„Muzika se vrhla na nás“, tvrdí Jananas

Pokud by se čtyřčlenná hudební formace Jananas nechala vymalovat, vznikla by alegorie, když by měla být představena na divadle, pravděpodobně ve frašce. Anebo možná ne. Jediné, co je v tuto chvíli jisté, že 9. září Jananas vydali svou druhou desku a nazvali ji To samo. Se zpěvačkou Janou Infeldovou a kytaristou Janem Vávrou jsme se ponořili hluboko do jejich tvorby a detailně probrali některé písně.

HK: Na české hudební scéně působíte řadu let. Fanoušci si Vás oblíbili, když jste pak vyhlásili pauzu, s netrpělivostí očekávali, kdy se znovu vrátíte na scénu. Začali jste po přerušení koncertování jinak?

JV:„Ne. Jenom jsme byli starší."

JI:„Také myslím, že ne. Byla to mateřská pauza. Když jsme navázali na tu koncertní činnost, měli jsme pořád jen jednu desku a žádný nový materiál."

HK: Navázali jste tedy tam, kde jste přestali.

JV:„Přesně tak. Neměli jsme vůbec problém začít znovu hrát. Pauza byla ku prospěchu věci. Odpočali jsme si od sebe, ale vlastně jsme se vídali pořád. Dělal jsem mezitím Janě laktační poradkyni." (směje se)

JI:„Jenda umí poradit kdykoliv s čímkoliv a tvářit se u toho, že všemu perfektně rozumí."

JV:„Jsem univerzální rozumbrada."

JI:„To je vlastnost, kterou máme společnou – umíme rozdávat rady."

JV:„Jana navíc umí skvěle léčit. Určitě by se uživila v nočních pořadech jako léčitelka přes obrazovku."

HK: Začíná mě překvapovat, že jste se vrhli zrovna na muziku, když máte tak široký rozptyl dovedností.

JI:„My jsme se na ni nikdy nevrhli, ona se vrhla na nás. Muzice jsme se začali věnovat naprosto spontánním způsobem. Tak, jak se jmenuje naše nová deska To samo, tak to přišlo samo. Ani jeden jsme muziku nestudovali."

JV:„A najednou jsme se přistihli, že stojíme na pódiu. Trvalo to asi jen šest let, než jsme uskutečnili první koncert od chvíle, co jsme se seznámili. Teď si uvědomuju, že šest let je taková naše perioda."

HK: Tím se tedy vysvětluje, proč své druhé album vydáváte právě teď. Oproti první desce mi připadá dost odlišné. V jakém životním rozpoložení se nacházíte? Mám pocit, že na novém CD reflektujete všechno špatné, co se kolem nás děje.

JI:„Každý to CDčko vnímá jinak. Někdo naopak řekne, že je to hrozně veselá deska. Jsem moc ráda, že na lidi působí takhle dvousečně. Myslím, že je tam obojí. Zpracovává témata, která kolem nás jsou a nejsou vždycky úplně veselá, proto jsme se nad nimi možná pozastavovali, možná proto nás zaujala. Ale pojali jsme je s určitou mírou vtipu, nadhledem a humorem, což myslím, že je potřeba."

JV:„To, že je něco smutné, ještě neznamená, že bychom si z toho neměli dělat legraci."

JI:„Nemyslím ale, že by deska byla primárně depresivní. Ptala jste se na naše rozpoložení. Od té první desky jsme stihli trochu dospět. Někteří máme děti, stali se z nás zralejší osobnosti. Díváme se na věci jiným pohledem. Bylo by velmi zvláštní, kdybychom byli stejní jako před deseti lety."

JV:„A bylo by úplně nejsmutnější, kdyby nová deska byla stejná jako ta předchozí."

JI:„Řekla bych, že nové album je dospělejší, ale úplně nesouhlasím s tím, že je smutné. Smutné je snad jen to, co se kolem nás často děje."

HK: Z mého pohledu je dost kontroverzní píseň Malorážka spolu s videoklipem. Kritizujete v ní novináře, muzikanty, kteří se vyjadřují k politickým tématům. Nemáte pocit, že tím, že na to všechno upozorňujete, jste se pasovali do stejné role?

JI:„Nemyslím, že bychom kohokoliv kritizovali. Něco jiného je písnička, něco jiného klip, který k ní vznikl jako další doprovodné médium. Režíroval ho Honza Látal. Sice i na klipu máme určitý autorský podíl, ale rozhodně bych rozdělovala tyhle dvě věci. To, co sděluje klip, nemusí absolutně kopírovat, co je v textu písně. Písnička nikoho nekritizuje, není vůbec o politice. Na to dám ruku do ohně."

JV:„Za sebe musím říct, že je to hrozně chytrý text. Ne, že bych se chtěl zas tak chválit, protože jsem jeho spoluautorem, ale je právě chytrý v tom, že má více rovin. Což my máme rádi. I písničky, které jsou na první poslech vtipné, pro vnímavého posluchače to není prvoplánová legrace, ale cítí za tím ještě jiný význam. Noviny, které se v klipu objevují, to jsou jen ty, které jsme vzali z jedné hromady a házeli je do ohně. Významy, které tomu kdo přisuzuje, jsou jen v jeho hlavě."

HK: Nesouhlasím s tím, že se v textu neobjevuje nic o tom, co pálíte. Zmiňujete Wolkera, Kanta, Heideggera, Světlou… Pokud bude válka, Hálkovy verše mi možná nepomohou, což pro mě neznamená, že bych měla jakoukoliv literaturu zatracovat.

JI:„Ta písnička není určitě o tom, cokoliv zatracovat. Je psaná s nadsázkou. Řekla bych, že je to takový smutný povzdech člověka, který vidí spoustu věcí, které by nejraději neviděl ani neslyšel a chtěl by od nich mít aspoň na chvíli pokoj. Je z toho všeho jen smutný. Znovu opakuji, že je to text psaný s nadsázkou a humorem, který je nám vlastní."

JV:„Ta myšlenka je založená na tom, že kdo moc ví, moc trpí."

HK: Tolik Vás pálil fakt, že se na nás valí spousta negativních zpráv, že jste si neodpustili toto téma promítnout do své tvorby? Pro mnoho lidí je totiž hudba synonymem odpočinku, odpoutání se od starostí všedních dní a takto se z reality nevymaní.

JI:„To bychom nemohli napsat o ničem, kdybychom nad tím takhle přemýšleli. Mohla byste se stejně zeptat na písničku Antonín Sova. Ano, pálilo nás to. Tady je velmi dobře vidět, jak to téma lidi nějakým způsobem chytá a budí otázky. A to je dobře! Pozastavíte se nad tím, proč si někdo povzdechne, že je doba taková, v čem je smysl, že jsme o tom napsali písničku. Smysl je právě v tom, že si tu otázku budete klást."

HK: Máte pravdu, že i píseň Antonín Sova ve mně vzbuzovala spoustu otázek.

JV:„To je jediná písnička, k jejímuž vzniku se váže legenda. Měli jsme hrát na festivalu v Pacově, což je rodiště Antonína Sovy. Podmínkou pořadatelů bylo, že každá kapela, co tam vystoupí, musí zhudebnit některou z jeho básní. My se opravdu snažili nějakou zhudebnit, ale jeho způsob lyriky se vůbec nesnoubil s naším uvažováním, naším stylem práce. Zjistili jsme, že vážně to pojmout neumíme. Tak jsme se rozhodli udělat to po svém."

JI:„Pro mě osobně je tahle písnička malé popíchnutí současné mladé generace, která nečte a není vůbec schopna pojmout jiný způsob literárního vyjádření. A teď si představte, že by takový člověk jako Sova přišel v dnešní době na večírek a začal tam pronášet své verše. Ta myšlenka nás dost pobavila. Riskovali jsme, že kdekdo přijde a zeptá se: ,Proč jste to tomu Sovovi udělali?! Vždyť za to nemůže.´"

JV:„Samozřejmě, že za to nemůže. Akorát se narodil v Pacově, kde je festival a určili tuhle podmínku účasti. Musím říct, že když jsme tuhle naši píseň na festivalu zahráli, všechny reakce byly pozitivní. Říkali nám, že samotný Sova by z toho měl radost, že měl smysl pro humor."

HK: Víme tedy, jak vznikla píseň Antonín Sova, co ostatní písničky na novém CD? Je jich celkem třináct. Pravděpodobně se rodily v nějakém delším časovém údobí. Řekla bych, že třeba zmiňovaná písnička Malorážka je jedna z novějších.

JV:„To právě vůbec."

JI:„Refrén písničky vznikl zhruba před čtyřmi lety. O to mi přijde zábavnější, jak si to spousta lidí dává do souvislostí s aktuálním děním. Když jsme třeba vypouštěli klip, říkali jsme si, že až tam lidi uvidí, že pálíme Zemana, dají si to do souvislosti s naším politickým přesvědčením. O tom to ale vůbec není. Tak jsme to nebrali. Někdo to uvidí takhle, kdo je chytřejší, uvidí to v obecnější rovině."

JV:„Jinak všechny ty písničky vznikly v poslední třech, čtyřech letech. Uvažovali jsme, jestli nezařadit i některé, co se nevešly na první desku, ale to jsme nakonec zavrhly, protože sem by se nehodily. Tři písně jsme dodělali až přímo ve studiu."

HK: Které?

JV: „Součástky – to byla taková naše noční seance, Konec světa a Barová židle, na které jsme ve studiu strávili asi nejvíc času. Máme hodně nápadů, ale problém je je učesat a dát do podoby, se kterou bychom byli spokojeni. To je náš základní problém. Máme nadprodukci tvorby, ale spousta věcí není ve stavu, se kterým bychom byli spokojeni, takže ve výsledku trpíme podprodukcí."

HK: Podle písničky To samo se jmenuje celé album. Jaké nejveselejší „to samo" se vám přihodilo v poslední době?

JI:„Inspirací pro tu píseň nám byl částečně život našeho kytaristy Jendy Vávry. To samo se mu děje až komicky často."

JV:„Je to veselé, kdyby to nebylo smutné."

JI:„Přesně tak. Zase jsme u toho. Je to téma, které jsme nuceni stále dokola probírat. Není jasné, jestli jsme veselá nebo smutná kapela. Oscilujeme mezi tím."

JV:„A to je super. Tím, že nejsme nikde ukotveni, vzniká prostor pro neustálé hledání a objevování. Neustálá nejistota žene člověka dopředu, a proto si přejeme, aby naši fanoušci z nás byli nejistí."

JI:„Ano, my sami jsme ze sebe nejistí…. a k vaší otázce, u nás doma se velmi často samo něco vypije nebo sní."

HK: Album To samo vyšlo 9. září. Bude Vás během následující doby možné někde slyšet živě?

JV:„V průběhu podzimu chystáme výjezdy do různých měst, ale 5. a 6. října proběhnou dva křty v Malostranské besedě. Větší šňůru bychom rádi na jaře, až si lidi zvyknou na tu naši novou desku."

HK: Děkuji za rozhovor.