Mighty Sounds 2018 - Den první

Víkend mezi 13. a 15. červencem byl červeně zakroužkován pro všechny milovníky punku, hardcoru, rock’n’rolu, ska, raggea a všemožných přidružených žánrů. Směsku všech těchto stylů každoročně hostí festival Mighty Sounds, který se letos konal již po čtrnácté. Tradičně velmi slušně obsazený line-up přilákal na dvanáct tisíc návštěvníků, kteří se po tři dny královsky bavili na sluncem rozpáleném letišti Čapí Dvůr. První den začal v pátek 13., nicméně i bez pověrčivých fanoušků byl areál příjemně zaplněn.

Odpoledne plné překvapení

Do areálu jsem dorazil kolem sedmé hodiny večerní, kdy na hlavní Mighty Stage vystupovala roztančená slovenská ska/reggae ikona Polemic. Ti měli na letošním festivalu zajímavého hosta, kterým byl německý zpěvák s uměleckým jménem Dr. Ring Ding. Spojení devadesátkového německého disca a stárnoucího slovenského ska nezapůsobilo úplně vábně a tak jsem se vydal objevovat festivalový areál.

Mighty Sounds jsem navštívil v roce 2015 a od té doby se festival masivně rozrostl. Jak do velikosti plochy, tak i do velikosti interpretů o jejichž koncertech vás budeme retrospektivně v následujících dnech informovat. Mighty Sounds také výrazně posílili nabídku jídla a tak kromě tradičních festivalových pochoutek jste mohli najít vegetariánskou i veganskou kuchyni, stánky se zdravými nápoji, trdelníkem nebo cukrovou vatou. Dost bylo i stánků s pivem a jinými alkoholickými hříchy a také futuristicky vypadajícími stany pro boj se žhavými slunečními paprsky. Bylo poznat, že organizátoři se nevěnují jen skladbě hudebního programu, ale dávají si záležet i na komfortu návštěvníků uvnitř areálu. Dobrá práce.

Zpět k hudebnímu programu. Polemic na Mighty Stage vystřídal můj černý kůň celého festivalu, kterým byli britští folk punkoví Skinny Lister. Kapela vznikla teprve v roce 2009, stihli nahrát zatím tři alba (na čtvrtém se pracuje), mají za sebou turné s Flogging Molly nebo Dropkick Murphys a procestovali už kus světa. Sympatická šestice v čele se zpěvákem a kytaristou Danem Heptinstallem a zpěvačkou Lornou Thomas okamžitě roztančila líný dav svým skočným folk rockem. Dynamická show, která střídala rychlejší skladby s těmi melancholičtějšími byla velmi zábavná a kapela mě přesvědčila, že v budoucnu mohou klidně patřit mezi to nejlepší ve svém žánru. Skvělou atmosféru udržovala zejména Lorna Thomas, která ve vybraných písních nedostala tolik prostoru ke zpěvu a tak mohla dosyta tančit. Stále s úsměvem od ucha k uchu se dokonce vydala i mezi diváky a tancovala i s nimi. Obdivuhodné. Nejkomičtěji však pro mě působil hráč na harmoniku Sam Brace, který na pódiu poskakoval snožmo s rukama u těla, kterými obsluhoval svůj nástroj. Nemohl jsem se zbavit představy tuleně, který se snaží skočit pro svůj míček. Tohle ale prosím berte s velkou dávkou nadsázky. Do zpěvu se postupně zapojovali všichni zúčastnění včetně Sama Brace a baskytaristy Scotta Milsoma a všichni členové ukázali, že snad žádný nástroj na světě jim není cizí. Na úvod festivalu naprosto fantastický koncert, který nám dodal energii na zbytek večera.

Pauzu na přestavbu hlavního pódia jsem vyplnil akustickým setem pražských rock’n’rollových Queens of Everything. Ti odehráli svůj klasický plnohodnotný koncert asi před dvěma hodinami, ale zjevně ještě neměli dost. Komorní atmosféra před akustickým Black Coffee Stage korespondovala s nezvykle klidným výrazem jinak zdivočelé kapely. Tato odvrácená tvář kapele sluší jakbysmet a početný dav si jejich komorní set pochvaloval. Spokojená byla i skupina a vkusně dekorovaný interiér jeviště opouštěli velmi neradi. Horké hlavy z Kalifornie

Na hlavním pódiu nás však čekala úplně jiná káva. Jeden z pěti hlavních důvodů mé přítomnosti na letošním ročníku festivalu Mighty Sounds. Punk rocková pecka s názvem Zebrahead s prosluněné Kalifornie. Energická pětice brázdí světová pódia už více než 20 let a přestože už to nejsou žádní mladíci, pořád dělají svou práci s vervou a nadšením. Hlavní postavy kapely zpěváci Ali Tabatabaee a Matty Lewis vtrhli na pódium jako uragán a okamžitě začali hecovat publikum. Nové desky jsme se zatím nedočkali, přestože aktuální deska Walk the Plank už oslavila své třetí narozeniny, nicméně výborných párty hitů má kapela v zásobníku více než dost. Pánové odstartovali celou párty výbušnými skladbami „Rescue Me” a „Hell Yeah” a jejich řízný punk rock okamžitě odstartoval divoké circle pity pod pódiem. K punk rocku obecně patří, že se koncert nese v duchu všelijakých legrácek a vtípků. Zebrahead samosebou nejsou žádnou výjimkou. Parta američanů se ukázala i jako velmi fan-friendly a po představení svého maskota v kostýmu německého piva, si pozvali několik fanoušků na pódium, kde jim byl připraven nějaký párty drink z improvizovaného baru na klávesách. Ke konci show se tento chlapík vydal na výlet na nafukovacím gumovém člunu. To vše bylo prokládáno muzikou typickou z amerických teenage komedií alá Blink 182 nebo Sum 41. Zebrahead sice ve svém názvu nemají číslo, ale co se hudby a show týče, mohou si se svými krajany podat ruce. Podstatným rozdílem je jen přítomnost Aliho Tabatabaee, jehož jižanský rap je výrazná přidaná hodnota. I Zebrahead totiž mají své evergreeny, kupříkladu „Anthem”, „Mental Health”, „Sirens”, „Save Your Breath”, „I'm Just Here For The Free Beer” nebo „Call Your Friends”. Žádná deska neměla výrazně navrch, nicméně novějších skladeb jsme slyšeli víc. Trochu mě mrzela absence starších věcí jako „Sorry, But Your Friends Are Hot” nebo „The Juggernauts” a hlavně letos již plnoleté „Playmate of the Year” ze stejnojmenné desky vydané v roce 2000. Každopádně koncert se pro mě stal památným při povedené „Who Brings a Knife to a Gunfight?", když si i Ali vyrazil mezi nás a když jsme ho drželi nad hlavami zatímco on řval z plna hrdla text „We wanna party party". Jsou momenty na které se nezapomíná a tohle byl pro mě jeden z nich. Byla to zkrátka párty, která vás myšlenkami vrhne zpět do školních let na dávno zapomenuté divoké večírky. Věřím tomu, že Zebrahead při svém prvním vystoupení na Mighty Sounds zanechali pozitivní stopu a přijedou se za námi zase brzy podívat. 

Nabídka, která se neodmítá 
Během čtyřiceti minut se hlavní pódium změnilo k nepoznání. Zdivočelou sebranku z Kalifornie totiž vystřídali pohodoví a uvolnění jamajčané Inner Circle. Reggae legenda v čele se zpěvákem Trevorem "Skatta" Bonnickem se při svém turné k neuvěřitelným padesáti letům existence podruhé zastavili i na MIghty Sounds. Poslední hodinu pátku 13. proměnili v klidnou jízdu plnou houpavých rytmů a tradičních jamajských tónů. Zpěvák "Skatta” neustále komunikoval s fanoušky, stále je vyzýval k tanci a zval na návštěvu Jamajky, kde se dle jeho slov tancuje a slaví od pondělí do neděle. Jeho průpovídky o tom, jak je Jamajka skvělá, plná sexy dívek a stále se tančí a pije byly po chvíli poměrně úsměvné. Skoro jako kdyby se Inner Circle zasekli v 70. nebo 80. letech a zapomněli, že už je téměř všem přes 60. Průpovídky stranou, hudebně se Inner Circle předvedli pořád v poměrně slušné formě. Celý ansámbl se pódiu kroutil do svůdných tónů a zejména zpěvák "Skatta” vypadal, že je k neutahání. Místy se zdálo, že kapela na pódiu mezi písněmi vkládala improvizovaný jam a celý koncert pojali jako takový jeden velký hodinu a půl dlouhý song. Ač reggae nijak zvláště neholduji, hodina po boku jedné z nejzásadnějších kapel tohoto žánru byla poměrně příjemná. Samozřejmě zazněly známé hity „Games People Play”, „Rock With You” nebo „Sweat (A La La La La Long)”. Závěr pak obstarala skladba „Bad Boys”, tedy jedna z nejznámějších skladeb tohoto žánru. Tolik pozitivní energie, lásky a obecného „sluníčkářství” mě jistě bude nějakou dobu stačit a kdo ví, třeba se jednou podívám i na tu Jamajku a zjistím, jestli nám pánové o tom jejich ráji na Zemi nelhali. Moji vůbec první zkušenost s plnohodnotným reggae koncertem hodnotím pozitivně, ač mě to s nadcházející půlnoci uvolnilo natolik, že jsem měl chuť jít okamžitě spát. Večer však ještě neskončil.