvy Fora Karlín byl ale jinde. The Dead South se povedlo popularizovat moderní fúzi folku, country a bluegrass hned první deskou „Good Company” z roku 2014. Ač se to tak tehdy mohlo zdát, nestala se z nich kapela jednoho hitu, přestože právě ten byl cestou k velké popularitě. Koncert zahájili hned jednou z těch nejznámějších skladeb, kterou byla „Diamond Ring” z aktuální desky „Sugar & Joy” a hned k ní přidali další „Blue Trash” ze stejné nahrávky. Pánové jsou věrní svému image, představili se v bílých košilích s lacláči i klobouky. Zkrátka tak, jak je můžete vidět ve většině videoklipů. Pódium vyzdobili imitací kostelních vitráží s decentními světelnými efekty, aby podpořili jistou venkovskou country atmosféru. Velmi vkusné a komorní.

Střídmé bylo i vystupování muzikantů, jelikož všichni, kromě banjisty Coltona Crawforda, byli po většinu času připoutáni k mikrofonům. Přesto si pánové našli čas na krátké choreografické vsuvky, což ukázalo humorný charakter kapely. Jako jeden příklad za všechny uvedu tanečky při fantastické písni „That Bastard Son”. Repertoár The Dead South pochopitelně neobsahuje jen dynamické a melodické tancovačky. Jak se na country sluší a patří, prostor dostaly i chmurné skladby. Tou nejvýraznější jistě byla dlouhá a srdceryvná „Broken Cowboy”. Hlavní zpěvák Nate Hilts předváděl svůj charakteristický chraplák ve skvělé formě a s dalším zpěvákem Scottem Pringlem se výborně doplňovali jak u mikrofonu, tak i ve hře na kytaru, popř. na mandolínu. Čelista Danny Kenyon těch vokálních povinností přeci jen tolik nemá, ale svůj hluboký hlas předvedl například při skladbě „Black Lung”. Jeho hvězdná chvíle měla ale teprve přijít. 

Kromě skladeb z předloňské aktuální desky hrála velkou roli i „Illusion & Doubt” z roku 2016. Toto album mělo zástupce ve formě skvělé pecky „Boots” nebo úsměvně pojmenovaných „Every Man Needs a Chew” či „Smootchin’ in the Ditch”. Zmíněná debutová deska je opravdu povedená a plná výborných skladeb. Hned polovinu z nich jsme slyšeli i v Praze a drtivou většinu k závěru koncertu, jelikož se jedná o ty nejznámější písně z repertoáru. Po tanečku u písně „That Bastard Son” přišel moment, na který čekal pravděpodobně celý sál. Hilts a Pringle odložili nástroje a všichni věděli, co bude následovat. Danny Kenyon si začal pískat a zbylá trojice pobavila nacvičeným otvíráním plechovek od piva do rytmu největšího hitu „In Hell I'll Be in Good Company”. Tento megahit byl pro mnohé první zkušeností s The Dead South a jak to bohužel u podobných písní bývá, mnoho z návštěvníků si tento kousek užili skrz mobilní telefony.

Před odchodem z pódia pánové pokračovali výčtem skladeb ze své debutové desky a zahráli tklivou „Honey You”. Poté se na oko nechali chvíli pobízet v zákulisí, načež se vrátili, aby představili další hity ze své první nahrávky. Byl to energický „Travellin' Man” se Scottem Pringlem v hlavní roli a rozloučení s Prahou proběhlo během další veleznámé „Banjo Odyssey”. V průběhu koncertu i po něm bylo řečeno mnoho slov díků a uznání a bylo zřetelné, že si pánové tak dlouho odkládaný koncert v české metropoli užili dosyta. 

Co mě trochu mrzelo, byla absence skladby „The Dead South”, která se přímo nabízí pro závěr každého koncertu. Výsledný dojem to ale rozhodně nezkazilo. The Dead South udělali díru do světa s banjem, mandolínou a veselým pojetím moderního folku. Humor, ryzí energie a kus tvrdé reality v textech jsou faktory, které ke kapele přitáhly miliony posluchačů. Nerad bych jejich tvorbu označil nevhodným výrazem, jisté ale je, že způsob jakým The Dead South formují folk a bluegrass, po právu zasahuje široké pole veřejnosti bez ohledu na žánrové preference. I proto se v Praze sešly všechny generace a všichni si umění kanaďanů užili stejně. Takové fešné klobouky jako pánové Hilts a Pringle sice nevlastním, ale kdyby ano, určitě bych je smeknul.