Tak mě tu máš aneb Nohavica v solidní kondici
Recenze alba : Tak mě tu máš

Nohavica vydal nové album… Tímhle suchým konstatováním by v podstatě recenze desky Tak mě tu máš, hudebně i textově se vracející k hořké folkové poetice 80. let, mohla skončit. Ostravský bard je prostě na české hudební scéně nezpochybnitelná jistota a téměř každý jeho nový počin automaticky vyvolává vlnu nadšení a plněhvězdičkového hodnocení. Dejme si však trochu práce a prozkoumejme přeci jenom podrobněji, jestli si Tak mě tu máš po právu recenzi skutečně – ani nezaslouží.
Jarek Darmoděj
Při prvním nahlédnutí do světa alba Tak mě tu máš, vydaného samotným autorem a produkovaného a míchaného Daliborem Cidlinským jr. (ve dvou skladbách si střihl i piáno), mohou před posluchačem vyvstat tři nejistoty. Nohavica má totiž za sebou Darmoděje, Mikymauzoleum, Divné století, zkrátka už několikrát prokázal své schopnosti a svou velikost a tuhle velmi vysoko posazenou laťku nyní může jen těžko atakovat. Naštěstí to nemá zapotřebí, k potvrzení svých kvalit jenom párkrát zasmečuje a má vyhráno.
Stačí se nechat unést skočnou, ironickou („Ďura světa v každém směru") a zároveň pravdivě syrovou vypalovačkou U nás na severu a je to ten klasický, dobrý Jaromír se vším všudy: s výraznou, zapamatovatelnou melodií, s jednoduchou kytarou a s barvitou harmonikou Poláka Roberta Kuśmierského (doprovázející ho ve většině čísel alba), s parádními, důmyslně a přitom elegantně roubenými verši a se schopností dokonale vystihnout náladu popisované situace.
Není nutno, aby bylo přímo veselo
Druhé trable spočívá v očekávání veselého hitu pokračujícího v tradici téměř zlidovělých zpívánek Když mě brali za vojáka, Tři čuníci či Milionář. Ano, je pravda, že Tak mě tu máš patří k těm spíše posmutnělým, neveselým a pomalejším výtvorům v Jarkově diskografii. Nohavica si ovšem počíná jako zkušený kouzelník bez viditelného zaškobrtnutí bavící své publikum. Zvolna ho postrkuje tu textem lyrickým (melancholický návrat z dovolené Zlo sedí v rohu zamýšlející se formou jednoduchých obrazů z banality všedního dne nad skutečnou podstatou našich životů), tu epickým (Moskevská virtuálka, retroprocházka současnou ruskou metropolí, poprvé zveřejněná již na on-line albech Virtuálky, z nichž pochází ještě Dežo a Telegram).
Převaluje si ho ze strany na stranu v téměř ukolébavkovém rytmu (neskonale tesknivá úvodní Řeka zapomnění s nezvykle modulovaným Jarkovým hlasem a melodicky velice podmanivým refrénem) i ve skočném kvapíku (vynikající závěrečná údernická výzva Z minula do budoucna, v bookletu nazvaná Vše, co kdy kdo řekl, možná odkazující na hlavní téma příštího alba) a dle potřeby, avšak výrazně decentněji než obvykle, prokládá libozvučnou češtinu pikantní ostravštinou („Nemluv bo mě mory beru" v U nás na severu).
PřeDežováno?
K povytažení obočí svádí také skladba číslo osm. To, že Nohavica bývá ve svých písních společensky a politicky angažovaný není žádná novinka, koneckonců desky z úvodu jeho kariéry či spousta soudobého materiálu jsou na sžíravých satirách založeny. A i tady najdeme třeba antikomunistické povzdychnutí Kupte si hřebeny. Jenže rázná, i díky houslím Jaromíra Nohavici st. rázovitá a rarachovsky škodolibá rachota s výmluvným názvem Dežo, to je přeci jenom trochu jiné kafe. Svědčí o tom rozporuplné reakce v médiích (např. Kamil Filla v Respektu) i diskusních fórech (třeba zde). Přitom Nohavica pouze zazpíval svůj velice trefný názor na určitou, velice složitou problematiku týkající se v podstatě každého z nás. O tom, jestli má pravdu či nikoliv, nechť soudí budoucnost, právo na takové vyjádření bychom mu však upírat neměli.
Vrcholy z Grandhotelu
Tak mě tu máš, nahrané během několika letošních únorových dní na pokoji č. 309 prostějovského Grandhotelu (proto mu ostatně chybějí bohatší aranžmá, jakými se honosí např. Babylon), naštěstí není albem o jedné (rádoby kontroverzní) skladbě. Jako celek je to vyrovnaný autorův výlet do jeho vlastního nitra a zároveň pokus vyrovnat se s nejistým rozměrem nového století.
Což ostatně dokumentují dva vrcholy alba, nostalgický Jiné to nebude a rozervaný Já chci poezii. Jiné to nebude má sice svižné, optimistické tempo a kouzelnou, šansonem nasládlou melodii, jenže text už tolik pozitivně nevyznívá: „Jiné to nebude, děkuji ti osude, za všecko, co se stalo, za všecko, co nám na dně šálku po vypití kávy zůstalo." Já chci poezii je naopak mnohem pomalejší, v jednotlivých slokách vokálně i výrazově vystupňované osobní vyznání.
www.penize, penize
Jediným opravdovým problémem desáté regulérní Nohavicovy řadovky tak je, kromě několika rytmických nesouladů ve verších („Jezdec na koni spadl do výkopu, můj tep temně tepe monotónně v rytmu hip hopu") a pár levných rýmů („V té řece zapomnění, co bylo to už není" a jinde opět „Sladké zapomnění, mou radost počni nad níž není"), podivná (reklamní) vsuvka www.idnes. Ta by působila rušivě, i kdyby neměla ryze propagační charakter nebo byla pouhým novátorským testem. Přeci jen násilné propojení tragických titulků z černé kroniky jednoho (nejmenovaného) bulvárně-zpravodajského serveru s bolestí, smutkem a prohrami vlastní duše působí příliš kostrbatě, až nevhodně. A nezachrání to ani povedená melodie. Je to škoda, protože právě Nohavica nemá takovéhle přehmaty vůbec zapotřebí.
I přes tuhle černou kaňku před Nohavicou klobouk dolů. Málokterý z českých interpretů si dlouhodobě udržuje tak vysokou tvůrčí kondici, dokáže přicházet se stále novými, zajímavými (a hlavně poslouchatelnými) písněmi, obejde se bez rádoby uměleckého experimentu a navíc nesejde z vytčené trasy. Jarek Nohavica to albem Tak mě tu máš (opět) dokázal.
- Darmoděj (1988) 00:41:13
- Osmá barva duhy (1989) 00:59:22
- V tom roce pitomém roce (1990) 00:34:22
- Mikymauzoleum (1993) 00:42:10
- Tři čuníci (1994) 00:53:40
- Divné století (1996) 00:48:01
- Moje smutné srdce (2000) 00:43:33
- Babylon (2003) 00:37:30
- Od Jarka pod stromeček (2006) 00:25:49
- Pražská pálená (2006) 01:07:33
- Ikarus (2008) 00:43:20
- Virtuálky (2009) 00:34:20
- Virtuálky 2 (2010) 00:24:18
- Virtuálky 3 (2012) 00:24:30
- Tenkrát (2013) 01:02:53
- Poruba (2017) 00:41:12
Nostalgický návrat do nejlepšího Nohavicova období
Velká řada písničkářů ztratila po roce 1989 nepřítele, téma, publikum, popularitu. Jaromír...
I na albu Babylon je to znova on, hledající básník Nohavica
Babylon, osmá řadovka Jarka Nohavici, takový útok na špici hitparády, patří k jeho popovějším...
Tři čuníci
Album Tři čuníci mám od Nohavici nejradši. Zaprvé je to studiovka nahraná naživo a ukazuje...
HUDEBNÍ ZPRÁVY
Nový singl kapely Eddie Stoilow se věnuje problematice milostných vztahů
Kolem vztahů a lásky se točí nový singl pražské pop-rockové skupiny Eddie Stoilow. Píseň Ale nee doprovází videoklip,...
Zakladatel Deep Purple, bubeník Ian Paice, vystoupí v Čechách hned šestkrát
Velká bubenická ikona, zakladatel a nepřetržitý člen Deep Purple a zároveň spoluautor jejich největších hitů. To je Ian Paice,...
Krásný ztráty Live ohlašují další jména - Kirschner, Lenny, či Königa
Festival Krásný ztráty Live, jehož devátý ročník se uskuteční 8. a 9. srpna již tradičně ve středočeských Všeticích...
Bára Poláková a Štěpán Urban vypouštějí Draka
Na hranici křehkého popu a emotivní filmové atmosféry se pohybuje písnička Drak. Jedná se o vůbec...
Koncert Symphony for Humanity upozorní na rostoucí xenofobii
Praha je místem, kde xenofobie a stereotypní odsuzování druhých není tolerováno. Tak zní hlavní podtitul speciálního...
» zobrazit více...
RECENZE
» Nostalgická duše Joker Beat plachtí za nadějí...
» Arakain 2006: Labyrint, Touža a neúprosný...
» „Achtung, Sultan!“ volá První Hoře...
» Ve svobodném a magickém světě MBT je otevřeným...
» Crazy Story kapely Totální nasazení baví...
» Vánoční poselství Radůzy – láska,...
» zobrazit více...
Dejvická Klubovna první jarní den pořádně rámusila
Pražská skupina Slut vznikla na podzim roku 1991. Začínali jako HC kapela, později...
Zakladatel Deep Purple, bubeník Ian Paice, vystoupí v Čechách hned šestkrát
Velká bubenická ikona, zakladatel a nepřetržitý člen Deep Purple a zároveň...
Hraní mezi fanoušky i záplava ohňostrojů: Twenty One Pilots si podmanili O2 Arénu
Americké duo Tyler Joseph a Josh Dun, známí jako Twenty One Pilots, si tuto sobotu...
Krásný ztráty Live ohlašují další jména - Kirschner, Lenny, či Königa
Festival Krásný ztráty Live, jehož devátý ročník se uskuteční 8. a 9. srpna...
Caligula's Horse: Našli jsme specifický hudební styl, který víme jak vytvořit
Po koncertě australské progresivně metalové party Caligula's Horse...
Na Alana Walkera dorazila celá republika, ale nevíme co si myslet o samotné show
Alan Walker, norsko-britský DJ, známý především svým zamaskovaným obličejem,...
Nový singl kapely Eddie Stoilow se věnuje problematice milostných vztahů
Kolem vztahů a lásky se točí nový singl pražské pop-rockové...
Na Trnkobraní se mohou těšit Dan a Eva
Již zítra se otevřou brány areálu likérky Rudolf Jelínek ve Vizovicích,...
Debutové album Petrofskiho zdobí množství emocí, poloh i žánrů
Nejen plejádou zajímavých hostů, ale i množstvím emocí, poloh i žánrů...
Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.
» Podporujeme nadějné kapely
» Zadání profilu interpreta
Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.