Na novince Mirka Kemela přibylo rychlých písniček, ale nechybí ani lyrické a zadumané

Pod názvem Mordyjé vydává hudebník, písničkář a zároveň dlouholetý přední český karikaturista Mirek Kemel své nové, v pořadí páté studiové album. Autor, pro kterého hudba představuje niterný únik od každodenního vymýšlení vtipů o dnešním světě a politice, natočil desku se svojí stálou kapelou. Na třinácti písních se podílí ale i řada hostů - zpívají zde Marie Puttnerová a herec Vladimír Javorský, který Mirka Kemela provází od samých počátků, hrají Oskar Török, Josef Štěpánek, Miloš Dvořáček, Martin Novák, Ondřej Konrád a Michal Nejtek.

Tematicky velmi pestré album nabízí oproti starším deskám více rychlých písniček, ale nechybí typicky lyrické a zadumané skladby. Posluchači zde najdou jak písně nové, které reagují na současný stav světa, tak i starší a lyričtější, které hudebníci oprášili a vytáhli znovu na pódia v nové podobě. Všechny mají ale společné poetické, jemné a introvertní texty Mirka Kemela. Nahrávka vznikla v produkci kytaristy a člena kapely Vlastimila Konopiského ve studiu SONO Records. Křest za účasti několika hostů proběhne 27. listopadu v pražském Paláci Akropolis. Na novinku lákají tři singly a videoklipy - Rusalka, Včelař Milan a Oči pod ledem. 

Nové album získalo svůj název dle titulní skladby. „Písnička Mordyjé reflektuje současnou dobu, pocity obav, strachu, ztráty jistot a z toho pramenící touhu utéct od toho všeho před světem, sebou samým. Není to ale prvoplánové, v písničce je to schované, lze to vnímat i jinak a to mě baví. Písnička není o smutku a stýskání si, jde spíše o vzdor,” říká na úvod Mirek Kemel a dodává: „Slovo Mordyjé má zajímavý původ. Prý ho jako první použil Voltaire jako parafrázi na slovo Mondieu. V našich zemích prý zůstalo po napoleonských válkách.”  

Oproti předchozímu albu Vlčí stopy, které natočil Petr Ostrouchov s vlastní formací Blue Shadows, je Mordyjé kapelovým projektem a navazuje tak na na desku Ryby, raci vydanou v roce 2018. „Za těch šest let jsme se jako kapela zvukově i nástrojově posunuli. K elektrické kytaře a bicím jsme přidali klávesy,” popisuje Mirek Kemel. 

„Potřebuji klid, samotu a náladu, které nelze poručit,” vysvětluje Mirek Kemel, pro kterého skládání hudby představuje odpočinek od hlavní profese karikaturisty. „Jako karikaturista sleduji zprávy z domova i ze světa a denně se trápím nad kresbou pokud možno aktuální a současně nadčasovou, což se ne vždy daří. Muzika mi pomáhá přežít ten stres z každodenní povinnosti odevzdat kresbu včas. A dovoluje mi ponořit se hlouběji do sebe, do svých příběhů bez nutnosti být vtipný a aktuální,” doplňuje autor. 

A na otázku, zda někdy spojuje své dvě autorské stránky, tedy, zda někde dělá i karikatury hudebníků, odpovídá: „Naprosto výjimečně. Kdysi jsem nakreslil členy své kapely, někteří z nich se svou karikaturou moc spokojeni nebyli. Asi bych to měl zase zkusit. Loni jsme ale vydali zpěvník našich písní a ten jsem ilustroval svými muzikantskými vtipy, které na koncertech často vyprávím.”  

Foto: Zuzka Bönisch

31. 10.: Plzeň - Zach´s pub 

5. 11.: Ostrava - Barrák 

6. 11.: Hradec Králové - Divadlo Drak 

7. 11.: Náchod - Náchodské dny poezie 

14. 11.: Brno - Leitnerka 

15. 11.: Šumperk - Blues Alive 

27. 11.: Praha - Palác Akropolis - křest