Punk nebo Kristus? Tři sestry ambiciózně vzpomínají na Františka Sahulu

Méně je více, tohle známé univerzální přísloví rozhodně neplatí u nového albového projektu kapely Tři sestry, která se pro novou studiovou tvorbu rozhodla po svém zvěčnit osudy bývalého kytaristy Františka Sahuly, a to jak po hudební, tak hlavně po textové stránce. Chce-li mít člověk úplný obraz nového dílka František z Braníka, musí se chtě nechtě prokousat 100stránkovým bookletem, což je první nemalé, byť sympatické úskalí. Ukazuje totiž stálou tvořivou sílu legendární formace. Společně se skupinou Synové Výčepu, které zmíněný František šéfoval, stvořili během loňského roku odvážný semi-biografický (punk)rockový projekt, která oplývá řadou vlivů, melodických vtipných momentů, ale i těžko stravitelných pasáží. Po prozkoumání a pozorném přečtení – rovnou říkám, že to není četba na jeden večer! – konstatuji, že jde o svérázné dílo. 

Koncepční příběh o životě Františka je uveden poměrně obsáhlým představením postav, které vystupují v příběhu. Pousměji se nad některými formulacemi z jejich života – Dáša, lektor Martin, Česlo, Starej atd. -, které Frantu obklopovaly. Ani nevím, jestli jde o reálné či smyšlené postavy, nicméně vše je pojato seriózním, a i poutavým způsobem. Dramatický příběh je rozdělen do šesti dějství a v každém se odehrává vyprávění vtělené do několika písní. 

Po prvním poslechu se ale ptám, dá se tomuhle vůbec ještě říkat punk? Lepší by bylo označení „hospodská (punk) rocková opera" o několika dějstvích. V úvodní klipovce Kovárna se otevírá dominuje hlas Supice a sbory, ve kterých slyšíme nade všemi Fanánkův charismatický hlas. V dalších skladbách znějí spíše rockové melodie a klasické refrénovité popěvky, v pozadí hučí decentní kytary, ale vynikne tu i tklivý jakoby zpomalený ženský hlas, a sice už od třetí libě melodické skladby Milena – otazníky. Ta obsahuje i melodické kytary. Následuje harmonikové Quo Vadis na půl minuty? Proč ne, je cítit, že si ikona Tři sestry prostě po letech dělá čistě, co chce a co je baví. Mně osobně to připadá takové vyklidněné, houpavě rockové. Občas se ozve náznak sóla. A hlas Supice se opravdu příjemně poslouchá, skoro svádí k přemýšlení, co kdyby mohla vokální otěže kapely převzít ona? Tyhle úvahy ale zaplaší velmi vydařený společný duet Spolu! 

Fanánek a Supice spolu zpívají na pozadí melodického podkladu. Na první poslech je to takový nemastný až vyčichlý rock pro důchodce, teda spíše po textové stránce. Ale neurazí, spíše vyvolá náznaky úsměvu. Někdy odbočí hlasem do nepřirozené polohy, která směřuje do alternativy, zvláště, když se najednou objeví tajemný šepot a posléze se tempo přesune do skřípavého sólování. Jde o nejvíce experimentální skladbu. Říkám si ale, když mohou Harlej nahrát Svatební košili, proč by Fanánek a spol. nemohli nakonec nahrát něco velmi netradičního? Na druhou stranu je tady hned minutový odvaz Bídné pohodlí, které v plné palbě evokuje staré energické fláky. Stejně tak musí dav rozhýbat prudce nasekaná odpichovka Zlatý tele, o které se dá říci, že je čistou esencí sesterských odrhovaček. V tom nejlepším slova smyslu samozřejmě! Vánoční pohodovka Ježíšova se ale moc povedla, vokálně se Supice s Fanánkem docela příjemně doplňují. 

Album se však i přes několik rychlých pecek nedá vnímat jako razantní návrat do starých dob, nýbrž jde spíše o pestrou koláž příběhových pasáží, jenž se hudebně zhmotňují za účelem celkového obrazu Františka a jeho doby. Když při poslechu sklouznete očima zpět k mnoha řádkům, ocitnete se ve starých dobách socialistických osmdesátek.  

Nesporným překvapením je náboženská stránka příslušného bookletu, která se objevuje například v biblických verších, které jsou uvedeny před samotným textem písně. Např. v druhé skladbě Na Kovárně v zimě je na začátku Žalm 104,15: A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvá od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. V knížečce jsou dále fotografie mariánské sochy, vnitřku i vnějšku kostela. Konfrontování posluchače znalého předchozí tvorby Tří sester se všemi těmito prvky bude rozhodně dalším a velkým překvapením.

 

Sečtělý posluchač může kvitovat i ze zmínění věhlasného Sienkiewiczova románu Quo Vadis, který se cituje v druhém dějství, jímž podle bookletu začalo křesťanské období hlavní postavy. Už všechny tyto prvky vytváří od začátku poslechu velký otazník – jaký vlastně ten František ve skutečnosti byl? Nehraje si tento moderní opus s posluchačem příliš anebo jen má za cíl hravým a dramatickým způsobem ukázat, že mezi punkrockovým bouřením a duchovní stezkou je velmi tenká spojitost? 

Některé písně vyloženě vyšumí do ztracena, protože jsou příliš krátké, jiné ale zaujmou rytmickým vyzněním, třeba Stále to klape? Kostelní kuní vyznívá hudebně až nepřirozeně, alternativní kousek Cos dělala celý den překvapí samply a dialogovými pasážemi s překvapivým atmosférickým outrem. V závěrečné třetině alba atmosféra jaksi přitvrdí. Ty uslyšíš můj vzdech zní jako čistý křesťanský rockový spektákl, kde opět vynikne neměnný hlas Supice. A hned na to nakopne albový tepot Potřebná alkoholní léčebna se zvučným sólem a nekompromisním refrénem – tahle pecka se bez přehánění musí stát novou živou tutovkou kapely! 

Křehkým intrem uvedený Exorcista z Ďáblic je pak provokativní zpovědí, která snad nemůže být brána vážně. Zato má po muzikantském stránce sympaticky tklivé sólíčko, které zůstane v paměti. Sóla ve většině písní vůbec přijdou v tu nejlepší možnou chvíli, například zaujmou v předposlední epické V krajině u pekelné jámy, jenž má po lyrické stránce neskutečný biblický nádech. 

Je svatá pravda, že každá rocková legenda musí za svou kariéru udělat experimentální album či velkolepý projekt, který koketuje i s jinými styly a náladami. A to se tady podařilo na výtečnou! Opět platí to, že čím více některé experimenty posloucháte a necháváte se vést i textovou stránkou, tím hlouběji dokáže dílo k vnímavému posluchači proniknout. Staří harcovníci budou novinku plísnit kvůli přemíře religiozity, kterou ale nemohou chápat, pokud se vůbec kdy zabývali svou vlastní duchovní stezkou. 

Tenhle umělecký projekt by zasloužil pečlivé hudebně-divadelní zpracování. Teatrální závěrečný song vše podtrhuje. Já při něm upřímně zapomněl na začátky devadesátkové Kovárny, kde byl Alkáč jedinej kocour, zapomněl na úchylného Průšu anebo marťanskou hudbu, natožpak ekologické ředkvičky. Pozor, toť resumé ikonických termínů pouze pro zasvěcené. 

Nové album Tří sester (a Synů výčepu) František z Braníka je totiž i přes své závěrečné vyznění – upozorňuji, že je třeba číst booklet až do konce! -, jedno velké a smířlivé duchovní dílko, které dojde pochopení později všem, kdo chtějí navěky zůstat rebely.