Poličský Colour Meeting sedmnáctým ročníkem nasadil vysokou laťku

Colour Meeting 2020 - 24.- 25. července - Polička, Park u Hradeb - foto@Fialova photography

Léto pravidelně patří v hudebním sektoru festivalům. Rok 2020 však festivalům a hudbě celkově absolutně nepřeje. Různá nařízení vlády ruší nečekaně akce klidně i ze dne na den. Naštěstí je tu stále pár akcí jako Colour Meeting v malebné Poličce. Přátelský, atmosférou až rodinný festival letos přilákal mnoho návštěvníků z různých koutů republiky. Všichni nahlédly na výběr aktuálních špiček české alternativní scény.

Prostory u městských hradeb vymezovaly dvě stage. Kromě hlavní to bylo specifické šapitó, které tvořilo specifickou atmosféru. V pátek si jej jako první vyzkoušela písničkářka a multiinstrumentalistka Palma. Ta předvedla průřez svojí debutovou deskou Starý duch z minulého roku. Speciální spojení syntezátorů a elektroniky s hloubavými texty krásně festival otevřelo. Na hlavním pódiu se mezitím připravili Rány těla. Rokenrol v různých formách občas smíchaný s diskem, občas vycházející spíše z punku, rozhodně rozproudil žíly a rozpohyboval boky i pouhým kolemjdoucím. Došlo samozřejmě i na střípky z poslední studiovky Maybe It's Fantasy z roku 2018.

Ve stanu se mezitím připravil David Pomahač. Písničkář, který se po letech strávených v kapelách rozhodl vyskočit na sólovou dráhu. Jeho zkušenosti z hraní v Houpacích koních s Xavierem Baumaxou či s vlastním projektem Kieslowski se zúročili na debutu Do tmy je daleko. Jde o osobní zpověď kombinující pop s elektronikou. Melancholie kombinovaná s existenciálními texty plnými deprese a procítěný výkon Pomahače patřila k vrcholným momentům prvního večera.

Vrcholem celého festivalu však byl koncert Zvíře jménem podzim. Projekt Jakuba Königa se stále drží při životě a přestože šlo o vůbec první letošní vystoupení, bylo to bezchybné. I přes komplikace se zvučením, které natáhly pauzu o téměř dvacet minut, nakonec vše klaplo. Obrovský multiinstrumentální orchestr tentokrát dorazil ve dvanácti lidech. I s Lindou Arbanovou, propojující hudbu s perfektními projekcemi v pozadí. Došlo na téměř celou desku Září a také na mnoho věcí z prvotiny. I přes absenci Marie Puttnerové a Veru Linhartové došlo na skladby Psí sny nebo Andulka. Terezie Kovalová a Marie Kieslowski je však svými výkony dokázaly stoprocentně nahradit. V Marušce zase zastupoval sám hlavní mozek seskupení.

Zvíře se letos poprvé nadechlo a hned všechny posluchače naprosto dostalo. Těžko říct, co přesně bylo vrcholem vystoupení. Všechny nástroje i hlasy se úžasně doplňovaly, publikum aplaudovalo po každé odehrané písni. Všichni opět byli aspoň na chvíli šťastní. Rozloučení přišlo s titulní písní Zvíře jménem podzim z první desky a jen podtrhlo úžasné vystoupení a skvělý první den Colour Meetingu.

Následně se hlavního pódia ujal Jaromír Švejdík. Tomu nestačili kapely Priessnitz nebo Umakart a proto si založil ještě další. Letní kapela je uskupení, které vzniklo během jednoho léta na chatě a od té doby hraje Švejdíkův repertoár plus pár novinek co zvládli složit dohromady. Nechyběly tak Votroci nebo Bezprsťák od Umakartu, Ráno či Ponedělí od Priessnitz a plno dalšího. Všechny aranže byly lehce poupravené aby lépe ladili s letní atmosférou což dodalo jisté odlehčení od jinak syrových jesenických melodií. Závěr večera pak patřil elektronickému duu Bratři. Šapitó se kvůli této dvojici zcela zaplnilo a hltalo jejich elektronické beaty. Ondřej a Jiří momentálně spolupracují s producentem Hannesem Biegerem a jejich debut rozhodně bude deskou očekávanou.

Areál festivalu Colour Meeting se sice rozprostírá na skromném plácku v parku u hradeb, hned vedle Bílého potoka. Přesto dokáže kromě zázemí nabídnout i ubytování kempujícím. Vizi akce doplňovaly i stylové stánky s oblečením či různými výrobky. V sobotu zase získali pozornost dětské dílny, lákající celé rodiny i s dětmi. V harmonogramu i v sobotu zbývalo mnoho zajímavých jmen. Jako první otevřela program v Šapitó mladičká písničkářka a vítězka soutěže 1Band2Play Amelie Siba. Ta předvedla jak kousky z debutu Dye My Hair, tak pár věcí ze staršího ípíčka. Jakkoliv sobě nechala znát jakoukoliv nejistotu a možná až roztomilou stydlivost, v textech se k posluchačům postavila zcela opačně a naprosto otevřeně. Rozhodně bude patřit ke jménům, která je třeba v následujících letech ostře sledovat.

S daleko veselejší notou přijeli komici Hm... Jako jediný interpreti zatím dostali druhou pozvánku do Poličky a opět publikum pořádně pobavili. Multiinstrumentalisté, střídající se u svých nástrojů co píseň, rozjeli výborný mix vtipů, rýmovaček z dílny kytaristy Marka Doubravy. A nechyběl tomu ani závěrečný Punk. Jednou z nejpovedenějších desek roku 2019 má na svědomí duo Post-hudba. Producent Tomáš Havlen a písničkář Dominik Zezula opět po šesti letech probudili tento projekt a nahráli debut Není se na co těšit. Naprosté ponoření do hudby, improvizační tanec, bouřlivé beaty a dunící basa, Žádné mantinely, všechno rozebrané a složené. Oba dva muzikanti do své performance dali naprosto vše a není divu, že ve finiši se baterky dobíjely vínem, pivem, panáky a cigaretou. Jestli něco má být vybráno jako vrchol soboty, bude to "Smrt Letný".

Klidnější projev přivezla slovenská rodačka Katarzia. Ta oslnila kritiku deskou Celibát. Na něm se pouští do mnoha různých témat od LGBT problematiky až po požáry v Austrálii. Právě Hoří i voda s českým veršem byla jednou z mnoha věcí nesoucí se i Poličkou, stejně jako jemný neomylný hlas Kataríny Kubošiové. Stejně jako na albu zpěvačku doprovázeli členové formace Bert & Friends. Ta se na hlavní stagy předvedla o pár hodin později. Již za tmy Albert Romanutti předstoupil před diváky a přesunul je spolu se svým bandem až do roku 2050. Jejich impresionistická díla se však davu zalíbila a četné publikum si na Plody moří a pecky z placky SUPR zatrsaly.

Hlavní postavou sobotního programu byla Lenka Dusilová. Hudebnice, která poslední roky byla spojená s projektem Baromantika momentálně připravuje sólovou desku Řeka a několik ukázek z ní zaznělo i v Poličce. Stejně jako tomu bylo u pátečního Zvířete, tak i Lenka se svou loop station měla obrovské problémy při zvučení. Bohužel to nebylo během vystoupení zcela stoprocentní a na finálním výsledku se to trochu projevilo. Mimo to však byla radost celé vystoupení sledovat. Neuvěřitelný hlasový rozsah, vrstvení, elektronika nebo taky jemné až folkové stopy jako Kontrapunkt nebo Pro Lenku.

Colour Meeting se naprosto vydařil a hlavní pořadatel Dušan Svíba musí být spokojen s rozhodnutím jít i do letošního ročníku, ačkoliv ve vzduchu stále viselo určitě riziko. Skvělá atmosféra, skvělé koncerty jak českých, tak i zahraničních interpretů. Navíc se vydařilo i počasí. Colour Meeting je svým malebným prostředím jedinečným festivalem a hudební knihovna se již teď těší na další pokračování.