Oceans of Slumber: "V Americe není hudební trh připraven na kapely jako jsme my"

Na letošním festivalu Brutal Assault jsem si popovídal s američany Oceans of Slumber. Kapela, o které se v poslední době hodně mluví zejména díky jejich nové desce "The Banished Heart”, právě absolvovala autogramiádu a do jejich koncertu zbývaly asi dvě hodiny. Řeč se zpěvačkou Cammie Gilbert a jejím partnerem bubeníkem Dobberem Beverlym byla samozřejmě o aktuální desce. Kromě toho jsme probrali i jak těžký může být život hudebníka, vztah ke coverům nebo jak vypadá jejich turné.

 

Hudební Knihovna: Díky za váš čas. Opravte mě pokud se mýlím, ale tady na festivalu Brutal Assault hrajete poprvé, je to tak?

Cammie Gilbert: Přesně tak.

 

HK: Co říkáte na festivalové zázemí v pevnosti? Měli jste možnost si areál prohlédnout?

Dobber Beverly: Ano, přijeli jsme už včera. Prošli jsme si areál a poslechli několik kapel.

Cammie Gilbert: Je to tady moc hezké, líbí se nám tu.

 

HK: Chtěl bych s vámi probrat vaše aktuální album "The Banished Heart”. Vzniklo už více než před rokem (vyšlo 2. března 2018), propagujete ho po celém světě, hrajete hodně koncertů. Jak se změnil život Oceans of Slumber po této desce? Jaké jsou reakce fanoušků?

Cammie Gilbert: Myslím, že album bylo přijato poměrně kladně. Pokračujeme ve velmi podobném tempu a nedošlo k nějakým zásadním kontroverzním reakcím. Co se týče koncertů, tak se této desce věnujeme určitě více, než předchozí (album "Winter” z roku 2016).

 

HK: Koncertujete převážně v Evropě, na východě a podobně. Je pro to nějaký konkrétní důvod nebo ve Spojených Státech pro vaši tvorbu není taková poptávka?

Dobber Beverly: V Americe není hudební trh připraven na kapely jako jsme my. Velká města jako New York, Los Angeles a vůbec celá Severní Amerika má jinou poptávku a pro kapely jako jsme my tam jsou velmi omezené možnosti. Nejsme ryze doomová nebo death metalová kapela, přestože v naší hudbě jsou elementy obou. Určitě nejsme typickou mainstream metalovou kapelou.

 

HK: To určitě ne, není jednoduché vám dát jednoznačnou nálepku, která by charakterizovala váš hudební záběr. Ve vaší tvorbě najdeme i prvky gospelu a soulu, tak nějak od všeho trochu. Evropská scéna je na takové žánrové koktejly jako dělaná.

Dobber Beverly: Přesně tak. V Evropě vzniklo spoustu různých žánrů a stylová fúze je u evropských kapel normální.

 

HK: Máte na "The Banished Heart” oblíbenou skladbu? Takovou, kterou hrajete raději než ostatní?

Cammie Gilbert: Nejraději mám „At Dawn”.

Dobber Beverly: U mě taky „At Dawn” a titulní skladbu „The Banished Heart”.

 

HK: Očividně, celé album je velmi osobní a vložili jste do něj spoustu emocí. Funguje lépe jako terapie skládání hudby nebo živé hraní?

Dobber Beverly: Jakmile je song napsaný a nahraný, konkrétní emoce jsou v něm už nadobro zaznamenány. Ty pocity, které nás ženou k tomu napsat skladbu, jsou tak nějak zapečetěny a člověku to pomůže se s tím tématem lépe vyrovnat. Samozřejmě hraní těch skladeb naživo může občas vyvolávat vzpomínky, ale postupem času jsou méně a méně výrazné. Jakmile je tedy skladba hotová, jsem s tím daným tématem smířený. Je to hlavně o tom dostat ty myšlenky ze sebe.

 

HK: Cammie jak odlišný byl nahrávací proces pro "The Banished Heart” od předchozí desky "Winter”, na kterém ještě pracoval předchozí zpěvák Ronnie Allen? Určitě jsi podobu desky hodně ovlivnila svým stylem, přístupem k psaní a samotnému provedení hotových skladeb.

Cammie Gilbert: Prakticky všechno bylo jinak (smích). Myslím, že "The Banished Heart” je kvalitnější deska a je také mnohem osobnější. Je tvrdší a co se emocí týče, zasahuje podstatně hlouběji. Hraní skladeb z nové desky je i mentálně náročnější, ale čím častěji hrajeme, tím je to pohodlnější.

 

HK: Chápu, že to musí být náročné jak po psychické stránce, tak i po té fyzické. Obzvláště pro tebe jako pro zpěvačku zvládnout náročné pasáže naživo.

Cammie Gilbert: Ano, je to určitě výzva. Ráda si sama pro sebe píšu vokály tak, abych se svým hlasem šla na hranici svých možností. Když jsme potom na turné a hrajeme několik dní po sobě, je to náročné. Proto mám na turné striktní režim, který dodržuji, abych tolik nenamáhala svůj hlas. Hodně spím, pravidelně a zdravě jím, nepiju, nekouřím a nemluvím víc, než je potřeba (smích). Pokud jsme na turné v Americe, tak chodíme cvičit alespoň třikrát týdně, abychom se udrželi v kondici. 

 

HK: Jasně, umím si představit, že to musí být unavující. Zvláště v létě, když se hraje venku, je vedro a práší se. To musí být pro zpěváka noční můra.

Cammie Gilbert: Ano, takové koncerty jsou pro mě co se dobrého výkonu týče nejhorší (smích).

 

HK: Krátce po tvém příchodu do kapely jste vydali cover skladby „Solitude” od švédských doom metalových Candlemass. Zajímá mě, proč jste si vybrali tuto kapelu a skladbu?

Dobber Beverly: Bylo to ze dvou důvodů. Za prvé je to kapela, která mě hodně ovlivnila a muzika, která mě celý život baví. Za druhé, je těžké propagovat kapelu jako Oceans of Slumber a přesvědčit lidi, aby takovou hudbu poslouchali. Vyrostl jsem na těchto starých heavy metalových, doom, death, black kapelách, a coverem na „Solitude” jsem chtěl říct, že pokud to máte stejně, můžete klidně poslouchat i naši kapelu. Pro všechny old schoolové metalisty máme hodně co nabídnout právě díky vlivům kapel jako je Candlemass. Byl to způsob jak k nám přilákat více nových a mladších fanoušků, protože pochopitelně i naše hudba je postavená na hudebních legendách minulosti. Candlemass miluju a vybrali jsme „Solitude”. Nechtěli jsme dělat cover třeba skladby „A Sorcerer's Pledge” nebo jiných, protože ty už jsou až příliš obskurní. „Solitude” je dostatečně populární skladba, aby ji fanoušci znali a k našem účelům posloužila skvěle. (řeč je o skladbách z debutové desky Candlemass "Epicus Doomicus Metallicus” z roku 1986, odkud pochází skladba „Solitude”). 

 

HK: Souhlasím, „Solitude” je skvělá skladba a váš cover je výborný. Díky němu jsem se k vám dostal i já, takže záměr se povedl. Máte v plánu dělat covery pravidelně nebo tohle byla jen jednorázová záležitost?

Dobber Beverly: Myslíš od Candlemass?

 

HK: Myslím covery obecně od různých interpretů. Dalších kapel, které tebe a Oceans of Slumber ovlinili.

Dobber Beverly: Vydali jsme cover EP "Blue” u Century Media. Jsou tam předělávky od Emperor („The Wanderer”), Pink Floyd („On The Turning Away”) a Led Zeppelin („Kashmir”). To bylo ještě před "Winter”. Tam je cover „Nights In White Satin” (od kapely The Moody Blues) a na "The Banished Heart” je také cover, ale jedná se o starou duchovní skladbu „Wayfaring Stranger”. Na nové desce pravděpodobně uděláme cover buď od Type O Negative nebo od Cure, ještě jsme se nerozhodli. Takže ano, covery děláme neustále a hodláme v tom pokračovat.

Cammie Gilbert: Baví nás dělat předělávky jiných písní naším stylem.

Dobber Beverly: Je to velmi inspirující. Jako muzikant rád interpretuji skladby jiných. Covery dělám i v jiných svých kapelách.

 

HK: Když mluvíme o tvých dalších kapelách, musíme zmínit i nový projekt Genoa. To je čistě v režii tebe a Cammie?

Dobber Beverly: Ano, tam jsme jen my dva.

 

HK: Genoa vznikla, aby jste se mohli hudebně vyjádřit zase jiným způsobem, který se úplně nehodí pro Oceans of Slumber? Je to také velmi temná hudba, ale nedá se to úplně zaškatulkovat do metalu.

Dobber Beverly: Naše nahrávací společnost Century Media nás i požádala, abychom skladby Genoa vydali jako nové album Oceans of Slumber. Nevím úplně z jakého důvodu, fanoušci asi úplně neví, co dalšího od nás čekat. Genoa není tolik odlišná od Oceans, ale přece jen je to jiné. Nevím, jestli jsi slyšel o kapele The 3rd And The Mortal? Byla to experimentální kapela na začátku 90. let a svým stylem byli neuvěřitelně nadčasoví. Reakce na první Genoa demo byli pozitivní a dostalo se k nám, že to zní právě jako The 3rd And The Mortal nebo Ulver, Nick Cave a podobně. No a to je přesně ten stylový koncept, o který nám jde. Některé skladby, které teď děláme pro Genoa jsem napsal třeba před šestnácti lety a až teď se dostanou ven. Je to zkrátka takový nepopsatelný typ hudby, kombinace  všeho možného bez žánrových omezení. A fakt, že na nich zpívá Cammie, tu hudbu posouvá ještě výš.

 

HK: Před šestnácti lety jsi pravděpodobně měl i trochu jiný hudební záběr než dnes?

Dobber Beverly: Samozřejmě. Chci prostě dělat hudbu, která mě ovlivňovala dlouhá léta a která mě baví. Nechci hrát něco, co je jen černé nebo bílé, to pro mě není zajímavé. Oceans jsou přece jen více orientovaní na metal a tak jsme si založili něco jiného, kde můžeme hrát co chceme.

 

HK: Na skladbě „No Color, No Light” vám hostuje zpěvák Tom Englund z Evergrey. Jak k této spolupráci došlo a chtěli byste mít hosty častěji?

Dobber Beverly: S Tomem jsme zkrátka dobří přátelé a líbí se mi jeho hlas. Vždy jsem chtěl udělat song, kde by Tom zpíval. V pubertě jsem měl seznam věcí, kterých bych chtěl dosáhnout a nahrát skladbu, kde bude zpívat Tom Englund bylo jednou z položek. Další je například spolupráce s Anneke (Anneke van Giersbergen, ex-The Gathering) na některé z mých skladeb. Můj životní cíl je snažit se tyto věci uskutečnit, protože život nemá význam, pokud se nesnažíš dosáhnout cílů, které si pro sebe stanovíš.

HK: Na konci loňského roku v kapele ukončili činnost oba kytaristé a baskytarista, patrně z osobních důvodů. Je tím důvodem fakt, že trávíte hodně času na turné, pryč od domova, což bývalí spoluhráči nezvládli?

Dobber Beverly: Ano, tohle bylo hlavním důvodem. Byly to osobní věci co se kapely týče i osobní věci mimo kapelu. Dostáváme se do období, kdy hodně pracujeme a kapele věnujeme drtivou většinu volného času. Osobní věci mají na kapelu obrovský vliv. Krátce před nahráváním "The Banished Heart” jsem si prošel nepříjemným rozvodovým řízením, s Cammie jsme přišli o dům kvůli hurikánu Harvey a jako kapela jsme prošli několika problémy, které nás během těch let rozdělili jako přátele. Lidé se zkrátka mění a každý má své rodiny a svůj osobní život a je těžké mezi tím najít rovnováhu, když jsi pořád na cestách. Někteří od kapely očekávali něco jiného, někteří se nedokázali srovnat s tím, co se v kapele děje a zkrátka to nešlo jinak.

Cammie Gilbert: Působit v aktivní kapele je velmi specifický životní styl a určitě to není pro každého. Člověk má nějaké představy jak to bude vypadat, ale realita je ve finále jiná a je potřeba život vybalancovat tak, aby jsi dlouhodobě mohl fungovat jak v kapele, tak v osobním životě.

Dobber Beverly: Abych byl upřímný, pro mě osobně je kapela a muzika obecně životně důležitá. Snažím se dosáhnout hodně věcí a kdybych to nebral opravdu vážně, nikdy k tomu nemůže dojít. Život v kapele není vždy legrace a může se stát, že se někteří soustředí jen na tu zábavu, zatímco já řeším obchodní stránku věci, nahrávací studia, bookování turné a podobně. Je potřeba kombinovat turné a být oddělený od rodiny, práci ve studiu a časovou i finanční investici nebo rozdíly v názorech ať už co se týče hudby, života mimo kapelu nebo zkrátka osobnostní neshody. Je toho hodně a pokud něco neklape, přijdeš o spoluhráče. To se zkrátka nedá nic dělat.

 

HK: Jak se s tím vším vyrovnáváte vy dva? Co na své práci nemáte rádi?

Dobber Beverly: Nejvíce mi vadí být neustále mimo domov. 

Cammie Gilbert: Já to mám stejně. Je to nepříjemné nebýt s rodinou a stále žít v přechodu mezi tím být na cestách a být doma. Občas je to trochu skličující.

Dobber Beverly: Amerika pro tohle nemá žádný podpůrný systém. Buď musíš být relativně bohatý, což nikdo z nás není nebo musíš mít vlastní byznys, který můžeš svévolně opustit na několik měsíců, zatímco jsi na turné, což taky není náš případ. Takže když se po turné vrátíme domů, máme normální práci, kde musíme řešit volno a dovolenou. Máme rodiny, kterým se občas musíme věnovat a naši noví spoluhráči se učí mezi vším najít rovnováhu. Pro každého je těžké všechno opustit a věnovat se naplno kapele. Může to vypadat jako velká zábava, cestovat po světě, hrát na festivalech a podobně, nicméně musí se pro to něco obětovat.

 

HK: Jasně, zábava je to na pódiu při koncertě, ale všechno ostatní co se s tím pojí taková zábava už není. Jak během turné trávíte svůj volný čas? Snažíte se co nejvíce odpočívat nebo i pracujete?

Cammie Gilbert: Hodně odpočívám, ale pracuji i na marketingu nebo píšu nové věci. Snažím se nějak ten volný čas během cestování z jednoho místa na druhé využít. Cestování může být velmi inspirativní, když navštívíš nová místa a trávíš čas v přírodě. Snažím se najít trochu času na všechno, jak to jen jde. (smích)

 

HK: Najdete si čas i na turistiku? Prohlédnout si město, ve kterém hrajete?

Cammie Gilbert: Určitě. Oba máme rádi historii a rádi navštěvujeme zajímavá místa, když je k tomu příležitost. Vždy se chceme přiučit trochu historie o daném městě.

 

HK: Evropa je pro tohle ideálním místem.

Cammie Gilbert: Přesně tak, je to tady skvělé. Tohle je jedna z těch pozitivních věcí na cestování. (smích)

 

HK: Jaké jsou vaše nejoblíbenější místa nebo kde hrajete nejraději?

Cammie Gilbert: Praha. (smích)

Dobber Beverly: Co se měst týče, Prahu jsme si určitě oblíbili. Česká republika obecně je nádherná a vysoko na seznamu nejoblíbenějších destinací. Skvělé jídlo a pivo.

 

HK: Ano, v tomhle jsme dobří.

Dobber Beverly: Kromě Česka je skvělá i skandinávie, i když je tam poměrně draho. Není náhoda, že do Evropy jezdíme poměrně často. Nejradši to mám tady v Česku a taky východní Evropu. Tam je všechno tak nějak jiné a to se mi líbí.

 

HK: Na úplný závěr se zeptám, co od Oceans of Slumber můžeme očekávat v blízké budoucnosti?

Cammie Gilbert: Po tomto turné jedeme domů a budeme připravovat novou desku.

Dobber Beverly: Nová deska už je hotová.

Cammie Gilbert: Dobře, já pojedu domů a nebudu dělat nic. (smích)

Dobber Beverly: Doma nás čekají jen nějaké zkoušky a přípravy na nahrávání.

 

HK: Hlavně si dopřejte trochu oddechu.

Dobber Beverly: Nepřipadá v úvahu. (smích)

 

HK: Díky za rozhovor, užijte si koncert a brzy zase naviděnou.

Cammie Gilbert: Taky díky, jsme moc rádi že jsme tu a těšíme se na show!